thumb|right|300 px|V popředí světelná studna pasivního domu
Světelná studna (světelný komín či světelný tubus) je v architektuře typ světlovodu, který má za úkol vést sluneční světlo (přímé, ale i difúzní) z vnějšího prostředí (nejčastěji střecha domu) do vnitřního.
Popis Jedná se o krátké kruhové potrubí, ústící nad střechou, vyložené po obvodu speciálním vysocereflexním (zrcadlícím) materiálem. Využívá fyzikálního jevu odrazu světla.
Světelnou studnu tvoří tři hlavní části: střešní kopule – vně budovy světlovodné potrubí – uvnitř difuzér světla (rozptylovač světla) – uvnitř
Studna je schopna odrazit 95–99 % slunečního záření (maximum udáváno výrobcem Solatube).
S výhodou se ji využívá např. u nízkoenergetických staveb ke snížení nákladů na elektrickou energii nutnou pro osvětlení prostor. Užívá se jí tam, kde konstrukce neumožňuje užití klasických oken či jejich zvětšení a kde cílem je přivádět světlo Vytváří iluzi okna a výhledu.
Historie Používání světelné studny bylo známo již starověkým civilizacím, zejména Egypťanům, ale zmínky poukazují i užívání v mínojském paláci Knossosu na Krétě. Římané rovněž znali světlovody na způsob světelné studny.
Užití v pokojích bez oken (např. sociální prostory) s nižšími požadavky na osvětlení
Výhody + tepelná izolace (menší úniky tepla než v případě světlíků)
+ bezpečnost (vzhledem k malému průměru studny cca 250 mm – 500 mm není možný vstup do objektu)
Nevýhody − nevhodný pro obytné místnosti (frustrace z nepřítomnosti okna, nedostatečné prosvícení prostoru)
− nároky na finance a nainstalování studny
Poznámka Po nainstalování musí být splněny požadavky dle ČSN 73 05 80 (Denní osvětlení obytných budov) a ČSN 36 00 11 (Měření osvětlení vnitřních prostorů).
Odkazy Reference
Externí odkazy
Světlo_chycené_do_potrubí
Kategorie:Architektonické prvky Kategorie:Střechy