Haníf (حنيف) je arabský termín, který označuje nežidovského a nekřesťanského arabského vyznavače monoteismu v předislámské Arábii. Podle islámské tradice byl historicky prvním hanífou prorok Abrahám. Po něm následovali další hanífové, kteří odmítli vyznávat polyteismus, který byl v tehdejší Arábii běžný.
Charakteristika
Období v Arábii před příchodem proroka Muhammada je muslimy označováno jako džáhilíja („období nevědomosti“) a hanífové měli být ti, kteří již tehdy správně vyložili Boží zvěst a marně se snažili ostatní lidi přimět k víře v jediného Boha.
V Koránu Termín haníf se vyskytuje v Koránu několikrát. Historické pořadí těchto pasáží lze stanovit přibližně takto: Súra 16:121+124 Súra 30:29 Súra 10:105 Súra 6:79+162 Súra 2:129 Súra 98:4 Súra 3:60+89 Súra 4:124 Súra 22:32
Pasáže o hanífismu Jednu z nejvýznamnějších pasáží o Abrahámovi jakožto hanífovi najdeme v súře 3:
Reference
Kategorie:Islámská terminologie