náhled|upright=1.2|Přibližná mapa jádra a maximálního rozsahu Velké Moravy na konci 9. století Veligrad („velké město“), nebo také Velehrad, bylo hlavní město a mocenské centrum Velkomoravské říše. Je sice popsáno v řadě historických pramenů, ale o jeho přesném umístění se mezi historiky vedly často diskuze. Během historického bádání býval Veligrad ztotožňován s mnoha místy na dnešní východní Moravě, západním Slovensku či Maďarsku, nejčastěji pak se Starým Městem u Uherského Hradiště a Valy u Mikulčic.
Při určování polohy Veligradu vycházeli historikové z dochovaných popisů místa a cest do něj, stejně jako z výsledků archeologických bádání. Stopy Velké Moravy se nacházely průběžně už od středověku, ale již od raného středověku byly vystaveny zkáze, neboť na rozdíl od mnohých jiných velkomoravských lokalit Staré Město žije jako sídliště bez přerušení od nejstarších dob slovanského osídlení dodnes.
Teorie o poloze Veligradu Málokterá lokalita vyvolala tolik diskuzí, sporů a protichůdných názorů o svém historickém významu, jako aglomerace Starého Města a Uherského Hradiště s okolím. Podle místní tradice je spojována od počátku svého vzniku se sídlem velkomoravských vládců a byla církevní metropolí Metodějova arcibiskupství. Mnoho badatelů se snažilo najít skutečný stav problematiky, mnohdy romanticky přikrášlený, archeologickým průzkumem v terénu či srovnávacími jazykovými metodami. Diskuze a polemiky trvaly řadu desetiletí bez kloudného závěru. Situaci ztěžoval fakt, že se nebylo možné opřít o solidní výsledky archeologického průzkumu, a řada mýtů a teorií přetrvávala prakticky až donedávna. Průzkum ztěžuje nejen samotná hustě zalidněná oblast (neblahé povodně roku 1997 měly i pozitivní přínos, umožnily totiž průzkum řady dříve zastavěných míst Starého Města), stavební činnost, těžba nerostů, zemědělská činnost, eroze, ale převážně také nedostatek financí.
Místní tradice vycházela z různých zpráv v kronikách a listinách, které byly často ale neúplné. Z legendy o sv. Metoději se např. dovídáme, že:
Lokalitu už ale legenda nezmiňuje. Legenda Moravica (Tempore Michaelis imperatoris) rovněž jmenuje arcibiskupa Metoděje a krále Svatopluka, ale neuvádí Velehrad. Teprve až Dalimil jmenuje Metoděje arcibiskupem velehradským. Samotné jméno Velehradu je doloženo teprve v listině olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka k roku 1141 (dříve se uváděl rok 1131). Tento doklad však pod jménem Velehradu zná lokality dvě. Jedna patřila ke kostelu spytihněvskému, druhá ke kostelu brněnskému. Zatímco o Velehradu na Brněnsku není známo vůbec nic, neboť žádné další zprávy se o brněnském Velehradu nedochovaly (jeho poloha totiž odpovídá spíše Rajhradu, je možné, že jde o chybu vzniklou podobností názvů), o staroměstském Velehradu (8 km jihojihozápadně od Spytihněvi) zprávy jsou.
Když na počátku 13. století vyrostl 4 km severozápadně od dnešního Starého Města, tehdejšího Veligradu, klášter, převzal jméno po této již upadající trhové obci. V kronice Přibíka Pulkavy z Radenína čteme výslovné, ale nepřesné tvrzení, že velehradský klášter stojí na místě někdejší moravské metropole. Spojení starých tradic s polohou kláštera dalo v době baroka vzniknout až legendárním zkazkám o velkomoravské minulosti místa, na němž stojí klášter. Progresivní vývoj Veligradu jako hospodářského a mocenského centra však probíhal právě 4 km jihovýchodně od pozdějšího nedalekého kláštera na místě dnešního Starého Města a centra dnešního Uherského Hradiště.
Pochybovat o centru říše na místě kláštera se začalo až v období osvícenství, ale mínění se tříštila. Rajhradský benediktin Josef Bonaventura Piter prohlásil za bajku, že na Velehradě kdy sídlil král a arcibiskup. Josef Dobrovský zase vůbec pochyboval o možnosti bezpečné lokalizace Metodějova sídla. Mladší generace však se skeptickým názorem Dobrovského nesouhlasila. František Palacký přišel s pojetím, že starý Velehrad je nutno hledat na místě dnešního Uherského Hradiště. Oproti tomu moravský historik Beda Dudík vystoupil v 60. letech 19. století s názorem, že velkomoravské ústředí je třeba hledat v Panonii. Toto Dudíkovo vyjádření spustilo delší literární spory. Proti Dudíkovu názoru se první obrátil Vincenc Brandl, který nakonec přesvědčil Dudíka natolik, že ten v českém vydání svých dějin Moravy již od svého původního názoru upustil.
náhled|upright=1.2|Mapa Panonie na počátku 9. století, na níž je zakreslen jeden z Velehradů – v tomto případě se jedná o Székesfehérvár Dudík spojoval Velehrad s Mosaburgem (Blatnohradem) u Blatenského jezera, a s Moosburgem u Wörthersee;Mährens allgemeine Geschichte. II. Band, Vom Jahre 906 bis zum Jahre 1125 (vyd. 1863) stejně jako Tomáš Pešina z Čechorodu věřil, že centrum Velkomoravské říše bylo pod tlakem Hunů přesídleno z Panonie do Korutan (podle Pešiny byl Velehradem VeszprémMars Moravicus I. (1677), cap. III., 33–34). I rusínský historik Antonij Petruševič považoval Velehrad za Blatnohrad. Francouzský autor Charles Barberet zmiňuje (1858), ve velkomoravské souvislosti, bez dalších podrobností, Bieligrad; tj. Stoličný Bělehrad, Székesfehérvár. Maďarský autor István Sándor naopak zastával myšlenku (1799), že velehradským sídlem byl slovenský Děvín.Svatoplugról‘s Divin váráról (O Svatoplukovi a hradu Děvíně), Sokféle, sv. VI., Győr 1799, str. 19–24 Veligrad býval ztotožňován rovněž se srbským Bělehradem (Gelasius Dobner, Josef Dobrovský).
Některé názory byly přehnané. Moravský topograf František Josef Schwoy (1793) si Velehrad představoval jako rozsáhlé město, jehož skvostné stavby, paláce a chrámy zabíraly prostor od Polešovic, Boršic, přes Uherské Hradiště po dnešní Velehrad, kde měl stát centrální hrad. Podobně romanticky uvažoval František Přikryl. Velehrad měl sahat od Polešovic po Spytihněv. Jiní měli představu rozlehlého rovinného hradu jako centra systému obranných pevností a pevnůstek v širém okolí, včetně lokalit pozdně středověkých. Dokonce i nestor archeologie Lubor Niederle předpokládal rozsáhlý systém složitých dřevěných opevnění. Také Antonín Zelnitius dospěl k názoru, že opevnění Veligradu zahrnovalo území od Kostelan nad Moravou po Huštěnovice a že k němu patřilo údolí od Veselí nad Moravou po Napajedla a od Hluku po Osvětimany. Viktor Pinkava zastával názor, že slovanský Velehrad stál v místech dnešní Olomouce.
Teprve nový archeologický výzkum od poloviny 20. století vnesl do těchto zmatků světlo. Většina dnešních velkomoravských památek byla objevována teprve od 60. let 20. století (např. Luďkem Galuškou, Josefem Poulíkem, Zdeňkem Klanicou).
Historické prameny o Veligradu
Soudobé středověké písemné prameny O Velké Moravě se z té doby dochovaly některé zprávy arabských cestovatelů, kteří navštěvovali střední Evropu za účelem obchodu. Nejdůležitější jsou dva spisy. Jeden z nich napsal Arab ibn Rusta (Ibn Rosteh) někdy ve druhém desetiletí 10. století a druhý perský spisovatel Gardízí přibližně v polovině 11. stol. Oba čerpali z nedochovaného díla arabského zeměpisce Džaiháního, který psal na samém počátku 10. století, někdy těsně po roce 903. Opisy těchto děl se však dochovaly až z poloviny 13. století, vyskytují se tedy mírné rozdíly dané ať už chápáním či zkomolením samotnými arabskými cestovateli nebo jejich opisovači.
O sídelním městě krále Svatopluka psal arabský autor, encyklopedista a geograf Omar ibn Rusta z Isfahánu v díle Kniha vzácných drahokamů:
překlad (Havlík): „… Na počátku území Slovanů je město zvané Wábnít (město Nít – Nitra). … Slované svého vládce nazývají župan, jeho poslouchají a jeho slovy se řídí. Jeho sídlo je uprostřed slovanské země. Nejvznešenější a nejčelnější je mezi nimi ten, jemuž říkají vládce vládců a nazývají ho Svatopluk. Má větší moc než župan a župan je jeho zástupce. Má dobrá, pevná a drahocenná brnění. Město, ve kterém sídlí, se nazývá Džrwáb. V každém měsíci se v něm konají po tři dny trhy a při nich nakupují a prodávají. V jejich zemi vládne tak tuhá zima, že lidé si musí vykopat obydlí pod zemí, která přikryjí střechou ze dřeva podobně jako u křesťanských kostelů…“
Obdobně psal al-Marwází v Knize o přirozených vlastnostech zvířat.
Podle perské kroniky Země světa (§ 43) měla Svatoplukova země četné hrady a pevnosti: překlad (Havlík): „O zemi Slovanů. … Císař Slovanů se nazývá Svatopluk. … Mají dvě města. Wábnít (město Nitra) je prvním městem na východě země Slovanů. Ch.r.dáb je velké město (grad) a sídlo císaře.“
Taktéž Ibn Mahmúd Gardízí v díle Okrasa historie:
překlad (Havlík): „Jejich vládce si klade na hlavu korunu a všichni ho poslouchají a konají podle jeho příkazů. Svého nejvyššího vládce nazývají Svatopluk a jeho zástupce nazývají župan. A sídelnímu městu krále říkají Dž.ráw.t. Každý měsíc jsou v onom městě po tři dny trhy, kde obchodují s různým zbožím.“
Ibráhím ibn Jákúb v jiném případě interpretoval označení Ch.r.dát (Ghrád) jako velkou pevnost, velký hrad.
Počáteční Ch vzniklo chybným přepisem z perského čtení Dž. Dále uvádí např. L. E. Havlík, že výslovnost počáteční hlásky Dž je pozdější, v 9. století se vyslovovalo jako G.
Dílo „Kniha vzácných drahokamů“, původně napsané někdy v roce 912 či 913 se zachovalo v pozdějším opise v podobě jediného exempláře, British Museum (sign Add 23478). Překlad jeho zprávy má řadu verzí, vzhledem k historickému posunu významu řady slov, a objevováním nových odborných metod je vlastně stále ve vývoji:
Další překlad (Šonka): „Nejvznešenější a nejznámější z nich, kterého nazývají vládcem vládců, se jmenuje Svatopluk. … Má překrásné vojáky v pancířích, kteří jsou mocní i stateční. Město, ve kterém sídlí, se nazývá Džarádišť a v něm se konají jednou měsíčně trhy, které trvají tři dny…“
Někteří badatelé čtou ono záhadné jméno Svatoplukova města Džerváb či Džirváb, jiní Džarádist nebo Džarádust. V textu Gardízího Džirávat nebo Džirávet.
Zcela nesprávný je následující překlad čtený chybně odspodu: Překlad (Galatík): „… v jejich zemi vládne Veligrad, úplně vykopané město, ve kterém bydlí džrwáb. A mají v ní trh v měsíci (kalendářním) tři dny kromě toho, co dojí z mléka. A má hradby (záštity) výborné, nedobytné neobvyklé (vzácné). (On) je nazýván vládce vládců, nejstarší syn a proto král (málik).“
Starý Veligrad jako hlavní město Moravy s metropolitním chrámem svatého Petra se pak objevuje v zápisech Jádra katalogu biskupů Moravy, výtahu ze staršího moravského chronografu. S Veligradem se spojuje jak činnost slovanských věrozvěstů svatého Konstantina – Cyrila a svatého Metoděje, tak vláda Svatoplukova, dále činnost arcibiskupů Jana a Silvestra v první polovině 10. století. Pozdní tradice do Veligradu položila sídlo krále Moravy jménem Olgus, který tam měl údajně vládnout v letech 932–961 (nebo 923–945).
Pozdější písemné prameny Už v roce 1862 ztotožnil archivář Vincenc Brandl Staré Město s trhovou vsí Veligrad. Tak je Staré Město pojmenováno např. v nové správní organizaci, donedávna chybně datované rokem 1131. V roce 1141, kam je obvykle přesněji řazen vznik dokumentu, se ve známé listině olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka připomíná osada Veligrad, dnešní Staré Město.
V roce 1220 se obdobně setkáváme s označením „trhová ves Velehrad“ (Welegrad villa forensis). Obdobně lze vyčíst povědomí o někdejších správních poměrech i z listiny z roku 1228 (výčet statků velehradského kláštera v privilegiu Přemysla I. Otakara), v níž se uvádí Weligrad, dříve město, nyní městys, nebo též někdejší hradiště, nyní trhová obec (Weligrad, civitas primo, modo burgus). Ve Veligradu - Starém Městě byl v té době hrad, jehož funkce již končila a areál byl postupně zastavován.
Když moravský markrabě Vladislav Jindřich na počátku 13. století v roce 1205 založil v blízkosti Veligradu cisterciácký klášter, význam této trhové vsi, kde „trhy se konaly od nepaměti“, znovu vzrostl.