Bitva o Pusanský perimetr je jedno z důležitých střetnutí v korejské válce mezi Severokorejci na jedné straně a vojáky OSN a Jihokorejci na straně druhé, které se odehrálo v srpnu a v září roku 1950 v oblasti okolo města Pusan. Během tohoto střetnutí se podařilo spojeneckým jednotkám zastavit severokorejskou invazi do Jižní Koreje, shromáždit dostatečné zálohy a zahájit protiofenzívu, která ve výsledku vedla k vyhnání Severokorejců z Jižní Koreje a ke zvratu v korejské válce.

Oblast Pusanu se nachází na jihovýchodě Korejského poloostrova a jednalo se o oblast, kam se Severokorejci dostali nejdále během Korejské války. Perimetr se táhl na 230 km a byl pojmenován po přístavním městě Pusan, které bylo jednou z významných dopravních tepen pro transport posil do oblasti. Většinu jeho délky kopíroval tok řeky Nakdonggang, která tvořila přirozenou obrannou linii. Pusanský perimetr sloužil jako předmostí umožňující doplňování zásob a jednotek do oblasti bojů až do září 1950, kdy bylo provedeno vylodění v Inčchonu umožňující protiútok proti severokorejským jednotkám a úspěšný postup na Soul a dále do vnitrozemí Severní Koreje.

Pozadí V létě roku 1950 překročila severokorejská vojska demarkační linii u 38. rovnoběžky s cílem násilně sjednotit Koreu pod komunistickou ideologií. V Jižní Koreji dobyli Severokorejci Soul, Inčchon, Osan a postupovali až ke spěšně vybudované jihokorejské obranné linii kolem města Pusan. V té době OSN rozhodla poslat do Koreje vojáky různých států s mandátem OSN na zastavení Severokorejské agrese. Stejně tak i USA, které již měly na území Koreje poradce a množství vojáků. Vrchním velitelem amerických vojáků byl generál Douglas MacArthur známý z druhé světové války. Severní část Perimetru v průběhu bojů byla Severokorejci dobyta, jednotky se stáhly jižněji směrem k Pusanu.

Hlavními opěrnými body perimetru byla města Masan, Tegu a Pusan. Nakonec vyloděním v Inčchonu v září 1950 ulehčilo vojákům v Pusanu a byl jim umožněn postup z oblasti perimetru na sever a západ ve snaze vytlačit Severokorejce.

Vypuknutí války náhled|vlevo|Americké jednotky během ústupu v bitvě o Tedžon Krátce po vypuknutí Korejské války způsobenou severokorejskou invazí na půdu Jižní Koreje severokorejskými jednotkami rozhodla OSN vyslat vojenské jednotky na pomoc Jižní Koreji. V reakci na toto rozhodnutí následně Spojené státy americké vyslaly na území Korejského poloostrova pozemní jednotky s úkolem bojovat proti invazním jednotkám a zabezpečit Jižní Koreu před kolapsem. Nicméně americké síly na Dálném východě se od konce druhé světové války před pěti lety neustále zmenšovaly, takže v době konfliktu byla nejblíže 24. pěší divize osmé armády Spojených států amerických, která měla velitelství v Japonsku. Divize nebyla v plném stavu a většina jejího vybavení byla zastaralá kvůli škrtům ve vojenském rozpočtu USA v době svého převelení do Jižní Koreje.

24. pěší divize byla první americkou jednotkou vyslanou do Koreje s úkolem sebrat Severokorejcům jejich počáteční moment překvapení z neočekávaného útoku, zadržovat a zpomalovat mnohem početnější severokorejskou armádu, čímž získat čas pro přísun dalších amerických i mezinárodních posil do Koreje. Po několik měsíců sváděla 24. pěší divize boje osamocena v zadržovacích bojích, čímž získala čas pro příjezd americké 7. pěší divize, 25. pěší divize, 1. jízdní divize (1st Cavalry Division) a dalších podpůrných jednotek osmé armády. Záložní jednotky 24. pěší divize utrpěly 5. července těžké ztráty a porážku během bitvy o Osan, během prvního střetnutí americké a severokorejské armády. První měsíc po porážce skupiny vojsk zvané Task Force Smith byli vojáci 24. pěší divize neustále poráženi a zatlačováni více na jih početní a materiální převahou severokorejského vojska. Pluky 24. pěší divize byly systematicky zatlačovány na jih v sérii bitev o Chochiwon, o Čchonan a v bitvě o Pchjongtchek. 24. pěší divize byla zatlačována až do doby bitvy o Tedžon, během čehož byla téměř kompletně zničena, ale neustálým odporem zpomalovala severokorejské jednotky až do 20. července. Tehdy se do oblasti bojů postupně dostávaly další americké jednotky Osmé armády až se americké síly na bojišti téměř vyrovnaly Severokorejcům s tím, že každý den se dopravovaly nové jednotky v rámci mise OSN.

Postup severokorejské armády náhled|Mapa znázorňující úspěšný postup Severní Koreje. Pusanský perimetr je ohraničená zelená část poloostrova. S obsazením města Tedžon se Severokorejci začali snažit obklíčit Pusanský perimetr ze všech stran ve snaze ho odříznout. 4. severokorejská divize a 6. pěší divize se vydala na jih v širokém manévru ve snaze prolomit bránící se levé křídlo, severokorejské formace ale byly silně rozptýleny. Jejich útoky ale opakovaně zatlačovaly americké a jihokorejské vojsko z pozic do perimetru.

Na východě severokorejská armáda o síle okolo 89 000 mužů postupovala na území Jižní Koreje v šesti směrech, čímž překvapila armádu Jižní Koreje vedoucí v naprostý vojenský debakl. Menší jihokorejská armáda trpěla nedostatečnou organizací a vybavením a tak nebyla připravená na válku. Početně silnější severokorejská armáda zničila izolované centrum odporu 38 000 jihokorejských vojáků a až pak začala postupovat dále na jih. Většina jihokorejské armády jako odpověď na invazi ustoupila více na jih. 28. června obsadily severokorejská vojska hlavní město Jižní Koreje Soul, čímž se musela jihokorejská vláda a armáda stáhnout ještě více k jihu. I když byly jihokorejské jednotky stále zatlačovány více na jih, zvýšily svůj odpor proti Severokorejcům, čímž se snažily získat co nejvíce času. Znepřátelené korejské armády sváděly bitvy o několik jihokorejských měst, čímž si vzájemně způsobovaly značné ztráty. Jihokorejská armáda ubránila město Jongdok, načež byla ale později vytlačena z města pryč. Jihokorejcům se dále dařilo zdržovat severokorejský útok v rámci bitvy o Andong.

Na západě byly americké jednotky tlačeny opakovaně zpět než se podařilo zastavit nástup severokorejské invaze. Jednotky 3. praporu 29. pěšího pluku, které se čerstvě objevily v Koreje, byl zničeny v Hadongu v koordinovaném útoku ze zálohy severokorejských jednotek 27. července, což vytvořilo mezeru v obraně vedoucí do oblasti Pusanu. Chvíli nato bylo dobyto město Čindžu, což vyústilo k ústupu 19. pěšího pluku a otevření cest na Pusan pro severokorejské jednotky. Americké jednotky byly následně 2. srpna schopné porazit a vytlačit Severokorejce zpět v rámci bitvy o Notch. Vzhledem k utrpěným ztrátám se Severokorejci rozhodli stáhnout z bojů na několik dní, aby mohli dodat posily a vybavení, což umožnilo krátký oddech několika dní pro obě strany bojů. Severokorejci se tak připravovali na závěrečný útok na Pusanský perimetr.

Předehra

Terén Jednotky OSN vytvořily obranný perimetr okolo přístavního města Pusan mezi červencem a srpnem 1950. Přibližně 230 km dlouhý perimetr se táhl od Korejské úžiny k Japonskému moři západně a severně od města Pusan. Na západě byl perimetr přibližně ohraničen řekou Nakdonggang, v jednom místě byl zahnut 24 km směrem k městu Tegu, jelikož zde se řeka stáčela kvůli soutoku s řekou Nam. Severní hranice byla nepravidelná linie, který probíhala horami nad městy Wegwan a Andong k Jongdoku.

Vyjma oblasti delty řeky Nakdonggang na jihu a údolím mezi městy Tegu a Pchohang, byl terén členitý a hornatý. Severovýchodně od Pchohangu okolo jihokorejské hranice byl terén obzvláště zrádný a pohyb v tomto prostoru byl velice obtížný. Proto se rozhodlo vedení OSN využít tyto přírodní překážky jako významné obranné prvky, které umožňovaly vytvořit přírodní obrannou linii. Nicméně takto členitý terén taktéž ztěžoval komunikaci mezi bránícími se jednotkami na severu.

Jednotky pod vedením OSN taktéž strádaly v této oblasti vlivem horka v létě, jelikož tato oblast měla jen řídký porost vegetace a málo čisté a pitné vody. Ke všemu oblast Korejského poloostrova zasáhla v roce 1950 vlna sucha, načež srážky v oblasti bojů dosáhly pouze 12,5 cm, namísto obvyklých 51 cm mezi červencem až srpnem. V kombinaci s teplotami dosahující 40 °C způsobilo horko a sucho velký počet obětí hlavně mezi Američany, kteří na podobné podmínky nebyli zvyklí.

Bojující jednotky náhled|vlevo|Vylodění jednotek OSN v Koreji náhled|Pětihvězdičkový generál Douglas MacArthur (uprostřed) udílel rozkazy jednotkám OSN v průběhu bitvy o Pusanský perimetr. Jednotky severokorejské lidové armády byly organizovány do mechanizovaných kombinovaných jednotek o síle deseti divizí, v červenci původně čítající okolo 90 000 dobře trénovaných a vyzbrojených mužů s několika stovkami tanků T-34. Nicméně obranné akce Američanů a Jihokorejců zadržely velké množství Severokorejských jednotek během invaze do Jižní Koreje, odhadem 58 000 vojáků a velké množství tanků. Ve snaze nahradit tyto ztráty povolali do zbraně Severokorejci méně zkušené jednotky a vojáky základní vojenské služby, z nichž mnozí byli naverbování z dobytých území Jižní Koreje. V průběhu bitvy o Pusanský perimetr poslali Severokorejci do boje 13 pěších a jednu obrněnou divizi.

Jednotky Organizace spojených národů byly organizovány pod velením Armády Spojených států amerických. Osmá armáda Spojených států sloužila jako hlavní část jednotkám OSN a její velitelství se nacházelo ve městě Tegu. Nacházely se zde tři slabé americké divize: 24. pěší divize byla do země povolána začátkem července, kdežto divize 1. jízdní kavalérie a 25. pěší divize dorazily mezi 14. až 18. červencem. Tyto jednotky byly rozmístěné na západní části perimetru podél řeky Nakdonggang. Armáda Jižní Koreje čítající 58 000 mužů byla organizována do dvou armádních sborů a pěti divizí; od východu na západ to byly I. armádní sbor velící 8. pěší divizi a jihokorejské Capital Mechanized Infantry Division zatímco II. armádní sbor velel 1. pěší divizi a 6. pěší divizi. Rekonstituovaná jihokorejská 3. pěší divize byla umístěna pod přímé velení jihokorejské armády. V tento moment byla ke všemu bojová morálka napříč jednotkami Organizace spojených národů velmi nízká vlivem velkého počtu utrpěných porážek. Americká armáda utrpěla ztráty přibližně 6 000 mužů během posledního měsíce, zatímco ztráty jihokorejské armády se odhadují na 70 000.

Počty jednotek je pro počátek tažení těžko určitelný jak pro americkou stranu, tak i pro Severokorejce. Pozdější výzkumy naznačují, že Severokorejci disponovali okolo 70 000 vojáky nasazených v oblasti Pusanského perimetru k 5. srpnu, i když většina jejich divizí byla početně oslabena. Pravděpodobně disponovala 3 000 vojáky v mechanizovaných jednotkách a okolo 40 kusů tanků T-34, což bylo dáno masivními ztrátami v průběhu války. Naproti tomu MacArthur udával počet jednotek Organizace spojených národů v Jižní Koreji na 141 808 ke dni 4. srpna, z čehož 47 000 bylo příslušníků amerických pozemních bojových jednotek a 45 000 příslušníků armády Jižní Koreje. Tudíž jednotky OSN početně převyšovaly Severokorejce. Jednotky OSN měly taktéž naprostou převahu ve vzduchu a na moři v průběhu boje a Letectvo Spojených států amerických společně s Námořnictvem Spojených států amerických bylo schopno podporovat a zásobovat bojující pozemní jednotky po celou dobu trvání bitvy. Několik stovek stíhacích bombardérů z Fifth Air Force bylo umístěno poblíž pobřeží na palubě letadlových lodí USS Valley Forge (CV-45) a USS Philippine Sea (CV-47). Ke konci bitvy měla americká Osmá armáda větší leteckou podporu, než se dočkal generál Omar Bradley se svojí Twelfth United States Army Group v průběhu tažení do Evropy během druhé světové války.

Od jihu po severovýchod, Severokorejské jednotky stojící proti jednotkám OSN byly 83. motorizovaný pluk 105. obrněné divize, dále 6. divize, 4. divize, 3. divize, 2. divize, 15. divize, 1. divize, 13. divize, 8. divize, 12. divize, 5. divize a 766. nezávislý pěší pluk (Independent Infantry Regiment).