Karel Handzel, též Karel Rafael Handzel (24. října 1885 Moravská Ostrava – 11. dubna 1948 PrahaArchiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých ve vinohradské nemocnici, sign. NEMVIN Z4, s. 116) byl moravský novinář, spisovatel a překladatel, píšící i ostravským nářečím.

Život Narodil se v rodině horníka Adalberta/Vojtěcha Handzela (1858) a jeho manželky Karoliny, rozené Mokrošové (1863). Z jedenácti mladších sourozenců se dospělého věku dožilo sedm: Johanna (1887), Maria (1889), Viktoria (1891), František (1895), Alfons Petr (1898), Rosa (1900) a novinář Jan (1903–1988).

Vystudoval gymnázium v Moravské Ostravě, poté češtinu a němčinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze; studia nedokončil a začal pracovat jako novinář a překladatel.

V době 1. světové války bojoval v Haliči, kde byl raněn. Byl zatčen jako politicky podezřelý, roku 1916 odsouzen a degradován. Poté byl znovu poslán na frontu, nejprve na haličskou pak na italskou.

Po vzniku samostatného Československa začal spolupracovat s týdeníkem Velká Ostrava a sociálně demokratickým listem Duch času.

Dne 4. prosince 1921 se v Brně oženil s Eliškou Stoklasovou. Manželství bylo v červnu 1922 rozvedeno od stolu a lože a po necelém roce trvání rozloučeno v září 1922.

Od roku 1923 působil jako redaktor vládního listu Československá republika, kam psal soudničky, fejetony a sloupky. V letech 1927–1948 byl členem Moravského kola spisovatelů. Od roku 1938 pracoval v ČTK, po 2. světové válce v tiskovém oddělení Ministerstva informací.

Dílo Těžiště Handzelovy beletristické tvorby leží v povídkách z ostravského a hornického prostředí (Světélka v přítmí, Klimek). Do jeho tvorby se promítla především skutečnost, že byl členem umělecké obce Koliba, která hlásala příklon ke slovanskému Východu, k tradici Velké Moravy, k lidovému umění a filozofii. Handzel sbíral, literárně stylizoval a posléze vydával pohádky, pověsti, pořekadla, přísloví; stal se také jedním z prvních sběratelů hornického folklóru. Působil také jako překladatel – překládal z bulharštiny, litevštiny, polštiny a ukrajinštiny.

Příspěvky do periodik Své příspěvky uveřejňoval v časopisech Světozor, Zlatá Praha a dalších.

Na pokračování vydal roce 1922 v ostravském deníku Duch času „filmový románek“ Ondruš a Heda, inspirovaný příběhy zbojníka Ondráše.

Próza Z duševního ruchu polských žen – in: Ženský svět 5. 7. 1910 U Lachů – Praha: Český lid, 1912 Světélka v přítmí: deset povídek z krásné země. Praha: Emil Šolc, 1913 Halabačky pro smíšky – ostravským nářečím. Moravská Ostrava: vlastním nákladem, 1920 Havierské bojky – ostravským nářečím. Moravská Ostrava: v. n., 1920 Ovara z vojny – ostravským nářečím. Moravská Ostrava: v. n., 1920 Klimek: Pohádka uhelné země – s původními dřevoryty Břetislava Bartoše. Praha-Karlín: Veraikon, 1920 Zvěsti z Moravy, Slezska a Slovenska – In: Kněhyně: umělecká revue. Přerov: 1921 Chachaři: pět povídek – s původními dřevoryty B. Bartoše. Praha-Karlín: Veraikon, 1922

Překlady Divadlo a jeho oběti: črty – Adolf Walewski: Praha: Jan Otto, 1910. Vlk, psi a lidé – Adolf Dygasiński. Praha: Jan Laichter, 1911 Šikmá věž – Mychajlo Jackiv; in: 1000 nejkrásnějších novel č. 14; napsal i úvod. Praha: Josef Richard Vilímek, 1911 Legenda z dávného Egypta – Bolesław Prus. in: 1000 nejkrásnějších novel č. 29. Praha: J. R. Vilímek, 1912 Ona a oni – Aniela Kallas. Praha: J. Otto, 1912 Kolovrátek – Bolesław Prus. Praha: Alois Hynek, 1912 Soud – Wladyslaw Reymont. in: 1000 nejkrásnějších novel č. 35. Praha: J. R. Vilímek, 1912 Toník – Ragana Šatrias. in: 1000 nejkrásnějších novel č. 41. Praha: J. R. Vilímek, 1913 Psovod – Józef Kraszewski. in: 1000 nejkrásnějších novel č. 45. Praha: J. R. Vilímek, 1913 Moře rozdělilo – Ivan Lypa. in: 1000 nejkrásnějších novel č. 52. Praha: J. R. Vilímek, 1913 Tulák – Petko Todorov. in: 1000 nejkrásnějších novel č. 55. Praha: J. R. Vilímek, 1913 Ukrajinské klasy – [Samaritánka – Volodymyr Jaroš; Jeřábi – Mychajlo Jackiv; Tož darujme vodu – Marko Čeremšyna; Šťastná chvíle – Bohdan Lepkyj; Matčin Dopis – Andrij Verchovinec]; Oslí stín – Robert Reinick; přeložil Antonín Macek. Praha: Antonín Svěcený, 1913 Srna – Wincenty Kosiakiewicz. in: 1000 nejkrásnějších novel č. 59. Praha: J. R. Vilímek, 1914 Kdo nepřítelem? – Lazdynų Pelėda. in: 1000 nejkrásnějších novel č. 61. Praha: J. R. Vilímek, 1914 Na vánoce – Wiktor Gomulicki. in: 1000 nejkrásnějších novel č. 63. Praha: J. R. Vilímek, 1914 Polujka – Ivan Franko. in: 1000 nejkrásnějších novel č. 69. Praha: J. R. Vilímek, 1914 Staška – Gabryela Zapolska. in: 1000 nejkrásnějších novel č. 71. Praha: J. R. Vilímek, 1914 Odkaz srdce – Bolesław Prus. Praha: J. Otto, 1914 Otcové a děti – Jonas Basanovič. in: 1000 nejkrásnějších novel č. 93. Praha: J. R. Vilímek, 1916 Duch času – Natalija Kobryńska. in: 1000 nejkrásnějších novel č. 101. Praha: J. R. Vilímek, 1916 Živý telegraf – Bolesław Prus. In: Lípa: Všeslovanská čítanka 1920 s. 185–186 Z velkého domu – Kazimierz Tetmajer Nevolnice – Stanisław Rossowski. In: Ženský svět 1910, s. 250

Překlad 11 je z bulharštiny; 8, 14, 19 z litevštiny; 3, 10, 12, 16, 20 z ukrajinštiny, ostatní z polštiny.

Odkazy

Reference

Literatura Karel Handzel [w:] Nový velký ilustrovaný slovník naučný. svazek; číslo 8, nákl. Nebeský a Beznoska, Praha-Karlín 1932, s. 240 Artur Závodský: Karel Handzel. Spisovatel Ostravska; (monografie), 1954

Slovník české literatury po roce 1945, Artur Závodský (autor monografie o K. H.)

Externí odkazy

Heslo na encyklopedii CojeCO Katalog Vědecké knihovny v Olomouci, báze SVK04, záznam 000000320

Kategorie:Narození v roce 1885 Kategorie:Úmrtí v roce 1948 Kategorie:Čeští novináři Kategorie:Čeští spisovatelé 20. století Kategorie:Čeští překladatelé z polštiny Kategorie:Čeští překladatelé z ukrajinštiny Kategorie:Muži Kategorie:Narození v Ostravě Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Čeští překladatelé z litevštiny Kategorie:Čeští překladatelé z bulharštiny Kategorie:Narození 24. října Kategorie:Úmrtí 11. dubna