náhled|Émile Verhaeren Émile Adolphe Gustave Verhaeren (21. květen 1855 Sint-Amands, Belgie – 27. listopad 1916 Rouen) byl belgický, francouzsky píšící básník a dramatik.

Život Narodil se v katolické rodině ve vlámském městečku Sint-Amands (francouzsky Saint-Amand), ale jeho vzdělání bylo čistě francouzské. Studoval na lyceu v Bruselu a na jezuitské koleji v Gentu. Zde byli jeho přáteli např. Georges Rodenbach, G. Le Roy, Charles Van Lerberghe. Vzepřel se přání rodiny, aby se stal knězem nebo aby převzal po strýci vedení stáčírny oleje, a v roce 1874 začíná studovat práva v Lovani. Během studií se spřátelil s Maxem Wallerem, který v roce 1881 začal vydávat revui pro moderní belgickou literaturu s názvem La Jeune Belgique. Studia zakončil doktorátem v roce 1881. Poté nastupuje jako koncipient u advokáta Edmonda Picarda (1836–1924, ten založil socialisticky orientovanou revui L’Art Moderne, která vycházela v letech 1886–1914). Verhaeren zanedbával své povolání, žil bouřlivým bohémským životem. Opustil zaměstnání a věnoval se pouze literatuře a výtvarné kritice. Špatná životospráva a rozpory s rodinou vedly k tomu, že se zhroutil a propadl dekadenci. Po překonání tohoto období se obrací k aspektům moderní společnosti. Zdá se mu, že civilizační pokrok a humanismus překonají všechny rozpory ve společnosti. Vstupuje do belgické dělnické strany, účastní se osvětové práce. Hodně cestuje: Německo, Španělsko, Londýn, Paříž. Během své druhé návštěvy Paříže v roce 1885 se seznamuje se spisovateli: Joris Karl Huysmans, Maurice Barrès, Stéphane Mallarmé, René Ghil. V roce 1891 se oženil s Marthou Massin. Roku 1899 se trvale usazuje v pařížském předměstí Saint-Cloud. Po vypuknutí první světové války prožívá deziluzi, upadá až ke krajnímu francouzskému nacionalismu. Aby prospěl své napadené vlasti, pořádá přednášková turné. Během jednoho z nich zahynul v Rouenu, kde upadl pod rozjíždějící se vlak.Jan Otokar Fischer a kol.: Dějiny francouzské literatury 19. a 20. století, díl II. (1870–1930), Praha, Academia, 1983,heslo Emile Verhaeren in: Slovník francouzsky píšících spisovatelů, Praha, Libri, 2002, str. 706-707

Dílo Debutuje sbírkou parnasistní žánrové poezie Les Flamandes, 1883 (Vlámky nebo Vlámské obrázky). Později prožívá období těžkého symbolismu. Tři sbírky z tohoto období (Večery, Porážky a Černé pochodně) jsou někdy označovány jako Trilogie rozvratu (Trilogie du désarroi).

Po překonání osobní krize obrací svou pozornost k otázkám civilizace a sociálního pokroku. Oslavuje město, civilizační pokrok, schopnosti zástupů, doufá v humanitární sbratření lidstva. Typická díla jsou sbírky Přeludné krajiny a Chapadlovitá města a kolektivní drama Svítání.

Své ženě Marthe věnoval tři sbírky milostné poezie: Jasné chvíle (1896), Odpolední chvíle (1905), Večerní chvíle (1911). O vztahu manželů dále svědčí soubor korespondence Martě Verhaerenové: 219 nevydaných dopisů, vydaný v roce 1937.

Dále napsal obsáhlý soubor básní (5 dílů) o domově s názvem Celé Flandry (1904–1911). Jednotlivé díly jsou: Prvé něžnosti, Girlanda dun, Hrdinové, Štítová města, Pláně.

Po vypuknutí první světové války píše díla na podporu okupované vlasti: báseň Rudá křídla války, esej Krvácející Belgie.

Básně zdroje: Les Flamandes, 1883 (Vlámky nebo Vlámské obrázky) Les Moines, 1886 (Mniši)

Trilogie du désarroi (Trilogie rozvratu): Les Soirs, 1887 (Večery) Les Débâcles, 1888 (Porážky) Les Flambeaux noirs, 1891 (Černé pochodně) Les apparus dans mes chemins, 1891 (Zjevení na mých cestách) Les bords de la route, 1891 (Okraje cesty) Les Campagnes hallucinées, 1893 (Přeludné krajiny) Les Villes tentaculaires, 1895 (Chapadlovitá města) Les Villages illusoires, 1895 (Přízračné vesnice) Les Heures claires, 1896 (Jasné chvíle) Les Visages de la vie, 1899 (Tváře života) Les Forces tumultueuses, 1902 (Změtené síly) Toute la Flandre, 1904–1911 (Celé Flandry) Les Tendresses premiéres, 1904 (Prvé něžnosti) La Guirlande des dunes, 1907 (Girlanda dun) Les Héros, 1908 (Hrdinové) Les Villes á pignons, 1910 (Štítová města) Les Plaines, 1911 (Pláně) Les Heures d'après-midi, 1905 (Odpolední chvíle) La Multiple Splendeur, 1906 (Mnohonásobný lesk, česky 1917) Les Rythmes souverains, 1910 (Svrchované rytmy) Les Heures du soir, 1911 (Večerní chvíle) La Belgique sanglante, 1915 (Krvácející Belgie) esej Les Ailes rouges de la guerre, 1916 (Rudá křídla války) báseň Les Flammes hautes, 1917

Divadelní hry Les Aubres, 1898 (Svítání, česky 1905 KDA sv. 4, 1925) kolektivní drama, spolu se sbírkami Přeludné krajiny a Chapadlovitá města tvoří tzv. triptych sociální poezie) Le Cloître, 1900 (Klášter, hra o čtyřech jednáních, česky 1935) Philippe II, 1901 (Filip II., česky 1921, 1962, drama o osudu Dona Carlose, syna španělského krále Filipa II.) Heléne de Sparte, 1909 (Helena spartská, tragédie o čtyřech dějstvích, česky 1925)

Práce o umění Rembrandt, 1905 James Ensor, 1908 P. P. Rubens, 1910 Monet výběr statí a článků o umění: Sensations 1926 (Zážitky) Impressions 1926–1928 (Dojmy, tři svazky) Ecrits sur l'art, 1997,

Korespondence A Marthe Verhaeren: 219 lettres inédites 1937, 1951 (Martě Verhaerenové: 219 nevydaných dopisů, korespondenci z let 1889–1916 připravil René Vandevoir) Correspondance générale 1996 (Souborná korespondence)

Česky vyšlo Svítání, překlad Stanislav Kostka Neumann, KDA, 1905; týž překlad Praha, Jan Fromek, 1925 Rembrandt, překlad Stanislav Diviš, Praha, Alois Hynek, 1912 Mnohonásobný lesk, překlad František Rut Tichý, Praha, Kočí, 1917 Obdiv světa, překlad František Rut Tichý Filip II., překlad Otokar Fischer, Praha, Aventinum, Otakar Štorch-Marien, 1921 Vzpoura, překlad Jindřich Hořejší, Praha, Borový, 1923 Helena spartská, překlad Stanislav Hanuš, Praha, Kvasnička a Hampl, 1925. Dostupné online. Staří mistři, Praha, SNKLHU, 1957 Žárné chorály, výbor z poezie, přeložil Jiří Konůpek, Praha, Mladá fronta, 1960 Básně - výbor, překlady Jiří Konůpek a Jan Zábrana, obsahuje stať F.X.Š., Praha, SNKLU, 1962,edice Světová četba, Sv. 294 Filip II., překlad František Rut Tichý, Praha, Orbis, 1962

Verhaerenovi čeští překladatelé Jaroslav Vrchlický František Rut Tichý (Obdiv světa, 1917; Mnohonásobný lesk, 1917; Filip II. 1962) Stanislav Hanuš (Helena spartská, 1925) Karel Čapek Stanislav Kostka Neumann (drama Svítání, 1905) Emanuel Lešehrad Jindřich Hořejší (Vzpoura, 1923) Jiří Konůpek (Žárné chorály, výbor, 1960) Jan Zábrana (Básně, 1962)

Literatura o Verhaerenovi

francouzsky Jean-Marie Culot, Bibliographie de Emile Verhaeren, éditions Duculot, 1954 Gilles Van Grasdorff et Alain Antoine-Plisnier, Dites-nous Emile Verhaeren, Bruxelles, Chabassol, 1986 Béatrice Worthing, Emile Verhaeren (1855–1916), Paris, Mercure de France, 1992 Marcel Wardavoir, Les Heures sombres d'Emile Verhaeren, éditions Le Livre, 1995 David Gullentops, L'inventaire de la bibliothèque d'Emile Verhaeren, Paris, 1996. David Gullentops, Poétique de la lecture. Figurativisations et espace tensionnel dans la poésie d'Emile Verhaeren, VUB-University Press, 2001 Vincent Leroy, Le Poète belge Emile Verhaeren, Soignies, éditions Azimuts, 2006

česky František Xaver Šalda: Émile Verhaeren, odpověď na otázku po smyslu jeho díla, 1917, původně úvod ke knize Mnohonásobný lesk, otištěno též ve výboru básní 1962

text hesla je k dispozici též v knize Šaldův slovník naučný, Praha : Československý spisovatel, 1986, Václav Černý: Emile Verhaeren a jeho místo v dějinách volného verše, Praha, Československý spisovatel, 1955 Jan Otokar Fischer a kol.: Dějiny francouzské literatury 19. a 20. století, díl II. (1870–1930), Praha, Academia, 1983 Jaroslav Fryčer: heslo Emile Verhaeren in: Slovník francouzsky píšících spisovatelů, Praha, Libri, 2002, , str. 706-707

Odkazy

Poznámky

Související články Symbolismus Civilismus

Externí odkazy

Vybrané básně Medailon a seznam díla

Kategorie:Narození v roce 1855 Kategorie:Úmrtí v roce 1916 Kategorie:Belgická literatura Kategorie:Belgičtí básníci Kategorie:Belgičtí dramatici Kategorie:Belgičtí literární kritici Kategorie:Belgičtí výtvarní kritici Kategorie:Muži Kategorie:Úmrtí 27. listopadu Kategorie:Narození 21. května