Ourense (galicijsky a portugalsky Ourense, ) je lázeňské město, třetí největší sídlo Galicie, země na severozápadě Španělska; v roce 2022 zde žilo 104 891 obyvatel. Město leží v jižní části Galicie na soutoku řek Miño, Barbaña a Loña. Je centrem provincie Ourense, jedné ze čtyř provincií Galicie.

Administrativní dělení K městu je přičleněno 18 obcí a jejich 21 farních obvodů (parroquías).

Dějiny První osídlení z doby římské antiky zanechalo silnici s kamenným mostem přes řeku Miño, také začaly být využívány zdejší termální prameny (o teplotě 30 – 88°C), zvané španělskyAs Burgas.

Římany vystřídal germánský kmen Svébů, který přijal křesťanství a již v 5. století bylo město sídlem biskupa. Svébský král Teodomiro († 570) dal postavit první katedrálu v Ourense poté, co konvertoval od arianismu ke katolicismu. Neustálé nájezdy maurských dobyvatelů pod vedením Abdelazíze a Almansora, stejně jako Normanů, město tak zpustošily, že po několik staletí zůstalo téměř neobydlené. Až v roce 1071 byla pod osobní ochranou kastilského krále Sanča II. dokončena jeho rekonstrukce.

Architektura vyniká dosud románskou katedrálou z 12. století, gotickým kostelem Nejsvětější Trojice a dalšími kostely a památkami včetně mostů.

Od 13. století město patřilo k nejdůležitějším obchodním centrům Galie, s velkou židovskou čtvrtí. Obchodovalo se hlavně s vínem a olivovým olejem. V 90. letech 15. století královna isabela vydala nařízení o vyhnání Židů a konvertitů ze země.

Doprava a hospodářství V roce 1959 byla otevřena trať Sierra de la Culebra, vysokorychlostní železniční spojení s Madridem. Po ní byla dokončena výstavba železniční trati Ourense–Zamora a byl postaven nový most, který zajišťuje další přístup do Galicie. To vedlo k hospodářskému růstu, zvýšené poptávce po pracovní síle a rozšíření trhu s bydlením. V současnosti je město největším železniční uzlem Galicie, prochází jim jak elektrifikovaná trať z Leónu a Monforte de Lemos do Viga, tak vysokorychlostní trať Olmedo–Zamora–Galicie, jež navazuje na vysokorychlostní trať Madrid–Segovia–Valladolid.

Město a jeho provincie byly v posledních dvou stoletích poměrně chudé. Z průmyslu se rozvíjela převážně textilní výroba (vyřazená v posledních desetiletích čínskou konkurencí) a potravinářství. Dosud vyniká produkce vína a tradičního kávového likéru, a také olivového oleje.

Památky Římský most Ponte Vella, z nejstaršíhoo mostu z doby císaře Augusta se dochovalo jen několik kamenů. Byl postaven jako součást XVIII. římské silnice Antoninova itineráře. Ve 13. století byl přestavěn, což mu dalo jeho současný gotický profil s lomenými oblouky. teprve v 17. století mu stavitel Melchor de Velasco dal jeho současnou podobu. Mostecká věž, která je v městském znaku, byla zničena v 19. století. Nedaleko mostu stojí kaple ze 16. století, Capilla dos Remedios. Katedrála sv. Martina založena roku 572, současná stavba v přechodném románsko-gotickém stylu 12./13. století byla postavena za krále Alfonse III. pod vlivem katedrály v Compostelle, hlavní oltář vysvěcen roku 1188.průvodce (anglicky) V katedrálním muzeu je mj. vystaven cenný procesní kříž rytířů z Leónu, dva misály, poklad svatého Rosenda a procesní monstrance ze 17. století. As Burgas, zahrada s prameny termální vody o teplotě 64–88°C. Prameny mají obsah křemičitanu, fluoru a lytinu, jsou vhodné pro léčení dermatóz. V dolní části zahrady je bazén Burga de Abaixov novoklasicistní kašně z poloviny 19. století, má tři patra a městský znak. Schody vedou k bazénu se dvěma alegorickými sochami: A casa da nube („Dům mraků“) a Calpurnia Abana (?). V horní části zahrady je Horní bazén „Burga de Arriba“, v lidovém stylu 17. století. Vpravo je instalována replika čtyř oltářů, jejichž originály jsou v městě. Kostel sv. Jakuba v As Caldas, gotický kostel řádu sv. Jakuba od meče, na studených minerálních pramenech Kostel Panny Marie matky Boží (Iglésia Santa María Madre), románský předchůdce katedrály byl v roce 1722 zbořen a přestavěn v barokním slohu. Z původní baziliky se dochovalo jen několik sloupů s mramorovými hlavicemi. Kostel sv. Eufémie (Iglésia Santa Eufemia) , trojlodní barokní kostel na půdorysu latinského kříže, z bývalého jezuitského kláštera. Stavbu zahájil stavitel Plácido Iglesias v polovině 17. století, průčelí bylo dokončeno o století později, datuje je nápis na portálu. Po zrušení jezuitského řádu byl využíván jako farní kostel; významný barokní oltářní obraz a socha „Krista v naději“. Kostel sv. Dominika (Iglésia Santo Domingo), jednolodní renesanční s kupolí nad křížením, s králvoským erbem a královskou korunou na střeše; při dominikánském klášteře postaven v 17. století; pozoruhdné barokní oltářní obrazy. Kostel sv. Františka (Iglésia San Francisco): františkánský kostel s klášterem ze 14. století, nad městem. Pazo de Oca-Valladares, renesanční šlechtický palác vévody z Osuny, z poloviny 16. století, pět erbů galicijských rodin na fasádě balkónu. Od roku 1850 sídlem městského kulturního sdružení Liceo Recreo. Archeologické muzeum: sídlí v románském biskupském paláci z 12. století

Galerie

Slavní rodáci José Ángel Valente, spisovatel Vicente Risco, spisovatel Ramón Otero Pedrayo, spisovatel Curros Enríquez, spisovatel Alberto Núñez Feijóo, předseda galicijské xunty Miguel Ángel González Suárez (1947–2024), fotbalový brankář

Partnerská města

Odkazy Reference

Externí odkazy

průvodce (anglicky)

Kategorie:Lázně ve Španělsku Kategorie:Obce v provincii Ourense Kategorie:Provincie Ourense