Kleméňa Hanušová, vlastním jménem Klementýna Hanušová (19. března 1845, Lvov – 7. října 1918, Praha) byla česká průkopnice dívčího tělocviku, učitelka a autorka tělocvičných příruček. Patřila k zakládajícím členkám spolku Americký klub dam, Tělocvičného spolku paní a dívek pražských, Dámského kruhu – spolku pro osamělé paní a slečny. Angažovala se v dalších spolcích ženského občanského hnutí a v Sokole. V roce 1895 získala od České obce sokolské čestné uznání za svoji práci. Věnovala se osvětové činnosti i sociální práci.

Život Klementýna Hanušová (sama se později nazývala Kleméňa) se narodila ve Lvově do rodiny univerzitního profesora Ignáce Jana Hanuše a Laury, rozené Nádherné. V roce 1847 se rodina přestěhovala do Olomouce a v roce 1849 do Prahy, kde otec působil na Pražské univerzitě. Matka patřila ve své době ke vzdělaným ženám. Manželé se angažovali v českých vlasteneckých kruzích. K jejich přátelům patřili například Karolina Světlá, Sofie Podlipská, Božena Němcová nebo František Ladislav Čelakovský.

Pod vedením otce získala se sestrami klasické vzdělání. Otec se s dcerami věnoval i domácímu tělocviku. Dívky cvičily také v pražském ústavu Jana Malýpetra. Po vzniku Sokola, se otec stal jeho příznivcem a zapojily se i dcery. Od roku 1866 Kleméňa cvičila s dalšími dívkami v Tyršově tělocvičném ústavu a v Ústavu Jana Evangelisty Purkyně, kde získala také teoretické a praktické základy ze zdravovědy.

Od roku 1866 působila jako cvičitelka starších dívek. Po založení spolku Americký klub dam v roce 1865, zahájila jeho činnost přednáškou o ženské konferenci v Lipsku. Patřila k zakládajícím členkám Tělocvičného spolku paní a dívek pražských, kde působila jako cvičitelka. Posléze byla zvolena první náčelnicí spolku. Věnovala se školení nových cvičitelek prsžských i z venkovských měst. Vyvářela nové sestavy pro ženy. Od roku 1877 vedla hodiny tělocviku dívek v Ústavu pro výchovu učitelek u svaté Anny a na dalších novoměstských školách. Zajímala se o ortopedii a zavedla zdravotní ortopedické cvičení pro dívky. Prosazovala cvičení při hudbě, na čerstvém vzduchu a podporovala letní venkovní cvičiště.

Angažovala se jako cvičitelka, ale zároveň psala metodické příručky pro ženský tělocvik. První rozsáhlá práce Dívčí tělocvik vycházela postupně v sešitovém vydání. Věnovala se cvičením prostným, pořadovým i cvičení s nářadím a na nářadí. Celá práce se zpracováním i rozsahem vyrovnala knize Základové tělocviku Miroslava Tyrše. Vytvořila metodiku a detailní příklady plánů pro spolky i pro celý stupeň vzdělávání ve škole. Sestavila soubor dvě stě šedesáti cvičení s přesnými návody a zařadila je do sestav podle obtížnosti. Věnovala se také cvičení pro děti. Mimo jiné chtěla, aby dívky používaly při cvičení stejná nářadí jako muži a aby jim předcvičovaly ženy. Psala do periodik Lada, Zlatá Praha, Ženské listy, Sokol a dalších.

V devadesátých letech 19. století postupně ukončila svoji činnost na školách a v některých spolcích. Snad byly na vině zdravotní problémy, nebo zhoršení vztahů s Českou obcí sokolskou, kdy kritizovala neexistující přípravu cvičitelek při vzniku ženských odborů Sokola. V roce 1896 opustila také funkci náčelnice Tělocvičného spolku pro neshody s vedením spolku. Se sestrou Dorou Hanušovou se angažovala při přípravách Národopisné výstavy. Byla aktivní při osvětových kampaních proti kouření, alkoholismu nebo nemocem z povolání. Dále publikovala články v časopisech a novinách. Čestnou členkou byla v Tělocvičném spolku, ale pokračovala v práci ve Spolku pro pěstování her a v Americkém klubu dam. Zúčastnila se příprav a organizace „Prvního sjezdu žen českoslovanských“ v květnu roku 1897. V Ústředním spolku českých žen, založeném v roce 1898, pracovala jako referentka zdravotního odboru, po Amálii Čadové, do roku 1905. Její přednášku Jak chrániti dítě nákazy tuberkulosní: úvahy zdravotního odboru Ústředního spolku českých žen vydal spolek tiskem v roce 1903.

Se sestrou Dorou se začala více věnovat sociálním tématům, jako byla například situace osamělých žen. V roce 1892 společně podpořily založení pražského Dámského kruhu – spolku pro osamělé paní a slečny. Byl určen pro ženy z vyšších společenských vrstev, které zůstaly samy. Klementina Hanušová se angažovala ve spolku jako pokladní a obě sestry podporovaly spolek i finančně.

Poslední léta života Vzhledem k nervovému onemocnění se léčila ve vodoléčebném ústavu doktora Jana Mosera v Jincích. Po ukončení léčby zde působila jako lékařova spolupracovnice. Na počátku první světové války získala, jako další sokolové, policejní dohled a byla sledována do konce svého života. Poslední roky trávila společně se sestrou Dorou v Dámském kruhu pro osamělé paní a slečny. Nikdy se neprovdala. Zemřela v Praze 7. října 1918. Na vlastní přání byla po smrti zpopelněna v krematoriu v Žitavě. Urna s ostatky byla uložena ve Scheninerově síni v Novoměstské sokolovně. V 70. letech 20. století byla urna, spolu s ostatky dalších významných osobností spolku, přemístěna do hrobky Otakara Schiffnera na Olšanských hřbitovech.

Odborné publikace 1872 – Cvičení prostná, 1879 – Cvičení pořadová, 1883 – Dětský tělocvik. Návod jak dítky útlého stáří cvičiti a pohybem zdravě zaměstnávati, 1885 – Hry míčem pro veselou mládež, 1887–1888 – Cvičení nářaďová, 1891 – Domácí tělocvik pro dívky chybného držení těla, 1895 – Tělocvičné hry mládeže. Učitelstvu a pořadatelům her české mládeže, s T. Ducháckou.

Odkazy Reference

Literatura

Externí odkazy

Biografie a stránkách České obce sokolské

Kategorie:Čeští publicisté Kategorie:České pedagožky Kategorie:Americký klub dam Kategorie:Členové Sokola Kategorie:Narození 19. března Kategorie:Narození v roce 1845 Kategorie:Narození ve Lvově Kategorie:Úmrtí 7. října Kategorie:Úmrtí v roce 1918 Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Pohřbení na Olšanech Kategorie:Češi ve Lvově Kategorie:Ženy