náhled|Johann Joachim Kändler: Pětiramenný svícen s Venuší, amorem a erbem knížete Sulkowského, Míšeň kolem 1736 náhled|Míšeňský porcelán, J.J.Kändler: Pár sojek, 1735–1740 Porcelán (zastarale též porculán) je keramická hmota, vzniká vypálením keramického těsta, tvořeného směsí kaolinu, ostřiva a taviva. Používá se pro výrobu nádobí, sanitární keramiky, elektrických izolátorů, dlaždic, ozdobných předmětů, v dentální keramice a mnoha dalších předmětů (sošky, hlavičky panenek aj.).
Porcelán byl objeven a vyráběn v Číně – tzv. protoporcelán od 7. století př. n. l., porcelán jak jej známe dnes pak od 7. století n. l. V Evropě bylo toto vzácné zboží v 17. a 18. století velmi ceněno, o čemž svědčí i to, že výraz „China“ se stal v angličtině obecným označením tohoto luxusního produktu. Při pokusech o napodobení čínského porcelánu evropští keramici mnohokrát selhali, dokázali zpracovat bílou hlínu vizuálně podobnou kaolínu (ten neměli) a vypálit ji na dostatečně vysokou teplotu 1250–1300 °C, ale získali pouze kameninu chybně označovanou italský porcelán nebo francouzský porcelán, ale šlo o kameninu, protože chyběl kaolín, ostřivo a oxid železa. Nalézt správnou směs látek se v roce 1708 podařilo německému hraběti Ehrenfried Walther von Tschirnhaus, kterému asistoval Johann Friedrich Böttger. Receptem byla kombinace ingrediencí zahrnujících coldický jíl – jde o druh kaolínu, podle německého města Colditz, dále vápenatý alabastr a křemičitý písek.
Při správném poměru všech složek a jejich dobrém vypálení vznikl dostatečně tvrdý, bílý a poloprůsvitný materiál – porcelán. V Evropě byl tento postup velmi komplikovaný (na rozdíl od Číny, kde lze kaolínové jíly pro výrobu porcelánu těžit z přírodních ložisek), nutno nalézt správný poměr kaolínu k dalším surovinám a kombinaci ingrediencí. Vliv orientálních manufaktur na objev evropského porcelánu lze tedy považovat za minimální, spíše inspirativní vzor.
Historie Asie Čína náhled|148x148pixelů|Seladonský zelenavý porcelán Tajemství pálení porcelánu z kaolinu objevili Číňané. Jeho objev, obdiv v evropských zemích a následný vývoj změnil umění keramiky po celém světě. Trvalo staletí, než byl výrobní proces napodoben. Do té doby byl v řadě historických knih popisován vývoj porcelánu od starověké Číny až po novověk. Čína je světovým výrobcem porcelánu, jelikož disponuje největšími nalezišti kaolínových jílů, které se v Evropě a v Americe vyskytují v mnohem menší míře. Porcelán patří k výrobkům typickým pro Čínu a Japonsko. Vývoj a výrobní postupy se s každou generací zdokonalovaly. V Evropě od 18. století hrály velkou roli technické inovace a módní trendy. Podle technologie, tj. podle „střepu“ se rozlišuje několik druhů porcelánu: matný bez glazury biskvit, kostní porcelán (bílý dokonale průsvitný); bílý, růžový, seladon a další. Odrazovým můstkem pro výrobu porcelánu byla keramika, resp. šedozelený porcelán. Po jeho objevení byla expanze velice rychlá. V 17. století Čína vyvezla do Evropy necelých 20 kusů, o století později to byl až jeden milión kusů. Kameninu v Číně nahradil porcelán daleko dříve, než tajemství jeho výroby proniklo do Evropy. Poprvé objevil za vlády dynastie Tchang. První porcelán byl vyráběn vypálením keramických materiálů za nejvyšší možné teploty přes 1200 °C. Pomocí tohoto postupu došlo k výrobě lehké, ale silné keramiky, která byla používána pro umělecké a dekorativní účely. Porcelán se seladonovou glazurou, byl určen jen pro císaře a jeho dvůr a byl vyráběn v provincii Če-ťiang jižně od nejdelší čínské řeky Jang-c'-ťiang. Tato oblast se později stala jedním z nejdůležitějších center výroby zelenavého porcelánu. Porcelán byl v této oblasti vyroben natolik kvalitně, že kusy vyrobené před dvěma tisíci lety mají stále jasné barvy.
Jelikož se pití čaje za dynastie Tchang stalo čím dál více populárním, byla vyžadována výroba velmi odolného a krásného čajového servisu. Porcelán dynastie Tchang, byl známý jak po celé říši, tak i na západě. Byl vyráběn v oblastech Lin-čcheng, Nej-čchiou a Sing-tchaj a byl znám pro svou bílou barvu a značnou tvrdost.
náhled|Ťing-te-čenský modro-bílý porcelán náhled|137x137pixelů|Soška čchi-lina, tvora čínské mytologie, porcelán z okresu Te-chua, mingské období (1368–1644) K opětovnému kulturnímu rozkvětu došlo za vlády dynastie Sung. Ve směru keramiky se jednalo o jemná umělecká díla, která byla vyráběna pro potřebu dvora a poté v tzv. čajové keramice a předmětech určených pro používání veřejnosti. Předměty byly zdobeny dekorem, který připomínal tušovou malbu. Císařská keramika byla v této době dovedena k dokonalosti. Jeden z prvních císařů dynastie Sung, Čen-cung, v roce 1004 učinil město Ťing-te-čen v provincii Ťiang-si hlavním centrem produkce porcelánu. Zde se keramika vyráběla už od 5. století, když území obsadili Mongolové. Město zůstalo centrem po dobu dalších 900 let až do konce éry dynastie Čching. Během období dynastie Sung, zde pracovalo až 30 hrnčířů. Slavným město učinila kvalita rozsáhlých ložisek kaolinu v jeho okolí. Název kaolín je odvozen od názvu kopce Kao-ling, na kterém se těžila hlína pro porcelán. Ťing-te-čen byl zprvu známý zejména bílým porcelánem, ale následným přidáním kobaltu vznikl modrý barevný porcelán, který byl typickým znakem čínské keramiky. Modrá malba se nanášela na střep nádoby, druhou možností bylo nanášení ještě před nanesením glazury. Podle této modré se určuje, jak starý je předmětný modrobílý porcelán, neboť kobalt vykazuje různý stupeň nečistoty v závislosti na časové ose. Původním motivem na porcelánu byla vegetace a místní krajina. Důraz byl kladen na krásu čínské přírody. S vývojem doby se na porcelánu také objevovaly další motivy, například draci. Ti jsou podstatnou součástí čínské kultury. Muslimské země byly největším západním trhem a o modrý porcelán zde měli velký zájem. Porcelán se sem dovážel na lodích, jelikož Hedvábná stezka byla v té době uzavřena.
náhled|Ťing-te-čenský porcelán, éra Kchang-si Modrobílý porcelán byl nejkvalitnější za dynastie Ming. Císař Hongwu dal jako první postavit císařskou manufakturu, a to právě v Ťing-te-čen. V roce 1712 se zde nacházelo 3 000 pecí a pracovalo zde více než 18 000 hrnčířských rodin. V oblasti výroby došlo k technické inovaci. Do výrobní směsi byl přidán mangan, který měl předejít nechtěnému rozmazání (rozpití) barev a deformaci kreslených linií během ohřevu v peci, jako tomu bylo doposud. Díky této inovaci, byl Ťing-te-čenský bílo-modrý porcelán z dob dynastie Ming považován za vrchol krásy a vynikající umělecké dílo. Pro rituální a náboženské účely vládci dynastie Ming preferovali Te-chua porcelán z provincie Fu-ťien, který měl výraznou teplou barvu bílé slonoviny, jelikož jíl obsahuje stopy železa. Panovníci vyžadovali, aby sochy a rituální předměty používané ve chrámech a svatyních byly vyrobeny z tohoto druhu porcelánu. Te-chua je oblast blízko Čchüan-čou, jenž byl dlouhá léta hlavním přístavem v Číně. Díky tomu byli obchodníci schopni dopravit porcelán až do Evropy, kde ho Francouzi nazývali „Blanc de Chine“. Tento slonovinový porcelán z oblasti Te-chua byl v Evropě stejně populární jako porcelán bílý a modrý z Ťing-te-čenu.
Dobytí dynastie Ming a pokračující války dočasně zapříčinily přerušení výroby a exportu porcelánu. Císař Kchang-si poté provedl řadu změn v organizaci výroby a exportu. Pečlivě dohlížel na hlavní továrnu v Ťing-te-čenu. Během jeho vlády se velmi populární stala výroba porcelánu na zakázku pro Evropu a Ameriku.
Do Evropy se dostal porcelán kolem roku 1290, kdy ho dovezl ze svých cest po Asii Marco Polo. Název „porcelán“ vznikl z italského slova „“ – mušle, vlastně podle selete porcello (porco prase), protože ji hmotou připomíná a když se kousek odštípne, zůstane po něm ploška připomínající mušli. Od té doby se Evropa snažila porcelán vyrobit sama. Po nějaké době, kolem 15. století se sice začal porcelán z Číny dovážet ve větším množství, ale bylo to stále velmi drahé zboží, které se vyvažovalo zlatem. K rozvoji porcelánu tomu došlo zejména v Benátkách, kam obchodníci dováželi jak tyto mušle, tak vzácný asijský porcelán ve velkém. Ten byl v době tohoto dovozu až speciálně navrhován v Japonsku pro Evropu podle obliby evropských odběratelů s výraznějším zdobením, v Číně vyráběn a přes Benátky dovážen do Evropy. Tento import oslabil až technologický pokrok v napodobování porcelánu v Evropě, zejména v Míšni. Evropské porcelánky zatím nedokázaly vypálit na tak vysoké teploty, jaké porcelán vyžaduje. Jedna z prvních evropských napodobenin byl tzv. Medicejský porcelán v 15. století v Itálii. Byla to pórovitá hmota ze směsi bíle se pálících jílů, která nedosahovala takové pevnosti a už vůbec ne transparentnosti. Byla dekorována kobaltem, kterým se napodobovaly čínské vzory. Ty se uplatnily i na známé delftské fajánsy z Holandska, které napodobovaly i tvary čínských nádob.
Ostatní země Korea kolem roku 1100 Japonsko manufaktura Giappon 1616; Hirado založena korejskými keramiky r. 1637.
Evropa náhled|Budova míšeňské porcelánky Míšeň Objevit složení porcelánové hmoty se podařilo po více než desetiletém úsilí až Ehrenfriedu Waltheru von Tschirnhaus a saskému lékárníku Johannu Friedrichu Böttgerovi (Janu Bedřichu Böttgerovi) roku 1708 v Míšni. Jeho první pokusy připomínaly spíše tvrdou kameninu.
Střep byl velmi pevný, slinutý, ale měl hnědočervenou barvu. Hmota se lila do kovových tepaných forem. Poté si Böttger povšiml vlastností jemného bílého prášku, který se dosud používal jen na pudrování barokních paruk, a tak objevil naleziště kaolínu. Vyráběl v Míšni na hradě Augustusburg, pracovní postup byl pečlivě střežen, a tajemství výroby bylo rozděleno mezi několik lidí.
náhled|Budova vídeňské porcelánky Vídeň Roku 1718 se podařilo některým keramikům utéct z hradu a roku 1719 pod vedením Francouze du Paquiera založili porcelánku v Augarten na předměstí Vídně. Německo Další německou porcelánkou byl Höchst založený roku 1746, roku 1747 na zámku Nymphenburg v Mnichově, 1752 Berlín; roku 1747podle Aleny Braunové, Kouzlo keramiky a porcelánu, 2. vyd. vydalo nakl. Práce Praha 1985, s. 209 nebo až 1753 vznikl Fürstenberg, činný dodnes. Keramická továrna Villeroy & Boch v Mettlachu přešla na výrobu porcelánu během 2. poloviny 18. století, stejně je následovaly Frankenthal (1755–1800), Gotha z roku 1757, Ansbach a Ludwigsburg z roku 1758, Volkstedt-Rudolstadt (1760) činný dosud, pruská královská porcelánka v Berlíně (1763), Fulda (1764-1790), durynský Wallendorf (1764–2024), Ilmenau (1777), Grossbreitenbach (1778), Limbach (1772), Kloster Veilsdorf (1760), Fulda, Frankenthal, bavorský Hohenberg an der Eger (1814), Plavno (1817–dodones), Lichte (1822–dodnes), durynský Blankenhain a Gera (1779-po 1900), Pasovská porcelánka Philippa Dietricha byla známá v letech 1840–1942, durynská Kahla (1844–dodnes), pozdního založení z roku 1896 byla porcelánka Rosenthal a. s. v Selbu, jež do současnosti patří k nejvýznamnějším producentům nádobí i figurálního porcelánu na světě; saský Potschappel od roku 1872 dodnes, porcelánka Oeslau v bavorském Coburgu je činná od roku 1879 dodnes. Švédsko: Marieberg u Stockholmu (od roku 1765), Röhrstrand–Lidköping (od roku 1797 dosud), Gustavsberg (od 1822). Švýcarsko: Curych (1763) a Nyon (1781). Francie V letech 1738–1740 založil francouzský král Ludvík XV. první francouzskou porcelánku ve Vincennes u Paříže, která byla roku 1756 na podnět madame de Pompadour přenesena do Sèvres, dále 1765 Limoges, Rouen (1673–1696 jen měkký frittový porcelán), Saint Cloud (1677–1766 jen fajáns). Belgie Roku 1751 se začal vyrábět porcelán v belgickém Tournai a porcelánka zanikla koncem 19. století, v Etterbeeku (1787), v Bruselu vznikla porcelánka roku 1791. Finsko Roku 1874 byla v Helsingforsu založena jediná velká továrna na porcelán a kameninu, činná do současnosti. Nizozemí Nejstarší manufaktura vznikla roku 1761 (nebo 1764–1771) ve Weespu, následovaly Oude Loosdrecht (1771–1784), Haag (1776–1790) a Oude Amstel (1784–1820).