Tanečnice () je hřbet o nadmořské výšce 599 m zasahující na území severočeského města Mikulášovice a částečně saského města Sebnitz. Náleží ke Šluknovské pahorkatině, kde je druhým nejvyšším vrcholem. Vrcholová část je zaoblená až plochá a povětšinou příkré svahy jsou pokryté četnými kamennými moři a dalšími tvary zvětrávání. Geologické podloží tvoří jemně až středně zrnitý lužický granodiorit s žílami doleritu. Převládajícím půdním typem je kambizem. Na Tanečnici pramenící vodní toky náleží k povodí Labe a úmoří Severního moře. Roční srážky mohou přesahovat 900 mm, průměrná roční teplota je odhadována pod 6 °C. Většinu povrchu pokrývají nepůvodní smrkové monokultury. Ostrůvkovitě se dochovaly původní acidofilní bučiny a podél vodních toků také údolní jasanovo-olšové luhy. Faunu představují typické druhy krajiny opadavých listnatých lesů, z chráněných živočichů se vyskytuje především několik druhů netopýrů. Česká část Tanečnice náleží k chráněné krajinné oblasti Labské pískovce, na německé straně se nacházejí přírodní rezervace Heilige Hallen a Gimpelfang.
Název kopce (Taneční pláň či mýtina) vznikl zkomolením pojmenování (Jedlová planina), český název Tanečnice se začal používat po druhé světové válce. Naproti tomu pověst vypráví, že název je odvozen od lesních víl, které na vrchu tančily a sváděly myslivce. Ve 13. století byla při úpatích kopce založena nová sídla Sebnitz a Mikulášovice, avšak Tomášov na jižním úbočí vznikl až roku 1735. Od středověku vedla po severním úpatí vrchu stezka z Mikulášovic do Sebnitz a přes jižní úpatí stezka z Mikulášovic do Hertigswalde a dále až k Labi v Bad Schandau. Na vrcholu vyrostla ve 30. letech 19. století triangulační věž, díky které si vrchu začali v druhé polovině 19. století všímat turisté. První rozhledna, sedmipatrová dřevěná Věž korunního prince Rudolfa () vysoká 26 m, byla otevřena 6. října 1886. Vedle ní vyrostl dřevěný kiosek brzy nahrazený horskou chatou s restaurací. Dřevěnou rozhlednu zničila v roce 1903 vichřice. Nová osmiboká zděná rozhledna vysoká rovněž 26 m, tehdy zvaná Bismarckova věž (), byla předána do užívání 28. května 1905 a od té doby až do roku 2026 byla nejsevernější rozhlednou Čech. Poskytuje výhled na oblast Českosaského Švýcarska, Šluknovské pahorkatiny a Horní Lužice. V poválečném období restaurace vyhořela a až do počátku 60. let byla rozhledna s okolními lesy nepřístupná. Opětovné zpřístupnění rozhledny přišlo roku 1969 a v letech 1979 až 1986 vedle ní vyrostla nová restaurace Koliba.
Východní úpatí protíná železniční trať Rumburk – Panský – Mikulášovice. Přes Tanečnici vede řada turistických stezek. Na vrchol směřuje žlutá trasa ze Sebnitz a také modrá trasa od horních Mikulášovic a železniční stanice Mikulášovice dolní nádraží. Příznivci Tanečnice o vrchu skládali řadu básní a písní, nejznámější se stala (Písnička o Tanečnici) od mikulášovického učitele Josefa Bartmanna.
Název Nejstarší doložené pojmenování lesa na svazích vrchu je doloženo k roku 1545, kdy byl prostor od Wolfsteinu přes Tanečnici až k Wachbergu nazýván (Tomášův les). Původ názvu není známý. Od 19. století byl mylně dáván do souvislosti s neexistující osobností Thomase (Tomáše) Berky z Dubé.Fiedler, s. 452. Na mapě stabilního katastru z první poloviny 19. století nesou severní a západní svahy vrchu název (Přední Tomášův les), jižní svahy (Střední Tomášův les) a od jižního úpatí dále následoval (Zadní Tomášův les). Část jižních svahů byla spolu s východními svahy označována jako . Vrch samotný nesl původní označení (Jedlová planina) a ještě na přelomu 18. a 19. století také alternativní název (Studený vrch). S tímto názvem souvisí i pojmenování potoka pramenícího na jihovýchodě kopce jako (Studený potok). Název byl postupně zkomolen na a (Taneční pláň či mýtina), přičemž druhá varianta od 19. století převládla.Karlíček & Němec, s. 127–130. Z tohoto názvu je odvozeno i lidové pojmenování .Bartmann, s. 65. Český název Tanečnice, odkazující na německé pojmenování , se začal výhradně používat po druhé světové válce.
Přírodní poměry Poloha náhled|upright=1.2|alt=V popředí zasněžená pláň, za ní je skupinka listnatých stromů s uschlým a ojíněným, do žluta zbarveným listím. Střední část vyplňuje zalesněný hřbet, převládají tmavě zelené smrky s příměsí listnáčů. Svrchní část tvoří světle modrá až bělavá obloha.|Tanečnice, pohled z cesty na Tomášov Převážná část vrchu Tanečnice, včetně vrcholu, se nachází na západě Šluknovského výběžku v nejsevernější části České republiky, v Ústeckém kraji a okrese Děčín. Leží na západě města a zároveň katastrálního území Mikulášovice. Některé svahy, od severu přes západ až po jihozápad, se již nacházejí za státní hranicí na území Německa, v zemském okrese Saské Švýcarsko-Východní Krušné hory ve spolkové zemi Sasko. Zde zasahuje do katastrálních území Sebnitz a Hertigswalde, náležejících k velkému okresnímu městu Sebnitz. Kopec tak kvůli své poloze vytváří mezi městy Sebnitz a Mikulášovice přirozenou bariéru. Nejbližším sídlem, nacházejícím se asi 1 km jihovýchodně od vrcholu, je Tomášov, část obce Mikulášovice. Střed Mikulášovic leží 3 km východním směrem, střed Vilémova 3 km přibližně severním směrem, střed Dolní Poustevny 2,7 km severozápadně, střed Sebnitze 3,5 km západně a horní konec Hertigswalde 1,2 km jihozápadním směrem. Z turistického hlediska je Tanečnice často vnímána jako součást Českosaského Švýcarska.
Geomorfologie náhled|vlevo|upright=1.2|alt=Uprostřed vrch Tanečnice, vlevo zalesněný svah Poustevníku, v popředí zelená pastvina, v pozadí azurově modrá obloha.|Pohled na Tanečnici od Nové Vísky Krátký hřbet Tanečnice náleží ke geomorfologickému celku Šluknovská pahorkatina, který pod názvem značně přesahuje hranice směrem do Německa, a jenž je součástí Krkonošské oblasti spadající pod Krkonošsko-jesenickou subprovincii České vysočiny. Vrcholová část Tanečnice je zaoblená až plochá, svahy jsou povětšinou příkré a nacházejí se na nich skalní tvary způsobené zvětráváním a odnosem, zejména četná kamenná moře.Demek a kol., s. 509. Se svou nadmořskou výškou 599 metrů je po Hrazeném (608 m) druhým nejvyšším vrcholem Šluknovské pahorkatiny a nejvyšším vrcholem jejího okrsku Šenovská pahorkatina, respektive podokrsku Mikulášovická pahorkatina.
Vlastivědné publikace a mapy 19. a první poloviny 20. století uvádějí odlišnou nadmořskou výšku, navíc v jadranském výškovém systému. Fiedlerova vlastivěda udává údaj 598,6 m, naproti tomu pohlednice, Bartmannova vlastivěda a další mapy uvádějí údaj 596 m. Poválečné mapy se v nadmořské výšce rovněž rozcházejí, kromě aktuálního údaje byly uváděny například výšky 597,0 m, 597,6 m či 597,3 m. Rozpor je způsoben dřívějším zaměřováním trigonometrického bodu východně od skutečného vrcholu; rozdíl nadmořských výšek činí 1,6 m.
Nejbližšími pojmenovanými vrcholy jsou Wolfstein (393 m) vzdálený 1,8 km směrem na sever, Šenovský vrch (487 m) ve vzdálenosti 3 km severovýchodně, Hůrka (493 m) vzdálená 2,1 km jihovýchodně, Wachberg (497 m) ve vzdálenosti 2,6 km na jihojihovýchod a Kaiserberg (495 m) vzdálený 1,6 km východním směrem.
Geologie a půdy Tanečnice náleží z geologického hlediska k lužickému žulovému masivu, jednomu z největších odkrytých žulových masivů ve střední Evropě. Nachází se severně od lužické poruchy a její podloží tvoří převážně lužický granodiorit prostoupený četnými žílami intruzivních hornin, zejména doleritu. Lužický granodiorit je starý přibližně 500 milionů let, je biotitický, středně zrnitý a pravidelně rozpukaný, přičemž pukliny bývají zaplněné vodou. Jeho zrnitost je stejnoměrná, barva se pohybuje od bělošedé po modravě šedou, zvětralý granodiorit má barvu rezavě hnědou. Bazický plagioklas v něm převažuje nad ortoklasem. Černohnědý biotit začasté vytváří pseudohexagonální tabulky.Melichar a kol., s. 10–11. Žíly doleritu nejsou podrobněji zmapovány a jejich lokalizace vychází především ze starých německých map, kde je hornina označována jako diabas. Má černozelenou barvu, tvoří jej plagioklas (hlavně labradorit), pyroxeny (zejména augit), zelený amfibol, méně je zastoupen biotit, křemen, případně rudní příměsi. Šířka žil značně kolísá a pohybuje se od několika centimetrů po metry.Kopecký a kol., s. 35. Větší ložisko se nachází jižně od vrcholu (potvrzené geologickými sondami), menší žíly pak zejména na východních a severovýchodních svazích. Podél vodních toků překrývají starší granodiorit deluviofluviální nezpevněné hlinitokamenité či jílovitopísčité sedimenty čtvrtohorního stáří.
Mezi půdními typy převládá kambizem, povětšinou dystrická, ostrůvkovitě oglejená či rankerová, na východním, jihovýchodním a severovýchodním svahu mesobazická. Na velké ložisko doleritu jižně od vrcholu je vázán eutrofní ranker doprovázený eutrofní litozemí. Podél vodních toků se rozkládají modální gleje.
Vodstvo náhled|upright=1.2|alt=Uprostřed lehce meandrující, nepříliš široký potok, po jeho krajích travnatý porost. Vlevo od potoka ční bílý hraniční patník. V pozadí převážně listnatý les.|Hraniční potok na severním úpatí Tanečnice Celý vrch náleží k úmoří Severního moře a zároveň k povodí Labe. Povodími druhého řádu jsou Sebnice a Křinice.Glöckner, s. 21–24.Melichar a kol., s. 19–21. Z hydrogeologického hlediska náleží vrch do rajónu Krystalinikum Šluknovské pahorkatiny. Vydatnost podzemních vod se ve svrchních vrstvách zvětralé horniny váže pouze na atmosférické srážky, hlouběji v puklinách je zvodnění stabilnější a méně závislé na srážkách. Vzhledem k příznivým hydrogeologickým podmínkám (rozpukané granodioritové podloží) vyvěrá na svazích Tanečnice několik pramenů. Na jihovýchodním svahu pramení v nadmořské výšce přibližně 480 m Studený potok, levostranný přítok Mikulášovického potoka, jenž na východním úpatí protéká rybníkem Vágnetrákem. Na severním svahu vyvěrá v nadmořské výšce asi 550 m Hraniční potok (na německé straně či ), který na území Německa ústí zleva do Sebnice, respektive Vilémovského potoka. Blízko státní hranice na severozápadním svahu pramení v nadmořské výšce přibližně 525 m potok Mannsgraben, levý přítok Sebnice. Na západním svahu vyvěrá několik pramenů Hertigswaldského potoka (v nadmořské výšce 505 až 520 m) směřujícího rovněž do Německa a ústícího zleva do Sebnice. Na jižních svazích pramení několik zdrojů Tomášovského potoka (nadmořská výška 475 a 520 m), který se na německé straně jmenuje a vlévá se zleva do Ottendorfského potoka, jednoho z přítoků Křinice.
Podnebí Na základě dlouhodobých měření, především z první poloviny 20. století, se většina Šluknovského výběžku řadí dle Quittovy klasifikace do mírně teplé oblasti, přičemž Tanečnice spadá do mírně teplé oblasti MT 4. Nejbližší stálá meteorologická stanice leží ve Šluknově. Na základě jejího měření jsou průměrné roční teploty pro Šenovskou pahorkatinu odhadnuty na 6,5–7,0 °C, pro Tanečnici však vzhledem k nadmořské výšce vychází pod 6 °C.Glöckner, s. 18–19. Nejchladnějším měsícem je dlouhodobě leden, nejteplejším pak červenec. Teplotu, kromě nadmořské výšky, ovlivňuje také převažující západní proudění. Vzduchové masy naráží na bariéru kopců a při výstupu do výšky se ochlazují. Vítr sílí s nadmořskou výškou a nejsilnější je u vrcholu. Tanečnice patří do oblasti bohaté na srážky, což zapříčiňuje převažující západní proudění přinášející dostatek vláhy. Bohatší na srážky jsou návětrné svahy a vyšší polohy. Při stoupání do výšky se vzduchové masy rozpínají a při ochlazování se vytváří srážky dopadající na zem. Průměrné roční hodnoty ve Šluknovské pahorkatině se pohybují v rozmezí 700–800 mm, přičemž ve vrcholových partiích Tanečnice mohou přesáhnout 900 mm.
Flóra náhled|vlevo|upright=1.2|alt=Pohled do smrkové monokultury, většinu zabírají rovné smrkové kmeny, v horní části jsou vidět větve s jehličím. Na zemi hrabanka tvořená hlavně opadaným jehličím. Vlevo zpoza stromů prosítá slunce, jehož paprsky se lomí mezi kmeny.|Smrkový les na jižním svahu