Linus

Papež svatý Linus (řecky Λῖνος, * cca 10 Volterra – † 23. září cca 79 nebo 80 Řím) byl římským biskupem od roku cca 68 až do své smrti v roce 79 nebo 80. Je všeobecně považován za druhého biskup římského a druhého papeže po svatém Petrovi. Stejně jako všichni raní papežové byl kanonizován. Je považován za prvního italského a evropského papeže. Podle svatého Ireneje je Linus toutéž osobou, která je zmíněna v Novém zákoně. Linus je zmíněn v závěrečném pozdravu Druhé epištole Timoteovi (2 Tim 4,21) jako společník apoštola Pavla v Římě na konci Pavlova života.

Historické pozadí a biskupská posloupnost O životě papeže Lina existuje jen málo spolehlivých dobových pramenů. Nejstarší dochovaná zmínka o jeho biskupském úřadu pochází od Ireneje z Lyonu, který kolem roku 180 napsal: „Když blažení apoštolové založili a vybudovali Církev, předali biskupský úřad do rukou Lina.“Irenej z Lyonu, Adversus haereses (Proti kacířstvím), 3: 3.3 Podle nejstarších seznamů posloupnosti římských biskupů, které předali Irenej a Hegesippos a které potvrdil historik Eusebios z Kaisareie, byl Linus pověřen úřadem apoštoly Petrem a Pavlem poté, co založili křesťanskou církev v Římě. Podle tohoto výpočtu by mohl být považován za prvního papeže, avšak od konce 2. nebo počátku 3. století převládla konvence považovat za prvního papeže svatého Petra.J. N. D. Kelly, Oxford Dictionary of Popes, 2005, str. 6–7. Církevní otcové a historici uvádějí o jeho posloupnosti různé podrobnosti: Svatý Jeroným popsal Lina jako „prvního po Petrovi, který spravoval římskou církev“ („Post Petrum primus Ecclesiam Romanam tenuit Linus“).Jeroným, Chronicon, 14g (p. 267) Eusebios ho označil za „prvního, který obdržel biskupský úřad v římské církvi po mučednické smrti Pavla a Petra“.Eusebios, Církevní dějiny, 3.2 Optatus a svatý Augustin rovněž řadí Lina bezprostředně po Petrovi.Optatus z Mileve, Proti Donatistům, Kniha 2.3Augustin, Dopisy, Svazek 12, Dopis 53 Generosovi Epifanios ze Salaminy ho staví za Petra a Pavla.Epifanios ze Salaminy, Panarion, Kniha I, 27.6.2 Jan Zlatoústý napsal, že „tento Linus byl podle některých druhým biskupem římské církve po Petrovi“.Jan Zlatoústý, Homilie 10 k 2. Timoteovi Katalog Catalogus Liberianus uvádí Petra jako prvního biskupa a Lina jako jeho nástupce ve stejném úřadu. Spis Liber Pontificalis uvádí Lina jako druhého římského biskupa po Petrovi a tvrdí, že Petr vysvětil dva biskupy – Lina a Anakléta – pro kněžskou službu komunitě, zatímco sám se věnoval modlitbě a kázání. Všeobecnou církev měl pak svěřit Klementovi I., kterého jmenoval svým nástupcem. Tertullian rovněž píše o Klementovi jako o přímém nástupci Petrově. Jeroným jmenuje Klementa jako „čtvrtého biskupa římského po Petrovi, pokud byl druhým Linus a třetím Anaklét, ačkoli většina Latinců si myslí, že Klement byl druhý po apoštolovi“. Spis Apostolské konstituce uvádí, že Linus, kterého vysvětil apoštol Pavel, byl prvním biskupem v Římě a po něm následoval Klement I., kterého vysvětil apoštol Petr.

Biografie a pontifikát Svatý Linus pocházel podle spisu Liber Pontificalis z oblasti Tuscia (Toskánska) z města Volterra. Jeho otec se jmenoval Herculanus.Louis Duchesne, Le Liber Pontificalis. Texte, introduction et commentaire, vol. I, Paris, 1886, p. 53. Volterranský učenec Raffaele Maffei na základě spisu, který četl (ale neuvedl odkaz), ztotožnil Linovo rodiště přímo s Volterrou; v roce 1480 nechal na místě, kde se podle něj nacházel otcovský dům, postavit kostel s ženským klášterem. Spis Apostolské konstituce uvádí, že jeho matka se jmenovala Claudia. V Druhé epištole Timoteovi (2 Tim 4,21) je hned vedle jména Linus uvedena Claudia, ale Bible ji výslovně neoznačuje za Linovu matku. Po příchodu do Říma za účelem studia se brzy obrátil na křesťanství. V Římě se seznámil s Pavlem z Tarsu. V Římě měl zastupovat svatého Petra v obdobích jeho nepřítomnosti. Podle některých italských pramenů působil také jako oficiální biskup a kazatel ve městě Besançon v Galii;Claudio Rendina, I Papi. Storia e segreti, str. 22. jiné zdroje však uvádějí, že Linus, který byl biskupem v Besançonu, byl jeho jmenovec žijící ve 3. století.Philippe André Grandidier, Histoire ecclésiastique, militaire, civile e literaire de la Province de l'Alsace, sv. 1, Štrasburk, 1787, p. 182. Během jeho pontifikátu se v Římské říši vystřídalo pět císařů: Nero, Galba, Otho, Vitellius a Vespasianus. Linus čelil učení Šimona Maga, ve kterém pokračoval jeho učedník Menandros, a učení ebionitů (židokřesťanů dodržujících mozaikový zákon).

Historické události Nejvýznamnější událostí za jeho pontifikátu byl konec první židovské války se zničením Jeruzaléma a Jeruzalémského chrámu římskými vojsky v roce 70. Tato událost měla velký význam pro křesťanskou teologii: byla vnímána jako potvrditelný důkaz Ježíšova proroctví, že z Chrámu nezůstane „kámen na kameni“, a také jako znamení blízkého konce světa a příchodu Božího království. Mnohými byla tato událost vykládána jako trest Židům za jejich podíl na Kristově smrti (představa Židů jako „deicidů“ přetrvala až do 2. vatikánského koncilu).Claudio Rendina, I Papi. Storia e segreti, str. 24.

Připisovaná nařízení a spisy Podle spisu Liber Pontificalis Linus nařídil, aby ženy vstupovaly do kostela a k bohoslužbám s pokrytou hlavou,Maximilian Ventura, Papa Lino - Liber Pontificalis, Fontistoriche, 2015. což odpovídalo biblickým pokynům v Prvním dopise Korintským (1 Kor 11,5). J. P. Kirsch v Catholic Encyclopedia poznamenává, že toto nařízení je bezpochyby apokryfní a autor Liber Pontificalis jej svévolně připsal Linovi na základě Pavlova dopisu. Dále je mu přičítáno: Jmenování prvních 15 biskupů. Vložení části Communicantes do mešního kánonu. Zavedení liturgického palia (pruhu bílé vlny s černými kříži) jako symbolu papežské autority. Bylo mu také připisováno autorství apokryfního spisu o umučení svatých Petra a Pavla (Martyrium Petri et Pauli). Moderní kritika však prokázala, že tento text pochází až ze 6. století.

Datace pontifikátu Chronologie raných papežů je silně sporná.Eusebios, Církevní dějiny, kniha VIII, kapitola 34, poznámka 3. Eusebios a Jeroným datují Linův pontifikát do let 68 až 80 (v 2. roce vlády císaře Tita předal úřad Anaklétovi).Jeroným, Chronicon, r. 68: „Po Petrovi držel římskou církev nejprve Linus po 11 let.“Jeroným, Chronicon, r. 80Eusebios, Církevní dějiny, VIII, 13 Katalog Catalogus Liberianus a spis Liber Pontificalis uvádějí roky 56 až 67 (za vlády Nera, od konzulátu Q. Volusia Saturnina a P. Cornelia Scipiona po konzulát L. Julia Rufa a Fonteia Capitona). Jde pravděpodobně o omyl, neboť tyto prameny připisují Petrovi 25 let pontifikátu v Římě a udávají, že Petr zemřel 38 let po Ježíšově smrti (tj. 67–68). Catholic Encyclopedia udává roky cca 64–76 nebo cca 67–79.

Smrt a pohřeb Spis Liber Pontificalis tvrdí, že Linus zemřel jako mučedník stětím dne 23. září roku 79 nebo 80 na příkaz konzula Saturnina. Tato zpráva však pravděpodobně nemá historický základ. Mezi vládou Nera a Domitiana nejsou zprávy o žádném pronásledování římské církve. Irenej z Lyonu z nejranějších římských biskupů označuje jako mučedníka pouze papeže Telesphora. Římské martyrologium (Martyrologium Romanum) Lina jako mučedníka nezmiňuje.Martyrologium Romanum, Typis Vaticanis, 2004, p. 532. Podle Liber Pontificalis byl Linus pochován na Vatikánském pahorku vedle apoštola Petra v místní nekropoli. Je pravděpodobné, že prvotní římatští biskupové byli pohřbíváni v blízkosti Petrova hrobu. V roce 1615 při stavbě dnešního oltáře vyznání v bazilice sv. Petra objevil učenec Francesco Maria Torrigio několik sarcofágů. Na jednom z nich byl nápis ⁠LINVS⁠. Objevitelé (např. Severano) se zpočátku domnívali, že jde o hrob papeže Lina.Francesco Maria Torrigio, Le sacre grotte Vaticane, Viterbo, 1618, p. 53.Severano, Memorie delle sette chiese di Roma, Řím, 1630, p. 120. Z Torrigiova dochovaného rukopisu však vyplynulo, že u slova LINVS byla další přilehlá písmena a šlo o koncovku delšího jména (např. Aquilinus nebo Anullinus).

Úcta a odkaz Katolická církev slaví jeho liturgickou památku 23. září. Východní pravoslavné církve si jej připomínají 4. listopadu nebo 5. listopadu. Oficiální zápis z Římského martyrologia k 23. září zní:

Linovo jméno je zařazeno do eucharistické modlitby (Římského kánonu) při mši svaté. Jeho hlavním sanktuáriem je kostel Chiesa di San Lino ve Volterře. V ikonografii bývá zobrazován s atributy: palma mučednictví, palium, papežská tiára (triregno) a pluviál. Na jeho počest je pojmenováno město Saint-Lin–Laurentides v provincii Québec v Kanadě.Saint-Lin–Laurentides, Commission de toponymie du Québec, 2026.

Odkazy Reference

Literatura

Související články Seznam papežů Seznam světců a mučedníků katolické církve Volba papeže před rokem 1059

Externí odkazy

Papa Lino – biografie v latině z Liber Pontificalis.

Kategorie:Papežové Kategorie:1. století Kategorie:Italští papežové Kategorie:Italští svatí Kategorie:Římskokatoličtí svatí Kategorie:Pravoslavní svatí Kategorie:Anglikánští svatí Kategorie:Starověcí světci Kategorie:Narození v 1. století Kategorie:Úmrtí v 1. století ] Kategorie:Pohřbení v bazilice sv. Petra

Kategorie:Osoby s nejistým datem narození Kategorie:Muži