náhled|Státní znak Spojených států amerických Dějiny Spojených států amerických počínají příchodem prvních obyvatel z Asie přes Beringii nejméně 10 000 let před naším letopočtem. Některé archeologické objevy nasvědčují možnosti, že na Coloradské plošině žila neznámá lidská kultura už v době před asi 37 000 lety.Timothy B. Rowe, Thomas W. Stafford Jr., Daniel C. Fisher, Jan J. Enghild, J. Michael Quigg, Richard A. Ketcham, J. Chris Sagebiel, Romy Hanna and Matthew W. Colbert (2022). Human Occupation of the North American Colorado Plateau ∼37,000 Years Ago. Frontiers in Ecology and Evolution. 10: 903795. doi: https://doi.org/10.3389/fevo.2022.903795
První lidské populace se postupně rozčlenily na stovky kmenů a komunit a osídlily celé severoamerické území. Po prvních průzkumných cestách Evropanů v 15. a 16. století sem v 17. století začali přijíždět evropští, především angličtí, kolonisté. Kromě Angličanů na severovýchodě sem přicházeli Španělé, budující malé osady na Floridě a jihozápadě, dále Francouzi, kteří se usazovali podél řeky Mississippi a na pobřeží Mexického zálivu a v menších počtech i Nizozemci a Švédové. Do sedmdesátých let 18. století žilo ve třinácti britských koloniích dva a půl milionu lidí. Po skončení francouzsko-indiánské války v šedesátých letech 18. století britská vláda uložila řadu nových daní. Odpor vůči těmto daním, zejména Bostonské pití čaje (1773), vedl anglický parlament k vyhlášení trestních zákonů, které měly ukončit samosprávu kolonií. Američtí Patrioti (jak se sami nazývali) se naproti tomu přiklonili k politické ideologii zvané republikánství, která zdůrazňovala občanskou povinnost, ctnost a vyhraňovala se vůči korupci, luxusu a aristokracii.
Ozbrojený konflikt začal roku 1775, kdy Patrioti začali pořádat masová shromáždění a vypudili ze všech kolonií královské úředníky. Roku 1776 vyhlásil Druhý kontinentální kongres nový nezávislý útvar, Spojené státy americké. S pomocí rozsáhlé finanční a vojenské pomoci Francie a pod vedením generála George Washingtona zvítězili američtí Patrioti ve válce za nezávislost. Pařížská smlouva z roku 1783 přisoudila novému státu území na východ od řeky Mississippi, s výjimkou Floridy a Kanady. Centrální vláda zřízená články Konfederace však nedokázala zajistit stabilitu, protože nedisponovala pravomocí vybírat daně a neměla žádného výkonného představitele. Roku 1787 Kongres svolal Ústavní konvent ve Filadelfii. Ten vytvořil novou ústavu, ratifikovanou v roce 1789. Roku 1791 ji doplnila Listina práv, zaručující občanům nezcizitelná práva. Vznikla silná ústřední vláda s Washingtonem jako prvním prezidentem a Alexandrem Hamiltonem, jeho hlavním politickým a finančním poradcem. Třetí prezident Thomas Jefferson zakoupil od Francie Louisianské teritorium, čímž se velikost Spojených států zdvojnásobila. Druhá a poslední válka s Británií proběhla v letech 1812–1815.
Pod vlivem přesvědčení o „zjevném předurčení“ (Manifest Destiny) se federální území začalo rozšiřovat na západ, k Pacifiku. Území Spojených států bylo vždy rozsáhlé, naproti tomu počet obyvatel byl zpočátku poměrně malý, pouze 4 miliony v roce 1790. Populace však rychle rostla, v roce 1810 dosáhla 7,2 milionu, v roce 1860 32 milionů, v roce 1900 76 milionů, 132 milionů v roce 1940 a 321 milionů v roce 2015. Hospodářský růst z hlediska celkového HDP byl ještě rychlejší. Ovšem ve srovnání s evropskými mocnostmi zůstávala vojenská síla Spojených států relativně omezená, a to prakticky až do počátku druhé světové války. Teritoriální expanzi motivovalo úsilí o získání levné půdy pro svobodné farmáře a otrokáře a zakládala se na dobývání či odkupu území od zde žijících indiánských kmenů. Stále kontroverznější šíření otrokářství začalo vyvolávat politické a ústavní rozepře, které se řešily různými kompromisy. Otroctví bylo do roku 1804 zrušeno ve všech státech severně od Masonovy-Dixonovy linie, ale Jih pokračoval v profitování z práce černých otroků, především kvůli vysoce ziskovému vývozu bavlny do Evropy. Roku 1860 byl zvolen prezidentem republikán Abraham Lincoln, který svou kampaň postavil na tématu omezení šíření otrokářství a jeho postupné likvidaci.
Sedm jižních států, závislých na produkci bavlny, se čtyři měsíce před Lincolnovou inaugurací odtrhlo a později založilo konfederaci, která však nedosáhla diplomatického uznání od žádného státu. Útokem Konfederace na pevnost Sumter začala dlouhá a vyčerpávající americká občanská válka (1861–1865). Bojovalo se z velké části na území Jihu a ohromné materiální a lidské zdroje Severu se ukázaly v opotřebovávací válce jako rozhodující. Výsledkem konfliktu bylo obnovení Unie, zbídačení Jihu a zrušení otroctví. V následné éře rekonstrukce (1863–1877) obdrželi osvobození otroci občanská a volební práva. Federální vláda získala mnohem větší moc a díky čtrnáctému dodatku Ústavy v roce 1868 obdržela výslovnou povinnost chránit individuální práva. Když však v 70. letech 19. století bílí demokraté znovu získali moc na jihu, často díky zastrašování černých voličů polovojenskými skupinami, došlo tam k přijetí tzv. „zákonů Jima Crowa“, zachovávajících nadřazenost bílého obyvatelstva a přijetí ustanovení, zbavujících volebního práva většinu černochů a mnoho chudých bělochů. Tato situace pokračovala po celá desetiletí až do vzniku hnutí občanských práv v šedesátých letech 20. století a přijetí federální legislativy k prosazování ústavních práv.
Na přelomu 20. století se Spojené státy staly přední světovou průmyslovou velmocí díky prudkému rozvoji podnikání na severovýchodě a středozápadě a příchodu milionů přistěhovaleckých dělníků a zemědělců z Evropy. S pomocí práce čínských přistěhovalců byla dokončena celostátní železniční síť, rozsáhlé těžební a průmyslové podniky industrializovaly severovýchod a středozápad. Masová nespokojenost s korupcí, neefektivností a tradicionalistickou politikou dala vzniknout progresivnímu hnutí, které během 90. let 19. století až 20. let 20. století iniciovalo mnoho sociálních a politických reforem. Příkladem jsou 16. a 17. dodatek Ústavy z roku 1913, které stanovily první národní daň z příjmů a přímou volbu amerických senátorů do Kongresu. Devatenáctý dodatek z roku 1920 zaručil volební právo žen. Během první světové války byly Spojené státy zpočátku neutrální, v roce 1917 však vyhlásily válku Německu a přispěly k vítězství Dohody v následujícím roce.
Éra prosperity 20. let skončila krachem na newyorské burze v říjnu 1929 a následným nástupem celosvětové hospodářské krize trvající celé další desetiletí. Demokratický prezident Franklin D. Roosevelt ukončil období republikánské dominance v Bílém domě a realizoval svoje programy zvané „Nový úděl“ pro pomoc, obnovu a reformu. Nový úděl, který definoval moderní americký liberalismus, zahrnoval pomoc pro nezaměstnané, podpory pro zemědělce, systém sociálního zabezpečení a minimální mzdu. Po japonském útoku na Pearl Harbor v prosinci 1941 vstoupily Spojené státy do druhé světové války po bok Británie, Sovětského svazu, Číny a dalších spojeneckých národů. USA financovaly spojenecké vojenské úsilí a pomohly porazit nacistické Německo na evropském bojišti. Válečné úsilí vyvrcholilo užitím nově vynalezených jaderných zbraní na japonská města, což přispělo k porážce císařského Japonska.
Spojené státy a Sovětský svaz vyšly z druhé světové války jako vzájemně soupeřící supervelmoci. Během studené války se USA a SSSR nepřímo konfrontovaly v závodech ve zbrojení, vesmírném závodě, různých zástupných válkách a propagandistických kampaních. Americká zahraniční politika během studené války se zakládala na podpoře Západní Evropy a Japonska spolu s politikou zadržování, která měla bránit šíření komunismu. To byl i hlavní důvod vstupu Spojených států do válek v Koreji a ve Vietnamu. V šedesátých letech, z velké části díky síle hnutí za občanská práva, byla přijata další vlna sociálních reforem prosazováním ústavních práv volby a svobody pohybu pro Afroameričany a jiné rasové menšiny. Studená válka skončila s rozpadem Sovětského svazu v roce 1991 a Spojené státy zůstaly jedinou světovou supervelmocí.
Po studené válce se Spojené státy zaměřily na mezinárodní konflikty na Blízkém východě v reakci na válku v Zálivu na počátku 90. let. Počátek 21. století poznamenaly útoky Al-Kajdy z 11. září 2001, které následovaly války vedené USA v Iráku a Afghánistánu. V roce 2008 postihla Spojené státy nejhorší hospodářská krize od dob Velké krize 30. let, po níž následuje období pomalejšího tempa růstu ekonomiky v průběhu 10. let 21. století. náhled|upright=2|Teritoriální expanze Spojených států 1776–1959. Rozdělení podle vstupu státu do unie. náhled|upright=2|Animace časové osy vstupu států do unie
Předkolumbovská éra
náhled|Mapa zobrazující přibližnou pozici nezaledněného koridoru a specifických paleoindiánských sídlišť (teorie kultury Clovis) Není s určitostí známo, jak nebo kdy domorodí Američané poprvé osídlili americké kontinenty a území dnešních Spojených států. Podle převažující teorie lidé migrovali z Eurasie přes Beringii, pozemní most, který během doby ledové spojoval Sibiř s dnešní Aljaškou, a poté se rozšířili na jih do všech oblastí Ameriky a pravděpodobně dorazili až k hranicím Antarktického poloostrova. Tato migrace snad začala již před 30 000 lety a pokračovala až do doby před zhruba 10 000 lety, kdy pozemní most zaplavilo stoupání mořské hladiny, způsobené ukončením poslední doby ledové. Tito raní obyvatelé, nazývaní paleoindiáni, se brzy rozčlenili do mnoha stovek kulturně odlišných národů a kmenů.
Předkolumbovská éra zahrnuje všechna podrobnější dělení historie a prehistorie Ameriky před významnější přítomností Evropanů na amerických kontinentech, počínaje obdobím původního osídlování v období mladého paleolitu až k evropské kolonizaci v raném novověku. Zatímco z technického hlediska se vztahuje na období před plavbami Kryštofa Kolumba v letech 1492–1504, v praxi tento termín obvykle zahrnuje historii amerických domorodých kultur až do jejich podmanění nebo významného ovlivnění Evropany, i když se to stalo po desetiletích nebo dokonce staletích po prvním Kolumbově přistání.
Vývoj původního osídlení před příchodem Evropanů náhled|Kulturní oblasti předkolumbovské Severní Ameriky podle Alfreda Kroebera
Kultury domorodých Američanů (amerických indiánů) mladší doby kamenné se obvykle necharakterizují jako „neolitické“ (na rozdíl od kultur v Eurasii, Africe a jinde) ale člení se do pěti fází, a pouze do tří v případě Severní Ameriky:
Kamenné období (Paleoindiáni) (18 000 př. n. l. – 8000 př. n. l.) – převažoval lov velké zvěře. Příklady zahrnují kultury Clovis, Folsom, Dalton aj. Archaické období (8000 př. n. l. – 1000 n. l.) – vzrůstal význam sběračství, lovecký způsob života klesal na významu. Příklady zahrnují kulturu Archaic Southwest nebo kulturu Poverty Point. Post-archaické období (1000 n. l. – současnost) – rozvoj vesnického zemědělství, stavba budov, pyramid atd. Zahrnuje například kultury Pueblo, Mississippi, Hopewell, Freemont a další.
Severní Ameriku obsadily početné paleoindiánské kultury. Některé se rozkládaly kolem Velkých planin a Velkých jezer, na území moderních Spojených států amerických a Kanady, stejně jako na přilehlých oblastech na západě a jihozápadě. Podle orálních dějin mnohé domorodé národy Ameriky žijí na tomto kontinentu od svého vzniku, který je popsán širokou škálou tradičních příběhů o stvoření. Jiné kmeny mají příběhy, které popisují migraci dlouhou zemí a přes velkou řeku, která je považována za řeku Mississippi.Deloria, V., Jr., (1997) Red Earth White Lies: Native Americans and The Myth of Scientific Fact. Genetická a lingvistická data spojují původní obyvatelstvo tohoto kontinentu s pravěkými obyvateli severovýchodní Asie. Archeologické a lingvistické údaje umožnily vědcům objevení některých migrací v rámci kontinentu.
Hlavní kultury