Lymeská nemoc, též lymská borrelióza, lymská borelióza, lymeská borrelióza je bakteriální infekce působená šesti druhy gramnegativní bakterie z čeledi Borreliaceae. Multiorgánové infekční onemocnění je nejčastěji způsobené jedním ze tří patogenních druhů spirochéty komplexu Borrelia burgdorferi sensu lato.HU, Linden. Clinical manifestations of Lyme disease in adults. UpToDate [online]. Jun 27, 2023 [cit. 6. 9. 2023]. Dostupné z: https://www.uptodate.com/contents/clinical-manifestations-of-lyme-disease-in-adults# Bakterie Borrelia se na člověka přenáší sáním klíštěte rodu Ixodes, které je bakterií infikováno. V České republice je lymská borrelióza nejčastější infekcí přenášenou klíšťaty, převážně klíštětem obecným.
Borrelie se šíří extracelulárním vazivem, posléze lymfatickými cestami a krví. Typicky postihují kůži, pohybový aparát, nervový systém a srdce. Inkubační doba onemocnění se pohybuje od dvou dní přibližně do 30 dní, někdy do několika měsíců. Vakcína proti borrelióze je ve vývoji.
Lymská borrelióza může svými příznaky napodobovat syndrom chronické únavy, roztroušenou sklerózu, amyotrofickou laterální sklerózu, Parkinsonovu nemoc, Alzheimerovu chorobu a více než 350 dalších nemocí, což komplikuje diagnostiku. Přitom včasná diagnóza borreliózy je důležitá, protože opožděná diagnóza může mít za následek vážné komplikace.OPELKA, Jakub. Detekce perzistentních borelií Borrelia burgdorferi sensu lato ve tkáních savců přeléčených antibiotiky. České Budějovice, 2021, s. 7–8. Bakalářská práce. Školitelka Mgr. Hana Sehadová, Ph.D. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Přírodovědecká fakulta. Dostupné také z: https://theses.cz/id/gc5219/44706961
Přibližně polovina nemocných neví, že byla napadena klíštětem, nevšimla si ho. A protože přibližně u poloviny nemocných se neprojeví erythema migrans (viz níže), probíhá nemoc skrytě (inaparentně) a nemocní se mohou k lékaři dostat až v pozdní fázi onemocnění, kdy náprava následků může být (nemusí) problematická. K přenosu infekce může dojít i při laboratorní práci se spirochétami rodu Borrelia.
Taxonomie Rodové vědecké jméno je v literatuře uváděno jako Borrelia. Převážně v americké literatuře (k roku 2023) také jako Borreliella. Na základě fylogenetické analýzy aj. navrhli vědci M. Adeolu a R. S. Gupta reklasifikovat Borrelia burgdorferi jako Borreliella burgdorferi. Důvodem bylo mj. to, že borrelie způsobující lymskou borreliózu jsou morfologicky nerozlišitelné od borrelií způsobujících návratnou horečku (a naopak) a je obtížné odlišit je i biochemicky. O případné reklasifikaci se vede diskuse.ADEOLU, Mobolaji a GUPTA, Radhey Shyam. A phylogenomic and molecular marker based proposal for the division of the genus Borrelia into two genera: the emended genus Borrelia containing only the members of the relapsing fever Borrelia, and the genus Borreliella gen. nov. containing the members of the Lyme disease Borrelia (Borrelia burgdorferi sensu lato complex). [Návrh na rozdělení rodu Borrelia do dvou rodů: korigovaný rod Borrelia zahrnující pouze zástupce rodu Borrelia způsobující recidivující horečku a rod Borreliella gen. nov. zahrnující zástupce rodu Borrelia způsobující lymskou nemoc (Borrelia burgdorferi sensu lato complex).] Antonie van Leeuwenhoek [online]. 2014 Jun, vol. 105, iss. 6, s. 1049–1072. Epub 2014 Apr 18. ISSN 1572-9699. doi: 10.1007/s10482-014-0164-x. PMID: 24744012.
Korigovaný rod Borrelia by zahrnoval původce rekurentní horečky Borrelia hermsii (mezihostitelem, resp. přenašečem je klíště nebo veš) a Borrelia recurrentis (přenašečem je veš). Když se bakterie v hostiteli pomnoží, dojde k rozvoji horečky. Po několika dnech horečka odezní a přibližně po třech až deseti dnech dojde k rekurenci čili horečka se vrátí (odtud i název návratná horečka).
Historie Pojmenována je podle městečka Old Lyme ve státě Connecticut v USA, kde byl u dětí zaznamenán vysoký výskyt onemocnění kloubů. Z epidemiologického šetření v roce 1975 vyplynulo, že většina pacientů žila v lesních oblastech a že onemocnění zřejmě není přenosné z člověka na člověka. Ve studii publikované v roce 1977 bylo onemocnění popsáno poprvé, a to jako „Lymská artritida“. Autoři výzkumu ve skupině dětí předpokládali, že děti onemocněly juvenilní revmatoidní artritidou.STEERE, Allen C., MALAWISTA, Stephen E.; SNYDMAN, David R.; SHOPE, Robert E.; ANDIMAN, Warren A.; ROSS, Martin R. and STEELE, Francis M. An epidemic of oligoarticular arthritis in children and adults in three connecticut communities. Arthritis & Rheumatism. 1977, vol. 20, iss. 1, s. 7–17. https://doi.org/10.1002/art.1780200102 Další jméno – borrelióza – získala nemoc podle francouzského bakteriologa Amédéa Borrela (1867–1936).WRIGHT, David J. M. Borrel's accidental legacy. Clinical microbiology and infection: the official publication of the European Society of Clinical Microbiology and Infectious Diseases. 2009, vol. 15, iss. 5, s. 397–399. ISSN 1198-743X. Dostupné také z: https://doi.org/10.1111/j.1469-0691.2009.02818.x V roce 1982 a 1983 byla jako patogen (původce nemoci) prokázána spirochéta přenášená klíštětem Ixodes scapularis (klíště jelení; dříve jako Ixodes dammini).BURGDORFER, W.; BARBOUR, A. G.; HAYES, S. F.; BENACH, J. L.; GRUNWALDT, E. a DAVIS, J. P. Lyme disease-a tick-borne spirochetosis?. Science (New York, N.Y.). 1982, vol. 216, iss. 4552, s. 1317–1319. ISSN 0036-8075. Dostupné také z: https://doi.org/10.1126/science.7043737STEERE, Allen C.; GRODZICKI, R. L.; KORNBLATT, A. N.; CRAFT, J. E.; BARBOUR, A. G.; BURGDORFER, W.; SCHMID, G. P.; JOHNSON, E. a MALAWISTA, Stephen E. (1983). The spirochetal etiology of Lyme disease. New England journal of medicine (N Engl J Med.) 1983, vol. 308, iss. 13, s. 733–740. ISSN 0028-4793. Dostupné také z: https://doi.org/10.1056/NEJM198303313081301 V roce 1987 na III. mezinárodní konferenci v New Yorku byla přijata nozologická jednotka (nemoc) lymská borrelióza.PROKEŠ, Zdeněk. Lymeská borrelióza. Dermatologie pro praxi. 2015, roč. 9, č. 1, s. 36. ISSN 1802-2960. Dostupné také z: https://www.dermatologiepropraxi.cz/pdfs/der/2015/01/08.pdfBENEŠ, Jiří. Lymeská borrelióza. In: BENEŠ, Jiří a kol. Infekční lékařství. 1. vyd. Praha: Galén, ©2009, s. 289–292. ISBN 978-80-7262-644-1. Roku 1987 přišel Ribeiro se spolupracovníkyRIBEIRO, J. M.; MATHER, T. N.; PIESMAN, J. a SPIELMAN, A. Dissemination and salivary delivery of Lyme disease spirochetes in vector ticks (Acari: Ixodidae). Journal of medical entomology. 1987 Mar, vol. 24, iss. 2, s. 201–205. https://doi.org/10.1093/jmedent/24.2.201 s domněnkou, že se přenos ze střev klíštěte uskutečňuje prostřednictvím jeho slin. Tuto teorii ovšem čeští vědci z Biologického centra AV ČR vyvrátili.ŠÍMA, Radek; GRUBHOFFER Libor a HRONOVÁ, Zuzana. Čeští vědci vyvrátili mýty o borelióze. Třicet let mátl badatele chybný výzkum. Aktuálně.cz [online]. 30. 7. 2019 [cit. 7. 9. 2023]. Dostupné z: https://zpravy.aktualne.cz/domaci/cesti-vedci-z-biologickeho-centra-vyvratili-myty-o-borelioze/r~cd66c3b8b2cf11e9be22ac1f6b220ee8/
Rozšíření Lymská borrelióza je nejčastější infekcí přenášenou klíšťaty v Evropě, Kanadě a v USA. Zároveň je nejčastější antropozoonózou na severní polokouli nejčastější antropozoonózou v Evropě, Asii a Severní Americe.
V Evropě a Asii jsou hlavním a nejčastějším původcem lymské nemoci bakterie Borrelia afzelii a Borrelia garinii, méně často B. burgdorferi a ještě méně často B. spielmanii nebo B. bavariensis. V Severní Americe je to především druh Borrelia burgdorferi,V roce 2018 se prokázalo (STROMDAHL, Ellen Y. et al.), že bakterii Borrelia burgdorferi nepřenášejí klíšťata druhu Amblyomma americanum (klíště americké), ačkoli se to v literatuře stále uvádí, jehož hostitelem je např. jelenec běloocasý (Odocoileus virginianus). méně často B. mayonii. Od lidí byly získány i další druhy rodu Borrelia, jimiž jsou B. valaisiana, B. lusitaniae a B. bissettii.BARBOUR, Alan G. Microbiology of Lyme disease. UpToDate [online]. Jun 07, 2023 [cit. 6. 9. 2023]. Dostupné z: https://www.uptodate.com/contents/microbiology-of-lyme-disease?topicRef=7913&source=see_linkMEAD, Paul. Epidemiology of Lyme disease. UpToDate [online]. Aug 24, 2021 [cit. 6. 9. 2023]. Dostupné z: https://www.uptodate.com/contents/epidemiology-of-lyme-disease?topicRef=16138&source=see_link Pouze v klíšťatech (nikoli v člověku) byly zachyceny druhy Borrelia japonica, B. sinica, B. tanuki, B. bavariensis aj.
Za prvních sedm měsíců roku 2026 bylo v Česku zaznamenáno přes osm tisíc případů boreliózy.
Vektor náhled|Přenašeč klíště obecné v suché trávě Vektorem jsou členovci. Borrelióza je typické antropozoonózní onemocnění, tedy onemocnění přenosné ze živočicha na člověka. V přenosu se uplatňují klíšťata, a to nymfy a dospělé samice.Na rozdíl od klíšťové encefalitidy, která je vyvolána virem klíšťové encefalitidy přenášeným nejen nymfami a dospělými samicemi klíšťat, ale již i šestinohými larvami velikosti 0,8 mm. Přenašečem lymské borreliózy jsou téměř výhradně klíšťata rodu Ixodes. V závislosti na stupni svého vývoje sají na různě velkých obratlovcích (tzv. rezervoároví hostitelé).
Borreliózou je v ČR nakaženo asi 40 % klíšťat.
Mezi klíšťaty přisátými na člověku je nejčastěji zastoupeno stadium nymfy. Nymfa je stejně jako dospělá samice osminohá, ale je menší (nenapitá 1,2–1,5 mm); nenapitá samice je velká 2 × 4 mm. Při čekání na hostitele v trávě se nymfa zdržuje níže, dospělá samice výše. (Klíště „neskáče“ na člověka z dřevin!)Klíště žije ve vegetaci do výšky jednoho metru. Na vyšší dřevinu se může dostat, protože saje na ptácích, savcích žijících i na stromech aj. (nečíhá tam však na případného hostitele). Přirozeně může z vyšší dřeviny spadnout a sejdou-li se náhody, i na člověka.
V Evropě může borreliózu přenášet také klíště sibiřské (Ixodes persulcatus). V Severní Americe ji přenáší klíště tichomořské (Ixodes pacificus) a klíště jelení (Ixodes scapularis).
Borrelie byly sice detekovány i v dalších bezobratlých, jako jsou komáři rodu Culex. Ovšem přenos Borrelia burgdorferi sensu lato přes komáry zatím nebyl prokázán navzdory zprávám pacientů. Je však možné, že se pacienti mohli od hmyzu nakazit mechanickým přenosem. ŽÁKOVSKÁ, Alena; ČAPKOVÁ, Lucie; ŠERÝ, Omar; HALOUZKA, Jiří a DENDIS, Miloš. Isolation of Borrelia afzelii from overwintering Culex pipiens biotype Molestus mosquitoes. [Izolace Borrelia afzelii od přezimujících komárů Culex pipiens molestus.] Annals of Agricultural and Environmental Medicine (AAEM) [online]. 2006, vol. 13, iss. 2, s. 345–348. eISSN 1898-2263. Přístup z: https://yadda.icm.edu.pl/agro/element/bwmeta1.element.agro-article-7ee3362f-e4d9-4370-b89a-3e15035f3994 (Přenosem borrelií otevřenou rankou na kůži ruky při rozmáčknutí sajícího komára.) Za jediný vektor borreliózy v České republice je pokládáno klíště obecné (Ixodes ricinus).NEJEDLÁ, Petra. Sledování přítomnosti spirochet u larev komárů v letech 2000–2005. Brno 2006, s. 57–61. Rigorózní práce. Ved. práce doc. RNDr. Alena Žákovská, Ph.D. Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity, Ústav experimentální biologie, Oddělení fyziologie a imunologie živočichů. Dostupné také z: https://is.muni.cz/th/ztc4t/Petra_Nejedla-Rigorozni_prace.pdf
Rezervoár