Evropská unie (EU) se mezi lety 1993 a 2009 formálně zakládala na třech hlavních oblastech jednotlivých tzv. politik EU (oblastí politické činnosti) – třech „pilířích“. Tyto pilíře byly představeny 1. listopadu 1993 v Maastrichtské smlouvě, která také přetvořila předcházející Evropská společenství právě v Evropskou unii. Od pilířů se upustilo 1. prosince 2009 vstupem v platnost Lisbonské smlouvy. Ta reformovala fungování a proces rozhodování EU a zároveň dala větší pravomoce Evropskému parlamentu.

Přehled První „pilíř“ – Evropské společenství – označoval primární a sekundární právo Evropské unie, týká se mimo jiné ekonomických, sociálních a ekologických záležitostí.

Druhý „pilíř“ – Společná zahraniční a bezpečnostní politika – se, vedle zmíněných zahraničních a bezpečnostních, týkal také obranných (vojenských) záležitostí. (Smlouva o Evropské unii, Hlava IV.)

Do třetího „pilíře“ – Spolupráce v oblasti vnitřní bezpečnosti a justice – byly umístěny zbývající záležitosti. Druhá a třetí oblast vzešly rozšířením a rozdělením původní oblasti Spravedlnost a vnitřní věci. (Smlouva o Evropské unii, Hlava V.)

Rozhodování

Komise, Parlament a Rada EU rozhodovaly o záležitostech prvního „pilíře“, a sice kvalifikovanou většinou. Zatímco o věcech druhého a třetího „pilíře“ rozhodovala pouze Rada a rozhodnutí musela být jednomyslná.

Dějiny

Toto rozdělení správy věcí EU vzniklo v jednáních vedoucích k Maastrichtské smlouvě. Cílem tehdejšího Společenství bylo – stejně jako dnes je snažením některých centrálních orgánů EU – posílit nebo centralizovat spolupráci. Tehdy především v zahraniční, bezpečnostní a obranné, azylové a přistěhovalecké politice, jako i v oblasti justice a zločinu.

Ale některé členské země nechtěly Společenství postoupit svou suverenitu v těchto oblastech, nebo některých z nich. Místo toho byly ale i nadále ochotny spolupracovat na mezivládní úrovni, zejména v rámci Evropské politické spolupráce (EPS).

Výsledkem jednání bylo, že tyto nové oblasti spolupráce byly rozděleny do dvou oblastí a formálně přidány k první, ve dvou dodatečných „pilířích“.

Pozdější dodatky a úpravy, potvrzené v Amsterdamské a Niceské smlouvě, posílily původní záměr centralizace i v těchto oblastech. Mezi nimi – v Amsterdamské smlouvě – záležitosti azylu, migrace a justiční spolupráce, což vedlo k novému jménu třetí oblasti Policejní a soudní spolupráce v trestních věcech, zkráceně Policejní a justiční spolupráce. Vedle tohoto nového pojmu se i nadále používal starý pojem Spravedlnost a vnitřní věci nebo Justice a vnitřní bezpečnost.

Lisabonskou smlouvou se od systému tří pilířů upustilo.

Návrh Ústavy EU

Návrh Ústavy EU předpokládal další posílení spolupráce a její centralizace. Takže, pokud by byla ratifikována, bude rozdělení do tří „pilířů“ opuštěno a nahradí je jedna organizační a právní struktura. I tento návrh má, jako většinu ostatních, z Ústavy EU převzít tzv. Reformní smlouva.

Reference

Kategorie:Dějiny Evropské unie