náhled|vpravo|Žlutá Davidova hvězda, kterou museli židé nosit na oděvu v době druhé světové války, aby tak byli na první pohled odlišitelní od ostatního obyvatelstva.
Antisemitismus je nepřátelství nebo předpojatost vůči židům jako představitelům židovského náboženství judaismu, etnické skupině nebo rase. Přestože samotné slovo antisemitismus odkazuje ke všem semitským národům, je tento termín používán většinově pro označení nepřátelství vůči židům. Jde o formu xenofobie, která může mít různé formy, od osobní nenávisti až k institucionalizované násilné perzekuci. Krajním příkladem antisemitismu je otevřeně nepřátelská nacistická ideologie Adolfa Hitlera, která vedla ke genocidě evropských židů.
V rámci judaismu existuje názor, že antisemitismus je prostředek, skrze něhož samotný Bůh dává Židům najevo, že se jako národ svým životem natolik vzdálili ideálům Tóry, že ztrácejí svůj raison d’être. Jinými slovy podle tohoto názoru chce Bůh židovský národ skrze projevy antisemitismu obrátit směrem k cíli, pro nějž byl stvořen. Toto stanovisko v podstatě zastávala i tak význačná halachická autorita, jakou byl izraelský vrchní rabín Ovadja Josef.
Formy antisemitismu náhled|Židé jsou přinuceni drhnout chodníky před zraky přihlížejících ve Vídni v roce 1938 Náboženský antisemitismus (někdy též antijudaismus): Až do začátku 19. století měl antijudaismus hlavně náboženský základ, pocházející z rozporů mezi křesťanstvím a judaismem, nebo islámem a judaismem, jenž byl ovlivněn gnózí pozdní antiky. Protože judaismus byl největším menšinovým náboženstvím v křesťanské Evropě a většině islámského světa, byli židé často hlavním cílem nábožensky motivovaného násilí a persekuce ze strany křesťanských a v menší míře i islámských vládců. Tato forma odporu je namířena na náboženství jako takové, takže obecně nezahrnuje ty, kteří mají židovský původ, ale přestoupili k jinému náboženství, ačkoliv byly i výjimky, jako např. španělští Conversos. Právě v náboženském antijudaismu měly původ středověké zákony zakazující vyznávání židovských náboženství, které měly za následek vyhánění židů z mnoha evropských zemí. Rasový antisemitismus: Tato forma má původ v prvotních velmi rozšířených, ale nesprávně pochopených myšlenkách o vývoji ras, které se začaly objevovat v období osvícenství. Od konce 19. století až do současnosti se jedná o nejrozšířenější formu antisemitismu. Rasový antisemitismus nahradil nenávist k judaistickému náboženství přesvědčením, že samotní židé jsou bez ohledu na náboženské vyznání rasově oddělenou skupinou a jako takoví jsou nižší rasou hodnou pohrdání. S nástupem rasového antisemitismu se začaly objevovat také populární konspirační teorie, ve kterých jsou vylíčeny údajné židovské plány na ovládnutí světa. Nový antisemitismus: Podle názoru mnoha analytiků a židovských skupin se na konci 20. století objevila odlišná forma antisemitismu, spojovaná s extrémní levicovou, pravicovou a islamistickou politikou, která přebírá vyjadřovací prostředky a koncepci antisionismu. Projevem nového antisemitismu je démonizace, vytváření dvojích standardů či zpochybňování existence Státu Izrael. O tom, zda se skutečně jedná o novou samostatnou formu antisemitismu, nebo jen o nové projevy staré nenávisti, se však vedou spory.
Původ a užití vlevo|náhled|Titulní strana knihy Cesta k vítězství germánství nad židovstvím od Wilhelma Marra, vydání z roku 1880. Slovo antisemitský ( antisemitisch) pravděpodobně poprvé použil v roce 1860 židovský učenec moravského původu Moritz Steinschneider ve slovním spojení „antisemitské předsudky“ ( „antisemitische Vorurteile“). Steinschneider tak charakterizoval myšlenky Ernesta Renana o nadřazenosti árijské rasy nad semitskou. V 19. století byly domněle vědecké teorie týkající se ras, civilizací a pokroku v Evropě velmi rozšířené. Velkým zastáncem této formy rasismu byl pruský nacionalistický historik Heinrich von Treitschke. Na rozdíl od Renana a dalších autorů bylo v jeho spisech slovo semitský v podstatě synonymem slova židovský.
Německý politický agitátor Wilhelm Marr použil slovo Antisemitismus v roce 1879 ve své knize Cesta k vítězství germánství nad židovstvím (Der Weg zum Siege des Germanentums über das Judentum) ve významu „nenávist vůči židům“. Tato nenávist popsaná novým slovem se tak jevila jako vědecky podložená, racionální. Marrova kniha se stala velmi populární a Marr ve stejném roce založil Antisemitskou ligu (Antisemiten-Liga), první německou organizaci, která se otevřeně angažovala v boji proti údajné hrozbě Německu ze strany židů a prosazovala jejich násilný odsun ze země.
V tisku se slovo antisemitismus ve větším nákladu poprvé objevilo v roce 1881, kdy Marr uveřejnil brožuru Zwanglose Antisemitische Hefte a Wilhelm Scherer použil slovo Antisemiten v lednovém vydání Neue Freie Presse. Další podobné slovo – semitismus se objevilo kolem roku 1885. V této souvislosti se také Němci pokoušeli pro označení židů nebo židovské národnosti prosadit označení Palestinci, aby došlo k oddělení od judaistického náboženství.
V angličtině se antisemitismus píše většinou s pomlčkou: Anti-Semitism. Ačkoliv to naznačuje předpona anti, nejsou slova semitský a anti-semitský opačná (antonyma). Aby se předešlo nedorozuměním, mnoho vědců z oboru (např. Emil Fackenheim z Hebrejské univerzity) doporučuje užívat tvar bez pomlčky, tedy antisemitism. Jiní, mezi něž patří např. Yehuda Bauer, zastávají názor, že slovo, a to zvláště psané s pomlčkou, je nesmysl, protože neexistuje žádný semitismus, vůči kterému by bylo opačné.Yehuda Bauer. Historie holocaustu, Franklin Watts, 1982, p. 52. (anglicky)
Slovo antisemitismus se používá k popisu historické předpojatosti vůči samotným židům. I když etymologicky znamená „odpor k Semitům“, tradičně neoznačuje odpor ke všem lidem mluvícím semitskými jazyky.Bernard Lewis. „Semité a anti-semité“ , Islámská historie: Myšlenky, lidé a události na Středním východě, The Library Press, 1973. (anglicky) V posledních desetiletích se však také objevují názory, že by význam termínu měl být rozšířen, aby zahrnoval i odpor vůči Arabům (antiarabismus), vzhledem k tzv. „arabskému antisemitismu“, tedy odporu Arabů, kteří jsou také semité, vůči židům. Argumenty pro takovéto rozšíření vycházejí z tvrzení, že pokud semitská jazyková skupina zahrnuje arabštinu, hebrejštinu a aramejštinu a historické označení Semita se vztahuje na všechny předpokládané potomky biblického Šéma, antisemitismus by měl být obsahově podobný. Odpůrci včetně Palestinské islámské organizace naopak uvádějí, že Arabové už z definice nemohou být antisemitští a rozšířený význam slova není obecně přijímán.
Vymezení pojmu Ačkoliv obecně se antisemitismus popisuje prostě jako nepřátelství nebo předpojatost vůči židům, existují i jiné definice, jejichž autory jsou uznávané autority. Jednou z nich je definice badatelky zabývající se holocaustem Helen Feinové, profesorky na City University of New York, která definuje antisemitismus takto: „Trvalá skrytá struktura nepřátelských názorů vůči židům jako skupině, projevující se u jedinců jako osobní postoj, v kultuře jako mýty, ideologie, folklór a výtvarné projevy a v chování jako sociální nebo právní diskriminace, politická mobilizace proti židům a kolektivní či státní násilí, jehož výsledkem nebo záměrem je zachování odstupu, vyhnání, nebo zničení židů jako takových“. Profesor Dietz Bering z univerzity v německém Kolíně nad Rýnem dále rozšířil definici o popis antisemitských názorových struktur: „Pro antisemity jsou židé zcela a úplně špatní od přírody, což znamená, že jejich špatné povahové rysy se nedají napravit. Vzhledem k této jejich špatné povaze platí: (1) Na židy je nutno pohlížet nikoliv jako na jednotlivce, ale jako na skupinu. (2) Židé pro okolní společnost nezbytně zůstávají cizinci. (3) Židé svým 'hostitelským společnostem', případně celému světu přinášejí neštěstí, což dělají tajně, takže se antisemité cítí být povinováni k odhalování spikleneckého špatného židovského charakteru.“
Různé mezinárodní a vládní instituce se už mnohokrát pokoušely antisemitismus formálně definovat. Ministerstvo zahraničí USA ve své Zprávě o globálním antisemitismu z roku 2005 uvádí: „nenávist vůči židům – jednotlivě nebo jako ke skupině – která se může vztahovat k židovskému náboženství a/nebo příslušnosti k etnické skupině“.<ref name="USDS">[http://www.state.gov/g/drl/rls/40258.htm „Zpráva o globálním antisemitismu“], Ministerstvo zahraničí USA, 5. ledna 2005. (anglicky)</ref>
Evropské středisko pro sledování rasismu a xenofobie (EUMC; dnešní Agentura Evropské unie pro základní práva), které je orgánem Evropské unie, v roce 2005 vytvořilo podrobnější pracovní definici: „Antisemitismus je určitý způsob vnímání židů, který lze vyjádřit jako nenávist vůči židům. Slovní a fyzické projevy antisemitismu jsou zaměřeny proti židovským nebo nežidovským osobám a/nebo jejich majetku, proti institucím židovské komunity a náboženským zařízením. Podobné projevy mohou být namířeny také proti státu Izrael, jako představiteli židovského národa. Antisemitismus často obviňuje židy ze spiknutí s cílem poškodit lidstvo a nezřídka na židy svádí vinu za to, že 'se právě něco nedaří'“.
EUMC dále uvádí „příklady současného antisemitismu ve veřejném životě, médiích, školách, pracovištích a v náboženské sféře“. Zahrnuty jsou: Obviňování z prolhanosti a nelidskosti, démonizace a prohlášení o židech založená na stereotypech, obviňování židů z odpovědnosti za skutečné nebo smyšlené křivdy spáchané židovskými jednotlivci nebo skupinou, popírání holocaustu, obviňování občanů židovského původu z toho, že jsou loajálnější k Izraeli nebo údajným záměrům světového židovstva, než k zájmům jejich vlastní národnosti. EUMC také hovoří o způsobech, kterými se v závislosti na kontextu mohou stát antisemitskými útoky na Izrael (vizte Antisionismus).Evropské centrum monitorování rasismu a xenofobie, „Pracovní definice antisemitismu“ , uveřejněno 12. března 2006. (anglicky)
V roce 2016 vytvořila Mezinárodní aliance pro připomínání holocaustu (IHRA) pracovní definici antisemitismu, kterou se následně snažila prolobbovat do právních řádů různých států. V Česku se lobby ujala Federace židovských obcí. V lednu 2019 například český parlament přijal následující právně nezávaznou definici antisemitismu: „Antisemitismus je určitý způsob vnímání Židů, který lze popsat jako nenávist vůči Židům. Slovní a fyzické projevy antisemitismu směřují proti židovským i nežidovským osobám anebo jejich majetku, proti institucím a bohoslužebným místům židovských obcí.“ V přijatém usnesení se nacházely pomocné body k rozpoznání antisemitismu, které pocházely od IHRA.https://www.psp.cz/sqw/sd.sqw?o=8&cd=2076 V jisté podobě (zejména právně nezávazné) přijalo definici antisemitismu vycházející z pracovní definice IHRA většina států Evropské unie a Spojených států amerických. Definice IHRA byla ovšem na mezinárodní úrovni kritizována, jelikož její část, zabývající se projevy nového antisemitismu, implikovala, že antisemitismem může být i kritika jednání Státu Izrael. Ke kritice se připojilo více než sto lidskoprávních organizací, včetně Be-celem, Human Rights Watch, Amnesty International, American Civil Liberties Union a další. V květnu 2024 americká Sněmovna reprezentantů schválila zákon, který zakotvuje definici antisemitismu IHRA do zákona o občanských právech.
Prvotní antisemitismus