Radlice () jsou městská čtvrť a katastrální území Prahy, patřící k obvodu i městské části Praha 5. Název Radlice je odvozen z osobního jména Radla a znamenalo ves lidí Radlových.
Historie Nejstarší zmínka o Radlicích je z roku 1283, kdy byla vesnice darována králem Václavem II. a výnos z jejích pozemků jeho chůvě Alžbětě (Elišce). Ta byla radlickou vrchností nedlouhou dobu, přece jen měla již svá léta a v poslední vůli odkázala radlický majetek ženskému dominikánskému klášteru sv. Anny. Klášter nejevil o hospodářství ve vlastní režii přílišný zájem. Dával přednost pozemkové rentě a půdu pronajímal různým hospodářům. Již na počátku 16. století se v Radlicích rozkládalo 300 korců vinic a chmelnic, pronajímaných pod úrok pražským měšťanům i poddaným z Radlic a Smíchova. V době pobělohorské zde byly vinice Vysoká, Homolce (homolovitý vršek), Sirotčí a Svatoška (též zvaná Santoška). Střídali se zde různí vlastníci, stejně jako v Jinonicích. Přesto je pět století, kdy Radlice vlastnily "panny od sv. Anny", označováno za zlatý věk Radlic. V čase vlastnictví konventem byla v Radlicích v roce 1722 postavena kaple sv. Jana Nepomuckého a v roce 1734 kaple sv. Anny, která odkazovala na patronku konventu. Torzo kaple je na rohu ulic Radlická a K vodojemu. K jejímu odkazu se hlásí restaurace U svaté Anny (Radlická čp. 2070/112). V roce 1741 převorka Marie Johana Voračická z Paběnic prosadila u pražského arcibiskupství zřízení radlického hřbitova v okolí svatojánské kaple.
náhled|vlevo|Plán Radlic (1926)
Dekretem Josefa II. z 26. srpna 1782 byl klášter zrušen a Radlice se v dražbě (1785) staly majetkem Schwarzenberků, kterým již patřily i sousední Jinonice (1684), Butovice (1685), Smíchov (1684) a Košíře (1863). Při sčítání v roce 1843 tu žilo pouhých 200 lidí v 28 domcích. Od roku 1873 byly Radlice obcí okresu Smíchov. V roce 1890, v době bouřlivého růstu sousedního Smíchova a Košíř, stálo v Radlicích jen 51 domů s 332 obyvateli. Během 10 let, do konce století, se počet domů více než zdvojnásobil na 120 a obyvatel přibylo desetinásobně na 3370. Usazovali se zde totiž především dělníci vznikajících smíchovských továren.
Přelom 19. a 20. století přináší i do této, převážně zemědělské obce, menší průmyslová odvětví. Vznikají zde mlékárna, slévárna, cihelna, porcelánka a výrobna motocyklů. Radlice byly až do roku 1922, kdy byly připojeny k Praze, stále malou vesnicí. V roce 1922 vytvořily Radlice, Hlubočepy a Malá Chuchle společně se Smíchovem novou městskou čtvrť Prahu XVI. Po připojení k Praze se staly okrajovou čtvrtí bez většího významu. Zástavba se rozvíjela jen pomalu, stavěly se zde rodinné domy. Větší soubor bytových domů a vil vznikl na Farkáně. Již v listopadu 1914 vznikl Spolek pro výstavbu lidových a rodinných domků v Radlicích, kde mimo jiných byl v radě starosta Radlic pan Karel Šlais. Obytnou oblast Farkáň postavilo v letech po I. světové válce přejmenované Družstvo pro stavbu rodinných a lidových domků pro Radlice a Smíchov a okolí se sídlem Mozartova 122 (dnes Peroutkova 122/44). Družstvo vyvíjelo činnost i v časech Protektorátu, kdy byla výstavba obytného celku Farkáň dokončena.
Ke konci II. světové války byla 14. února 1945 oblast starých Radlic a Farkáně bombardována americkými vzdušnými silami. Nálet provedlo 62 amerických letounů B-17 z 91. a 398. bombardovací skupiny 1. letecké divize 8. letecké armády amerického armádního letectva startujících ze základny v anglickém Nuthampsteadu. Řada domů byla v Radlicích citelně poničena (19), několik jich skončilo v troskách (5), nálet si vyžádal i desítky mrtvých. Tuto událost připomínají pomníčky ve starých Radlicích a na Farkáně. Předpokládá se, že nálet byl určen především jinonické továrně Walter, která ležela o 500 m západním směrem od Farkáně a kde se v té době po tisících vyráběly letecké motory pro Luftwaffe. Letouny továrnu přeletěly a na "Waltrovku" nespadla ani jediná puma.
V 70. letech byla ateliérem Eta zpracována urbanistická studie se záměrem stavby velkého obytného celku s téměř 1000 byty zastavěním severního úbočí Dívčích hradů, od železniční tratě až k vrcholové partii v šíři až 2 km (od vodárenské věže Děvín až k teplárně/kotelně Motorletu n.p.). Tento záměr však nebyl realizován, přestože St. statek hl. města (provoz Jinonice) již preventivně přestal zdejší zemědělskou půdu obdělávat. Téměř celý svah k Dívčím hradům byl až do 20. let 21. století zarostlý náletovými dřevinami. Až na začátku 80. let došlo v rozvoji Radlic k velkým změnám. Výstavba metra na Jihozápadní Město si vynutila přestavbu. Byly zbořeny staré Radlice, na jejich místě měl vzniknout autobusový terminál, ale prostor byl využíván jako parkoviště (od r. 1988), později parkoviště P+R (zřízeno 1997, v provozu do roku 2004). Byl zde však vybudován plavecký bazén a sportovní hala SK Motorlet Praha vč. solária a fitness centra (Radlická č.p. 298/105). Ze starých Radlic zůstala kaplička sv. Jana Nepomuckého před níž je socha tohoto světce (ul. U Kostela, za novým ústředím ČSOB) a obecní hřbitov na Dívčích hradech. Hřbitov se hřbitovní kaplí se nachází v horní části ulice Výmolova. Hřbitov byl založen v roce 1896. Má trojúhelníkový tvar a rozlohu 0,37 ha. Hřbitov má 386 pohřbívacích míst, z toho je zde 348 hrobů, 15 urnových hrobů a 5 hrobek.
Staré Radlice stávaly v okolí křižovatky ulic Radlická a Výmolova (tehdy od roku 1905 Havlíčkova a Komenského). V současnosti je nájezd do ulice Výmolova posunut oproti původní dispozici směrem Jinonicím. Až do likvidace starých Radlic byla tato křižovatka v místech dnešní konečné tramvaje a u stanice metra Radlice. Nedaleko školy v domě Radlice č.p. 90 sídlila Radlická záložna, z. sp. s r.o. v Žižkově ul. (nyní Holubova) Jak to v obcích bývá, ale pravým centrem společenského dění byla místní hospoda. Ta stávala právě na křižovatce Havlíčkovy a Komenského a nazývala se "U Šlaisů". Karel Šlais byl na počátku 20. století starostou obce Radlice a zasadil se mj. o stavbu místní školy. Až do svého smutného konce bývala tato restaurace (Radlice č.p.18) s velkým společenským sálem a zahradou místem konání pravidelných diskoték a zábav (v 70. letech), předtím se zde konaly i baráčnické bály. Obec radlických baráčníků jako Sdružená obec baráčníků v Radlicích založená 13. října 1907 společně se smíchovskými pravidelně uctívají památku obětí náletu ze 14. února 1945 u pomníku v Radlicích. Místní baráčníci jsou členy III. župy Veleobce Praha.
Charakter čtvrti náhled|vlevo|Kaple sv. Jana Nepomuckého a socha světce náhled|vlevo|Pomník Obětem náletu 14. února 1945 náhled|Bývalá usedlost Malá (Farkáň), za ní centrála ČSOB vlevo|náhled|Stanice metra Radlická a přilehlá centrála ČSOB
Dnes již nejsou Radlice pouze tranzitní čtvrtí, jak tomu bylo v minulosti, přestože metrem projíždějí Radlicemi tisíce lidí do Jihozápadního města (Luka, Lužiny a Stodůlky). V kopcích (Na Farkáně 300 m n. m., Na Brabenci 297 m n. m., Dívčí hrady 310 m n. m.) okolo terminálu stanice metra vyrostly další rodinné domy. V ulici Radlická a Pechlátova (Augustin Pechlát) směrem ke Smíchovu a k řece jsou městské činžovní domy. V roce 2007 byl v těsné blízkosti stanice metra Radlická vybudován komplex kancelářských budov ČSOB (Radlická č.p. 333/150) podle návrhu architekta Josefa Pleskota, kde pracuje přes 2500 lidí. V roce 2019 byl vystavěn i druhý objekt náležící ČSOB na adrese Výmolova č.p. 353/3. Oba objekty jsou propojeny neveřejnou, zastřešenou lávkou pro pěší nad Radlickou ulicí. Od roku 2022 tuto lávku z obou stran zdobí ukrajinské vlajky. Aby to nevzbuzovalo nežádoucí konotace v roce 2025 přibyly české vlajky.
Na svahu Brabence (Kutvirtova 339/5) byla v letech 2008–2009 postavena stavba pro administrativu společnosti Lukoil. Po utlumení aktivit Lukoilu v Česku (Martin Nejedlý) zdejší prostory využívají i gastronomická společnost MB Food, elektrotechnická společnost TP-LINK a švýcarský dodavatel kolejových vozidel Stadler Praha (konstrukční kancelář). Majitelem objektu je Galerie Louvre s.r.o. Za tímto objektem k Brabenci je Sportcentrum Radlice (Tělovýchovná jednota Radlice z.s.) s celoročně krytou nafukovací halou resp. otevřenými sportovišti pro tenis, florbal, badminton, futsal a házenou (Kutvirtova 1). Nad Buštěhradskou drahou a pod Radlickým hřbitovem v ulici Lučištníků byla v letech 2021–2022 vystavěna rezidence Radlické výhledy (Central Group).
Podél Radlické ulice od ČSOB k rezidenci Waltrovka stojí administrativní budovy Metalica a Legatica i s rezidenční částí (460 bytů), hotel Zleep a za nimi směrem k Farkáni v údolí Radlického potoka rodinné a bytové domy. Nové komunikace dostaly jména po slavných hokejistech, mistrech světa 1949, náměstí Augustina Bubníka a ulice Vladimíra Kobranova a Václava Roziňáka. Další 4 bytové domy (Projekt Semerínka) se staví nad slévárnou Walter Praguecast směrem k Dívčím hradům (dokončení 2025).
Na náhorní planině Dívčích hradů (téměř dvacetihektarová pláň Na rovinách) je od roku 2021 chovatelské zázemí ZOO a výběh s pastvinou pro koně Převalského. Součástí areálu jsou také tři bezbariérové vyhlídky tak, že mohou návštěvníci sledovat koně ze všech stran. Jedna z nich je vyvýšená, poskytuje tak mimo jiné i pohled na panorama Prahy.
náhled|Motocykl Itar 710 (1924) vystavený v NTM
Průmysl V Radlicích se nacházely méně významné průmyslové podniky především vzniklé již za doby Rakouska-Uherska a počátků Československé republiky, a to i proto že Radlice vstoupily stejně jako Jinonice do časů samostatného Československa jako zemědělské vesnice. Významnou roli při rozvoji průmyslových aktivit sehrála Buštěhradská dráha, když v roce 1872 byl zprovozněn úsek Praha-Smíchov – Hostivice vedoucí Radlicemi po úbočí Dívčích hradů a Děvína (železniční trať Pražský Semmering). Většina průmyslových objektů byla podél Havlíčkovy třídy, za války přejmenované na Šaldovu (Šalda Straße) a po válce jako Radlická (prodloužení smíchovské ulice Radlická, která původně končila těsně před katastrem Radlice).
Prvním významným podnikem v Radlicích byla mlékárna. Pod názvem „Parní mlékárna správy statku Radlice“ ji založil roku 1872 Karl Kirschner, majitel statku v Lochkově a nájemce velkostatku Jana Adolfa II. knížete ze Schwarzenberku, který od správy schwarzenberského panství se sídlem v Jinonicích koupil jednu budovu statku v radlickém údolí. Tu pak přestavěl na soukromou mlékárnu. Zpočátku mlékárna zpracovávala mléko vlastní výroby, později také od jiných dodavatelů. Po deseti letech začala Radlická mlékárna dodávat mléko i do vnitřní Prahy (mléko, mléko pro děti, sterilizované mléko pro děti, obyčejné mléko, různé druhy smetany, čajové máslo, stolní máslo a různé sýry). Protože se výroba rozšiřovala, podal Kirschnerův syn Karl Otto 22. ledna 1895 smíchovskému c. k. okresnímu hejtmanství žádost o povolení stavby nové mlékárny na pozemku čp. 1465/2 proti konečné stanici České západní dráhy (později Smíchovské nádraží). Ve 2. polovině roku 1895 byla stavba zahájena, v prosinci roku 1896 zkolaudována (Smíchov č.p. 896). Nová mlékárna „Karl Otto Kirschner Radlická parní mlékárna na Smíchově“ (K. O. Kirschner Radlitzer Dampfmolkerei in Smíchov) denně zpracovala 30 tisíc litrů mléka. Až do svého zániku koncem 20. století si smíchovská Radlická mlékárna uchovala svůj (v různých podobách) název. Na původním místě v Radlicích byl po roce 1895 objekt přestavěn na garáže.
náhled|Poklop z Radlické slévárny (Břevnovský klášter 2025)