Ulan-Ude (, burjatsky Улаан-Yдэ) je hlavní město Republiky Burjatsko v rámci Ruské federace. Žije zde obyvatel, převážně ruské a burjatské národnosti. Město založili v 17. století ruští kozáci. Původně se jmenovalo Verchněudinsk podle místní řeky Uda, současný název získalo v roce 1934.
Název První název, který neslo osídlení v tomto místě, pochází z roku 1666, kdy zde ruští kozáci založili Udinské zimoviště (Удинское зимовье, podle řeky Uda), jakýsi opěrný bod pro výběr daní v oblasti.
V 70. letech 17. století byla na tomto místě zbudována Udinská pevnost (Удинский острог), která dala název i postupně okolo vznikající osadě. Někdy se též užíval zkrácený název Udinsk.
Po roce 1730 však došlo k přejmenování. Důvodem byla skutečnost, že v oblasti se již nacházelo místo se zcela totožným názvem. Budoucí Ulan-Ude tak získalo název Verchněudinsk (Верхнеудинск, od slov vrchní a Uda), druhá osada byla přejmenována na Nižněudinsk (Нижнеудинск, tento název se zachoval do současnosti).
Nynější jméno město získalo z rozhodnutí Ústředního výkonného výboru SSSR 27. června 1934. Název Ulan-Ude pochází z burjatštiny a je zcela poplatný době svého vzniku – znamená rudá Uda (obdobně mongolské hlavní město získalo o dekádu dříve název Ulánbátar, tedy rudý bohatýr).
Symbolika Ulan-udské městské symboly byly přijaty 20. října 2005 na základě rozhodnutí místního zastupitelstva. Vychází z původního znaku z 18. století, který městu dovolila užívat carevna Kateřina II. Veliká.
Znak
Znak města je tvořen zlatým štítem, na němž je vyobrazen zelený roh hojnosti, ze kterého se sypou zelené listy a červené plody. Roh hojnosti je překřížen Merkurovým žezlem.
Nad štítem se nachází hradební koruna s pěti zuby, která poukazuje důležité postavení Ulan-Ude v rámci Ruské federace. Prostřední zub zakrývá sojombo, tradiční mongolský symbol věčného života (slunce, měsíc, oheň), který zde vyjadřuje přináležitost města k Burjatské republice. Vrchní figura sojomba představuje oheň, symbol štěstí a spokojenosti. Jeho tři plameny znamenají minulost, přítomnost a budoucnost. Slunce a měsíc symbolizují svět a věčnost. Ve spodní části koruny je burjatský národní ornament, symbolizující národní tradice.
Ve spodní části znaku je stužka řádu Rudého praporu práce SSSR, který byl městu udělen roce 1984.
Vlajka
Vlajka Ulan-Ude je tvořena obdélníkem o poměru stran 2:3, který se skládá ze dvou polí – modrého (2/9 délky obdélníku) a žlutého. V modrém poli nahoře je zobrazen výše zmíněný žlutý symbol sojombo. Uprostřed žlutého pole jsou vyobrazeny další dva symboly z městského znaku – roh hojnosti a Merkurovo žezlo.
Historie vlevo|náhled|Plán města-pevnosti z roku 1730 17. století
Historie města začala roku 1666, kdy na pravém břehu řeky Udy poblíž jejího ústí založili ruští kozáci Udinské zimoviště jako bod pro výběr speciální daně zvané jasak. Tu odváděly v carském Rusku státu původní sibiřské národy v podobě kůží sobola, lišky, bobra či kuny.
Od roku 1678 je místo známo jako Udinská pevnost, neboť zde kozáci zbudovali mezi lety 1677–1680 jednoduchou dřevěnou pevnost se stálou vojenskou posádkou. Ta byla v 80. letech 17. století několikrát obléhána Mongoly a roku 1687 a 1689 značně rozšířena dvěma pluky moskevských střelců, roku 1689 Udinsk získal status města a stal se administrativním a vojenským centrem Zabajkalska, procházel přes něj obchod s Mongolskem a Čínou.
Roku 1696 byl postaven první kostel.náhled|Verchněudinsk na konci 19. století18. století
Někdy po roce 1730 získala obec název Věrchněudinsk. Roku 1775 získal Věrchněudinsk od Kateřiny II. Veliké status města a znak.
Město se stalo důležitým administrativním, kulturním, vojenským a obchodním centrem západního Zabajkalska. Díky svojí vhodné poloze nedaleko Bajkalu a na obchodních cestách z Ruska do Mongolska a do Číny město rychle rostlo. V historickém jádru města stojí dodnes dřevěné domy po tehdejších obchodnících. Dvakrát do roka se zde konaly velké jarmarky.
V letech 1786-1800 byl postaven první kamenný kostel – Spasskaja cerkov.
19. století
V roce 1830 prošly přes město dvě skupiny děkabristů mířících do Petrovského Zavoda.
1846 byla ve městě otevřena sklárna.
1863 přijel do města první parník.
V letech 1877–1885 zde bylo vybudováno kamenné vězení pro 440 odsouzených, které je v provozu dodnes.
20.–21. června 1891 navštívil město na své cestě na východ Ruska carevič Nikolaj Alexandrovič, budoucí car Nikolaj II. Na památku této návštěvy byl ve městě vztyčen oblouk, který v období stalinismu zničili, dnes na jeho místě stojí kopie.
15. srpna 1899 přijel do Věrchněudinsku po nově budované Transsibiřské magistrále první vlak.
20. století náhled|Hlavní městská ulice Velká nikolajevská (dnes Leninova) roku 1904 První kino bylo ve Věrchněudinsku otevřeno roku 1909.
V divokých revolučních letech byl Verchněudinsk obsazen bílými a stal se krátce hlavním městem Dálněvýchodní republiky. Od roku 1923 byl hlavním městem Burjatsko-mongolské autonomní SSR (od r. 1957 Burjatská autonomní SSR).
Roku 1932 vznikly první instituce budoucí Burjatské státní univerzity.
1934 bylo město přejmenováno na Ulan-Ude. Téhož roku začala stavba tepelné elektrárny, 1936 byl postaven první automobilový most přes řeku Selengu.
1939 bylo otevřeno Burjatské divadlo baletu a opery, dnes jedna z dominant města. Téhož roku začal nový Ulan-udský letecký závod s výrobou prvních kusů letadel Polikarpov I-16 a Tupolev SB-2.
2. světová válka město nijak přímo nezasáhla, nicméně zapojilo se plně do válečného úsilí. Především místní letecký závod se rozeběhnul na plné obrátky a dodával válčící armádě bombardéry Petljakov Pe-2, stíhačky Lavočkin La-5 a Lavočkin La-7. Důležité byly také dodávky místní konzervárny a továrny na léky, výroba a oprava lokomotiv a muniční závod. Ve městě byla zformována 97. střelecká divize 16. armády.
Od roku 1958 jezdí ve městě tramvaje.
Roku 1991 navštívil město dalajláma.
1992 se Ulan-Ude stalo hlavním městem Republiky Burjatsko v rámci Ruské federace.
V roce 2000 byl ve městě založen první buddhistický dacan (burjatský buddhistický klášter se školou).
Geografie náhled|Pohled na Ulan-Ude od dacanu Rinpoče Bagša Ulan-Ude se rozkládá v západním Zabajkalsku, 100 kilometrů východně od jezera Bajkal, v podhůří hor Jablonovyj Chrebet v Ivolginsko-udinské proláklině, na obou březích řeky Selengy, u ústí řeky Udy. Proláklina představuje rozlehlou oblast táhnoucí se z jihozápadu na severovýchod, ze severozápadu je ohraničena hřebeny pohoří Chamar-Daban, ze severu hřebeny Ulan-Burgasy, z jihovýchodu Cagan-Dabanu. Výběžky Chamar-Dabanu dosahují výšky až 1114 m n. m. a převyšují tak doliny řeky Selengy o 500-700 m. Výběžky hřebenu Ulan-Burgasy dosahují výšky okolo 800-1000 m n. m. Nejvyšší vrchol hřebenu Cagan-Daban, ležícího v bezprostřední blízkosti města, měří 813 m, což je o 310 m výše než úroveň řeky Udy. Samotné město se rozkládá v nadmořských výškách 500-800 m n. m.
Půda
Díky rozmanitosti reliéfu je oblast Ulan-Ude bohatá na různé půdní typy. V náhorní části města převládají drnově podzolové a písčité půdy. Nižší polohy, nivy řek Selengy a Udy, jsou tvořeny lužními půdami. Ve východní části města, na levém břehu Selengy a na pravém přehu Udy, má krajina ráz lesostepi a stepi, zde se nachází kaštanozem a salisol.
Vodstvo
Hranicemi města protékají dvě velké řeky – Selenga a Uda.
Selenga je největším přítokem Bajkalu (asi 50 % objemu všech přítoků). Ve městě vytváří díky svým slepým ramenům několik velkých ostrovů, z nichž jsou osídleny ostrovy Konnyj, Obščestvennyj, Poselskij (zde jsou hlavně chatové osady), Borodskij (chaty) a Spasskij (zde se nachází městská vodárna). Přes ramena řeky vede mnoho různých mostů, přes řeku samotnou pouze jediný, který spojuje centrum města s letištěm a federální silnice R258 Bajkal.
Uda je pravým přítokem Selengy. Na území města vedou přes řeku dva automobilové mosty s tramvajovými pásy a železniční most Transsibiřské magistrály.
Ve městě jsou ještě tyto říčky a potoky: přítoky Selengy – Nižněberjozovskaja, Suža; přítoky Udy – Věrchnaja Berjozovka, Borovka, Bajdanov ručej aj.
Podnebí Podnebí v Ulan-Ude je silně kontinentální, město spadá do mírného podnebného pásu. Obecně je zde velmi sucho, což souvisí s jeho vzdáleností od velkých vodních ploch (od Bajkalu město oddělují hřebeny Chamar-Daban a Ulan-Burgasy), lokací města v kotlině mezi horami a vůbec jeho polohou v centru euroasijské pevniny. Klimatická zima zde trvá více než pět měsíců, od konce října do začátku dubna.
Zima v Ulan-Ude je slunná a málo větrná, avšak protože Ivolginsko-udinská proláklina zamezuje přísunu teplejšího vzduchu, jeho teploty v zimním období klesají velmi nízko. Díky nízké vlhkosti vzduchu je však zimní počasí ve městě celkem snesitelné. Úhrn srážek v zimě je relativně nízký, sníh padá především v první polovině zimy.
Jaro přichází do města na začátku dubna. Jsou pro něj typické náhlé návraty nízkých teplot, způsobené silnými větry ze severní Sibiře. Počasí v tomto ročním období je nestabilní a suché.
Klimatické léto trvá něco přes dva měsíce. Od konce června do začátku srpna přichází cyklóny z pobřeží Tichého oceánu, které přináší deště. Toto období je tak nejhojnější na srážky. Jinak je však v červnu a červenci převážně sucho a horko.
Podzim přichází jen pozvolna. Na rozdíl od Evropy, kde je obyčejně podzim spojen s častými srážkami, v Ulan-Ude jsou v tomto ročním období srážky málo časté. Charakteristické jsou prudké změny teploty vzduchu během dne a ranní mrazíky.
Nejnižší naměřená teplota je -54,4 °C (6. ledna 1931), nejvyšší naměřená teplota je 40 °C (22. června 2010).
Pro město je charakteristické velmi slunné počasí, ročně zde bývá okolo 2400 slunečných hodin (pro srovnání: Praha 1600, Dubrovník 2600).
Dnů se srážkami je ve městě za rok průměrně 155, průměrný roční úhrn srážek činí 265 mm, z nichž většina připadá na léto (pro srovnání: v Praze činí průměrný roční úhrn srážek 527 mm).
Obyvatelstvo Ulan-Ude je 42. druhým největším městem Ruska (2015).
Nejpočetněji zastoupenými národnostmi jsou podle údajů z roku 2010 Rusové (62,1 %, 2010), Burjati (31,9 %), Ukrajinci (0,6 %) a Tataři (0,5 %). Vývoj počtu obyvatel169517701820182518291835185118561860188218901981470630002024297235443746340040324130522318971915191719231926193119391956195919601961808617 20021 58222 40129 00044 000125 700158 000175 172179 700187 30019621963196419651966196719681969197019711972196 100200 400209 000214 900221 100229 600238 500246 300253 569258 900265 30019731974197519761977197819791980198119821983272 400278 800289 000289 200293 700297 600300 370303 200307 100311 500316 20019841985198619871988198919901991199219931994322 000327 000333 000351 000345 200352 530358 000361 700366 000365 000365 00019951996199719981999200020012002200320042005363 300364 600370 000366 100371 400370 400368 900374 854359 300356 500352 60020062007200820092010201120122013201420152016347 800343 000340 800340 247404 426405 799411 646416 079421 453426 650430 549
Turistické zajímavosti Leninův památník na náměstí Sovětů, hlavním náměstí Ulan-Ude. Jedná se o největší bustu Lenina na světě. Váží 42 tun, je vysoká 14 m a vznikla v letech 1970-1971 na počest stých narozenin sovětského vůdce. Dnes je jednou z hlavních turistických atrakcí města. Ulice Lenina (dříve Velká nikolajevská ulice) – výstavná pěší zóna, táhnoucí se od náměstí Sovětů až k Odigitrijevské katedrále. Nachází se zde řada historických měšťanských a kupeckých domů, staré obchodní domy, administrativní budovy, divadla, muzea, oblouk na počest návštěvy careviče Nikolaje Alexandroviče, památník A. P. Čechova aj. Je oblíbeným místem procházek místních obyvatel i návštěvníků města.