Gerardus van der Leeuw (3. března 1890 – 18. listopadu 1950) byl protestantský farář, religionista, egyptolog a profesor. Proslavil se zejména formulací fenomenologii náboženství (poprvé veřejně užil těchto slov v tomto spojení) reinterpretací pojmů filosofické fenomenologie Edmunda Husserla. Je autorem více než 650 publikací.
Život Docházel na gymnázium v Haagu. Roku 1908 nastoupil na univerzitu v Leidenu, kde studoval protestantskou teologii. Po pěti letech studium ukončil obhajobou rigorózní práce a začal studovat v Berlíně egyptologii a dějiny náboženství, kde ho vyučoval i De la Saussaye. Roku 1916 studia dokončil a začíná působit jako farář holandské protestantské církve. Po dvou letech nastupuje v hodnosti profesora na univerzitu v Groningen, kde zůstal po zbytek svého života. V roce 1933 vydává své nejznámější dílo Fenomenologie náboženství.
Roku 1945 byl jmenován vedoucím katedry fenomenologie náboženství. Roku 1950, kdy vznikla organizace s tehdejším názvem International Association for the Study of the History of Religion (Mezinárodní asociace pro studium dějin náboženství) (IASHR) se stal jejím historicky prvním prezidentem. Byl oceněn členstvím v belgické Akademii krásných umění, holandské Královské akademie věd či italské Akademie věd. Roku 1946 mu byl udělen čestný doktorát Masarykovy univerzity v Brně.
Filosofie Staví se proti možnosti vzniku jediného platného systému interpretace náboženských jevů. Oproti spekulativnímu charakteru filosofické fenomenologie se snaží vyjít z psychologického materiálu zpracováním prožitků. Fenomenologie je pro něj především metodou nikoli disciplínou. Podstatou náboženství (svébytná sféra jež nebude nikdy zcela odvysvětlena), je vnitřní prožitek: vědomí jiné sféry, vědomí protikladu posvátný-profánní, jež vede k dojmu nesamozřejmosti, zvláštní cizosti světa. Není to žádné manipulovatelné pole objektů, ale zdroj úžasu. Tento prožitek je u kořene náboženství a je srozumitelný. Tento prožitek se podle van der Leeuwa týká lidského vztahu k(e zdroji) moci a fascinace jím.
Není však přístupný přímo: jsme-li jím zachváceni je pro jeho popis a rekonstrukci důležitý odstup – nahlédnutí. Rekonstrukcí pak vytváříme strukturovaný smysluplný celek, ideální typ. Ten sám nemá realitu, ale slouží ke konstrukci skutečnosti. Je to prostředek našeho nazírání.
Ideální typologie náboženství Pojmenování fenoménu tedy vlastně jeho vytažení z celku, zvýraznění a vytržení z kontextu Vřazení fenoménu do kontextu vlastního života. Fenomén přichází k nám a vlévá se do kontextu našeho života, kde dochází k znovuprožívání. Na této úrovni nelze mluvit o nazírání na fenomén, spíše o empatickém vstupu dovnitř, do středu a stává se součástí celku, ruše dualitu objekt-subjekt. Odstup, pozorování: tedy vlastní epoché fenomenologické metody. Důležité je zdržení se soudu o realitě. Tato lidská činnost vede k nazření smyslů fenoménu. Objasnění, podání výpovědi vytváří ideální typy tj. strukturální souvislosti Porozumění. Nutno konfrontovat získaný vhled s historickým výzkumem: měli by se shodovat. Nutnost interpolace a korekce dle dobových souvislostí.
Bibliografie 1916 – Godsvoorstellingen in de oud-Aegyptische pyramidetexten 1924 – Inleiding tot de godsdienstgeschiedenis 1924 – Mystiek 1925 – Einführung in die Phänomenologie der Religio 1927 – Achnaton 1933 – Phänomenologie der Religion 1935 – Inleiding tot de theologie 1937 – Der primitieve mensch en de religie 1942 – De verhouding van God en mensch 1944 – De godsdienst van het osude Egypte
Odkazy Reference
Literatura GEBELT, Jiří, „Religionistika jako svědectví víry. Fenomenologie náboženství Gerarda van der Leeuwa“, in: Theologická revue 76/4, 2005, str. 404-422.
Související články Fenomenologie náboženství
Externí odkazy
Stručný profil van der Leeuwa s obrázkem (anglicky)
Kategorie:Nizozemští religionisté Kategorie:Držitelé čestných doktorátů Masarykovy univerzity Kategorie:Narození v Haagu Kategorie:Narození v roce 1890 Kategorie:Úmrtí v roce 1950 Kategorie:Muži