Žáby (Anura, syn. Salientia) jsou jedním z řádů obojživelníků. Všechny žáby jsou gonochoristi.
Národní názvy řádu žáby v minulosti: obojživci žábovití, obojživelníci bezocasí, bezocasí.Žáby. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2025 [cit. 23. 2. 2025]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id312/ náhled|Patrně Palaeobatrachus gigas; terciér, Bechlejovice náhled|Různorodost žab V současnosti je známo asi 2500 druhů žab.KOŘÍNEK, Milan. Žáby. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2025 [cit. 22. 2. 2025]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id312/ Žáby tvoří okolo 88 % obojživelníků (ocasatí 9 % a červoři 3 %).
Mezi druhy žab je značný rozdíl ve velikosti. Nejmenší žábou je parosnička z Papuy Nové Guiney Paedophryne amauensis měřící 7,7 milimetru (druhou nejmenší je ropušenka dvouprstá z Brazílie, která měří 9,6–9,8 mm) a naopak největším druhem je 40 cm dlouhý veleskokan goliáší z Kamerunu. Ještě větší byla pravěká žába rodu Beelzebufo žijící v době před 70 miliony let na Madagaskaru.
V převážné většině žáby kladou vajíčka, z nichž se líhnou larvy, pulci vázaní na vodu a dýchající žábrami. Některé druhy žab jsou živorodé. Dospělé žáby dýchají plícemi, mají je však slabě vyvinuté, a proto je výrazný podíl kožního dýchání (u některých druhů převládá). Kůže je proto tenká a vlhká, což klade vyšší nároky na vlhkost a čistotu prostředí, v němž žáby žijí. Některé druhy nejsou téměř vůbec vázány na vodu.
Žáby jsou důležitou složkou ekosystému. Živí se převážně hmyzem a jinými bezobratlými živočichy, samy jsou složkou potravy pro brodivé ptáky, kachny a jiné ptáky či pro plazy i některé savce.
Žáby i další obojživelníci jsou výbornými indikátory kvality životního prostředí.
Evoluce Obojživelníci podobní žábám se objevili již v mladších prvohorách, zhruba před 300 miliony let.PORTIK, Daniel M.; STREICHER, Jeffrey W. & WIENS, John J. Frog phylogeny: a time-calibrated, species-level tree based on hundreds of loci and 5,242 species. Molecular Phylogenetics and Evolution. 2023, vol. 188, čl. č. 107907. doi: https://doi.org/10.1016/j.ympev.2023.107907 Dostupné z: https://www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/S1055790323002075 Evoluční předchůdci žab se objevili již v nejspodnějším triasu, jak dokazuje například druh Triadobatrachus massinoti z Madagaskaru.RAGE, Jean-Claude a ROČEK, Zbyněk. Redescription of Triadobatrachus massinoti (Piveteau, 1936) an anuran amphibian from the Early Triassic. Palaeontographica Abteilung A, Palaeozoologie-Stratigraphie. 1989, vol. 206, s. 1–16. Přístup z: https://www.researchgate.net/publication/285008905_Redescription_of_Triadobatrachus_massinoti_Piveteau_1936_an_anuran_amphibian_from_the_Early_Triassic První pravé žáby však vznikly až v druhohorách (na přelomu triasu a jury), zhruba před 210 až 190 miliony let.BUTTIMER, Shannon M.; STEPANOVA, Natasha & WOMACK, Molly C. Evolution of the unique anuran pelvic and hindlimb skeleton in relation to microhabitat, locomotor mode, and jump performance. Integrative and Comparative Biology. 2020, vol. 60, issue 5, s. 1330–1345. doi: https://doi.org/10.1093/icb/icaa043 Dostupné z: https://academic.oup.com/icb/article/60/5/1330/5841667 Možná až před 180 miliony let. Dále se pak rozvíjely v průběhu křídy (před 145 až 66 miliony let).BARCELOS, Lucas Almeida; ALMEIDA-SILVA, Diego; SANTOS, Charles Morphy D. & VERDADE, Vanessa Kruth. Phylogenetic analysis of Ceratophryidae (Anura: Hyloidea) including extant and extinct species. Journal of Systematic Palaeontology. 2022, vol. 19, issue 20, s. 1449–1466. doi: https://doi.org/10.1080/14772019.2022.2050824 Dostupné z: https://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1080/14772019.2022.2050824 Největší evoluční radiace žab nastala až po hromadném vymírání na konci křídy před 66 miliony roků, kdy se v krátké době objevili předkové asi 88 % současných žabích druhů. FENG, Yan-Jie et al. Phylogenomics reveals rapid, simultaneous diversification of three major clades of Gondwanan frogs at the Cretaceous–Paleogene boundary. PNAS. 2017, vol. 114, no. 29, s. E5864–E5870. Dostupné z: www.pnas.org/cgi/doi/10.1073/pnas.1704632114 Největší známou žábou všech dob je druhohorní rod Beelzebufo z Madagaskaru. První známou tropickou žábou je exemplář objevený v jantaru z Barmy, o stáří asi 99 milionů let (počátek pozdní křídy).XING, Lida; STANLEY, Edward L.; BAI, Ming & BLACKBURN, David C. The earliest direct evidence of frogs in wet tropical forests from Cretaceous Burmese amber. Scientific Reports. 2018, vol. 8, article number 8770. doi: https://doi.org/10.1038/s41598-018-26848-w Nejstarší známé fosilní otisky stop pravých žab byly objeveny na území Jižní Koreje a pocházejí z období pozdní spodní křídy (asi před 115 miliony let).KIM, Kyung Soo et al. The oldest known anuran (frog) trackways from the Jinju Formation, Lower Cretaceous, Korea. Cretaceous Research. 2019, vol. 96, April, s. 142–148. doi: https://doi.org/10.1016/j.cretres.2018.12.008 Dostupné z: https://www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/S0195667118304166
V období třetihorního eocénu, kdy panovalo mnohem teplejší podnebí než dnes (doba asi před 50 miliony let), žily žáby i na území současné Antarktidy.MÖRS, Thomas; REGUERO, Marcelo & VASILYAN, Davit. First fossil frog from Antarctica: implications for Eocene high latitude climate conditions and Gondwanan cosmopolitanism of Australobatrachia. Scientific Reports. 2020, vol. 10, article number 5051. doi: https://doi.org/10.1038/s41598-020-61973-5 Dostupné z: https://www.nature.com/articles/s41598-020-61973-5
V průběhu evoluce ztratily žáby asi dvacetkrát zuby. Jedná se o nejvyšší počet zdokumentovaných případů evoluční ztráty dentice u tetrapodů.PALUH, Daniel J. et al. Rampant tooth loss across 200 million years of frog evolution. BioRxiv [online]. 2021 [cit. 22. 2. 2025]. doi: https://doi.org/10.1101/2021.02.04.429809 Dostupné z: https://www.biorxiv.org/content/10.1101/2021.02.04.429809v1
Taxonomie Zatím bylo popsáno okolo 2500 druhů žab, které jsou (k 31. květnu 2011) rozděleny do 38 čeledí. Nejpočetnější čeledě z hlediska počtu druhů jsou skokanovití (Ranidae) se 1400 druhy a rosničkovití (Hylidae) s 901 druhy. Vědci stále objevují nové druhy, a to zejména v tropech. Například v roce 2010 bylo objeveno 205 nových druhů.
Žáby jsou řazeny do tří podřádů: Archaeobatrachia (4 čeledě primitivních žab), Mesobatrachia (6 čeledí vývojově pokročilejších žab) a Neobatrachia (28 čeledí „moderních“ žab, zdaleka největší skupina). Neobatrachia se dělí na Hyloidea a Ranoidea.
Rozšíření Žáby jsou rozšířeny po celém světě kromě Antarktidy a některých izolovaných ostrovů.Evolution Encyclopedia Vol. 3. Chapter 27 – Geographical Distribution. Retrieved 18 July 2007. Žijí i při severním polárním kruhu v Evropě a na Aljašce, také v jižním cípu Jižní Ameriky a Nového Zélandu. Nežijí v některých příliš suchých vyprahlých oblastech. Největší diverzity dosahují v tropech.
Biotop Žáby se nejčastěji vyskytují ve vlhkých oblastech poblíž vody. Některé žáby však žijí a rozmnožují se v suchých či chladných oblastech. V polopouštním až pouštním prostředí žijí některé z druhů otylek.
Žáby žijící v mírném pásu se během života vyskytují zpravidla na dvou odlišných lokalitách; první je zimoviště a druhé rozmnožovací centrum. Zimoviště je pro každý druh žáby typické. Například skokan hnědý se vyskytuje v polích, rosnička zelená v listnatých lesích. Ve strnulém stavu získávají kyslík pouze kožním dýcháním. Rozmnožovacím centrem rozumíme vodní stanoviště zaplněné stojatou nebo mírně tekoucí vodou – tůň, rybník, jezero, potok, říčka a řeka, kaluž atd.
Na život v rychle tekoucích řekách a bystřinách se adaptovala například kuňka pralesní či kuňka bornejská.
Skokan krabožravý živící se skutečně kraby se adaptoval na život v mangrovech čili snáší působení slané mořské vody.ATTENBOROUGH, David a BUTFIELD, Colin. Oceán: poslední divočina na zemi. Překlad Jitka Jeníková. 1. vyd. Praha: Práh, 2025, s. 237. ISBN 978-80-7696-072-5.
Kostra vpravo|náhled|Kostra žáby Kostra žab je převážně zkostnatělá. Strop ústní dutiny tvoří spodina mozkovny (primární patro). K jedinému krčnímu obratli je lebka připojena dvěma kloubními hrboly. Modularita lebky je obecně podobná modularitě ocasatých obojživelníků a v rámci morfologických změn procházela dlouhým evolučním vývojem.BARDUA, Carla; FABRE, Anne-Claire; BON, Margot et al. Evolutionary integration of the frog cranium. Evolution. 2020, vol. 74, issue 6, s. 1200–1215. doi: https://doi.org/10.1111/evo.13984 Dostupné z: https://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/evo.13984 Počet obratlů je u žab velmi redukován (v bederní oblasti srůstají v tyčinkovitou kůstku, tzv. urostyl). Žebra nejsou u žab plně vyvinuta. U žab se poprvé setkáváme s dobře vyvinutou hrudní kostí. Stavba kostry končetin již odpovídá základnímu schématu stavby ostatních suchozemských obratlovců. Lopatka je u žab spojena s hrudní kostí, pánev se napojuje na páteř.
Popis náhled|Končetiny přizpůsobené k hrabání má např. blatnice Hurterova Charakteristická pro dospělé žáby je nepřítomnost ocasu, krátké robustní tělo a zadní skákavé nohy, které jsou hlavním zdrojem pohybu. Hlava není zřetelně oddělena od těla, krk není zúžený.
Nohy a prsty mají žáby vyvinuty podle prostředí, ve kterém žijí. Jsou přizpůsobeny k plavání nebo ke skákání (pro žáby charakteristický způsob pohybu) nebo k lezení po rostlinách (např. rosničky), případně k hrabání (Scaphiopodidae, viz též blatnicovití). Na předních nohách mají čtyři prsty, na zadních nohách pět. Plně vodní žáby (např. africké žáby drápatky) nebo částečně vodní žáby mají mezi prsty plovací blány. Žáby žijící na stromech a keřích mají na prstech přísavné disky, díky nimž se dokážou přichytit i na kluzkém svislém povrchu (přilnavost zvyšují modifikované hlenové žlázy); některé druhy mají i plovací blány. Většina žab má nohy dobře vyvinuté ke skákání.
U samců některých druhů žab se vytvářejí zvláštní epidermální útvary, tzv. pářicí mozoly, které usnadňují uchopení samice při páření,ŠIROKÝ, Pavel et al. Obecná charakteristika obojživelníků. In: Zoologie pro veterinární mediky… Brno: Veterinární univerzita Brno, únor 2012 [cit. 6. 3. 2025]. Dostupné z: http://www.zoologie.frasma.cz/mmp%200306%20oboj%C5%BEiveln%C3%ADci/obecna%20charakteristika%20obojzivelniku.html případně jim zduří a zdrsní celé předloktí.
Oči jsou více či méně vystouplé, dobře vyvinuté. Experimentálně bylo prokázáno barevné vidění. Zaostřování se děje posunem čočky jako u ryb, čočka sama při akomodaci nemění tvar. Na rozdíl od vyšších obratlovců je sítnice schopna regenerovat. Dospělé žáby mají zpravidla tři dobře vyvinutá oční víčka. Horní víčko je nepohyblivé; vrchní část spodního víčka je průhledná a vytváří tzv. mžurku (membrana nictitans). Oko je tedy uzavíráno spodním víčkem, a přestože je oko tímto víčkem překryto, žába vidí skrze jeho horní část. Víčka slouží k ochraně, čištění a vlhčení očí. Víčka nemají žáby žijící výhradně ve vodě, např. drápatka vodní a pipa americká.
Kromě toho mají žáby na temeni parietální oko, kterým vnímají vlnovou délku a intenzitu světla.
Nozdry: V nosní dutině je čichový epitel. Jako součást smyslového ústrojí se poprvé objevuje Jacobsonův orgán uložený v nosní dutině, jehož úlohou je analyzovat (očichat) objekt držený v čelistech.