Dvory jsou obec v okrese Nymburk ve Středočeském kraji. Je součástí Mikroregionu Nymbursko a Místní akční skupiny Svatojiřský les. Rozkládá se asi pět kilometrů severozápadně od Nymburka. Žije zde obyvatel, katastrální území měří 679 hektarů. K obci Dvory patří ještě osada Veleliby a místní část Zdonín.
Historie V obci je nepřetržitě od 2. června roku 1935 vedena nyní již třísvazková obecní kronika. Nejstarší zápisy byly provedeny zpětně a datují se do roku 1918. O historii obce byly Františkem Formánkem (kronikář mezi lety 1985-2021) sepsány knihy Pohled do historie: Dvory, Veleliby a Zdonín (vydáno 2010) a Velelibský kostel v proměnách času (vydáno 2018). Kapitola Historie čerpá informace především z těchto výše zmíněných pramenů.
Od první písemné zmínky po počátek 20. století První písemná zmínka o obci Dvory pochází z let 1542-1545, kdy je obec zaznamenána pod názvem Dvorové Velelibští v Knize důchodů města Nymburka. Obec bývá historicky uváděna ještě pod názvem Dvorové Velryby, a to například v urbáři poděbradském z poloviny 16. století. Jak je zřejmé z postupného vývoje názvu, historie obce Dvory byla vždy pevně spjata s blízkou osadou Veleliby a naopak.
Obec Dvory i osada Veleliby náležely do roku 1547 městu Nymburku, posléze krátce poděbradskému panství, až následně roku 1558 připadly panu Jindřichu z Donína na Benátkách a tím se dostaly k panství benáteckému. Od šlechtického rodu pánů z Donína je pak odvozen název třetí místní části obce, tj. Zdonín. vlevo|náhled|Zámek v Benátkách nad Jizerou, sídlo benáteckého panství Před rokem 1862 měla obec 40 obývaných usedlostí, které se nacházely především podél hlavní silnice z Nymburka do Čilce. Několik gruntů již tehdy okolo rybníka tvořilo tehdejší i současnou náves. Koncem 19. století a počátkem 20. století se pak obecní výstavba rozšířila více směrem k obci Čilec. Naopak výstavba směrem na Nymburk byla zbourána a stavební materiál použit na stavbu velkostatku na okraji vesnice, který v té době vlastnil majitel křineckého panství Moric Bethmann. Tím vznikl hrubý půdorys obce zachovaný do dnešních dní.
Oddělení Čilce v roce 1907 Od druhé poloviny 19. století tvořily Dvory, Čilec, Veleliby a Zdonín jeden správní celek. Dvě třetiny zastupitelstva byly ze Dvorů a jedna třetina z Čilce. Starosta sídlil ve Dvorech, v Čilci pak působili úřadující radní. V roce 1884 bylo povoleno zvolit si Čilci vlastní zastupitelstvo s místním starostou, jinak ale Čilec stále zůstával ve svazku se Dvory. K definitivnímu odtržení a osamostatnění Čilce došlo až roku 1907.
První světová válka a první republika Za první světové války nastoupilo na základě mobilizace vojenskou službu 59 mužů ze Dvorů a 27 z Velelib a Zdonína. Ve vesnici v té době střídavě pobývali nasazení ruští a italští zajatci, uprchlíci z Polska, či uprchlí židé z východního Haliče od Kolomyje. První zprávy o vzniku republiky do obce dorazily hned 28. října 1918 odpoledne. Ještě týž večer byl vznik Československa oslaven zpěvem a střelbou u zapálené slavnostní hranice na kraji obce. náhled|250x250bod|Pomník obětem I. světové války V roce 1919 se do obce vrátili první legionáři - z ruských legií František Kříž a z Itálie Antonín Šimon, Václav Král a Václav Komínek. Do listopadu 1920, kdy transporty legionářů skončily, se do obce ještě vrátili Josef Zita (nar. 19. července 1897, zem. 15. února 1970, ruské legie, 1. pluk Mistra Jana Husi, 1. rota), Václav Krejčík, Jan Bartáček, Antonín Sedláček (nar. 14. října 1891, zem. 1. října 1967) a Josef Piroutek. Válečný invalida František Kořínek posléze roku 1921 získal v obci trafiku.
V legiích z obce dále působili: Alois Jehlička (nar. 19. listopadu 1891, zem. 20. února 1966, ruské legie, 6. pluk Hanácký), František Sedláček (nar. 14. října 1892), Josef Vrzoň ze Zdonína (nar. 21. ledna 1891, zem. 3. srpna 1978, ruské legie, 3. pluk Jana Žižky z Trocnova) a Josef Žák (nar. 11. dubna 1894, zem. 18. února 1968).
Řada místních se však z bojišť světové války již nikdy nevrátila. Na jejich památku a zásluhou místního Sboru dobrovolných hasičů, Čtenářské besedy, Dělnické tělovýchovné jednoty a sociálně demokratického sdružení byl v obci 2. července 1922, v den bitvy u Zborova, odhalen pomník obětem I. světové války. Na pískovcovém impozantním pomníku zhotoveném nymburským sochařem Vojtěchem Věchetem stojí na věčnou pamět vytesaných 22 jmen spoluobčanů padlých v průběhu válečných let 1914-1918.
JménoText na pomníkuFrantišek Čermákpatřil do obce, na vojnu narukoval odjinud a padl na italském bojištiJosef Černýdělník v cihelně, bratr Václava Černého č. p. 67, padl na ruské frontě, pohřben v Řešově v PolskuFrantišek Doubekbývalý majitel domu č. p. 32, odstěhovaný do Nymburka, zemřel a pochován je ve Wattensu v TyrolíchJosef Hellermanžel Kateřiny Hellerové, železniční zřízenec, padl na ruském bojišti v Karpatech a není známo, kde je pochovánVáclav Hendrych ze Zdonínadělník ve dvoře, zahynul v zajateckém táboře v Rusku a je pochován v BajrakuAntonín Kořínekbratr Františka Kořínka č. p. 30, dělník ve dvoře, padl na ruském bojišti a je pohřben u vesnice KorytyJosef Kořínekpadl na ruském bojišti a je pohřben v blízkosti Zločova v PolskuVáclav Košátkodělník v nymburských železničních dílnách, zmizel na italském bojištiFrantišek Košátkobratr Václava, dělník ve dvoře, zmizel v boji u Přemyslu v Polsku a zůstal nezvěstnýRudolf Mašindakdysi patřící do obce, zahynul na ruském bojišti a není známo, kde je pohřbenRudolf Maškasynovec zdejších Mašků, zmizel na cestě po moři z AlbánieAntonín Matyáskobratr zde bydlícího Karla Matyáska, v době narukování na frontu nebydlel ve Dvorech, krátce po návratu z francouzského bojiště zemřel na zraněníVojtěch Mikšovskýdělník ve dvoře, bydlící v sušárně naproti statku ve Dvorech, padl na ruské frontě a je pohřben v Bialo-Kiernici v PolskuVáclav Peckazajat na ruské frontěv roce 1915 a od té doby nezvěstnýJosef Procházkazahynul na italské frontě a pohřben na hřbitově v Monte ChieseFrantišek Puldakdysi patřící do obce, padl na ruské frontě a pochován v Kosicnici v PolskuFrantišek Renčobuvník, otec zdejšího Renče, z italské fronty poslán domů a zde zemřelAlois Rylichbratr zdejších Rylichů, zedník, padl na italském bojišti, pochován v AvezoněJosef Šafránekšvagr Mikšovského, padl na italském bojišti, pochován neznámo kdeBedřich Tykvabratr zdejšího Jana Tykvy, zajat v roce 1916 na italské frontě a od té doby nezvěstnýFrantišek Zumrsyn zdejšího Zumra, zemřel na italské frontě a pohřben v ZáhřebuVáclav Žákbratr Anastázie Krupičkové, padl na italské frontě a neznámo, kde je pochován Významným modernizační krokem v historii obce byla výstavba elektrické sítě. Projekt ke stavbě elektrického vedení a přípojek k jednotlivým domácnostem ve Dvorech, Velelibech i Zdoníně byl svěřen 26. července 1924 firmě Svoboda a Novák z Mladé Boleslavi. Dílo bylo dokončeno k lednu 1927. Elektrickou síť vlastnila a provozovala až do roku 1944 sama obec (viz poukaz Elektrického podniku obce). V již zmíněném roce pak elektrické vedení v obci převzal do správy Svaz východočeských elektráren v Kolíně.náhled|279x279bod|Poukaz Elektrického podniku obce Dvorů|vlevoDle Adresáře republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství vydaného v roce 1932 byly ve vsi se 758 obyvateli a katolickým kostelem evidovány tyto živnosti a obchody: velkoobchod s dobytkem, čtyři hostince, kovář, obchod s lahvovým pivem, řezník, dva obchody se smíšeným zbožím, spořitelní a záložní spolek pro Dvory, tři trafiky a dva velkostatky.Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, str. 262. (česky a německy)
Od roku 1934 obec intenzivně plánovala výstavbu nového hřbitova, jelikož hřbitov v sousedství velelibského kostela sv. Václava již přestával svou kapacitou dostačovat. Plánování urychlilo definitivní uzavření zmíněného hřbitova ve Velelibech v roce 1938. Následující rok byl po dlouhých jednáních s okolními obcemi otevřen nový obecní hřbitov ve Dvorech, na pozemku za školou. Letopočet založení doposud připomíná korouhvička na věžičce márnice s rokem 1939.
Druhá světová válka Podobně jako na všechny obyvatele Protektorátu dopadly i na místní obyvatele hrůzy II. světové války a německé okupace. Členové židovské rodiny Šmolkových provozující místní hostinec byli odvlečeni do koncentračního tábora v Osvětimi, řada místních pak byla nuceně nasazena pro práci v Říši. Na dvorský velkostatek byla uvalena nucená německá správa a z obecní samosprávy museli odejít legionáři František Kříž a Alois Mareček. V obci byla nouze jak o potraviny, tak materiál a dělníky, kteří byli zaměstnáni v nedalekých Milovicích, Benátecké Vrutici a Zelené u Luštěnic, kde stavěli vojenské objekty a silnice. Do úředního styku postupně pronikla němčina a žlutočerné tabule na okrajích vsi hlásaly Höfen, Bezirk Neuenburg (tj. německý překlad Dvory, okres Nymburk). V této válečné době, konkrétně roku 1942, podaly Veleliby a Zdonín písemnou žádost k osamostatnění. Jejich žádost však nebyla vyřízena.
Dne 29. prosince 1944 válečná fronta krátce pronikla přímo do katastru obce. V poledních hodinách přiletěly od Nymburka k velelibskému nádraží dva britské letouny a palbou z kulometů prostřílely dvě lokomotivy, které zde stály. V čele ilegálně ustanoveného národního výboru stanul řídící učitel místní školy Václav Vlček. V dubnu 1945 se výbor rozšířil o dva další spolupracovníky: Václava Černého ze Dvorů a Josefa Záměčníka, hospodářské správce ze statku na Zdoníně.
V polovině dubna 1945 byla v hasičské zbrojnici zřízena tajná benzinová stanice pro spojky na motocyklech. Benzín byl do stanice převezen skrytě z nymburských dílen. Koncem dubna 1945 byl na nádraží ve Velelibech umístěn německý obrněný vlak a za obecním hřbitovem směrem ke vsi Hronětice bylo zřízeno nové polní letiště se 6-8 německými letadly. Dne 2. května propukla v nymburských dílnách stávka a rozšířila se zpráva o kapitulaci Německa. Všude vládlo nadšení a strhávaly se německé nápisy, objevovaly se i první československé a rudé vlajky. Ještě týž den však německá správa nařídila opětovně vyvěšení německých nápisů.
Definitivní zprávy o konci okupace do obce přišly 5. května. V noci ze 4. na 5. května z velelibského nádraží utekli poslední němečtí vojáci, dopoledne 5. května pak odletěla i německá letadla z polního letiště za hřbitovem. Řídící učitel Vlček u pomníku padlých slavnostně přečetl provolání a oznámil vznik národního výboru. V obci v této době také živě fungovala výše zmíněná utajená benzinová stanice. 10. května odpoledne do obce přijela první kolona vojáků Rudé armády, část z nich byla v obci přechodně ubytována. Z obce se po válce do vysídleného pohraničí (tzv. Sudet) přestěhovalo 43 rodin (zhruba 150 lidí).
Perzekuce Židů za II. světové války Na hostinec, který v obci již od roku 1883 provozovala židovská rodina Šmolkových, byla nejprve uvalena nucená německá správa a Šmolkovi byli vystěhováni do jiného domu v obci, který byl také v jejich vlastnictví. Od září 1941 musela celá rodina, stejně jako všichni Židé v Protektorátu, nosit na prsou žlutou Davidovu hvězdu. Roku 1942 dostali všichni příslušníci této rodiny příkaz, aby se dostavili na gestapo do Kolína. Ve zlé předtuše si uschovali věci u dobrých známých a rozloučili se se sousedy. Z Kolína byli odvezeni do Terezína a následně transportem na východ (pravděpodobně do Osvětimi), kde zřejmě všichni zahynuli v plynových komorách.