Emfyteuze (řecky ἐμφύτευσις, latinsky = dědičný nájem) je feudální forma dědičného nájmu půdy a to buď na delší dobu, nebo navždy. Je spojována jak s vesnickým, tak městským prostředím vrcholného středověku (období kolonizace). Za pronájem půdy se nájemce zavazoval platit pravidelně dávky anebo pracovat na vrchnostenské půdě. Poplatek či stanovená práce závisela na velikosti lánů a plužiny. Většinou měl nájemce právo se svolením vrchnosti půdu prodat nebo ji svobodně odkázat.
Podle emfyteutického práva byly nejen zakládány nové vesnice a města, ale byla na něj převáděna i starší sídliště, která se dosud řídila českým právem.
Bývá považované za jeden z konstrukčních prvků celého souboru změn, které stály u přerodu raně středověké společnosti ve vrcholně středověkou. Mísí se v něm právo civilní, trestní a dále i různé místní zvyklosti. Její původ se hledá v holandském právu, které si přinesli kolonisté, kteří od poloviny 12. století pronikali skrze Sasko za Labe. Dalším zdrojem bylo právo franské, které si přinášeli kolonisté z jihu a jihozápadu. Skrze Míšeňsko, kde tyto dva právní systémy splynuly, se přes Slezsko dostala na Moravu a do Čech. Nelze je ovšem spojovat výhradně s německým obyvatelstvem, etnicita kolonistů byla různorodá.
Cílem emfyteuze bylo více zainteresovat nájemce na zlepšování podmínek obdělávání půdy. Dalším výrazným faktorem bylo převedení naturálních dávek na peněžní rentu, vrchnost tak získala pravidelný peněžní příjem.
Z mnoha hledisek byl tento nový způsob soužití výhodný i pro nájemce. Právní vztahy se stabilizovaly; půdu rolník získal dědičně a pokud si zakoupil i právo odúmrti, mohl prakticky neomezeně rozhodovat, komu půdu odkáže. Velkou výhodou se z dlouhodobého hlediska stalo i finanční břemeno, neboť reálná hodnota mince během pozdního středověku klesala, zatímco tyto stálé platy byly ze své povahy neměnné.
Vývoj terminologie Původně ve 13. století se objevuje v pramenech pojem německé právo resp. právo Němců, výjimečně právo lenní nebo právo dědické (ale to mělo význam i plné koupě půdy). To je v době, kdy většina listin směřovala od panovníka k vrchnosti, které se povolovalo založit město či osadu.
Tento proces souvisel s širším osídlovacím hnutím, které se začalo šířit z Vlámska, Holandska a Fríska a postupně se začalo označovat jako německé právo. Důvod je poměrně prostý: právní zvyklosti přinesené z těchto oblastí se setkaly v Míšeňsku, odkud se dále šířily do oblastí obývaných převážně Slovany. Na počátku 13. století tak ve Slezsku došlo ke splynutí těchto právních prvků a vzniklo které se postupně ustálilo jako německé právo.
Až později se objevily další názvy a to již v etapě, kdy se německé právo začalo chápat jako právní opatření, které vrchnost adresovala přímo měšťanům či osadníkům. V pramenech jsou užívány označení purkrecht, emfyteutické právo, zákupné, podací, lesní právo, zřídka soukromé právo.
Samotný pojem emfyteuze či emfyteutické právo však není zcela přesný, protože bývá často zaměňován s Na tuto skutečnost upozornil Josef Žemlička například na základě urbáře strahovského kláštera z roku 1410, kde se opakovaně objevuje výraz právo emfyteutické. Také například pramen biskupa Tobiáše o vysazení Veltěže a Obory dokládá, že německé právo bylo lidově označováno jako purkrecht. Emfyteuze byla s purkrechtním právem úzce spjata, a proto docházelo k jejich zaměňování. Středověká emfyteuze se však od původní pozdně antické podoby, založené především na dlouhodobém nájmu, částečně odlišovala. Ve střední Evropě se její obsah postupně přibližoval právům kolonistů, což vedlo ke sbližování pojmů. Mezi charakteristické znaky patřila platba vstupní sumy (arrha, anleit), z níž se vyvinulo zákupní či podací právo. Přesto nelze ranou emfyteuzi jednoznačně ztotožnit s německým právem, ačkoli v pramenech se nejčastěji ustálila označení emfyteuze a purkrecht.
Příkladem uzavřené dohody je záznam o vzniku vesnice Štěpánov:
Odkazy Reference
Literatura
Související články Město Lokátor Rychtář Újezd Staré sídelní území Lhota
Externí odkazy
Kategorie:Právo ve středověku Kategorie:Dějiny osídlení Kategorie:Hospodářské dějiny