Sušice

Sušice (2. pád – do Sušice, 6. pád – o Sušici, ) je město v okrese Klatovy v Plzeňském kraji. Nachází se 25 kilometrů jihovýchodně od Klatov, v Šumavském podhůří na řece Otavě. Žije zde obyvatel. Je obcí s rozšířenou působností, do jejího správního obvodu patří celkem 30 obcí s necelými 24 tisíci obyvateli (včetně samotné Sušice). Město je členem evropského sdružení měst Douzelage.

Někdy na přelomu doby halštatské a laténské v 5. století př. n. l. byla oblast obydlena Kelty. Zanechali po sobě mj. Hradiště na Sedle, osídlení pokračovalo i v době římské a po příchodu prvních Slovanů. Slované zde zanechali i pohřebiště. Středověké osídlení v oblasti dnešní Sušice bylo spojeno s rýžováním zlata. Od dob Přemysla Otakara II., který město v roce 1273 založil, bylo správním centrem Sušicka, které bylo až do 19. století součástí Prácheňského kraje. Rozvíjelo se díky Zlaté stezce (zejména v 16. století), v první polovině 19. století se zde začal objevovat průmysl.

Ve městě s hypotetickým keltským názvem Setuakaton (tento název však možná označuje nedaleký kopec Sedlo) má význam hlavně dřevozpracující, papírenský a strojírenský průmysl. Světově proslulá byla výroba zápalek firmou SOLO Sušice, která byla ovšem roku 2008 ukončena. Historické centrum je městskou památkovou zónou s radnicí uprostřed náměstí. Na náměstí je taktéž jedna z budov Muzea Šumavy. Na 845 metrů vysokém vrchu Svatobor západně od města se nachází 32 metrů vysoká rozhledna, blíže k městu je další nižší rozhledna „Starý vodojem“.

Kromě vlastního města patří k Sušici okolní vesnice a osady Albrechtice, Červené Dvorce, Divišov, Dolní Staňkov, Humpolec, Chmelná, Milčice, Nuzerov, Páteček, Rok, Stráž, Vrabcov, Volšovy a Záluží. Nejvyšším bodem na území Sušice je vrch Sedlo (902 metrů) na jihovýchodě, nejníže je výtok Otavy (448 metrů). Na území města zasahují přírodní parky Kašperská vrchovina, Kochánov a nepatrně též Buděticko.

Historie Osídlení před založením města Přírodní podmínky v oblasti dnešní Sušice nebyly příliš nakloněny masivnějšímu osídlení. Archeologické nálezy doložily lidské osídlení pravděpodobně již ve starší době kamenné. Další nálezy pocházejí z mladší doby kamenné, mladší doby bronzové (osídlení v této době dokládá například i bronzový hrot kopí, který byl nalezen na náměstí) a starší doby železné.

vlevo|náhled|upright|Skalnatý sráz vrcholu Sedla byl součástí keltského opevnění

Koncem posledně jmenovaného období se zde usadili Keltové. Jejich velké hradiště zbudované v 5. století př. n. l. na hoře Sedlo po staletí jako opevněné útočiště, a to nejen samotným Keltům, ale i pozdějším obyvatelům oblasti (Germánům v době římské a později Slovanům). Pozůstatky této několikahektarové pevnosti jsou patrné dodnes. Dochovaly se rovněž keltské zlaté mince, pocházející z doby laténské. Je možné, že drahý kov byl již tehdy získáván z Otavy.

V 6. století se na Sušicku začali zabydlovat Slované a hustota zalidnění postupně rostla. Vytvořili zde řadu zemědělských sídel a několik rýžovnických osad podél Otavy. Na území dnešního města šlo například o osadu v Nuželicích (dnes východní okrajová část Sušice) nebo o osadu při úpatí Svatoboru. Na místě dnešního areálu továrny PAP byly nalezeny zbytky kostrového pohřebiště, které zde Slované vytvořili pravděpodobně v 10.–11. století.

Osada Sušice byla pravděpodobně založena kolem roku 790, nejstarší písemná zmínka o ní však pochází až z roku 1233. Někdy ve 12. století se území stalo součástí Bavorska pod vládou rodu Bogen. Méně jasné je, jak k tomu došlo. Některé zdroje uvádí, že král Vladislav II. věnoval území Sušice a Albrechtsriedu (Albrechtic) nově vzniklému klášteru ve Windbergu, k tomu mělo dojít roku 1142. Podle jiných zdrojů připadlo území Bavorsku po sňatku Vladislavovy vnučky Ludmily, dcery knížete Bedřicha, a Alberta III. z Bogenu (k tomu došlo v osmdesátých nebo devadesátých letech 12. století). Další možností je sňatek Svatavy, dcery Vladislava I., a Fridricha z Bogenu roku 1124.

Kromě zlata zvyšovala význam Sušice (za bavorské nadvlády pod názvem Schüttenhofen) i výhodná poloha na obchodní trase, později tudy vedla i Zlatá stezka.

Počátky města Kolem roku 1257 obsadil Sušicko budoucí král Přemysl Otakar II. V následujících letech nechal u řeky vybudovat nové město. Roku 1273 bylo Sušicko připojeno zpět k Českému království a Sušice se stala královským městem. V roce 1322 byly dokončeny městské hradby, které nechal zbudovat Jan Lucemburský. Ten také o dva roky později potvrdil Sušici výsady královského města. Z této doby se kromě malých zlomků hradeb dochovala i kamenná deska s nápisem připomínajícím jejich zhotovení, která je v současnosti umístěna na radnici ve zdi za hlavní vchodem. Sušice byla po zchátrání hradu Prácheň důležitým opěrným bodem v Prácheňském kraji.

Karel IV. ve svém návrhu zákoníku Majestas Carolina Sušice zařadil mezi města, která smí panovník dočasně zastavit. Roku 1356 získala Sušice mílové právo a v roce 1372 právo na vybírání mýtného. Karlův nástupce Václav IV. k tomu připojil právo na konání týdenního výročního trhu ve svátek Nanebevzetí Panny Marie. Z 6. června 1405 pochází list, ve kterém Sušičtí slibují věrnost králi a maximální podporu v rámci jeho sporů se šlechtou.

Husitské války Sušice patřila k městům, která husitské hnutí významně podporovala. Byla součástí táborského městského svazu. Sušičtí například roku 1425 pomohli dobýt Švihov, účastnili se obléhání Plzně roku 1426, hradu Zvíkova v roce 1429 a mnoha dalších akcí. Po bitvě u Lipan se Sušice podřídila zemské jednotě. Sušičtí zástupci se pak účastnili jednání, na kterých byla přijímána basilejská kompaktáta.

Rozkvět v 16. století náhled|Gotický Voprchovský dům s renesančním štítem, dnes Muzeum Šumavy náhled|Radnice s 31 metrů vysokou věží na náměstí Svobody

Sušicko ztratilo něco ze svého někdejšího významu. Bohaté zdroje drahých kovů se z větší části vyčerpaly a krajina Sušicka neposkytovala mnoho dalších možností k hospodářskému využití šlechtou. Dříve významný region se v rámci království stával periferií. Sušice opakovaně vyhořela v letech 1544, 1547, 1554, 1591, 1592, 1596. Za odepření pomoci a poslušnosti králi Ferdinandu I. přišla Sušice roku 1547 o svá privilegia (později navrácena) a statky, součástí trestu byla i vysoká pokuta. Město navíc muselo odvádět zvláštní dávky z piva a vína a do roku 1788 na něj dohlížel královský rychtář.

Sušice však měla také velké příjmy z obchodu, což i přes výše jmenované problémy umožnilo její rozvoj. Z Bavorska byla dovážena sůl, do zahraničí na oplátku směřovalo obilí a slad, dále se vyvážel například chmel. V souvislosti s obchodem si Sušice společně s Klatovy vydobyla právo na zřízení svobodného skladu soli. Sklad se nacházel v budově radnice a i přes pozdější dočasné zrušení fungoval až do roku 1829. V Sušici se rovněž dařilo řemeslníkům, nejbohatší byl sladovnický cech. V roce 1571 byl ve městě založen pivovar.

V roce 1568 stálo v Sušici 256 domů. V 16. století byla na náměstí postavena nová radnice, která se však v původní podobě nedochovala. V roce 1707 byla zničena velkým požárem a postupem času prodělala několik přestaveb. Příkladem měšťanských domů z tohoto období je Voprchovský dům (dnes muzeum) a sousední Rozacínovský dům (Stará lékárna), oba na náměstí.

Třicetiletá válka Třicetiletá válka přinesla městu značné útrapy, ať už v podobě škod působených táhnoucími vojsky či v důsledku nucené rekatolizace. Město se 27. září 1620 vzdalo generálu Marradasovi, čímž si chtělo zachovat majetek, náboženskou svobodu a privilegia. Sušici bylo později skutečně téměř vše vráceno, Ferdinand II. Štýrský však odmítl potvrdit náboženskou svobodu, a tak od roku 1625 probíhala rekatolizace. Komisaři, kteří tento proces měli na starost, se však potýkali s nevolí obyvatelstva a po mnoha neúspěšných snahách přistoupili k řešení pomocí tzv. dragonády. Do každého domu byl přidělen dragoun, kterému se měšťané museli náležitým způsobem věnovat, jinak je dragoun mohl libovolně trestat. Mnoho lidí tak nakonec přestoupilo na katolickou víru, jiní naopak odešli ze země. Ani po kapitulaci se válka městu nijak nevyhýbala. V zimě roku 1640 zde měl hlavní stan generál Ottavio Piccolomini. Poté zde byli Švédové a koncem války opět císařská vojska.

Vývoj po třicetileté válce náhled|vlevo|Josef Matějů: Brána Šumavy (1936), Sušice, Poštovní 8, budova spořitelny

V souvislosti s přesuny obyvatelstva vyvolanými válkou vzrůstal počet německých obyvatel. Nadále byla posilována katolická víra. Roku 1654 byl založen kapucínský klášter a kostel svatého Felixe. Dalším novým církevním objektem se roku 1682 stala poutní kaple svatých Andělů Strážných na kopci Stráž, tato stavba je jednou z výrazných dominant současného města.

V letech 1678–1681 trpěl celý kraj morovou epidemií. Vznikl kvůli ní nový hřbitov a později i kaple svatého Rocha, tyto objekty se nacházejí na dnešním Hořejším předměstí na východě Sušice. V roce 1707 postihl město velký požár, který zničil mnoho domů, včetně původní renesanční radnice. Po celé století pak probíhala postupná obnova města. Za slezských válek a v období sedmileté války bylo v Sušici ubytováno vojsko, což představovalo další zátěž.

Hospodářský význam získal obchod se dřevem, těženým na Šumavě a dopravovaným po vodě do vnitrozemí. V oblasti prosperovaly papírny a sklárny. Jinak se ovšem Sušicko již stalo okrajovou oblastí státu, ležící mimo hlavní silnice. Dříve výnosné dolování drahých kovů definitivně upadlo a také obchodní styky s Bavorskem již zdaleka neměly svůj původní význam.

19. století náhled|Památeční plaketa věnovaná čestnému občanovi, Františku Stupkovi V Sušici se počátkem 19. století objevily určité snahy o podporu národního obrození (ochotnické divadlo, založené roku 1800 či děkan Adam Fialka, podporující výuku češtiny na školách). Josef Ambrož Gabriel, přítel Josefa Kajetána Tyla vydával Klicperovy a Tylovy hry, sepsal dějiny Sušice, stal se sušickým purkmistrem a zemským poslancem.

V roce 1839 založil Vojtěch Scheinost nejstarší sirkárnu na území Čech (společnost SOLO se objevuje roku 1903). Ve městě se dařilo mnoha různým řemeslům. Pořádalo se několik výročních trhů. Koncem století se zde začal zpracovávat vápenec. Vápencové lomy se nachází poblíž nejsevernějšího výběžku města, západně od Otavy. Význam měl i kožedělný průmysl. Od roku 1845 fungovala pravidelná jízdní pošta mezi Sušicí a Horažďovicemi. Od třicátých let jezdil jednou týdně dostavník do Prahy. Roku 1888 bylo město napojeno na železnici. Došlo i k proměnám ve vzhledu města. Byly zbourány městské brány a převážná část hradeb, náměstí a Pražská ulice byly vydlážděny. V roce 1832 žily ve městě téměř 4 000 obyvatel. V letech 1850 a 1898 byla přestavěna radnice zhruba do dnešní podoby.

V roce 1891 se za Sušický okres stal poslancem vídeňské říšské rady Tomáš Garrigue Masaryk, který ve městě přednesl několik předvolebních projevů.

Novodobé dějiny vlevo|náhled|Pamětní deska připomínající osvobození města roku 1945 americkou armádou, na svém místě na průčelí muzea je od 22. prosince 1989, za minulého režimu byla z různých důvodů odstraňována

Počátkem 20. století žilo v Sušici již 6 500 obyvatel. Ve městě a v jeho okolí se nacházela řada drobných podniků. Mezi nejvýznamnější patřil SOLO Sušice a výrobce obalů PAP (od roku 1933). Po obsazení Sudet nacistickým Německem zůstala Sušice vzhledem k převaze českého obyvatelstva součástí Československa (nová hranice vedla nedaleko města). Město osvobodila 6. května 1945 americká armáda. V roce 1961 se k Sušici připojila sousední obec Albrechtice.

Sušice má – i vzhledem k blízkosti šumavského národního parku – význam jako centrum turistického ruchu.

Přírodní poměry náhled|Sušice ze silnice ve směru na Záluží, vlevo kopec Svatobor