Červený Újezd je obec a vesnice v okresu Praha-západ, žije zde obyvatel. Leží asi 2 km jihovýchodně od města Unhošť a asi 7 km západně od hranic Prahy. Na jihozápadě blízce sousedí s obcí Svárov, nedaleko na jih se nachází Ptice. Na východ od vesnice se nachází osamocená část obce Hájek s františkánským klášterem Hájek. Na sever se táhne neobydlený pruh území obce přes unhošťskou silnici II/201 až ke staré karlovarské (I/6), který odděluje Jeneč a Unhošť.
Znak obce Ve znaku obce je zobrazen v červeném štítě ve zlatém kruhu na ostrvi o třech sucích vzlétající havran, držící v zobáku zlatý prsten s modrým kamenem. Havran i ostrev jsou stříbrné.
Historie Původně šlo o dvě blízká sídla spojená silnicí: severní část je tvořena zejména historickými zemědělskými usedlostmi. V severní části obce se nachází původní náves a tvrz. Jižní část, zvaná Chaloupky, byla založena na severním úpatí pahorku, který tvoří nejvyšší místo obce. Tato část je tvořena převážně drobnější venkovskou obytnou zástavbou. Obec si dodnes zachovala historický půdorys, a obě části tak lze od sebe rozeznat, i když již dávno srostly do jedné kompaktní zástavby.
V obci se nachází starobylá tvrz patrně z 10. století, upravená na renesanční a později barokní zámek, přestavěný k hospodářským účelům. Starší osídlení v obci dokládají mohylové hroby.
Středověk První písemná zmínka pochází z roku 1318, kdy se zde připomíná Dluhovoj z Újezdce. Újezdy vznikaly za kolonizace, kdy bylo území vyměřeno komisí objetím koňmo. Dobu založení by mohly potvrzovat mezníky zachované vpravo u silnice od Unhoště při vjezdu do Červeného Újezda, další ve zdivu stodoly na křižovatce, kde silnice odbočuje k Hájku. Název Červený Újezd je patrně odvozen od červeného zbarvení zdejší železité půdy, nedaleko odtud v lese mezi Svárovem a Libečovem se ve středověku a později i v 19. století těžila železná ruda.
V roce 1379 se zde uvádí Čeněk z Újezdce. Následující majitel Hanuš Milheim z Pardubic odtud v roce 1391 učinil nadání k jím založené Betlémské kapli v Praze. Roku 1407 tu seděl Martin Stochovec z Újezdce, po něm v roce 1434 Pavlík z Újezdce, který po sobě zanedlouho poté zanechal dva sirotky. Roku 1455 se zde připomínají Jindřich a Jan z Újezdce, synové Markéty z Drnova. V roce 1475 se zde uvádí Bohuslav Litovský ze Svinař, roku 1478 Kateřina, dcera Jana Litovského ze Svinař. Ta své zboží zanechala svým synům Janovi a Bohuslavovi, kteří se již psali z Újezda.
Raný novověk
16. století V roce 1525 prodali bratři Šebestián, Jiří a Jan Újezdští z Červeného Újezda tvrz, poplužní dvůr a ves Červený Újezd a pusté vsi Svárov a Rymáň Janu Jiřímu Žďárskému ze Žďáru. Ten zde založil středočeskou větev rodu Žďárských. Díky sňatku s Maruší Kladenskou z Kladna získali Žďárští i kladenské panství.Fridrich (2008), s. 57 Jejich syn Oldřich zanechal 3 syny,Fridrich (2008), s.59,60,66 kterým odkázal panství nedílně. Ti se však v roce 1547 dohodli na jeho rozdělení. Nejstarší syn Jan, hejtman křivoklátský a oblíbenec císaře Ferdinanda I., získal červenoújezdské panství, o dva roky později získal i sousední panství tachlovické.Fridrich (2008), s. 67,68 náhled|vlevo|Průčelí zámkuJanův syn Gotthard Florian, hejtman kraje slánského a rada císaře Rudolfa II., přestavil tvrz v Červeném Újezdě v roce 1570 na výstavní renesanční zámek. Nedaleko od něj zbudoval v roce 1589 panskou oboru Hájek s borovicemi a duby, která sloužila až do počátku 20. let 17. století k honitbě a odpočinku, o čemž se zmiňuje ve svém deníku i Adam mladší z Valdštejna. V této době se panství s centrem v Červeném Újezdě svou velikostí již vyrovnalo kladenskému panství – patřily do něj např. Hostivice, Řepy, Zličín, Jinonice, Butovice, Jinočany nebo Zbuzany. Panství velmi dobře prosperovalo, zdrojem jeho příjmů byly např. pivovary v Rymáni, Jenči nebo Tachlovicích, rybníky a mlýny, ale také hutě.
Zámek byl v té době okrášlen dnes již zaniklou vysokou věží. Obdélná patrová budova byla členěna vpadlými poli a vyzdobena psaníčkovou a figurální sgrafitovou výzdobou. V 30. letech 20. století byla tato výzdoba částečně odkryta. Na nádvorní straně můžeme dodnes spatřit erb manželky Gottharda Floriana – Kateřiny Raichlové z Raychu. Rodové znamení havrana Raichlů z Reichu přidržují dva andělíčkové, které obklopují rostlinné ornamenty. Další, již znovu zakrytá sgrafita, zpodobňovala např. rytíře na koni nebo ženu nesoucí erb. Zbytek budovy zdobily jednoduché psaníčkové bosáže. Dovnitř se vstupovalo klenutým vjezdem, za ním byla světnice vrátného s komorou, naproti byla kancelářská světnice s výstupkem. V přízemí byla dále kuchyně se spižírnou, pekárna, láznička, ratejna, chlévy pro koně a voly, řezárna, komory ad. Přízemní prostory byly sklenuty valenou klenbou s lunetami a plackami. V prvním patře bylo 13 pokojů, 8 komor a kaplička.
Jediným synem Gottharda Floriana byl Jan mladší Žďárský ze Žďáru, který se oženil s Kateřinou Škrovadovou ze Škrovad, se kterou měl roku 1598 syna Floriana Jetřicha, který se stal později nejvýznamnějším členem rodu, jelikož pro rod získal titul českých i říšských hrabat. Byl mimo jiné radou, komorníkem a královským dvorským maršálkem císaře Ferdinanda II. či zemským soudcem. Pár měsíců po narození však zemřel jeho otec cestou ze zámku Červený Újezd na bohoslužbu do Svárova. Na tomto místě se dodnes nachází památný sloup s křížkem. Zanedlouho poté zemřela i jeho matka, a tak se o něj do jeho šesti let staral jeho dědeček, Gotthard Florian, později do jeho 10 let jeho manželka Kateřina, která obnovila faru ve Svárově a založila zde školu.
17. století Floriana Jetřicha se poté ujal jeho prastrýc Ctibor Tiburcí a staral se o něj na rodovém zámku v Kladně. Kromě toho zvládal vykonávat vedle předchozí funkce hejtmana Malostranského kraje i hejtmana Slánského kraje, vyjednával jako člen českých katolických stavů s protestanty, výsledkem čehož byl v roce 1609 vydaný císařův Majestát. Příměří však netrvalo dlouho, a tak koncem roku 1611 vpadl do Čech arcikníže a biskup Leopold Pasovský, v důsledku toho byl cestou do Prahy vyplundrován i Červený Újezd se zámkem. Po obsazení Unhoště se rodina přesunula z Kladna do lépe opevněného Slaného. Po pominutí nebezpečí se vrátila zpět. Ctibor Tiburcí byl nově dosazeným králem Matyášem jmenován karlštejnským purkrabím. Při návratu z korunovace ve Frankfurtu nad Mohanem císař Matyáš spolu s manželkou Annou Tyrolskou navštívil Floriana Jetřicha 28. července 1612 na zámku v Červeném Újezdě.
Po smrti Ctibora Tiburcího v roce 1615 se stal novým poručníkem Floriana Jetřicha Ctiborův syn Jan Jiří. Když v roce 1618 Florian dosáhl dospělosti, převzal konečně vzorně udržované a dluhy nezatížené statky. Brzy se měl oženit s Alžbětou Koronkou Bořitovou z Martinic, vnučkou Adama staršího ze Šternberka, který byl hlavou zemské vlády. Florián Jetřich vydržel stát na straně otce snoubenky Jaroslava II. Bořity z Martinic i po jeho pražské defenestraci 23. května 1618. Po odchodu Jaroslava II. Bořity do bavorského exilu 24. května 1618 se rozhodla jeho choť Marie Eusebie ze Šternberka uprchnout se všemi osmi dětmi 7. června 1618 na rodový zámek Zelená hora u Nepomuku a později dále do bavorského Straubingu, Mnichova a nakonec do rezidence arcivévody Leopolda v Pasově. Konflikt se však přiostřoval, a tak se návrat jeho snoubenky stále více oddaloval. Florian Jetřich proto na podzim roku 1618 svěřil panství do opatrování zpět Janu Jiřímu a vydal se do Bavorska, kde požádal pana Martinice o dívčinu ruku, s níž se nakonec oženil až na jaře roku 1620. 7. listopadu 1620 byly při přeskupování protestantského a císařsého vojska těžce poškozeny vesnice i městečka příslušející rytířům Žďárským. Výrazně zasažen byl i zámek v Červeném Újezdě, který byl vykraden a poničen, vzácnosti včetně důležitých úředních knih lupiči pobrali, vypálen byl i kladenský zámek. náhled|vlevo|upright|Klášter Hájek, vstupní bránaDveře k návratu domů se otevřely po porážce stavovského vojska na Bílé hoře v listopadu 1620. V Pasově se Florian Jetřich s manželkou zdržovali až do roku 1621, odkud se zbožní manželé vypravili na svatební cestu do italského poutního města Loreta. Vlastním důvodem cesty bylo vyprosit si na Bohorodičce mužského dědice rodu a šťastný návrat do neklidných Čech. Na oplátku slíbili vystavět podobný loretánský domek na červenoújezdském panství. K tomu si nechali zjistit přesné míry domku, které si odvezli domů. Z poutního místa si odvezli i dřevěnou malovanou kopii sochy Panny Marie Loretánské. Po vystavení slíbené lorety v Hájku v letech 1623–1625 přenesli sochu do tohoto nového poutního místa, kde je umístěna dodnes. Z Itálie si přivezli také ceněný obraz Panny Marie Pasovské, který nakonec umístila jejich nejmladší dcera Marie Maxmiliána Eva do nově postaveného poutního chrámu Panny Marie na Chlumku u Luže ve východních Čechách. V roce 1625 vymohl arcibiskup Arnošt z Harrachu u papeže Urbana VIII. odpustky pro hájecké poutníky, roku 1628 pak kapli daroval stříbrný kříž s ostatky světců, údajně i s částmi Svatého kříže. V roce 1630 byla hájecká loreta rozšířena a znovu vysvěcena arcibiskupem Arnoštem z Harrachu. Hájecká loreta se stala oblíbeným poutním místem a byla inspirací pro výstavbu mladší pražské Lorety. V roce 1632 sem zavítal po opětovném dobytí Prahy vojevůdce Albrecht z Valdštejna a nechal zde sloužit několik děkovných mší.
Po návratu z Itálie Florianův mocný tchán Jaroslav II. Bořita z Martinic vymohl u českého a uherského krále Ferdinanda II. povýšení do stavu říšských svobodných pánů pro Floriana Jetřicha, jeho bývalého poručníka Jana Jiřího i dalšího člena rodu Hynka Jiřího. Později Florian Jetřich dosáhl i na hraběcí titul. Po smrti Jana Jiřího přešlo panství definitivně na Floriana Jetřicha – k velkostatku Červený Újezd patřilo 24 vesnic. K rodovému majetku přibylo po pobělohorských konfiskacích ještě severočeské panství.
Florian Jetřich zplodil se svou chotí minimálně osm dětí, avšak ze dvou mužských potomků se dožil dospělosti jediný, František Adam Eusebius. Byl pojmenován podle Františka z Assisi, neboť již od doby pobělohorské františkánský řád Žďárští spolu s Martinici výrazně podporovali. Řádu hrabata Žďárští nakonec předali i správu svého kláštera v Hájku. František Adam Eusebius, hrabě Žďárský proslul jako štědrý podporovatel církve i dobrodinec lidí svých panství. Aktivně rozvíjel areál v Hájku, pomáhal kladenské škole i tamnímu špitálu. Ze zámku v Kladně řídil hrabě své rozlehlé dominium. Politickým či úředním funkcím se příliš nevěnoval a žil spíše náboženským životem. V roce 1659 pozval do Hájku první františkány, kteří zde pobývali v poustevně. 8. září 1662 byl objeven nedaleko lorety pramen, který je později označován za léčivý. 28. března 1663 učinil hrabě smlouvu o výstavbě kláštera "Waldl" se staviteli Carlem Luragem a G. D. Orsim. V roce 1673 se již františkáni přestěhovali do částečně dokončeného kláštera. Klášter obklopující ze všech stran loretu byl dokončen v roce 1681.