300px|náhled|Balení antikoncepčních tabletek Antikoncepce, řidčeji též kontracepce, je souhrnný název pro všechny metody, které slouží jako ochrana před neplánovaným těhotenstvím, tedy zabránění mužským spermiím, aby se potkaly s ženskými vajíčky a oplodnily je. Ani jedna z antikoncepčních metod není 100% a může dojít u ženy k početí. Plánování, poskytování a používání antikoncepce se označuje jako plánování rodičovství. Bezpečný sex, například používání mužského nebo ženského kondomu, může rovněž sloužit jako prevence sexuálně přenosných infekcí. Různé metody antikoncepce se používají už od starověku, opravdu spolehlivé a bezpečné metody se ale objevily teprve ve 20. století. Některé kultury záměrně omezují přístup k antikoncepci, protože ji považují za morálně nebo politicky nežádoucí. Hormonální antikoncepce má ovšem také prokazatelně negativní dlouhodobý vliv na plodnost.
K nejspolehlivějším metodám antikoncepce patří sterilizace vasektomií u mužů a podvázáním vejcovodů u žen, nitroděložní tělíska (IUD) a implantovaná antikoncepce. Vedle toho existují ještě různé druhy hormonální antikoncepce jako například ústně užívané tablety, náplasti, vaginální kroužky a injekce. K méně spolehlivým metodám patří bariérová antikoncepce – kondomy, poševní pesary a antikoncepční houbičky a různé metody sledování plodnosti. Nejméně spolehlivými metodami jsou spermicidní látky a přerušení soulože před ejakulací. Sterilizace je sice vysoce spolehlivá metoda, obvykle je ale nevratná. Všechny ostatní metody jsou vratné většinou ihned poté, kdy se přestanou používat. Nouzová antikoncepce může zabránit početí ještě několik dnů po nechráněném pohlavním styku. Někdy bývá za antikoncepci považována také sexuální abstinence, avšak výchova k sexuální abstinenci může zvyšovat četnost těhotenství mezi nezletilými, je-li poskytována bez poučení o antikoncepci.
U nezletilých hrozí větší riziko komplikací během těhotenství a porodu i riziko pro dítě po porodu. Četnost nežádoucích těhotenství v této věkové skupině snižuje komplexní sexuální výchova a dostupná antikoncepce. Pro mladé lidi jsou vhodné všechny formy antikoncepce, avšak největší přínos z hlediska snižování četnosti těhotenství u nezletilých má dlouhodobě účinkující reverzibilní antikoncepce jako implantáty, nitroděložní tělíska nebo vaginální kroužky. Pokud žena po porodu plně nekojí, může znovu otěhotnět už za čtyři až šest týdnů. Některé metody antikoncepce je možné začít používat hned po porodu, u jiných je nutné vyčkat až šest měsíců. U kojících žen se před kombinovanou ústně užívanou antikoncepcí dává přednost tabletám obsahujícím pouze progestin. Ženám, které dosáhly menopauzy, se doporučuje pokračovat v používání antikoncepce ještě jeden rok po poslední menstruaci.
V rozvojových zemích je přibližně 222 milionů žen, které by se chtěly vyvarovat otěhotnění, avšak nepoužívají žádnou z moderních metod antikoncepce. Díky používání antikoncepce se v rozvojových zemích snížila úmrtnost matek o 40 % (v roce 2008 se tak předešlo až 270 000 úmrtí). Při plném uspokojení poptávky po antikoncepci by však bylo možné zabránit až 70 % úmrtí. Antikoncepce může prodlužováním doby mezi jednotlivými těhotenstvími snižovat porodní rizika u dospělých žen a zvyšovat šanci na přežití jejich dětí. V rozvojovém světě se díky lepšímu přístupu k antikoncepci zvyšuje příjem a majetek žen a jejich tělesná hmotnost, jejich dětem se dostává lepšího vzdělání a také jejich zdravotní stav je lepší. Antikoncepce přispívá k ekonomickému růstu. Díky ní klesá počet vyživovaných dětí, roste počet žen jako pracovní síly a spotřeba vzácných zdrojů je nižší.
Historie náhled|alt=ancient coin depicting silphium|Starověká stříbrná mince z města Kyréné znázorňující stonek hladýše Egyptský Ebersův papyrus z roku 1550 př. n. l. a Kahúnský papyrus z roku 1850 př. n. l. obsahují nejranější zdokumentované popisy antikoncepce – používání medu, lístků akácie a cupaniny, které se vkládaly do vagíny, aby zabránily proniknutí spermatu. Starověké egyptské kresby rovněž znázorňují používání kondomů. Kniha Genesis popisuje vyjmutí údu neboli přerušovanou soulož jako způsob antikoncepce, když Onan „vyplýtval své semeno“ (ejakuloval) na zem, aby nezplodil dítě s ženou svého zesnulého bratra, Támar. Má se za to, že ve starověkém Řecku se jako antikoncepce používal hladýš, který byl díky své účinnosti a tudíž žádoucnosti hromadně sklízen až do vymizení této rostliny. Ve středověké Evropě byla jakákoli snaha zabránit těhotenství katolickou církví považována za nemorální. Má se za to, že ženy v té době používaly řadu antikoncepčních opatření, například přerušovanou soulož nebo vkládání kořenů lilie a routy do vagíny. Casanova (1725–1798) popsal používání návleku z jehněčího střívka pro prevenci otěhotnění; všeobecně dostupné kondomy se však objevily až ve 20. století. V roce 1909 Richard Richter vyvinul první nitroděložní tělísko ze střívka bource morušového, které pak v Německu ve druhé polovině 20. let 20. století dále vyvíjel a prodával Ernst Gräfenberg. V roce 1916 Margaret Sangerová otevřela ve Spojených státech první kliniku zabývající se antikoncepcí, za což byla zatčena. Její příklad v roce 1921 následovala první klinika ve Spojeném království otevřená Marií Stopesovou. Gregory Pincus a John Rock s pomocí Americké federace pro plánované rodičovství v 50. letech 20. století vyvinuli první antikoncepční tabletky, které se v 60. letech 20. století staly veřejně dostupnými. Potrat pomocí léků se stal alternativou k chirurgickému potratu díky dostupnosti prostaglandinových analogů v 70. letech 20. století a mifepristonu v 80. letech 20. století.
Metody
+Pravděpodobnost otěhotnění v prvním roce užívání: Metoda Typické použití Správné použití Antikoncepce nepoužita 85 % 85 % Kombinované tablety 8 % 0,3 % Tablety obsahující pouze progestin 13 % 1,1 % Sterilizace (ženy) 0,5 % 0,5 % Sterilizace (muži) 0,15 % 0,10 % Kondom (ženský) 21 % 5 % Kondom (mužský) 18 % 2 % Měděné IUD 0,8 % 0,6 % Hormonální IUD 0,2 % 0,2 % Náplast 8 % 0,3 % Vaginální kroužek 9 % 0,3 % Depo Provera 3–6 % 0,2 % Implantát 0,05 % 0,05 % Diafragma a spermicid 12 % 6 % Přerušovaná soulož 27 % 4 % Metoda plodných dnů ~12–25 % ~1–9 % Laktační antikoncepční metoda 0–7,5 % <2 % K metodám antikoncepce patří bariérové metody, hormonální antikoncepce, nitroděložní tělíska, sterilizace a metody založené na jistém způsobu chování. Používají se před pohlavním stykem nebo v jeho průběhu, zatímco nouzová antikoncepce účinkuje ještě několik dní po pohlavním styku. Spolehlivost se vyjadřuje obecně jako procento žen, které otěhotní při používání určité metody během prvního roku, a u vysoce spolehlivých metod, jako je podvázání vejcovodů, někdy také jako četnost selhání během života uživatele.
Nejspolehlivější metody jsou ty, které účinkují dlouhodobě a nevyžadují průběžné návštěvy lékaře. Chirurgická sterilizace, implantovaná hormonální antikoncepce a nitroděložní tělíska vykazují četnost selhání během prvního roku nižší než 1 %. Nižší než 1 % během prvního roku (či v případě metody laktační amenorey, LAM, během prvních šesti měsíců) může být také četnost selhání hormonálních antikoncepčních tablet, náplastí nebo kroužků a metody laktační amenorey, jsou-li důsledně užívány. Při typickém používání je ale četnost selhání během prvního roku poměrně vysoká. Pohybuje se od 3 do 9 % a příčinou je nesprávné používání. Ostatní metody jako přirozené plánování rodičovství, kondomy, vaginální pesary a spermicidy vykazují vyšší četnost selhání během prvního roku, i pokud jsou používány správně.
I když jsou určité potenciální nežádoucí účinky spojeny se všemi metodami antikoncepce, je takové riziko vždy nižší než riziko otěhotnění. U mnohých metod antikoncepce, například ústně užívané antikoncepce, nitroděložního tělíska, implantátu nebo injekcí, platí, že jakmile se přestanou používat nebo se odstraní, je četnost otěhotnění v následujícím roce stejná jako u žen, které antikoncepci nepoužívaly.
U žen s určitými zdravotními potížemi je v případě některých forem antikoncepce nezbytné další lékařské vyšetření. Je-li žena jinak zdravá, nemělo by být u mnoha metod antikoncepce, například antikoncepčních tablet, injekcí, implantátů nebo kondomu, lékařské vyšetření nutné. Konkrétně se zdá, že gynekologické vyšetření, vyšetření prsou a krevní testy před zahájením užívání antikoncepčních tablet nemají žádný vliv na výsledek, a proto nejsou nutná. Světová zdravotnická organizace vydala v roce 2009 podrobný seznam medicínských kritérií, která by měla být u jednotlivých typů antikoncepce splněna.
Hormonální antikoncepce Hormonální antikoncepce působí tak, že brání ovulaci a početí. Je dostupná v mnoha různých formách, například jako tablety užívané ústně, podkožní implantáty, injekce, náplasti, nitroděložní tělíska nebo vaginální kroužky. Zatím je dostupná pouze pro ženy. Existují dva typy antikoncepce užívané ústně – kombinovaná orální kontracepce a tablety obsahující pouze progestogen. Jsou-li užívány během těhotenství, nezvyšují riziko potratu ani nezpůsobují vrozené vady. Preparáty působí několika mechanismy – primárním je inhibice ovulace, sekundární účinky lze rozdělit na preimplantační (zahušťují hlen, zpomalují motilitu vejcovodů a řasinkového epitelu v nich), periimplantační (ovlivněním endometria brání nidaci) a postimplantační (nezabrání samotné nidaci, ale udržení těhotenství). Periimplantační a postimplantační sekundární účinky jsou postfertilizační, tj. abortivní (způsobující potrat) – dochází při nich k odumření oplodněného vajíčka.KD Tripathi, Essentials of Medical Pharmacology, 2013KD Tripathi, Essentials of Medical Pharmacology, 2013
S kombinovanou hormonální antikoncepcí je spojováno mírně zvýšené riziko žilní a arteriální trombózy (tvorby krevních sraženin v žilách nebo v tepnách), avšak toto riziko je nižší než riziko související s otěhotněním. Kvůli tomu se kombinovaná antikoncepce nedoporučuje ženám starším 35 let, pokud nepřestanou kouřit. Vliv na pohlavní touhu je různý, u některých žen se pohlavní touha zvyšuje, u jiných snižuje, většina ale žádný vliv nepociťuje. Kombinovaná antikoncepce užívaná ústně snižuje riziko rakoviny vaječníku a rakoviny dělohy a nemá zřejmě žádný vliv na riziko rakoviny prsu. Otázka je nicméně sporná a výsledky studií na toto téma jsou nekonzistentní. Často také omezuje menstruační krvácení a zmírňuje bolestivé křeče při menstruaci. Nižší dávky estrogenu ve vaginálním kroužku mohou snižovat riziko citlivosti prsou, nauzey a bolesti hlavy, které jsou spojovány s přípravky obsahujícími vyšší dávku estrogenu. Meningeomy jsou častější u žen a přispívá k tomu antikoncepce.
Progestinové tablety, injekce a nitroděložní tělíska riziko tvorby krevních sraženin nezvyšují, a proto je mohou používat i ženy, které v minulosti trpěly krevními sraženinami v žilách. Ženy, u nichž byla v minulosti zaznamenána tvorba krevních sraženin v tepnách, by měly používat nehormonální antikoncepci nebo metodu založenou pouze na progestinu s výjimkou injekční formy. Progestinové tablety mohou zmírňovat příznaky během menstruace a mohou je užívat i kojící ženy, protože neovlivňují tvorbu mateřského mléka.Při používání metod založených pouze na progestinu může docházet k nepravidelnému menstruačnímu krvácení a někdy i k zástavě menstruace. Progestiny drospirenon a desogestrel minimalizují androgenní vedlejší účinky, avšak zároveň zvyšují riziko tvorby krevních sraženin, a proto nepatří k antikoncepci první volby. V případě progestinu Depo-Provera aplikovaného formou injekcí se odborníci neshodují na obvyklé četnosti selhání během prvního roku. Údaje kolísají od méně než 1 % až do 6 %.
Bariérová antikoncepce náhled|Svinutý pánský kondom Bariérová antikoncepce jsou prostředky, které se snaží bránit početí tím, že fyzicky znemožňují pronikání spermatu do dělohy. Patří k nim mužský kondom, ženský kondom, cervikální klobouček, pesar a antikoncepční houbička se spermicidem.