Quenta Silmarillion je jádrem a nejrozsáhlejší částí knihy Johna Ronalda Reuela Tolkiena Silmarillion. Pojednává o raných dějinách světa a především elfů a jejich válce s Melkorem o zářící klenoty silmarily, po nichž nese tento oddíl i celá kniha jméno. Quenta Silmarillion je elfský název, přeložitelný jako Zpěv o silmarilech.

Příběh

Počátek Ardy a elfů Když Valar přišli do Ardy, byla země pustá a beztvará. Prvním jejich činem proto bylo vytvoření symetrického kontinentu, Středozemě, který chtěli zvelebovat svou další prací; na nejzazším západě pak byla vytvořena země Aman. Než však stihli Valar Ardu plně dotvořit, ohrozil jejich dílo Melkor. Jak se vypráví již v Ainulindale, Melkor zatoužil po vlastním stvoření, nezávislém na Ilúvatarovi, a proto hodně pobýval v Prázdnu, aby tam nalezl zdroj bytí. Během Hudby se snažil do ní vnést svá vlastní témata, byl však Ilúvatarem napomenut. Z toho v něm vznikl hněv proti Ilúvatarovi, ostatním Valar a především Ilúvatarovým dětem, myslícím bytostem, jejichž příchod na Ardu byl v Hudbě předpovězen. A tak i Melkor sestoupil na svět, neboť si chtěl vybudovat vlastní panství, v němž by mu jiné bytosti říkali Pane, a zamýšlel celou zemi jen pro sebe. Ostatním Valar se proto od počátku pletl do jejich práce a snažil se ji přizpůsobit vlastním představám. Přes Melkorovo ničení se podařilo Valar nakonec zemi vytvořit v podobě přijatelné pro příchod Ilúvatarových dětí. Protože dosud Středozem dlela ve tmě, vytvořili Valar dvě Lampy, které zavěsili na okrajích Středozemě. Sami se pak usadili na ostrově Almarenu na Velkém jezeře uprostřed Středozemě, kde se světlo obou Lamp mísilo. Melkor však neustával v myšlenkách na překažení díla Valar, žárlil na jejich dílo. Tajně si proto na severu Středozemě pod zemí vybudoval podzemní opevněné sídlo Utumno. Odtud zasadil Valar první ránu – neboť v té době ještě Sauron (Mairon) bydlil v Almarenu a předával Melkorovi všechny činy Valar, nepostřehnut Valar, že je zrádcem – rozbil Lampy osvětlující Středozem. Sídlo Valar na Almarenu bylo také zničeno, proto Valar přesídlili do Amanu, kde vybudovali novou říši Valinor (i tam odešel Sauron jako náčelník Melkorových špehů)a kde za zpěvu Yavanny vyrostly dva Stromy světla, osvětlující celý Valinor; ve Středozemi však byla tma.

V tom čase Aulë tolik toužil po příchodu Ilúvatarových dětí, aby měl žáky, které by mohl učit svým dovednostem, že nechtěl čekat na uskutečnění Ilúvatarových plánů a sám se rozhodl je stvořit. Vytvořil tajně Sedm otců trpaslíků a učinil je silné, neboť chtěl, aby byli schopni odolat Melkorově moci, mezi nimi se později stal nejznámější Durin. Ilúvatar se však o Aulëho díle dozvěděl a nařídil mu je uspat do doby, než přijdou na svět předpovězení elfové a lidé.

Mezitím panovala ve Středozemi tma a Melkor v ní rozšiřoval svou moc. Do Utumna shromažďoval Maiar, kteří mu byli ochotni sloužit, z nich nejstrašnější byli balrogové. Vybudoval také další pevnost a zbrojnici Angband a té velel jeho pobočník Sauron, který s konečnou platností opustil Aman a přešel na Melkorovu stranu. Valar cítili, že se blíží doba probuzení prvních Ilúvatarových dětí, proto aby zmírnili tmu Středozemě, Varda na nebe umístila hvězdy. Právě když hvězdy začaly svítit, na východě Středozemě, u jezera Cuiviénenu se probudili elfové, Prvorození, Ilúvatarovy první děti. Byli nejkrásnější z tvorů na zemi, nejmoudřejší a nesmrtelní, mohli zemřít pouze násilnou smrtí nebo se utrápit žalem. První si jejich probuzení všiml Melkor a vysílal své služebníky, aby je sledovali a přepadali. Ty, které polapil, ve své pevnosti uvěznil a dlouhým mučením z nich vytvořil skřety, ohavnou karikaturu elfů. Skřeti svému pánovi sloužili ze strachu, ale v hloubi duše ho nenáviděli, protože byl původcem jejich bídy. Také Valar brzy zaznamenali probuzení elfů, byli však znepokojeni Melkorovým počínáním. Proto s vojskem oblehli a dobyli Utumno, Melkora zajali a uvěznili v Mandosu. Saurona a jiné, například balrogy, ale nenašli. Valar toužili po elfí přítomnosti, proto jim navrhli, aby odešli k nim. Ne všichni elfové však souhlasili a z těch, kteří se vydali na cestu, ne všichni cestu dokončili. Elfové se tak rozdělili na ty, kteří ve Středozemi zůstali a ty, kteří poznali blažené země Valar, kde pro ně byl vybudován ostrov Eldamar. Mnozí elfové zůstali na nejzazším západě Středozemě, pojmenovaném Beleriand, mezi nimi Thingol, jenž se oženil s Melian z Maiar a vybudoval nejmocnější elfí království ve Středozemi. V Angbandu mezitím tajně Sauron spravoval pevnost a dále zvětšoval Angbandskou moc, dokud se Melkor nevrátí.

V Zemích neumírajících elfové rychle rostli v učenosti, obratnosti a poznání a vytvořili mnoho nových věcí, mezi jinými písmo. Nejobratnější z elfů byl Fëanor, který objevil výrobu klenotů. Vytvořil mnohé drahokamy, také palantíry, Vidoucí kameny, které mezi sebou umožňovaly spojení na dálku, jeho největším dílem však byly tři silmarily, klenoty, do nichž Fëanor uvěznil světlo dvou valinorských Stromů světla.

Tehdy uplynula lhůta Melkorova zajetí a Melkor byl přiveden k soudu. Spatřil rozkvět elfů a začal je nenávidět, protože je považoval za příčinu svého zajetí, spatřil také Fëanorovy klenoty a zatoužil po nich. Navenek však svých činů litoval a prosil o odpuštění, toho se mu také dostalo. Zpočátku pomáhal elfům, aby si získal jejich důvěru, ve skutečnosti však mezi nimi zaséval pomluvy chtěje rozbít přátelství Valar a elfů; elfové také na jeho radu začali vyrábět zbraně.

Válka o silmarily

Zanedlouho Melkor uprchl z Valinoru a spojil se s Ungoliantou, zlým duchem v podobě velké pavoučice. S její pomocí se dostal nepozorovaně do Valinoru a porazil Stromy světla. Valinor se ocitl ve tmě a světlo stromů zůstalo zachováno jen ve Fëanorových silmarilech. Yavanna jej proto o ně požádala, aby s pomocí jejich mohla stromům vrátit život. Fëanor však pod vlivem Melkorových dřívějších lží, že jej Valar chtějí o silmarily připravit, odmítl. To ještě nevěděl, že cestou z Valinoru Melkor rozbořil pevnost Formenos, zabil Finweho, Fëanorova otce, ukradl silmarily a odnesl je do Středozemě, kde si je vsadil do koruny a sebe prohlásil za krále světa. Fëanor Melkora proklel a nazval ho Morgothem, se svými syny pak přísahal, že budou navěky pronásledovat každého, kde by jim silmarily chtěl odepřít; Fëanor pak přemluvil mnoho elfů k odchodu do Středozemě, pryč od Valar a při tom odchodu propukly mezi elfy spory, které vedly až k vzájemnému zabíjení.

Yavanna se pokoušela marně oživit Stromy světla, nakonec na jednom vyrašil stříbrný květ, na druhém zlatý plod. Valar je vzali, vytvořili pro ně nádoby a předali je Vardě, která je umístila na nebe, po němž měly putovat a osvěcovat jako Slunce a Měsíc Zemi. Valar totiž chtěli omezit Melkorovu moc nad Středozemí, věděli také, že se blíží příchod mladších Ilúvatarových dětí, lidí.

Lidé se probudili na východě Středozemě, když se rozsvítilo Slunce. Bylo to v době, kdy byla Melkorova moc omezena, takže lidé se rychle rozšířili po celé Středozemi. S elfy se naučili žít v přátelství a přebírali od nich mnoho vědění. Ačkoli byli Melkorem ohrožování stejně, jen nemnoho se jich zapojilo do pozdějších válek elfů s ním, mnoho lidí naopak pro svou větší slabost upadlo pod jeho moc. Melkor zprvu lidem nevěnoval mnoho pozornosti, neboť jich bylo málo a nebyli silní, mezi nimi ale zasel pomluvy, že elfové nechtějí lidi nechat volně žít ve Středozemi a naopak si je chtějí podřídit, a tak dosáhl toho, že se lidé a elfové navzájem odcizili. Lidé dostali od Ilúvatara na rozdíl od elfů zvláštní dar – jejich život byl omezen na určitou dobu a po jejím skončení odcházeli ze světa. Elfové, které dlouhé žití nakonec mnohdy velice tížilo, hleděli na tento lidský dar s jistou závistí, Melkor se svými služebníky však v lidech zaseli zlo a lidé se smrti začali bát a považovali ji za prokletí.

Vzápětí poté, co elfové vedení Fëanorem dorazili na západní pobřeží Středozemě, Melkor proti nim poslal vojsko. Tomu se nepodařilo je zničit, v boji však zahynul sám Fëanor. Elfové byli zprvu vlivem událostí před odchodem z Valinoru rozděleni, brzy se však sjednotili a jejich vojska střežila sever, aby Melkor nemohl ničit ve Středozemi. Následovalo dlouhé období míru. V tom čase valinorští elfové vybudovali ve Středozemi dvě velká města, Nargothrond a ve skrytém údolí na severu Gondolin. Melkor se čas od času pokoušel elfy překvapit, vždy však byla jeho skřetí vojska zahnána. Proto ve svém sídle vytvořil prvního draka, i ten však pro svou nezkušenost byl zahnán zpět.

Po dlouhé době míru nashromáždil Melkor spoustu síly a v neočekávaný okamžik svým vojskem, v němž byli skřeti, drak a balrogové, zaútočil na elfské a lidské síly střežící jeho sídlo Thangorodrim. Obklíčení Thangorodrim bylo prolomeno a elfové a lidé utrpěli mnoho ztrát. Po několika měsících nápor Melkorových vojsk zeslábl, ale válka ve Středozemi už nikdy neutichla. Jednoho z elfů, Fingolfina, nevlastního bratra Fëanorova, Melkorův útok tak rozhněval, že sám na koni přijel k jeho sídlu a vyzval jej na osobní souboj. Melkor nerad přijal a naposledy během válek o silmarily opustil svou pevnost. Fingolfina po dlouhém boji zahubil, ale sám od něj utrpěl těžké rány.

O Berenovi a Lúthien

Příběh o lásce Berena a Lúthien je nejrozvinutější a nejkrásnější příběh Silmarillionu. Beren byl člověk, syn Barahira, jednoho z lidí, kteří se připojili k elfům v boji proti Melkorovi. Barahir byl na útěku před Melkorovými služebníky zabit a Beren se sám toulal několik let po krajině. Na svém bloudění dorazil do elfího Thingolova království Doriathu a tam spatřil na palouku v lese tančit Thingolovu dceru Lúthien, nejkrásnější bytost, jaká kdy na zemi žila. Ihned se do ní zamiloval a ona do něj. Jistý čas se scházeli tajně, neboť Thingol lidmi pohrdal a se stykem Berena s Lúthien by nesouhlasil. Přesto se k němu jejich schůzky donesly a Beren musel Thingolovi vysvětlovat, co dělá v jeho říši. Thingol by nejraději Berena zabil, ale přísahal Lúthien, že tak neučiní. Slíbil mu tedy svou dceru, pokud mu donese jeden Silmaril z Melkorovy koruny. Beren úkol přijal a odešel na sever.