Alois Jirásek (23. srpna 1851 Hronov – 12. března 1930 PrahaArchiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých hlavního magistrátu, sign. MAG Z7, s. 277) byl český prozaik, dramatik, středoškolský učitel, a politik, autor řady historických románů a představitel realismu. Celý život pracoval jako učitel dějepisu na gymnáziu, nejprve v Litomyšli a poté v Praze. Přátelil se s mnoha významnými osobnostmi českého národa – například s M. Alšem, J. V. Sládkem, K. V. Raisem, J. S. Macharem či Z. Nejedlým. Navštěvoval umělecký kroužek v Kavárně Union na Národní třídě čp. 524/I, kde se scházeli Mikoláš Aleš, Josef Václav Myslbek, František Ženíšek, Antonín Wiehl a další. Působil jako redaktor časopisu Zvon. Byl zastáncem samostatnosti českého a slovenského národa a jako jeden z prvních podepsal Manifest českých spisovatelů.

Život

Mládí a Litomyšl Alois Jirásek se narodil ve východočeském Hronově u Náchoda. Pocházel ze starého selského rodu. Jeho otcem byl Josef Jirásek (1822–1901), původně tkadlec a poté pekař, matkou Vincencie Jirásková, rozená Prouzová (1821–1887). Před Aloisem Jiráskem se jeho rodičům narodily děti: Helena, Josef, Emílie; po něm Rudolf, Žofie, Božena, Adolf a Antonín. Navštěvoval německé benediktinské gymnázium v Broumově (1863–1867), české gymnázium v Hradci Králové (1867–1871) a na pražské univerzitě vystudoval historii (1871–1874). Čtrnáct let žil v Litomyšli a působil tam jako gymnaziální profesor českého jazyka, dějepisu a zeměpisu. (O životě studentů v Litomyšli okolo roku 1848 pojednává jeho novela Filosofská historie. V Litomyšli se dále odehrávají povídky U rytířů a Na staré poště.)

Publikovat začal již v době svých pražských studií, v Litomyšli vznikly jeho první významné práce (vedle Filosofské historie i Psohlavci). Dne 12. srpna 1879 se Alois Jirásek oženil s Marií Podhajskou (1859–1927),VORLÍČKOVÁ, Marie. Tou cestou jsem šel: nástin životopisu Aloise Jiráska. 2. díl: V Litomyšli. In: MAŇÁKOVÁ, Marcela, ed. a MIKULÁŠEK, Alexej, ed. Sborník Společnosti Aloise Jiráska. 2. Praha: Společnost Aloise Jiráska, 1996. 143 s.. [Práce M. Vorlíčkové je otištěna na s. 3–95; viz s. 53.]VORLÍČKOVÁ, Marie. Tou cestou jsem šel: nástin životopisu Aloise Jiráska. 3. díl: V Praze. In: MAŇÁKOVÁ, Marcela, ed. a MIKULÁŠEK, Alexej, ed. Sborník Společnosti Aloise Jiráska. 3. Praha: Společnost Aloise Jiráska, 1998. 245 s. . [Práce M. Vorlíčkové je otištěna na s. 3–210; viz s. 165.] dcerou zámožného soukromníka. Měli 7 dětí, šest dcer a jednoho syna. Manželům Jiráskovým se narodily tyto děti: Božena (1880–1951, provdaná Jelínková), Marie (1881–1885), Ludmila (1885–1973), Miloslava (1886–1971, provdaná Pragerová), Zdeňka (1889–1975, provdaná Tříšková); poslední byla dvojčata Magdalena (1890–1954, provdaná Duchoslavová) a Jaromír (1890–1933).VORLÍČKOVÁ, Marie. Tou cestou jsem šel: nástin životopisu Aloise Jiráska. 3. díl : V Praze. In: MAŇÁKOVÁ, Marcela, ed. a MIKULÁŠEK, Alexej, ed. Sborník Společnosti Aloise Jiráska. 3. Praha: Společnost Aloise Jiráska, 1998. 245 s. [Práce M. Vorlíčkové je otištěna na str. 3–210; viz str. 198–202.]

Pobyt v Praze náhled|Portrét Aloise Jiráska od Jana Vilímka V roce 1888 Jirásek přesídlil do Prahy. Dva první byty v Praze mu příliš nevyhovovaly a teprve za pět let získal prostorný byt v Resslově ulici č. 1,VORLÍČKOVÁ, Marie. Tou cestou jsem šel: nástin životopisu Aloise Jiráska. 3. díl: V Praze. In: MAŇÁKOVÁ, Marcela, ed. a MIKULÁŠEK, Alexej, ed. Sborník Společnosti Aloise Jiráska. 3. Praha: Společnost Aloise Jiráska, 1998. 245 s. . [Práce M. Vorlíčkové je otištěna na s. 3–210; viz s. 11–13.] na nároží dnešního Jiráskova náměstí, kde je osazena jeho pamětní deska. Před domem v Resslově ulici č. 1 v parčíku na Jiráskově náměstí stojí od června 1960 pomník Aloise Jiráska, který vytvořil akademický sochař Karel Pokorný.VORLÍČKOVÁ, Marie. Tou cestou jsem šel: nástin životopisu Aloise Jiráska. 3. díl : V Praze. In: MAŇÁKOVÁ, Marcela, ed. a MIKULÁŠEK, Alexej, ed. Sborník Společnosti Aloise Jiráska. 3. Praha: Společnost Aloise Jiráska, 1998. 245 s. [Práce M. Vorlíčkové je otištěna na str. 3–210; viz str. 189.] V tomto bytě pak žil od roku 1903 až do své smrti v roce 1930. V Praze pokračoval v pedagogické práci (vyučoval na gymnáziu v Žitné ulici) i v literární činnosti. Pobyt v Praze mu dal možnost styku s uměleckým i vědeckým světem. Obnovil osobní styky s Mikolášem Alšem, s nímž sdílel obdobné umělecké představy a plány, a se spisovateli lumírovského kruhu (J. V. Sládkem, Jaroslavem Vrchlickým a Josefem Thomayerem), navázal přátelství se Zikmundem Wintrem a K. V. Raisem, trvalé kontakty měl také s mladší generací (J. S. Macharem, Jaroslavem Kvapilem a Zdeňkem Nejedlým). V Praze vznikají všechna jeho dramata i nejrozsáhlejší románová díla. Dne 3. 7. 1890 byl zvolen řádným členem České akademie věd a umění a roku 1901 byl jmenován mimořádným členem Královské české společnosti nauk.NOVOTNÝ, Miloslav, ed. Roky Aloisa Jiráska v datech, obrazech, zápisech a poznámkách: 1851–1930–1953. Praha: Melantrich, 1953. 459 s. [Viz s. 236 a 283.]

Od roku 1909 byl v penzi a věnoval se výhradně literatuře. Z Prahy často zajížděl do rodného Hronova, ale též podnikal studijní cesty do míst, kam umisťoval děj svých děl. V roce 1876 poprvé navštívil Chodsko, které pak navštívil ještě několikrát. Dále se podíval do Drážďan (1885), jižních Čech (1887), Kostnice a Itálie (1890), na Slovensko (1897), do Bledu (1900) a do Uher (1897).

V roce 1913 se stal jedním ze signatářů výzvy "Jménem Slovanské humanity!", která upozorňovala na vykonstruovaný proces proti kyjevskému židovi Mendelu Bejlisovi. Výzvu k zastavení smyšleného obvinění z rituální vraždy se silně antisemitským podtextem vydal spolu s T. G. Masarykem, S. K. Neumannem, A. Rašínem, L. Heyrovským a dalšími.

Manifest českých spisovatelů a vyhlášení samostatnosti Ve shodě s charakterem svého celoživotního díla jako jeden z prvních podepsal v květnu 1917 Manifest českých spisovatelů, významné prohlášení podporující politické úsilí o státní samostatnost českého národa. S Izidorem Zahradníkem (pozdějším ministrem železnic) se účastnil čtení deklarace vyhlášení československé samostatnosti dne 28. října 1918 v 11 hod. pod sochou sv. Václava. V sobotu 21. prosince 1918 vítal po jedné hodině odpolední projevem prezidenta Masaryka na Wilsonově nádraží v Praze při jeho triumfálním návratu do vlasti. V období první republiky se s prezidentem Masarykem setkával často .PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 s., vydalo nakladatelství Paris Karviná ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, , s. 28–30, 48–51, 73–100, 108–121, 123–134, 136–144, 151, 164–167

V politice setrval až do své nemoci, která mu také znemožnila psát. Dne 23. září 1921 vystoupil Jirásek z římskokatolické církve; zůstal sice nadále věřícím křesťanem, ale do žádné církve již nevstoupil, zůstal bez vyznání.VORLÍČKOVÁ, Marie. Tou cestou jsem šel: nástin životopisu Aloise Jiráska. 3. díl: V Praze. In: MAŇÁKOVÁ, Marcela, ed. a MIKULÁŠEK, Alexej, ed. Sborník Společnosti Aloise Jiráska. 3. Praha: Společnost Aloise Jiráska, 1998. 245 s. . [Práce M. Vorlíčkové je otištěna na s. 3–210; viz s. 161.]

Úmrtí a pohřeb Alois Jirásek zemřel v Praze 12. 3. 1930, ale pohřben byl v rodném Hronově. V sobotu 15. března, v předvečer pohřbu, se před Národním muzeem na Václavském náměstí u sochy sv. Václava konala panychida, při které promluvili Karel Kramář a František Soukup. Národní pohřeb začal 16. března v panteonu Národního muzea. Alois Jirásek byl od roku 1921 bez vyznání a katolická církev zakázala k uctění jeho památky zvonit zvony pražských kostelů. Bylo rozhodnuto konat pohřební obřady bez účasti kněze.VORLÍČKOVÁ, Marie. Tou cestou jsem šel: nástin životopisu Aloise Jiráska. 3. díl: V Praze. In: MAŇÁKOVÁ, Marcela, ed. a MIKULÁŠEK, Alexej, ed. Sborník Společnosti Aloise Jiráska. 3. Praha: Společnost Aloise Jiráska, 1998. 245 s. . [Práce M. Vorlíčkové je otištěna na s. 3–210; viz s. 172.] Pohřbu se účastnili: prezident T. G. Masaryk, vláda (několik katolických ministrů se odmítlo zúčastnit), generalita, rektoři vysokých škol, diplomaté spřátelených států. Čestnou stráž stáli vojáci 30. Jiráskova pěšího pluku a sokolové. Nad rakví promluvili ministr školství Ivan Dérer, Jaroslav Kvapil a Rudolf Medek. Po kremaci kolona aut vezla urnu do Hronova přes řadu českých měst, kde se též konala smuteční shromáždění.Průběh pohřbu je podrobně popsán v publikaci → Jiráskův pohřeb a návrat do rodného Padolí. Hronov: Družstvo pro postavení Jiráskova divadla, 1930. 78 s. Poslední fáze pohřbu se uskutečnila 19. 3. 1930 v Hronově za účasti rodiny, četných spolků, korporací i vojska. Namísto zvonů zněly nad Hronovem sborové skladby J. B. Foerstera na slova J. V. Sládka: Z osudu rukou a Polní cestou.JANÁČKOVÁ, Jaroslava. Alois Jirásek: [monografie s ukázkami z díla]. 1. vyd. Praha: Melantrich, 1987. 581 s. [Viz s. 458.]

Jirásek patří k našim nejvýznamnějším spisovatelům. Dovedl mistrovsky využít příznačných historických detailů k podrobnému prokreslení doby. Jeho postavy jsou zároveň nositeli i tvůrci historie. Výrazným znakem Jiráskova mistrovství je soulad mezi individuálním a obecným významem jeho postav. Jiráskovi vždy šlo především o obraz společenského dění, proto jedinec je u něho volen tak, aby zároveň reprezentoval svou dobu, její tendence a myšlenky.

Ocenění a posmrtné pocty

V letech 1918, 1919, 1921 a 1930 byl navržen na Nobelovu cenu za literaturu.Josef B. Michl, Laureatus Laureata, ARCA JiMfa, Třebíč, 1995, s. 372–382 Byl nositelem Československé revoluční medaile,NOVOTNÝ, Miloslav, ed. Roky Aloisa Jiráska v datech, obrazech, zápisech a poznámkách: 1851–1930–1953. Praha: Melantrich, 1953. 459 s. [Viz str. 390.] v srpnu 1921 mu byl udělen bulharský Řád sv. Alexandra (Орден Свети Александър) a v roce 1926 jugoslávský Řád sv. Sávy.VORLÍČKOVÁ, Marie. Tou cestou jsem šel: nástin životopisu Aloise Jiráska. 3. díl: V Praze. In: MAŇÁKOVÁ, Marcela, ed. a MIKULÁŠEK, Alexej, ed. Sborník Společnosti Aloise Jiráska. 3. Praha: Společnost Aloise Jiráska, 1998. 245 s. . [Práce M. Vorlíčkové je otištěna na s. 3–210; viz s. 157.]

Univerzita Karlova udělila Aloisi Jiráskovi dne 2. 4. 1919 čestný doktorát filozofie.NOVOTNÝ, Miloslav (ed.). Roky Aloisa Jiráska v datech, obrazech, zápisech a poznámkách: 1851–1930–1953. Praha: Melantrich, 1953. 459 s. [Viz s. 360.] Gymnázium v Resslově ulici neslo od roku 1921 na jeho počest název Jiráskovo gymnázium.Alois Jirásek vyučoval v letech 1888–1909 na gymnáziu v Žitné ulici. Toto gymnázium získalo v roce 1916 novou budovu v Resslově ulici a od roku 1921 neslo název Jiráskovo gymnázium. Po zrušení gymnázia je v budově umístěna základní škola. Spisovatelovo jméno nese Jiráskovo gymnázium v Náchodě. V nově vzniklé Československé republice se stal poslancem Revolučního národního shromáždění Republiky československé. V parlamentních volbách v roce 1920 získal senátorské křeslo v Národním shromáždění. Senátorem byl do roku 1925. V parlamentu zasedal za výrazně pravicovou Československou národní demokracii. Jeho vstup do Československé národní demokracie byl logický, protože tato strana byla pokračovatelkou strany mladočeské, jejímž přívržencem byl Jirásek před válkou.VORLÍČKOVÁ, Marie. Tou cestou jsem šel: nástin životopisu Aloise Jiráska. 2. díl: V Litomyšli. In: MAŇÁKOVÁ, Marcela, ed. a MIKULÁŠEK, Alexej, ed. Sborník Společnosti Aloise Jiráska. 2. Praha: Společnost Aloise Jiráska, 1996. 143 s. . [Práce M. Vorlíčkové je otištěna na s. 3–95; viz s. 25.]VORLÍČKOVÁ, Marie. Tou cestou jsem šel: nástin životopisu Aloise Jiráska. 3. díl: V Praze. In: MAŇÁKOVÁ, Marcela, ed. a MIKULÁŠEK, Alexej, ed. Sborník Společnosti Aloise Jiráska. 3. Praha: Společnost Aloise Jiráska, 1998. 245 s. . [Práce M. Vorlíčkové je otištěna na s. 3–210; viz s. 154.]