Žuly (též granity) jsou hlubinné vyvřelé horniny (intruzivní magmatity), které vznikají krystalizací magmatu ve velkých hloubkách zemské kůry. Společně s příbuznými granodiority tvoří nejrozšířenější složku kontinentální zemské kůry.
Fyzikální a mechanické vlastnosti Žuly jsou charakteristické svou vysokou pevností, houževnatostí a odolností vůči povětrnostním vlivům.
Hustota: Pohybuje se v rozmezí 2,65 až 2,75 g/cm³ (při vyšším podílu tmavých minerálů až 2,8 g/cm³) Pevnost v tlaku: Dosahuje vysokých hodnot mezi 150 až 250 MPa, což z ní činí jeden z nejodolnějších přírodních materiálů Nasákavost: Velmi nízká (okolo 0,5%), což zaručuje skvělou mrazuvzdornost Barva: obvykle světlá - šedavá, bělavá. Podle chemického složení (zejména obsahu draselných živců) však běžně bývá také žlutavá, růžová nebo červená Struktura a textura: Struktura je stejnosměrně a všesměrně zrnitá (eugranitická), hypidiomorfně zrnitá, občas porfyrická (s většími vyrostlicemi minerálů v jemnější základní hmotě). Textura je obvykle masivní a všesměrná
Odlučnost a větrání Odlučnost žuly je nejčastěji kvádrovitá nebo tlustě lavicovitá, což usnadňuje její těžbu v lomech. V přírodě se však vyskytuje i sloupcovitá, kulovitá nebo nepravidelně polyedrická odlučnost (typická pro zvrásněné tektonické oblasti).
Při mechanickém a chemickém zvětrávání žul podléhají nejprve destrukci živce. Dochází k silnému zaoblování původních ostrých hran (tzv. matracové větrání). Výsledkem jsou charakteristické zakulacené balvany, skalní města, tory a obří "skalní mísy".
Mineralogické složení Žula se skládá ze 3 hlavních minerálních složek, které lze snadno rozeznat pouhým okem:
Křemen (Q): Obvykle šedý, skelně lesklý, vyplňuje prostory mezi ostatními minerály. Tvoří zpravidla 20 až 60 % objemu Alkalické živce (A): Ortoklas či mikroklin, které často určují výslednou barvu horniny (růžová, červená, bílá). V pravé žule draselný živec výrazně převládá nad plagioklasem. Plagioklas (P): Sodno-vápenatý živec (oligoklas, andenzin), většinou bílé či světle šedé barvy
Z vedlejších a tmavých minerálů (mafických komponentů) bývají přítomny:
Biotit (tmavá slída) - nejčastější tmavý minerál Muskovit (světlá slída) Ambifol či pyroxen (u bazičtějších typů)
Mezi běžné aksecorické (doplňkové) minerály patří turmalín, granát, zirkon, apatit, magnetit a titanit.
Rozdíl mezi žulou a granodioritem: Podle mezinárodní klasifikace (diagram QAPF) se žula liší od granodioritu poměrem živců. V žule dominují alkalické (draselné) živce, zatímco v granodioritu jednoznačně převládá sodno-vápenatý plagioklas.
Typy žul vpravo|náhled|Diagram QAPF – křemeny (Q), alkalické živce (A), plagioklasy (P) a foidy (F) a podíl tmavých minerálů (M).Moderní petrologie dělí granity na čtyři základní abecední typy (tzv. Alphabetic classification), které odrážejí původ magmatu: I–typ (Igneous): Žuly vzniklé tavením dříve existujících hlubinných magmatických hornin spodní kůry. Jsou bohaté na biotit a amfibol. S–typ (Sedimentary): Vznikají anatexí (stavením) původně sedimentárních hornin (např. pararul, břidlic). Jsou bohaté na hliník, obsahují muskovit, granát či cordierit. A–typ (Anorogenic / Alkaline): Vznikají v riftových zónách a uvnitř stabilních kontinentálních desek ze zbytkových roztoků frakční krystalizace. Jsou bohaté na alkalické kovy a chudé na vodu. M–typ (Mantle): Vznikají přímou diferenciací nejvrchnějšího zemského pláště (např. v oceánských ostrovních obloucích). Jsou vzácné.
Výskyty a regionální variety Žuly budují obrovská hlubinná tělesa zvaná plutony, batolity nebo menší pně. Jejich výlevným (vulkanickým) ekvivalentem je ryolit, žilným ekvivalentem je pak žulový porfyr nebo pegmatit.
Česká republika Český masív je na žulové horniny mimořádně bohatý. Setkáváme se s nimi ve dvou hlavních komplexech: středočeském plutonu a moldanubickém plutonu.
Krkonošsko - jizerský pluton: Význačný výskytem liberecké žuly (hrubozrnná, šedorůžová s velkými vyrostlicemi ortoklasu). Šumavský a moldanubický pluton: Pokrývá oblasti Šumavy, Novohradských hor a Českomoravské vrchoviny (např. mrákotínská žula). Další oblasti: Krušné hory, Český les, Smrčiny, Železné hory, Jeseníky (žulovský pluton) a izolované výskyty jako Krty na Rakovnicku.
Významné regionální variety (střední Evropa): brtnická žula: převážně středně až hrubozrnná, červená až oranžová rumburská žula: středně až hrubozrnná či drobnozrnná, šedomodrá stolpenská žula: střednězrnná, chudá na biotit königshainská žula: střednězrnná, modrošedá či žlutošedá míšeňská žula: střednezrnná, zmavě červená
Svět
Evropa: Německo (Smrčiny, Bavorský les, Schwarzwald, Odenwald, Lužice), Rakousko (oblasti Mühlviertel a Waldviertel), Skandinávie (masivní štíty v Norsku, Švédsku a Finsku - např. slavná červená žula Rapakivi). Ostatní: Masivní žulové monolity jsou známé z USA (Yosemitský národní park - El Capitan), Jižní Ameriky či Afriky.
Původ pojmenování
Žula: České slovo má původ v německém hornickém výrazu Sohle (podklad, podloží), což odkazovalo na pozici horniny na dně dolů či jako podkladu krajiny Granit: V mezinárodní vědecké terminologii pochází název z latinského granum (zrnko), což popisuje charakteristickou zrnitou strukturu. Prvním, kdo tento termín v literatuře použil, byl italský lékař a botanik Andrea Cesalpino v roce 1596.
Využití Díky svým mechanickým vlastnostem a estetickému vzhledu má žula extrémně široké využití:
Stavebnictví a architektura: Masivní stavební kámen, sokly budov, opěrné zdi a pilíře mostů. Dopravní stavby: Tradiční materiál pro liniové stavby - žulové dlažební kostky (tzv."kočičí hlavy"), obrubníky a drcené žulové kamenivo (štěrk do železničních svršků a betonů. Kamenictví a design: Leštěné žulové desky se využívají na luxusní dlažby, obklady fasád, kuchyňské pracovní desky, schodiště a masivně v pomníkové architektuře (náhrobky, památníky) Průmysl a přesné strojírenství: Vzhledem k vysoké tvarové stálosti, minimální tepelné roztažnosti a schopnosti tlumit vibrace se přesně broušené žulové desky používají jako základové a měřící stoly pro přesná optická zařízení, 3D měřící stroje a nosné soustavy obráběcích strojů.
Galerie
Odkazy
Reference
Související články Aplit Liberecká žula Pegmatit Žulový pegmatit
Externí odkazy
Kategorie:Intruzivní horniny Kategorie:Stavební materiály Kategorie:Kyselé magmatické horniny