Národní park Šumava (NPŠ) je národní park v Česku. Vyhlášen byl v roce 1991. Jeho rozloha činí 685 km² a je tak největším českým národním parkem. Chráněné území zahrnuje pohoří Šumava na jihozápadě Čech, podél česko-německé státní hranice. Hlavním předmětem ochrany jsou jedinečná, nerušeně se vyvíjející biologická společenstva. Mimo horských smrčin a pralesních porostů jsou nejvýznamnější slatě, rašeliniště a karová jezera. Šumavský národní park obklopen územím chráněné krajinné oblasti Šumava, za státní hranicí na něj navazuje německý Národní park Bavorský les.
Celé území NP Šumava je součástí evropsky významné lokality Šumava (kód CZ0314024) a ptačí oblasti Šumava (kód CZ0311041), které zahrnují i další území.
Znak NP Šumava Znak Národního parku Šumava v současnosti ukazuje dva živé šumavské stromy, jeden suchý mezi nimi, a za nimi je vidět vrchovina.
Poloha vlevo|náhled|Sídlo správy Národního parku Šumava ve Vimperku Národní park Šumava se nachází na jihozápadě ČR. Lze jej od severovýchodu po jihovýchod geomorfologicky rozdělit na – Šumavské pláně, Železnorudskou hornatinu, Boubínskou hornatinu, Želnavskou hornatinu a Trojmezenskou hornatinu s Vltavskou brázdou. NP Šumava se rozkládá v nadmořské výšce mezi 600 m (údolí Otavy u Rejštejna) a 1378 m (vrchol Plechého – nejvyšší hory české části Šumavy). Nejvyšší horou na české straně Šumavy je Plechý, nejvyšší horou Bavorského lesa je Velký Javor – 1456 m n. m. Chráněná krajinná oblasti Šumava, která tvoří ochranné pásmo NP, má rozlohu 99 624 ha.
Význam a smysl parku náhled|Topografická mapa Šumavy. Národní park vznikl v roce 1991 z části území původní Chráněné krajinné oblasti Šumava. Účelem jeho vzniku bylo ochránit pestrou mozaiku unikátních rozsáhlých rašelinišť, smrkových i bukových pralesů, horských luk, nespoutaných řek a ledovcových jezer. Jako jeden z největších souvislých komplexů lesa ve střední Evropě je nazýván Zeleným srdcem Evropy, Šumava bývá často označována i jako zelená střecha Evropy. Domov zde mají desítky ohrožených druhů rostlin a živočichů, jako jsou rys, los či tetřev hlušec. Některé druhy hmyzu se nevyskytují nikde jinde na světě než právě v šumavských rašeliništích – ty ale byly v minulosti odvodňovány, což se na parku negativně projevilo, proto byly v letech 2018–2024 odvodněné plochy v rámci programu Life for MIRES revitalizovány.
Historie ochrany Šumavy První snahy o vyhlášení přírodního parku Šumava se datují do roku 1911. V roce 1963 byla zřízena výnosem ministerstva kultury Československé republiky dle zákona č. 40/1956 Sb. Chráněná krajinná oblast Šumava o rozloze 163 000 ha, což byla v té době největší chráněná krajinná oblast na území České republiky. V roce 1990 byla v Paříži vyhlášena biosférická rezervace Šumava pod patronací UNESCO. Od roku 1990 Ramsarská konvence o ochraně mokřadů mezinárodního významu registruje území "Šumavská rašeliniště".www.ramsarská konvence "Šumava" byla IUCN, Mezinárodní unií pro ochranu přírody, zařazena do "Červené knihy ekosystémů" (IUCN - o Ecosystems Red List). Dlouhá léta usiloval o založení NP pan Václav Vodák ze Sušice, jehož zásluhou byla v r. 1991 zřízena v Sušici pobočka WWF. NP Šumava byl vyhlášen nařízením vlády České republiky z 20. března 1991, které vešlo v účinnost 10. května 1991. Projekt na založení NP Šumava zpracovali: Ing. arch. Václav Franěk, Ing. Jaroslav Havlík, Zuzana Jonová a Ing. František Krejčí. Na základě tohoto projektu byly získány finanční prostředky na založení NP Šumava od Světové Banky ve Washingtonu (WBW) a také byl do ČR Světovou Bankou vyslán expert Dr. Goetz Schuerholz, pod jehož vedením vznikl první Management plán NP Šumava. Správa NP je často kritizována za přílišné "rozkouskování" I.zóny a za zásahy v I.zóně NP Šumava.
Legislativní ochrana území náhled|vlevo|Nápis vítající návštěvníky NP Šumava nedaleko Alžbětína Koncepce ochrany a bezzásahovosti v NPŠ byla stanovena zákonem o ochraně přírody a krajiny č. 114/92 Sb. a nařízením vlády České republiky č. 163/1991 Sb. ze dne 20. března 1991. Podle § 2 tohoto nařízení je posláním národního parku uchování a zlepšení jeho přírodního prostředí, zejména ochrana či obnova samořídících funkcí přírodních systémů, přísná ochrana volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, zachování typického vzhledu krajiny, naplňování vědeckých a výchovných cílů, jakož i využití území národního parku k turistice a rekreaci nezhoršující přírodní prostředí. Hospodářské a jiné využití národního parku musí být podřízeno zachování a zlepšení přírodních poměrů.
Podle prvního českého ministra životního prostředí Bedřicha Moldana z legislativní úpravy a samotného faktu založení Národního parku Šumava plyne úmysl, aby NP Šumava nesloužil jako hospodářský les, kde má přednost jeho produkční funkce, nebo nebyl zábavním parkem, turistickým centrem, či úpravnou Stromovkou, ale oblastí umožňující obnovu přirozených lesních ekosystémů.NP není Stromovka ani lunapark V lesních porostech zásahových se podmínky pro obnovu lesa uměle vytvářejí. Ovšem v lesních porostech se samovolným vývojem se mladé stromky či semenáčky vyvíjejí samy, bez lidské péče. Probíhá zde přírodní výběr a přežijí jen ty stromky, které mají dostatek světla, tepla, vláhy či živin. I přes množství vlivů, které na mladé dřeviny působí, jsou lesní porosty ponechané samovolnému vývojem rychleji či méně rychle (dle lokality) přirozeně obnovovány. Množství přirozené obnovy v těchto místech ukazuje i monitoring, který zde Správa NP Šumava provádí.
Ochranné podmínky území řeší zonace území NP (3 zóny – stupně ochrany), velikost a umístění ochranných zón je výsledkem rozhodnutí MŽP. Zonace území NP je považována za nutný prostředek k obnovení ekologické stability krajiny. I. zóna – přísná přírodní, zahrnuje nejcennější a nejstabilnější území s přirozenými ekosystémy – pralesovité zbytky lesů, mokřady a vrchovištní rašeliny. Území I. zóny je ponecháno přirozenému vývoji bez ovlivňování člověkem. II. zóna – řízená přírodní, zahrnuje zbývající převážnou část lesních a ostatních ekosystémů s různým stupněm skladby a stavu porostů od původních, změněných až po silně poškozené a geneticky nevhodné. Cílem veškeré činnosti je udržení přírodní rovnováhy a postupné přibližování stávajících ekosystémů (cestou usměrňování a rekonstrukce) přirozeným společenstvům. III. zóna – okrajová, zahrnuje území člověkem značně pozměněná a střediska soustředěné zástavby. Cílem je udržet a podporovat využívání této zóny pro trvalé bydlení, služby, zemědělství, turistiku a rekreaci, pokud to není v rozporu s posláním národního parku.
Velikost a umístění I. zón a překračování pravidel v nich Správou NP Šumava je terčem kritiky ekologů i odborně vzdělané veřejnosti. Podle některých hlasů je také do budoucna třeba postupovat především systémově a vylepšit zonaci parku tak, aby byla první zóna začleněna do kompaktnějších celků. Jiní oborníci, zejména lesníci, naopak schvalují politiku parku, zejména zásahy proti lýkožroutu a nebo kritizují malý rozsah zásahů.
Na území NP bylo vyhlášeno 24 státních přírodních rezervací a jiných maloplošných chráněných území, některé z nich přešly do I. zón NP a jako takové zanikly, ostatní jsou zařazeny kategorie přírodní památka (v roce 2003 jich bylo 27).
Nový zákon, který se má zabývat speciálně NP Šumava, připravuje od roku 2011 ministerstvo životního prostředí. První návrh zákona byl připraven Plzeňským krajem ve spolupráci s Jihočeským krajem, šumavskými obcemi a řadou odborníků. Podle premiéra Petra Nečase bylo, kromě zavedení IV. zón, hlavní vadou, že by hospodaření v Národním parku spravovala obecně prospěšná společnost (nezisková společnost) především pod správou krajů a nevytvářela tak pro vládu ČR žádný zisk, pouze náklady.
Rozepře o koncepci NP Šumava náhled|Demonstrace proti kácení v NPŠ před budovou MŽP náhled|Hranice mezi Českou republikou a Německem, hranice mezi "lesnickým" a bezzásahovým přístupem ke kůrovci
Národní park dlouhodobě zápasí s mnoha problémy, z nichž některé sice lze označit za zpolitizované a o nichž debata přerostla ve veřejnou diskusi. Problémem jsou zejména pravidelně se opakující kůrovcové kalamity a otázky zásahů proti nim. Vedou se velké spory o způsob zásahu – jeden názor, jež zastávají především ochránci a správa NP Šumava, je vytyčit území bezzásahových zón a nechat v těchto oblastech přírodu, ať si poradí sama. Pokud by to bylo možné, chtěla by správa NP Šumava během několika desítek až stovek let docílit toho, že by bylo co největší možné prostranství vyhlášeno bezzásahovými zónami. Druhý názor je oblíbený především u lesníků, místních a turistů. Ti by nejraději jakýkoliv náznak kůrovce řešili zásahem – vykácením a následným vysázením nových stromů. Neradi totiž vidí přírodu, na kterou si již zvykli, v "chátrajícím stavu" (místní a turisté) nebo by jim vyhlášení bezzásahových zón překazilo hospodářství se smrkovým dřevem. Jenže každý z těchto názorů má jak své výhody, tak z něj plyne také i několik nevýhod. Jednou z výhod vymezení bezzásahových zón je zachování "čisté" přírody bez zásahů člověkem, k čemuž by vlastně i NP měl sloužit. Nevýhodou však je následné šíření kůrovce do okolních lesů. Avšak pojedeme-li se do míst 1. zóny NP Šumava – bezzásahové zóny podívat, všimneme si přirozené obnovy lesů. A jak se lesy začaly samy přirozeně obnovovat, tak tam začaly růst znovu i listnaté stromy, které byly z místních lokalit odstraněny a nahrazeny smrkem, což také přispělo k takovému rozsahu kalamity – lesy napadl lýkožrout smrkový, který napadá pouze smrky, a jelikož nebyly v lesích jiné stromy, napadal celé lesy. Další výhodou přirozené obnovy, což je i zároveň nevýhoda zásahů člověkem, je růst různověkých stromů – přičemž když pokácíme poškozené oblasti a ihned tam vysázíme nové stromy, budou lesy opět monokulturní a stejnověké – kůrovec napadá především hlavně staré stromy, takže zestárne-li les stejně, tak ho kůrovec ve stejné době napadne a jsme opět u kůrovcové kalamity. Na druhou stranu výhodou druhého názoru – pokácet napadené a vysázet nové – by bylo možné předejít kalamitě, bylo-li by to v našich silách, ale zároveň by bylo potřeba brát ohledu na to, jak má vypadat zdravý les, což je les, kde rostou různé druhy stromů. Zároveň napadení kůrovcem starých stromů patří k obvyklému přírodnímu chodu a předejdeme-li možným příčinám, kterým lze předejít, nebudeme již čelit tak častým stavům vyhlášených za kalamity. Dalšími problémy jsou například politické spory týkající se těžby dřeva, výstavba dalších turistických středisek a areálů na území parku a CHKO, spory s vodáky a provozovateli s vodáctvím spojených zařízení na horním toku Vltavy, spory týkající se struktury a zonace parku a spory s obcemi, jejichž katastry zasahují na území parku, a v neposlední řadě netransparentní výběrová řízení. náhled|Vrcholové partie Třístoličníku na českém území Znepokojivě působí zejména pochyby nad správností těžby dřeva v bezzásahových zónách NP a možnosti uskutečnění developerských záměrů v těchto oblastech, stejně jako hrozba ponechání Šumavy kůrovci a zvyšující se nezaměstnanost v zanedbaných šumavských obcích. Současná struktura (rozdrobení bezzásahových prvních zón z ekologického hlediska do nefunkčních minienkláv) a zásahy proti kůrovci, v době nedávno minulé, dokonce v 1. zónách, jsou terčem kritiky ochránců přírody, ekologů – vědců i oficiálních organizací zabývajících se ochranou přírody na mezinárodní úrovni.