Šluknov (, ) je město v okrese Děčín v Ústeckém kraji. Žije v něm obyvatel. Je nejsevernějším městem České republiky, leží přibližně uprostřed Šluknovského výběžku v rozsáhlém údolí v oblasti mírné pahorkatiny s okolními vrchy 400 až 500 metrů. Město bylo známé rozvinutým textilním průmyslem i jako regionální centrum betlémářství a varhanářství. Historické jádro je od roku 1992 městskou památkovou zónou. V místní části Rožany (Rosenhain) se nachází hraniční přechod do saského Sohlandu.
Název Ke slovanskému původu názvu odkazují středověké písemné prameny, např. tzv. Lužický kodex (1281), ve kterých je město zmiňováno jako Slaukenow, v mladších pramenech též Slaknaw (1359), Sluckenaw (1423), Slackenaw (1446), Ssluknow (1585). V německých kronikách se objevuje výraz Schlüttenau. Do vzniku Československa bylo město převážně známo pod německým toponymem Schluckenau. Po druhé světové válce byl název města formálně čechizován na Šluknov.
Historie vlevo|náhled|Šluknovský zámek vlevo|náhled|Budova radnice na náměstí Míru
Prvními pány oblasti byly podle dochovaných záznamů páni Berkové z Dubé, kteří měli državy jak na české straně hranice tak i na německé. Za jejich správy se Šluknov stal správním a hospodářským centrem české části jejich panství. Na žádost Hynka Berky byla obec v roce 1359 oficiálně povýšena na město.
Historické centrum má oválný půdorys s centrálním obdélníkovým náměstím. Není jasné jestli bylo město ve středověku opevněno. Existenci fortifikace naznačují některé názvy ulic, tvrzení Jaroslava Schallera o zbytcích hradby nebo nespolehlivá kresba z poloviny osmnáctého století, která zobrazuje Šluknov obehnaný palisádou. Naproti tomu popis v mapě prvního vojenského mapování zdůrazňuje absenci hradeb. Doložena je existence dvou bran, branky a příkopu.
Za vlády Jiřího z Poděbrad došlo po dobytí hradu Tolštejn ke konfiskaci majetku rodu Berků a tak se novými majiteli stal rod Vartenberků, kteří jej prodali. Město pak přecházelo poměrně rychle mezi dalšími pány, v roce 1485 jej do svého držení získali Šlejnicové. V počátcích třicetileté války se stalo majetkem hraběte Wolfganga z Mansfeldu a jeho syna Karla Adama. Během tohoto válečného konfliktu bylo město vážně poškozeno. Dědictvím panství nakonec přešlo na sestru Karla Adama, Žofii Anežku, provdanou hraběnku z Ditrichštejna. Po smrti Žofie Anežky panství zdědil její syn Filip Zikmund. V té době roku 1680 vypukla v kraji selská rebelie. Dalším majitelem šluknovského panství se sňatkem s dědičkou stal Alois Tomáš Rajmund z Harrachu. Harrachové Šluknov drželi do roku 1876. Od potomků dalšího majitele Ernsta Grumbta, obchodníka z Drážďan, panství odkoupil hrabě Ervín Leopold z Nostic-Rienecku, který byl majitelem až do roku 1945.
Šluknov za druhé světové války Město se nacházelo v oblasti s převahou německy mluvícího obyvatelstva, které se v roce 1938 postavilo na odpor československým úřadům. Němečtí povstalci převzali nad oblastí vojenskou kontrolu a 1. října 1938, tj. ihned po uzavření Mnichovské dohody, byl výběžek obsazen německou armádou. Vyvrcholením obsazení byla 4. října návštěva města Šluknov Adolfem Hitlerem. V následujícím referendu o připojení k Říši hlasovalo 3580 z 3589 oprávněných voličů pro připojení.
Dne 9. května 1945 ráno se do města začaly probojovávat předsunuté jednotky 33. pěšího pluku 7. polské divize a 4. ukrajinského frontu sovětské armády.
Poválečná historie Po válce započal odsun německého obyvatelstva. Z původního, k německé národnosti se hlásícího obyvatelstva, mohlo ve Šluknovském výběžku zůstat zhruba 10 % občanů, kteří byli označeni za antifašisty, odborníky v průmyslových oborech nebo žili ve smíšeném česko-německém manželství. Region a město bylo v průběhu čtyřicátých až šedesátých let osidlováno navrátivším se českým obyvatelstvem, občany z mnoha regionů středních a východních Čech, z Vysočiny, ale také Lužickými Srby, slovenskými Romy, Rusíny a volyňskými Čechy. Během Akce Ř byly na Šluknovsko nuceně přemístěny členky ženských řeholních řádů z různých částí Československa. Ve šluknovském domově důchodců poté v letech 1960–1972 působily boromejky z Prahy, v letech 1972–1990 satmarky ze Slovenska. Zpřetrhané historické regionální vazby, slabý vztah nového obyvatelstva k regionu, okrajovost oblasti v rámci státu vedly k postupnému chudnutí bohatého průmyslového města. Po roce 2010 nabyly některé části Šluknova statusu sociálně vyloučené lokality, šluknovské sídliště se stalo příkladem obchodu s chudobou. Napjatá situace eskalovala regionálními občanskými nepokoji v roce 2011.
Přírodní poměry Město se nachází v severních Čechách nedaleko hranic s německou spolkovou zemí Sasko. Je po něm pojmenován Šluknovský výběžek (dříve též České Nizozemí), tedy oblast českého pohraničí rozkládající se mezi Saským Švýcarskem a Žitavskými horami.
Geologie Horninové podloží v regionu je budováno jedním z nejstarších evropských hlubinných těles – lužickým plutonem vznikajícím během kadomské orogoneze. Dominantní horninou je granodiorit, který je prostoupen žilným doprovodem v podobě doleritu, který se v okolí Šluknova těží, jako ušlechtilý dekorační kámen, a prodává pod komerčním názvem šluknovský syenit. Území proráží menší tělesa třetihorních vulkanitů – olivinických bazaltoidů na vrchu Špičák (481 metrů) a na Partyzánském vrchu (530 metrů) a subvulkanických brekcií na Křížovém vrchu nad městem.
V období pleistocénu do regionu zasahoval kontinentální ledovec, který pokrýval plochy v současných nadmořských výškách 350–450 metrů. Zalednění prokazují četné nálezy nordických hornin (baltských pazourků i ålandských granitoidů) uložených v glacifluviálních sedimentech v nivách Rožanského a Lesního potoka a řeky Sprévy.
Geomorfologie Střed města leží v nadmořské výšce 340 m. Krajinný ráz široké šluknovské kotliny dokreslují výrazné vrchy Šluknovské pahorkatiny – na severu Židovský vrch (378 metrů), na západě Ptačí vrch (400 metrů) a Partyzánský vrch (530 metrů), na východě Jitrovník (510 metrů). Jižní části města dominuje Křížový vrch (401 metrů) s přístupnou geomorfologickou raritou, tzv. Malými varhanami, které jsou příkladem sloupcové odlučnosti čediče. Na jih od města se tyčí Grohmanova výšina (463 metrů).
Vodstvo náhled|Luční rybník
Městem protéká Šluknovský potok a Stříbrný potok, který se nedaleko ssv. okraje města vlévá do Rožanského potoka. Oblast je odvodňována řekou Sprévou, do které se Rožanský potok vlévá u města Sohland an der Spree. Na východním okraji města se nachází několik větších vodních ploch. V kaskádě Lesního potoka to je Lesní, Luční a Bobří rybník. Největším rybníkem v katastru města je průtočný Šluknovský rybník. K dalším vodním nádržím patří Zámecký a Pivovarský rybník v centru města, Zezulák a druhý Pivovarský rybník při jižním okraji Šluknova.
Příroda ve městě a v jeho okolí Klimaticky region spadá mezi mírně teplé oblasti (MT4), je ovlivňován doznívajícím oceánickým podnebím. Krajina Šluknovského výběžku se vyznačuje vyšší lesnatostí (46 %) oproti republikovému průměru. Půdy jsou v oblasti chudé, jen výjimečně využívané jako orná půda, převažují pastviny a louky. Okolí Šluknova je pramennou oblastí s bohatým výskytem mokřadů a drobných vodotečí, které byly v průběhu 20. století intenzivně odvodňovány a meliorovány.
Nejbližším maloplošně chráněným územím je přírodní památka Vlčice, vyhlášená v roce 2022, na severních svazích stejnojmenného vrchu (513 metrů). Z velkoplošně chráněných území je městu nejblíže CHKO Labské pískovce nacházející se sedm kilometrů jižně hranic města.
Šluknovsko je významným teritoriem vlka eurasijského. Na vodních plochách v okolí lze pozorovat jeřába popelavého. Důl Schweidrich je regionálně důležitým zimovištěm netopýrů. V zachovalých fragmentech bučin na Hrazeném roste měsíčnice vytrvalá. Ze vzácných druhů rostlin se na mokřadech ojediněle vyskytuje zábělník bahenní a sítina ostrokvětá, na letněných rybnících lze nalézt ostřici šáchorovitou, úpor trojmužný, tajničku rýžovitou, na vlhkých písčinách roste třezalka rozprostřená. Vlhké louky jsou typickým stanovištěm pro řebříček bertrám, štírovník bažinný či pomněnku hajní. Z vodních rostlin se v potocích vyskytují hvězdoše, lakušníky a rdesty.
Obyvatelstvo + Vývoj počtu obyvatel ve Šluknově 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021 Obyvatelé 11 995 12 390 12 527 12 983 13 685 12 414 13 479 6 428 6 128 5 820 6 204 5 568 5 658 5 606 5 490 Domy 1 604 1 791 1 825 1 966 2 036 2 110 2 258 2 179 1 234 1 173 1 057 1 153 1 166 1 2561 360
Při sčítání lidu, provedeném dne 1. prosince 1930, měl politický okres Šluknov 53 256 obyvatel, z toho soudní okres Šluknov měl 28 217 obyvatel a soudní okres Haňšpach (později Lipová) měl 25 039 obyvatel.
Městská správa Části města Šluknov se skládá z osmi částí rozkládajících se na osmi katastrálních územích: Císařský (k. ú. Císařský) Harrachov (k. ú. Královka) Královka (k. ú. Královka) Království (k. ú. Království a Fukov) Kunratice (k. ú. Kunratice u Šluknova) Nové Hraběcí (k. ú. Nové Hraběcí) Rožany (k. ú. Rožany) Šluknov (k. ú. Šluknov)
Městské symboly Znak města je historický, vlajka byla městu udělena rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 21. června 2018.
Hospodářství K rozmachu lehkého, převážně textilního průmyslu v celém Šluknovském výběžku došlo s nástupem parních strojů v polovině 19. století. K následnému rozvoji přispělo zavedení železniční trati do doposud izolované oblasti Rakousko-Uherska. Česká severní dráha zprovoznila trať v roce 1869 nejprve do Rumburku, v roce 1873 do odlehlejšího Šluknova. Vrcholným průmyslovým obdobím se pro region stala první třetina 20. století, kdy bylo v severních Čechách zaměstnáno až 69 000 osob v textilních odvětvích, v roce 1939 jen ve Šluknovském výběžku 42 000 osob. Šluknov se řadil mezi centra tkalcovské a přádelní výroby. Po druhé světové válce byly podniky znárodněny, ale ve většině z nich se výroba zachovala, nebo se transformovala na jiná odvětví. Se změnou politického režimu po sametové revoluci a s ní související privatizací, zánikem zavedených exportních trhů či špatným vedením, přišel kolaps průmyslového odvětví v regionu a postupný zánik většiny podniků. Ve městě se k roku 2023 udržel pouze potravinářský podnik TOPOS a. s. a Kamenoprůmyslové závody, s. r. o. Od roku 1995 ve Šluknově působí PLASTON CR, s. r. o., podnik zaměřený na výrobu plastových obalů zaměstnávající zhruba 150 osob.
Industriální dědictví Šluknova Bohatou průmyslovou historii města připomínají velkorysé, typologicky pestré industriální budovy a areály, které od devadesátých let 20. století chátrají nebo byly zdemolovány. Ty stávající stále představují potenciál pro investory i originální turistickou atrakci. Ve městě působily následující významné podniky:
náhled|upright|Areál bývalé továrny Rudolf Worf náhled|upright|Budova bývalé továrny Lederer a spol.
Wilhelm Weber továrna na bavlněné samety (výstavba 1881–1883, 1891–1903; ul. Královská), úspěšná továrna na výrobu bavlněných šatovek a šátků, později známá výrobou bavlněných sametů. Po druhé světové válce válce znárodněna, po roce 1951 sídlo podniku TOPOS n. p., který areál využívá i v roce 2023. Wilhelm Spölgen továrna na zpracování kamene (1881, 1889–1906; ul. Nádražní), specializace na náhrobní kameny, dlažební kostky a obklady, znárodněna pod Severočeský průmysl kamene Česká Lípa, n. p. V roce 2023 funguje jako Kamenoprůmyslové závody, s.r.o. Franz Johann Miller závod na výrobu flanelů (1888; ul. Rumburská), podnik se specializoval na výrobu flanelů, prostěradel a velurových přikrývek. Znárodněn pod Sdružené bavlnářské závody Praha, n. p. Sloužil jako skladiště. Po roce 2010 prošla hlavní budova necitlivým zateplením, měl zde vzniknout výzkumný institut, firma skončila v insolvenci.