Operace Kita-gó ( Kita-gó sakusen ~ Operace Sever) byla námořní operace japonského císařského námořnictva v únoru 1945 koncem druhé světové války v Pacifiku. Jejím cílem bylo dopravit do Japonska náklad strategických surovin z držav, které Japonské císařství dobylo počátkem války a které stále ještě drželo v jihovýchodní Asii.
Dne 10. února 1945 vyplul ze Singapuru svaz složený z hybridních bitevních lodí Hjúga a Ise, lehkého křižníku Ójodo a torpédoborců Kasumi, Asašimo a Hacušimo. Svaz vezl náklad ropných produktů, kaučuku, cínu, zinku a rtuti pro japonský průmysl na domácích ostrovech, neboť těchto strategických surovin byl kvůli blokádě v Japonsku nedostatek. Svaz se cestou pokusily několikrát napadnout ponorky Spojenců – zejména během plavby Jihočínským mořem. Spojenci rovněž zvažovali možnost leteckého útoku, který ale pro špatné počasí nebyl realizován. Japonský svaz doplul v pořádku do Japonska a 20. února zakotvil v Kure.
Pro Hjúga, Ise a Ójodo to byla poslední operace jejich kariéry.
Míry jsou uváděny v jednotkách uváděných v pramenech s případným přepočtem do metrické soustavy v závorce. Tam, kde není jasné, zda se jedná o míle statutární či námořní je přepočet uveden ve formátu „statutární/námořní“ U japonských jmen je rodné jméno uváděno na prvním místě a rodové jméno na druhém
Jméno operace Japonské císařské námořnictvo se rozhodlo přiřadit operaci krycí název Kita ( ~ sever). Došlo tak k recyklaci jména operace, neboť stejně se měla jmenovat neuskutečněná operace z května 1943 proti americké invazi v Aleutách, která byla zrušena 29. května.
Pozadí
Japonské císařské námořnictvo před druhou světovou válkou podcenilo protiponorkový boj a během války se ukázalo, že na nápravu je již pozdě. A tak námořní blokáda spojeneckých – zejména amerických – ponorek citelně zasáhla japonské obchodní loďstvo a jihozápadní teritoria bohatá na nerostné suroviny byla prakticky odříznuta od Japonska.
Dne 26. prosince 1944 vyplul ze Singapuru do Japonska konvoj HI-84, který 30. prosince následoval konvoj HI-86.Konvoje HI () plující ze Singapuru do Japonska byly označovány sudými čísly a konvoje plující opačným směrem lichými. Dne 1. ledna připluly do Singapuru z Cam Ranh hybridní bitevní-letadlové lodě Hjúga a Ise spolu s lehce poškozenými křižníky Ašigara a Ójodo. Hjúga a Ise následně pokračovaly na kotviště císařského námořnictva v souostroví Lingga u Singapuru. V Lingga lodě zůstaly v pohotovosti k vyplutí, neboť se předpokládalo, že se během ledna vydají jako další transport na sever za konvoji HI-84 a HI-86.
V Lingga ale zůstaly lodě v pohotovosti po celý leden, neboť plánovaný transport bylo třeba odložit. Americké letadlové lodě TF 38 ( ~ operační svaz) totiž 12. ledna zahájily operaci Gratitude: sérii útoků proti cílům od Saigonu a Cam Ranhu, přes Kanton a Hongkong až po Pescadory a Formosu. Jejich obětí se stal i konvoj HI-86, jehož zkázu přežily pouze tři doprovodné kaibókany.
Dne 29. ledna se ze Singapuru na Lingga přesunul i opravený Ójodo.
Plnění transportních povinností nebylo pro Hjúga a Ise žádnou novinkou, neboť již v listopadu 1944 v rámci 4. kókú sentai ( ~ divize letadlových lodí) přepravovaly vojáky a munici z Japonska na Filipíny.
Zúčastněné jednotky náhled|vpravo|Hjúga po přestavbě na hybridní bitevní–letadlovou loď 19. listopadu 1943. Během operace Kita-gó byla již nenesla katapulty a byla vlajkovou lodí šóšó Čiaki Macudy náhled|vpravo|Lehký křižník Ójodo, pravděpodobně na jaře 1944 náhled|vpravo|HMS Tantalus 5. srpna 1948 náhled|USS Blower někdy v letech 1944 až 1950
Japonské císařské námořnictvo Japonský svaz, který měl provést operaci Kita-gó, byl pojmenován Kanbutai ( ~ Svaz úspěšného konce). V den vyplutí došlo k reorganizaci struktury Kanbutai (Ójodo byl přeřazen k 4. kókú sentai a ta byla podřízena přímo Rengó kantai, Asašimo byl přeřazen k 21. kučikutai) a jeho struktura po reorganizaci byla následující:
Rengó kantai: 4. kókú sentai které velel šóšó (少将 ~ kontradmirál) Čiaki Macuda na Hjúga: Hjúga, velitel šóšó Tomekiči Nomura Ise, velitel šóšó Noboru Nakase Ójodo, velitel daisa ( ~ námořní kapitán) Kakuro Mutaguči 2. kantai ( ~ loďstvo): 2. suirai sentai ( ~ eskadra torpédoborců): 7. kučikutai ( ~ divize torpédoborců): Kasumi, velitel šósa ( ~ korvetní kapitán), nebo čúsa ( ~ fregatní kapitán) Hiró Jamana 21. kučikutai Asašimo, velitel šósa Joširó Sugihara Hacušimo, velitel šósa Masazo Sakawa
Sesterské bitevní lodě Ise a Hjúga byly v roce 1943 přestavěny na hybridní bitevní–letadlové lodě s plošinou pro manipulaci s letouny na zádi. V rámci 4. kókú sentai z obou lodí až do podzimu 1944 operovala kókútai 634 ( ~ letecký pluk/skupina), která ale byla zcela zničena při operacích z pozemních základen během nájezdu TF 38 na Formosu. Jelikož se s dalšími leteckými operacemi z těchto lodí nepočítalo, byly jejich katapulty počátkem listopadu 1944 demontovány.Lengerer, str. 13 V únoru 1945, během operace Kita-gó, tak pouze Ójodo disponoval katapultem, mohl nést dva hydroplány a zajistit jejich operace. Podle Lacroix & Wells Ójodo nesl své dva E13A1 minimálně do října 1944Lacroix & Wells, str. 628 a podle Bukała do podzimu 1944. Hacket & Kingsepp a Bukała se shodují ve startu jednoho hydroplánu z některé z lodí odpoledne 13. února, což – vzhledem k nezpůsobilosti obou bitevních hybridů – posouvá přítomnost hydroplánů na Ójodo minimálně do února 1945.
Spojenci Podle Hackett & Kingsepp se honu na Kanbutai zúčastnilo 23 spojeneckých ponorek, zatímco Lacroix & Wells zmiňuje „nejméně 25“ amerických ponorek.
Do kontaktu s Kanbutai se dostaly tyto ponorky: HMS Tantalus, velitel (~ komandér-poručík) Hugh Stirling „Rufus“ MacKenzie, DSO & Bar USS Bergall (SS-320), velitel (~ komandér–poručík) John Milton Hyde, NC USS Blower (SS-325), velitel James Harry Campbell USS Guitarro (SS-363), velitel Thomas Bullard Dabney USS Bashaw (SS-241), velitel Hoke S. Simpson USS Rasher (SS-269), velitel Benjamin Ernest Adams, Jr.
Operace Kita-gó Přípravy na cestu Když koncem ledna 1945 ustaly útoky TF 38 a ta se stáhla z Jihočínského moře, dostala operace Kita-gó zelenou. Dne 6. února se Hjúga, Ise, Ójodo a všechny tři doprovodné torpédoborce přesunuly z Lingga do Singapuru, přičemž Ise před Singapurem najela na magnetickou minu a byla výbuchem lehce poškozena. Rovněž Hjúga měla najet na magnetickou minu severně od Singapuru, ale jako datum je uváděn až 7. únor.
V Singapuru byly na Ise provedeny provizorní opravy a na jednotlivé lodě se začaly nakládat suroviny a produkty, které měly být převezeny do Japonska. Na Hjúga a Ise byly pro uložení nákladu pravděpodobně využity volné prostory hangáru a skladišť letecké munice a paliva, obdobně jako při listopadové misi na Filipíny. Podle Hackett & Kingsepp měly být na Hjúga a Ise naloženy sudy s ropou (přes 5000 sudů na každou loď), balíky kaučuku a krabice cínových prutů. Na Ójodo mělo být naloženo 300 tun kaučuku, zinku, rtuti, cínu a benzínu. Lacroix & Wells ale uvádějí odlišné složení nákladu:
Náklad plavidel 4. kókú sentai během operace Kita-gó podle Lacroix & WellsLacroix & Wells, str. 651HjúgaIseÓjodoCelkemLetecký benzín v sudech4994 sudů (cca 998,9 t)5200 sudů (cca 1040,1 t)žádný10 194 sudů (2039 t)Letecký benzín v nádržích100 t100 t70 t270 tBenzín v sudech326 sudů (65 t)žádnýžádný326 sudů (65 t)Kaučuk1750 t1750 t50 t3550 tCín1750 t1750 t120 t3620 tZinek200 t dalších kovů200 t dalších kovů40 t40+ tWolfram70 t70+ tRtuť20 t20+ tCelkem4863,9 t4840,1 t370 t10 074 t
Navíc si doprovodné torpédoborce mezi sebe rozdělily dalších 140 tun kaučuku a cínu.
Vedle nákladu strategických surovin se na plavidla 4. kókú sentai nalodilo i 1050 těžebních techniků (440 na Hjúga, 551 na Ise a 159 na Ójodo), kteří měli být z ropných polí na jihu přesunuti do Japonska. Zbývajících 100 techniků do celkového počtu 1150, který uvádí Hackett & Kingsepp se pravděpodobně nalodilo na doprovodné torpédoborce.
Plavba ze Singapuru do Japonska náhled|vlevo|První etapou operace Kita-gó byla plavba Jihočínským mořem ze Singapuru, podél pobřeží Francouzské Indočíny a jižní Číny do Makó na Pescadorech. K většině útoků ponorek došlo během této etapy. náhled|vlevo|Druhou etapou byla plavba z Makó podél čínských a korejských břehů, přes Šimonosecký průliv do Kure náhled|vlevo|Torpédoborec Asašimo 27. listopadu 1943 náhled|vlevo|Torpédoborec Hacušimo před válkou Večer 10. února 1945 vyplula Kanbutai ze Singapuru. Před sebou měla přes 2500 námořních mil (4630 km) cesty.
Ve 12.45 (GMT+8) následujícího dne zpozorovala na pozici vynořená ponorka HMS Tantalus japonský svaz, který plul pravděpodobně kurzem 25 °. Japonský svaz se vzhledem k ponorce nacházel na 125 ° ve vzdálenosti 17 námořních mil (31,5 km). Ponorka se pokusila zaujmout útočnou pozici pro útok torpédy, ale ve 14.25 byl zpozorován přibližující se letoun a ponorka se na pozici ponořila. Když se v 16.54 opět vynořila, byla již Kanbutai pryč a tak Tantalus pouze odeslal hlášení o kontaktu a zamířil rychlostí 14 uzlů (25,9 km/h) na severovýchod v naději, že japonský svaz zpomalí. Druhého dne Tantalus pronásledování vzdal a zamířil na základnu.
Téhož dne, kdy Tantalus vzdal pronásledování, tedy 12. února, dostaly tři americké ponorky rozkaz utvořit „vlčí smečku“ pro koordinovaný útok. Jednalo se o USS Bergall a USS Guitarro, které se setkaly ještě téhož dne, a o USS Blower, která se k nim přidala ráno 13. února. Tyto ponorky pak hlídkovaly u východního pobřeží Francouzské Indočíny, jižně od Chaj-nanu. Kvůli častým vzdušným kontaktům se ponorky musely několikrát ponořit, ale přesto ve 12.13 dne 13. února zachytil Bergall na pozici japonský svaz. Ponořený Bergal se pokusil zaútočit a ze vzdálenosti 4800 yardů (4389,1 m) vystřelil salvu šesti torpéd Mark XIV 3A na jednu z bitevních lodí. Poté se ponořil do větší hloubky a pokusil se uniknout. O necelých deset minut později se Bergall stal cílem protiútoku doprovodných torpédoborců a i když celkem patnáct svržených hlubinných náloží (pravděpodobně typu 2 modifikace 1 se 150kg výbušniny typu 97Lacroix & Wells, str. 579 a 763) ponorkou otřáslo, ta vyvázla pouze s lehkým poškozením. Ponorka si nárokovala jeden zásah bitevní lodě, ale žádné z vystřelených torpéd podle japonských záznamů svůj cíl nezasáhlo. Bergall se již o další útok nepokusil a druhý den zamířil na základnu do Subic Bay.
Po Bergallu se japonský svaz pokusil napadnout Blower na pozici . Ten se přiblížil až na 1800 yardů (1 645,9 m) a vystřelil jedno torpédo na Ójodo a salvu pěti torpéd na jednu z bitevních lodí. Sice si nárokoval zásah obou cílů, ale ani tady japonské záznamy americké nároky nepotvrzují a všechny lodě pokračovaly nepoškozené dál. Blower se rovněž o další útok nepokusil a dál pokračoval ve své hlídkové plavbě. Guitarro se k útoku nedostal.
Plavbu doprovázelo špatné počasí a když v 15.30 vyplula Kanbutai z jedné z přeháněk, katapultoval Ójodo hydroplán, který následně objevil na hladině plující ponorku USS Bashaw. Jedna z bitevních lodí zahájila po ponorce palbu z 356mm kanónů hlavní baterie na vzdálenost 24 000 yardů (21 945,6 m). Žádný granát sice ponorku nezasáhl – nejbližší dopadl míli (1852 m) od ponorky – ale stačilo to k tomu, že se ponorka musela nouzově ponořit a o útok se nepokusila.
Kromě ponorek zvažovali Spojenci i možnost leteckého útoku na japonský svaz. Ve dnech 13. až 15. února operovaly asi 300 mil (482,8/555,6 km) západně od Manily torpédoborce TU 77.3.15 ( ~ operační jednotka) HMAS Arunta a HMAS Warramunga. Ty měly za úkol případnou záchranu sestřelených spojeneckých letců v případě, že by se uskutečnil letecký útok na Kanbutai. K tomu ale nakonec pro špatné počasí nedošlo.