Tatra K2 je dvoučlánková tramvaj, která byla vyráběna v letech 1967 (prototypy v roce 1966) až 1983 v podniku ČKD Praha, závod Tatra Smíchov a která byla odvozena od standardního vozu Tatra T3. Celkem bylo vyrobeno 569 vozů této první sériově vyráběné československé kloubové tramvaje, jež našla uplatnění jak u tuzemských dopravních podniků, tak i v zahraničí (Sarajevo a Sovětský svaz). V současnosti tramvaje K2 jezdí již pouze v Bratislavě, Brně a Sarajevu, především již v modernizovaném provedení (rekonstrukce jsou prováděny od poloviny 90. let 20. století).
Historické pozadí Protože klasické tramvaje koncepce PCC nemohly nahradit několikavozové vlaky starých dvounápravových tramvají, [Dále jen Butschek.] přistoupil podnik ČKD na začátku 60. let 20. století k vývoji kapacitnější dvoučlánkové tramvaje odvozené z typu Tatra T3, která byla označena jako Tatra K1 a jejíž dva prototypy byly vyrobeny v roce 1964. Problémy ale nastaly u nespolehlivé elektrickopneumatické výzbroje. Proto v roce 1966 vznikly dva prototypové vozy s celoelektrickou výzbrojí, které byly označeny jako K2.
Výroba tramvají K2 poté pokračovala, zejména pro československé dopravní podniky, až do roku 1983. Nástupcem typu K2 se měly stát tramvaje Tatra KT6, jejich vývoj ale byl zastaven.
Konstrukce náhled|upright|Interiér brněnské tramvaje K2YU Tatra K2 je jednosměrný šestinápravový motorový tramvajový vůz, jehož skříň se skládá ze dvou částí – článků. Po mechanické stránce je shodný se svým předchůdcem, tramvají K1. Krajní podvozky jsou hnací, převzaté z tramvaje Tatra T3, střední podvozek je běžný (bez motorů, ale s elektromagneticky ovládanými čelisťovými brzdami a kolejnicovými brzdami) a spočívají na něm oba články (tzv. Jakobsův podvozek). Kloubové spojení obou článků skříně se nachází na středním podvozku, průchod je krytý měchem. Oproti standardním vozům T3 se v ose spodku tramvaje nenachází masivní centrální nosník, celý spodek je vylehčen. Rozdílně jsou také provedeny bočnice, kdy nosný plech jejich spodních částí se nachází na vnitřní straně a z venkovní strany je kryt přinýtovanými plechy s prolisy (tyto vlnité plechy, pro tramvaje K2 typické, byly při pozdějších modernizacích a opravách odstraňovány a nahrazovány plechy hladkými). V každém článku se v pravé bočnici nacházejí dvoje čtyřkřídlé skládací dveře ovládané elektricky. Čela tramvaje jsou vyrobena z laminátové skořepiny a byla navržena Františkem Kardausem (shodná s typem T3).
Podlaha se v tramvaji K2 nachází ve výšce 900 mm nad temenem kolejnice. Interiér vozu je z vnitřní strany obložen umakartem (bočnice pod okny), strop tvoří dřevovláknité desky, podlaha je vyrobena z vodovzdorné překližky, která je pokryta gumovým kobercem. Okenní skla jsou uchycena v karoserii pomocí gumových profilů. Horní část oken je posuvná, k větrání kromě toho slouží i čtyři stropní větrací klapky. Osvětlení je řešeno pomocí zářivek, topení je odporové, v prvním článku ve stojanech sedadel, v článku zadním v bočnicích.Butschek, s. 77. Laminátové sedačky (u prvních sérií koženkové) pro cestující jsou v tramvaji K2 rozmístěny ve třech řadách 2+1. V přední části vozu se nachází oddělená kabina řidiče, který ovládá tramvaj jízdním a brzdovým pedálem.
Tramvaj K2 je vybavena elektrickou výzbrojí typu UA12 s odporovou regulací výkonu. V krajních podvozcích se nachází vždy dva trakční motory TE 022 (každý pohání jednu nápravu), které jsou zapojeny sériově, vzájemné spojení obou podvozků je paralelní. Motory s cizí ventilací jsou napájeny přes sériově zapojené omezovací a pojezdové odpory a zrychlovač. Při rozjezdu vozu je plně využit odpor zrychlovače (na rozdíl od tramvají T2 a T3). Napájení řídících obvodů a chlazení motorů prvního podvozku je vyřešeno motorgenerátorem, motory třetího podvozku mají vlastní motorventilátor. Elektrický proud je odebírán z trolejového vedení pantografem na předním článku, u vozů K2YU z prvních sérií pro Sarajevo byl sběrač proudu umístěn na článku zadním.
Vyráběny byly verze K2 pro Československo, K2SU pro Sovětský svaz a K2YU pro Jugoslávii, přičemž rozdíly mezi jednotlivými variantami byly malé.
Rekonstrukce a modernizace náhled|Modernizovaná tramvaj Tatra K2R První větší úpravou tramvají K2 byla změna zapojení motorů při snaze uspořit elektrickou energii, která byla realizována u vozů provozovaných v Brně. Při takzvaných „malých modernizacích“ došlo k takové úpravě, že při rozjezdu tramvaje byly obě skupiny motorů spojeny sériově a teprve při dosažení určité rychlosti došlo ke změně zapojení na původní paralelní.Butschek, s. 79. Takto upravené tramvaje byly označeny jako K2MM, rekonstrukce probíhaly mezi lety 1984 a 1996 v ústředních dílnách Dopravního podniku města Brna. Na typ K2MM bylo celkem upraveno 67 brněnských vozů K2, kvůli problémům s přepínáním ze sériového na sérioparalelní zapojení ale byly tyto úpravy postupně zrušeny.
Modernizace zásadnějšího charakteru tramvají K2 provozovaných v Česku a na Slovensku probíhají postupně od roku 1995, v současné době jsou již spíše upřednostňovány novostavby tramvají na dokladech původních starších vozů.
Typ Modernizace Modernizacev letech Provozy Tatra K2G el. výzbroj TV8 1995–2005 Ostrava, Bratislava Tatra K2RTatra K2R.03 nový design, el. výzbroj TV8 1995–19981997–1999 Brno Tatra K2S nový design, el. výzbroj TV14 nebo TV Progress 1998–2009 Bratislava Satra II nový design, el. výzbroj TV14 nebo Siemens 1998–201? Sarajevo Tatra K2T el. výzbroj TV14 1999–2000 Brno Tatra K2R.03-P nový design, el. výzbroj TV Progress 2000–2002 Brno Tatra K2P el. výzbroj TV Progress 2000–2005 Brno, Ostrava Tatra K3R-N nový design, el. výzbroj TV Progress, nový střední nízkopodlažní článek 2002–2004 Brno Satra III nový design, el. výzbroj Siemens, nový střední nízkopodlažní článek 2004–201? Sarajevo
Novostavby Novostavby modernizovaných tramvají K2 jsou prováděny od poloviny prvního desetiletí 21. století. Vozy jsou oficiálně vedeny jako rekonstruované, fakticky se ale jedná o novostavby tramvají (v některých případech jsou použity např. původní podvozky), které obdrží doklady od právě vyřazovaného vozu, který je poté sešrotován.
Typ Modernizace Výrobav letech Provozy Tatra K3R-N nový design, el. výzbroj TV Progress, nový střední nízkopodlažní článek 2006 Brno Tatra K2S nový design, el. výzbroj TV Progress 2007–2009 Bratislava VarioLF2R.E nový design, el. výzbroj TV Europulse, částečně nízkopodlažní vůz 2008–2018 Brno VarioLF2R.S nový design, el. výzbroj Škoda, částečně nízkopodlažní vůz 2013–2014 Ostrava
Dodávky tramvají V letech 1966 až 1983 bylo vyrobeno celkem 569 tramvají K2. Jejich největšími provozovateli se staly některé československé dopravní podniky, které vozy typu K2 provozují doposud. Část tramvají byla v 60. letech exportována do Sovětského svazu, kde se ale příliš neuchytily a byly poměrně brzy vyřazeny. Necelá stovka kusů byla dodána i do Sarajeva, kde vozy tohoto typu dosud jezdí.
Současný stát Město Článek Typ Roky dodávek Počet vozů Evidenční číslapři dodání Poznámky Zdroj Sarajevo článek K2YU 1973–1983 90 201–290 Brnočlánek K2 1967–1983 120 601–607, 1008–1117 č. 607 – první prototyp; čísla 1024, 1046 a 1105 obsazena dvakrát K2YU 1983 15 1118–1132 Ostravačlánek K2 1967–1969 8 802–809 K2YU 1983 2 810–811 Jekatěrinburg článek K2SU 1967–1969 20 801–820 Moskva článek K2SU 1967–1970 60 151–211 č. 151 – druhý prototyp; kromě čísla 156 Novosibirsk článek K2SU 1967–1969 36 121–156 Rostov na Donu článek K2SU 1968 5 1001–1005 Samara článek K2SU 1967–1969 30 1001–1030 Tula článek K2SU 1969–1970 19 401–419 Ufa článek K2SU 1968–1969 35 Bratislavačlánek K2 1969–1977 86 309–394 K2YU 1983 3 7085–7087 Charkov článek K2SU 1968–1969 40 1901–1940
Provoz tramvají Tatra K2
Prototypy Dva prototypy tramvaje K2 byly vyrobeny v roce 1966 a pro zkušební jízdy v Praze byly označeny čísly 7000 a 7001. Vůz č. 7000 byl na konci roku 1966 předán do Mostu, kde zkoušky pokračovaly i během roku 1967. Na přelomu let 1967 a 1968 byl odprodán do Brna, kde byl s číslem 607 zařazen začátkem roku 1968 do běžného provozu. V roce 1969 byl přeznačen na číslo 1007, vyřazen byl jako první brněnský vůz K2 (vyjma požárů) v roce 1988 a následně byl sešrotován.
Druhá prototypová tramvaj č. 7001 byla po zkouškách v Praze odprodána do Moskvy, kde obdržela č. 151. Zřejmě nedlouho poté byl vůz předán do Novosibirska, kde dostal evidenční číslo 120; vyřazen byl pravděpodobně někdy v 70. či 80. letech 20. století. Podle jiného zdroje byla tramvaj z Československa odprodána přímo do Novosibirska, kde jezdila s číslem 121.
Česko náhled|Pražská Tatra K2 při zkušební jízdě (leden 2023)
Praha V Praze se v pravidelném provozu žádná Tatra K2 nevyskytovala, především kvůli nevhodnosti do kopcovitých oblastí. Nicméně v roce 2021 pražský Dopravní podnik odkoupil jeden vůz z Bratislavy. Po renovaci v Brně byl v prosinci 2022 převezen do Prahy a 3. února 2023 představen veřejnosti. Tramvaj získala ev. č. 7000, především s odkazem na historii. Jezdí na linkách 23 a 42.
Brno náhled|Tramvaj Tatra K2 Dopravního podniku města Brna v celovozové reklamě náhled|Brněnský vůz K2YU s elektronickými informačními panely Největším provozovatelem tramvají K2 se stal Dopravní podnik města Brna (DPmB). Do moravské metropole bylo prvních šest vozů (č. 601–606) dodáno počátkem roku 1967, jejich pravidelný provoz byl zahájen 19. února téhož roku. Tramvaj č. 605 byla vystavena na Mezinárodním strojírenském veletrhu konaném v září, v provozu se proto objevila až v říjnu 1967. Na začátku roku 1968 byl zakoupen sedmý vůz (č. 607), jednalo se o prototyp, který byl předtím zkoušen v Praze a Mostě. Roku 1969 došlo k přečíslování tramvají, vozy byly nově označeny čísly 1001–1007. Dodávky tramvají K2 do Brna pokračovaly v letech 1969, 1973, 1974, 1975 a 1977 až do evidenčního čísla 1117 (celkem tedy 117 kusů).
Na přelomu let 1975 a 1976 byl vůz č. 1013 zkušebně zapůjčen do Budapešti. Ve druhé polovině 70. let došlo k několika požárům, při nichž byly tramvaje K2 zničeny. Proto DPmB zakoupil od ČKD náhradní vozové skříně, případně i celé nové tramvaje. Jednalo se o vozy č. 1024 (nový z roku 1977), č. 1046 (z roku 1979) a č. 1105 (z roku 1982).
V roce 1983 přibylo do Brna posledních 15 tramvají K2 (č. 1118–1132), tentokrát v provedení K2YU, které byly původně určeny pro Sarajevo. V roce 1984 byl vůz č. 1118 upraven v rámci tzv. „malé modernizace“ na typ K2MM. Do provozu s cestujícími byl vypraven až po rozsáhlých zkouškách na jaře 1986. Následně byly tyto rekonstrukce provedeny i u dalších vozů, příliš se ale neosvědčily a tramvaje byly později uvedeny do původního stavu.
Roku 1995 byly zahájeny skutečné modernizace tramvají K2, které se již blížily hranici životnosti. Nejdříve byl rozběhnut projekt Tatra K2R, který se vlivem několika událostí (nedostatek finančních prostředků, krach ČKD, aj.) transformoval do tramvají Tatra K2R.03, K2R.03-P, K2T a K2P. Hlavním účelem těchto modernizací (kromě celkové opravy vozu) bylo nahrazení nehospodárné elektrické výzbroje. Celkově bylo modernizováno 44 vozů K2, k nimž se v roce 2004 přidaly ještě dvě tříčlánkové tramvaje Tatra K3R-N.