Vinzenz Priessnitz (případně také psán Vincenz Prisnitz, Vincenz Prißnitz), česky Vincenc Priessnitz (4. října 1799 Gräfenberk u Frývaldova (dnes Jeseník) – 28. listopadu 1851 Gräfenberk) byl zakladatel přírodního léčitelství rakouského původu a německé národnosti, žijící na Gräfenberku u Frývaldova (dnes Lázně Jeseník) ve slezské části Jeseníků. Prosazoval například léčbu prací, čerstvým vzduchem a čistou horskou vodou. Položil tak základy hydroterapie. Je znám také pro Priessnitzův obklad. Je zakladatelem světoznámých lázní, léčil se u něj například Nikolaj Vasiljevič Gogol. Rok 1999 vyhlásilo UNESCO, při příležitosti dvoustého výročí Priessnitzova narození, významným kulturním výročím. V roce 2014 byly tradiční léčebné procedury a odkaz Vincenze Priessnitze zapsány na Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury České republiky.

Život

Dětství Narodil se do rodiny prostého chalupníka v osadě Gräfenberk. Ta měla v té době přibližně 15 chalup a ta Priessnitzova se nacházela nejvýše. Osada byla založena měšťany z Frývaldova, kteří si zde zbudovali domy, aby měli blíže na svá chudá políčka a do lesa. Vincenz byl těžce zasažen smrtí svého staršího bratra Josefa a oslepnutím otce. Obojí se připisuje špatné práci ranhojiče a báby kořenářky. Od dvanácti let se tedy musel starat o hospodářství, matku, sestru a slepého otce.

Počátky léčby Legenda říká, že k léčení vodou jej inspirovala zraněná srna, kterou jako dítě pozoroval, jak si chodí omývat ránu do pramene, až do úplného vyléčení. Ve 14. letech mu při svážení dřeva skříply otěže ruku, bolest následně tišil mokrými zábaly. V 16 letech utrpěl těžký úraz, když mu hrudník přejel povoz se splašenými koňmi. Přivolaný ranhojič prohlásil jeho zranění za nevyléčitelná. V nejlepším případě z něj měl být nadosmrti mrzák. Priessnitz se vyléčil sám pomocí studených obkladů a vody, zlomená žebra si rovnal o opěradlo židle. Zpráva o zázračném vyléčení mladého chalupníka se rozšířila po kraji. Začal nejprve léčit zvířata sousedů a později i obyvatele Gräfenberku a okolí. Časem se pověst o jeho schopnostech rozšířila a začal léčit i významné občany z Frývaldova a dokonce i z Vídně. V roce 1822 dal přestavět rodný dům ve zděnou budovu s patrem (první na Gräfenberku) a v přízemí umístil necky a v další místnosti byly lehátka. Tak vznikl první vodoléčebný ústav na světě.

náhled|Hrobka Vincence Priessnitze, ve které je pohřben s manželkou Žofií a dcerou Karolínkou.

Lázně Dostával se do konfliktu s místními ranhojiči a chirurgy (zejména frývaldovští lékaři Jan Dittrich a Antonín Günter), kteří na něho podali stížnost. Vadilo jim, že laik léčí zadarmo a úspěšně každého, kdo přijde, čímž přicházeli o živobytí. V roce 1831 bylo Priessnitzovi uděleno úřední povolení k provozu lázeňského zařízení k očistě těla, pod řadou podmínek (bude léčit jen místní, nebude podávat léky, nebude provádět chirurgické zákroky). Zásadní podmínka byla, že na jeho práci budou dohlížet frývaldovští ranhojiči Günther a Dittrich.

Priessnitz nechal přistavět další dům, který měl osmnáct místností pro hosty. V roce 1832 se počet pacientů téměř zdvojnásobil. Do rozšiřování schválených lázní však zasáhla jiná hrozba – epidemie cholery. V roce 1833 napsal, po návštěvách lázní, vratislavský lékař A. H. Kröber první knihu o léčiteli – „Priessnitz in Gräfenberg und seine Methode das kalte Wasser gegen verschiedene Krankheiten des Menschlichen Körpers anzuwenden“ (Vincenz Priessnitz na Gräfenbergu aneb jeho metoda použití studené vody proti různým nemocem lidského těla). V roce 1834 byl postaven další dům a vetší jídelna. Kontrola odborné komise, pod vedením barona Ludvíka von Türkheim, zjistila, že Priessnitzova léčebná metoda je novým jevem v oblasti zdravotnictví a měla by jí být věnována plná pozornost. Komise se postavila proti zrušení místního ústavu. Záhy získal Priessnitz povolení k provozování lázní bez omezení. V roce 1837 postavil další léčebný dům s tělocvičnou. K ochraně lázeňských hostů byla vytvořena lázeňská policie. V lázních se tou dobou léčilo až 1500 pacientů ročně.

Lékař, hospodář a rodina Patřil mezi silné osobnosti s výborným pozorovacím talentem a dobrou pamětí. Lidmi byl oceňován pro svoji skromnost, obětavost, střídmost, ale i pro věcnost, neústupnost a důslednost. Manželka Sofie měla na starosti stravování hostů. Narodilo se jim osm dětí. První byla Sofie (* 1830), druhý syn František během jednoho roku zemřel. Další byly dcery Terezie (* 1833), Marie (* 1835), Anna (* 1836), Antonie (* 1837), Karolina (* 1840) a Albertina (* 1841). Pro rodinu koupil v roce 1841 velký dům se zahradou v Javorníku.

Byl také dobrý hospodář a sedlák. Rád pracoval na polích. Vybudoval léčebné lázně a postupně získal značný majetek. Mezi lety 1841–1847 koupil v okolí několik zemědělských statků. Snažil se hospodářství modernizovat. Chystal se postavit první parní mlýn ve Slezsku, stavba nebyla však realizována. Také kupoval cenné papíry nebo půjčoval peníze. Ctěl zabezpečit věno pro dcery. Léčil však i nemocné bez prostředků. Pokud jeho léčba neměla požadované výsledky, odmítl honorář.

Postupně přemýšlel o svém nástupci. Nejmladší dcera Sofie se zajímala o léčení, ale v roce 1847 se provdala za šlechtice a velkostatkáře Josefa Ujháziho. Ve stejném roce se ještě do rodiny narodil syn Vincenz Pavel Priessnitz. Po zrušení roboty těžko získával pracovníky na práci na svém statku. Jeho zdraví se rychle zhoršovalo. Zemřel 28. listopadu 1851. Manželka požádala pitvu a byla zjištěna již neléčitelná atrofická cirhóza jater.

Odkaz

Další vodoléčebné lázně Do místních lázní přijížděli lékaři z celé Evropy a věnovali se studiu Priessnitzovy léčebné metody. Bavorští lékaři zde pobývali mezi lety 1837 až 1839 a později ve svých krajích založili podobné vodoléčebné ústavy. Prusko povolilo zřizovat vodoléčebné ústavy také osobám bez lékařského vzdělání. V meklenburském velkovévodství byly založeny troje vodoléčebné lázně.

V Čechách založil první vodoléčebný ústav v roce 1839 v Desné Josef Schindler. Po smrti Priessnitze odešel do vedení jeho lázní a lázně v Desné zanikly. Další vodoléčebné lázně Lázně Jeleč postavil v roce 1841 vojenský lékař Johann Mayer. Léčil nervové potíže, trávící nemoci, revma, dnu a ischias. Pacienti přijížděli z Anglie, Holandska a Saska. Lékař Antonín Šlechta založil v roce 1841 lázně Sedmihorky, jejichž domácí řád byl podobný Priessnitzovu. Návštěvníci zde byli z vyšších společenských nebo uměleckých kruhů. V roce 1938 založil vodoléčebný ústav v Bardejově lékař Antona Horváta (současné Bardejovské Kúpele). Také ve Francii i Anglii byly zřizovány vodoléčebné ústavy na základě Priessnitzových léčebných postupů.

Sebastian Kneipp Jeho metody studoval i významný bavorský kněz a léčitel Sebastian Kneipp.

Uznání a pomníky Na počest úspěšného léčitele nechali majetní lidé stavět pomníky, menší pomníky pak byly postaveny přímo u pramenů. Například hrabě Erdödy a baron Wesselényi, kteří nechali na promenádě postavit sochu lva – „Maďarský pomník“. V roce 1841 nechal postavit „Francouzský pomník“ rytíř M. de Plaremberg. Český pomník (základní kámen položen v roce 1870) tvoří kovová socha Hygieia stojící na stupňovitém kamenném podstavci. Přední stranu podstavce zdobí kruhový medailon s plastikou hlavy Priessnitze. (dílo J. V. Myslbeka a Antonína Wiehla).

Také v zahraničí lze nalézt odkazy na úspěšného léčitele. V Poznani byla postavena kašna s medailonem a portrétem Priessnitze. Na pomníku ve Vídni seděl Priessnitz v zamyšlení na širokém křesle. Pomník byl poškozen v roce 1945 atd.

Koncem devadesátých let 20. století byl postaven Bernský pramen. Řada památníků je propojena sedmikilometrovou naučnou stezkou Vincenze Priessnitze s devíti zastaveními (80 pramenů) či Stezkou Víly pramene.TINZOVÁ, Bohumila; ABT, Lukáš a ŠOS, Marcel. Stezkou Víly pramene. Jeseník: Město Jeseník, 2009. 26 s. . Dostupné také z: http://www.jesenicko.eu/images/stories/krok_za_krokem/stezkou_vily_pramene-cz-nahled.pdf

Ohlasy v literatuře a v médiích O jeho životě a díle bylo napsáno přes 400 knih, převážná část v němčině. První byla vydána kniha J. E. M. Selingera Vincenz Priessnitz, Eine Lebensbeschreibug (Vincenz Priessnitz, Životopis) v roce 1852 ve Vídni. Mezi významné patří životopis ke stému výročí narození z roku 1899, který napsal básník a spisovatel Philo vom Walde (vl. jménem Johannes Reinelt). Životopisný román o životě Vincenze Priessnitze vydal v roce 1987 pod názvem Prameny živé vody právník a spisovatel Miloš Kočka. Z této knihy vychází stejnojmenná rozhlasová adaptace z roku 1989 a také film Vincenz Priessnitz z roku 1999, ve kterém titulní roli ztvárnil Ctislav Doseděl (mladý Priessnitz) a Petr Král (starý Priessnitz), scénář a režie Pavel Linhart. Na podzim roku 2006 vyšla encyklopedická kniha Vincenz Priessnitz: světový přírodní léčitel, autory jsou Miloš Kočka a lékař Alois Kubík. V roce 2016 měla premiéru volná rozhlasová adaptace Kočkova románu s názvem Génius, nebo šarlatán jako připomínka 165. výročí smrti Vincenze Priessnitze.Génius, nebo šarlatán. Na motivy románu Miloše Kočky „Prameny živé vody“ napsala Šárka Kosková, dramaturgie Zuzana Drtinová Vojtíšková, režie Vlado Rusko. ČRo Dvojka. Premiéra 1. dílu 26. 11. 2016 v 13.05 hod., premiéra 2. dílu 3. 12. 2016 v 13.05 hod. V roce 2021 vznikl v Českém rozhlase Olomouc původní životopisný seriál Vodolékař.Podle tohoto léčitele se také jmenuje známá jesenická rocková skupina Priessnitz.

Odkazy Reference

Literatura SELINGER, Engelbert Maximilian. Životní příběh Vincence Priessnitze. Z něm. přel. Alois Kubík. Jeseník: Společnost Vincenze Priessnitze, 2014. 125 s. . KOČKA, Miloš. Prameny živé vody: (Vincenz Priessnitz). 4., upr. vyd. Štíty: Veduta, 2008. 233 s. . KOČKA, Miloš. Vincenz Priessnitz: prameny živé vody. 3., dopl. a rozš. vyd. Štíty: Veduta, 2001. 282 s.,  s. obr. příl. . KOČKA, Miloš a KUBÍK, Alois. Vincenz Priessnitz: světový přírodní léčitel. 1. vyd. Štíty: Veduta, 2006. 181 s. . KOČKA, Miloš. Vincenz Priessnitz: světový přírodní léčitel: 1799–1851. 2. vyd. Jeseník: Vlastivědné muzeum Jesenicka, 2005. 15 s. Edice Z historie a přírody Jesenicka, sv. 4. . Vincenz Priessnitz (1799–1851): almanach k 200. výročí narození. Red. Bohumila Tinzová a kol. Jeseník: Město Jeseník, 1999. 105 s.,  s. obr. příl. .

Související články Lázně Jeseník

Externí odkazy

Kategorie:Němečtí lékaři Kategorie:Léčitelé Kategorie:Podnikatelé 19. století Kategorie:Podnikatelé z Jeseníku Kategorie:Osobnosti na českých poštovních známkách Kategorie:Narození 4. října Kategorie:Narození v roce 1799 Kategorie:Narození v Jeseníku Kategorie:Úmrtí 28. listopadu Kategorie:Úmrtí v roce 1851 Kategorie:Úmrtí v Jeseníku Kategorie:Pohřbení v Jeseníku Kategorie:Muži