James Earl „Jimmy“ Carter, Jr. (1. října 1924 Plains, Georgie – 29. prosince 2024 Plains, Georgie)Jimmy Carter, former US president, dies aged 100,BBC, 29.12.2024 byl americký demokratický politik, 39. prezident Spojených států amerických (1977–1981), 76. guvernér Georgie (1972–1975) a člen georgijského senátu (1962–1966). V roce 2002 obdržel Nobelovu cenu za mír. Jako jediný americký prezident se dožil více než 100 let. V roce 2012 překonal Hooverovo rekordní období dožití od opuštění prezidentského úřadu, které při Carterově úmrtí činilo 43 let.
V prezidentských volbách roku 1976 porazil republikánského kandidáta Geralda Forda.
Mládí James Earl Carter Jr. se narodil 1. října 1924 v Plains v Georgii v nemocnici, kde jeho matka pracovala jako zdravotní sestra. Carter se tak stal prvním americkým prezidentem narozeným v nemocnici. Byl nejstarším synem Bessie Lillian Gordyové a Jamese Earla Cartera Sr. Carter je potomkem anglického přistěhovalce Thomase Cartera, který se usadil v kolonii Virginie v roce 1635. Četné generace Carterů žily jako pěstitelé bavlny v Georgii. Plains bylo v době Carterova narození městem s 600 obyvateli. Jeho otec byl úspěšný místní podnikatel, který provozoval obchod se smíšeným zbožím a byl investorem do zemědělské půdy. Carterův otec předtím sloužil jako podporučík v záloze v U.S. Army Quartermaster Corps během první světové války.
Během Carterova dětství se jeho rodina několikrát stěhovala, usadila se například na prašné cestě v nedaleké vesnici Archery, která byla téměř celá osídlena chudými afroamerickými rodinami. Jeho rodina měla nakonec další tři děti: Gloria, Ruth a Billy. Se svými rodiči vycházel dobře. Jeho matka byla v dětství často v práci dlouhé hodiny. Přestože jeho otec byl neochvějně pro segregaci, dovolil Jimmymu, aby se spřátelil s dětmi černošských farmářů.
Vzdělání Carter navštěvoval Plains High School od roku 1937 do roku 1941, absolvoval pouze jedenáct tříd, škola totiž neměla dvanáctou třídu. V té době byly Archery a Plains zbídačeny Velkou hospodářskou krizí, ale rodina těžila ze zemědělských dotací v rámci programu New Deal. Carter sám byl pilným studentem se zálibou ve čtení. Jako dospívající hrál Carter v basketbalovém týmu Plains High School a také se připojil k mládežnické organizaci s názvem Future Farmers of America, která mu pomohla rozvinout celoživotní zájem o práci se dřevem.
Carter dlouho snil o tom, že bude navštěvovat námořní akademii Spojených států. V roce 1941 zahájil bakalářské studium inženýrství na Georgia Southwestern College v nedalekém Americusu v Georgii. Následující rok přestoupil na Georgia Institute of Technology v Atlantě a v roce 1943 byl přijat na námořní akademii. Byl dobrým studentem, ale byl považován za rezervovaného a tichého. Během studia na akademii se Carter zamiloval do Rosalynn Smithové, kamarádky jeho sestry Ruth. Vzali se krátce po jeho promoci v roce 1946. Hrál fotbal za námořní záložníky. Studium zakončil v roce 1947 na 60. místě z 821 poddůstojníků a s titulem bakaláře věd, dosáhl hodnosti praporčíka.
Námořní kariéra náhled|Carter s Rosalynn Smithovou a jeho matkou při promoci v Námořní akademii v Annapolisu, 5. června 1946 Od roku 1946 do roku 1953 žil Carterovi ve Virginii, na Havaji, v Connecticutu, New Yorku a Kalifornii, během Carterova nasazení v Atlantické a Pacifické flotile. V roce 1948 zahájil důstojnický výcvik pro ponorkovou službu a sloužil na palubě USS Pomfret. V roce 1949 byl povýšen na poručíka. V roce 1951 byl přidělen k dieselové/elektrické USS K-1 (SSK-1), kvalifikoval se pro velení a sloužil na několika pozicích, včetně výkonného důstojníka.
V roce 1952 začal spolupracovat s rodícím se programem jaderných ponorek námořnictva, vedeným kapitánem Hymanem G. Rickoverem, který měl vysoké standardy a požadavky na své muže a stroje. Carter později řekl, že vedle svých rodičů měl Rickover největší vliv na jeho život. Byl poslán do Naval Reactors Branch of the Atomic Energy Commission ve Washingtonu, D.C. na tříměsíční dočasnou službu, zatímco Rosalynn se přestěhovala se svými dětmi do Schenectady v New Yorku.
Dne 12. prosince 1952 způsobila nehoda s experimentálním reaktorem NRX v laboratořích Atomic Energy of Canada Chalk River částečné roztavení reaktoru, což mělo za následek miliony litrů radioaktivní vody, která zaplavila suterén reaktorové budovy. To zanechalo jádro reaktoru v troskách. Carter byl poslán do Chalk River, aby vedl americkou údržbářskou posádku, která se připojila k dalšímu americkému a kanadskému servisnímu personálu, aby pomohla při odstavení reaktoru. Náročný proces vyžadoval, aby si každý člen týmu oblékl ochranné vybavení a byl spuštěn jednotlivě do reaktoru po dobu 90 sekund, čímž se omezilo jejich vystavení radioaktivitě během demontáže zničeného reaktoru. Když byl Carter spuštěn dovnitř, jeho úkolem bylo jednoduše otočit jedním šroubem. Během a po svém prezidentství Carter řekl, že jeho zkušenosti v Chalk River formovaly jeho názory na atomovou energii a vedly ho k zastavení vývoje neutronové bomby.
V březnu 1953 Carter zahájil jadernou školu, šestiměsíční kurz pokrývající provoz jaderných elektráren na Union College v Schenectady. Jeho záměrem bylo nakonec pracovat na palubě USS Seawolf, která měla být druhou americkou jadernou ponorkou. Jeho plány se změnily, když jeho otec zemřel na rakovinu v červenci, dva měsíce před zahájením výstavby Seawolf. Carter získal uvolnění z aktivní služby, aby mohl převzít rodinný obchod s arašídy. Carter opustil aktivní službu 9. října 1953. Do roku 1961 sloužil v neaktivních námořních zálohách a službu opustil v hodnosti poručíka. Mezi jeho ocenění patří American Campaign Medal, World War II Victory Medal, China Service Medal a National Defense Service Medal.
Zemědělství Po vyrovnání dluhů a rozdělení majetku mezi dědice zdědil Jimmy poměrně málo. Rok poté žil se svojí ženou Rosalynn a jejich třemi syny ve městě Plains. Carter měl znalosti ve vědeckých a technologických předmětech a rozhodl se rozšířit rodinné podnikání a pěstovat arašídy. Přechod od námořnictva k zemědělci a obchodníkovi byl obtížný, protože jeho sklizeň v prvním roce selhala kvůli suchu a Carter si musel půjčovat, aby farma nezkrachovala. Mezitím navštěvoval kurzy a četl o zemědělství, zatímco Rosalynn se učila účetnictví, aby spravovala obchodní knihy. Zhruba po roce Carterovi rozšířili podnikání a stali se docela úspěšnými.
Počátky politické kariéry (1963–1971) Senátor státu Georgia (1963–1967) Když v roce 1954 v Plains vyvolalo rasové napětí rozhodnutí Nejvyššího soudu Spojených států ve věci Brown vs. Board of Education, Carter upřednostňoval rasovou toleranci a integraci, ale často si tyto pocity nechával pro sebe, aby si neudělal nepřátele. V roce 1961 začal více mluvit o integraci jako člen baptistické církve a předseda školní rady okresu Sumter. V roce 1962 Carter oznámil svou kampaň na volné senátní křeslo ve státě Georgia patnáct dní před volbami. Rosalynn, která měla instinkt pro politiku a organizaci, byla nápomocná v jeho kampani. Zatímco předčasné sčítání hlasovacích lístků ukázalo, že Carter zaostává za svým oponentem Homerem Moorem, později se ukázalo, že to byl výsledek podvodného hlasování. Bylo zjištěno, že podvod zorganizoval Joe Hurst, předseda Demokratické strany v okrese Quitman. Carter zpochybnil výsledek voleb, který byl při vyšetřování potvrzen jako podvodný. Následně se konaly další volby, ve kterých Carter vyhrál nad Moorem.
Hnutí za občanská práva bylo v plném proudu, když Carter nastoupil do úřadu. On a jeho rodina se stali věrnými stoupenci Johna F. Kennedyho. Carter zprvu o této otázce mlčel, i když polarizovala většinu okresu, aby si neodcizil své segregacionistické kolegy. Carter vstoupil do státního Demokratického výkonného výboru dva roky po nástupu do úřadu. Stal se předsedou Komise pro plánování a rozvoj západní centrální Georgie, která dohlížela na vyplácení federálních a státních grantů na projekty, jako je obnova historických míst.
Když byl Bo Callaway v roce 1964 zvolen do Sněmovny reprezentantů Spojených států, Carter okamžitě začal plánovat, že se mu postaví. Oba se předtím střetli o to, která dvouletá vysoká škola bude státem rozšířena na čtyřletý vysokoškolský program, a Carter viděl Callawaye – který přešel k Republikánské straně – jako soupeře, který reprezentuje aspekty politiky, kterými pohrdal. Carter sám byl znovu zvolen na druhé dvouleté funkční období ve státním senátu, kde předsedal výboru pro vzdělávání a ke konci volebního období seděl v rozpočtovém výboru. Přispěl také k návrhu zákona, který rozšířil financování celostátního vzdělávání a získal čtyřletý program Georgia Southwestern State University. Využil své práce v oblasti regionálního plánování a pronášel projevy po celém obvodu, aby se zviditelnil potenciálním voličům. Poslední den volebního období Carter oznámil svou kandidaturu do Sněmovny reprezentantů. Nicméně, Callaway se rozhodl kandidovat na guvernéra Georgie, a Carter opustil své vlastní úsilí a také se rozhodl kandidovat na guvernéra.
Guvernérské kampaně 1966 a 1970 V guvernérských volbách v roce 1966 Carter kandidoval proti liberálnímu bývalému guvernérovi Ellisu Arnallovi a konzervativnímu segregacionistovi Lesteru Maddoxovi v demokratických primárkách. Na tiskové konferenci popsal svou ideologii jako „konzervativní, umírněnou, liberální a uprostřed. … Věřím, že jsem komplikovanější člověk.“ Prohrál primárky, ale získal dostatek hlasů jako kandidát na třetím místě, aby donutil Arnalla k druhému kolu voleb s Maddoxem, který pak těsně porazil Arnalla. Ve všeobecných volbách republikánský kandidát Callaway získal většinu hlasů, ale nedosáhl 50% většiny, což umožnilo Sněmovně reprezentantů státu Georgia s demokratickou většinou zvolit Maddoxe guvernérem. To vyústilo ve vítězství Maddoxe, jehož vítězství – kvůli jeho segregacionistickému postoji – bylo považováno za horší výsledek pro Cartera. Carter se vrátil ke svému zemědělskému podnikání a pečlivě plánoval svou další kampaň. Toto období bylo pro Cartera duchovním zlomem; prohlásil se za znovuzrozeného křesťana. Jeho poslední dítě Amy se narodilo v této době.
V guvernérských volbách v roce 1970 se bývalý liberální guvernér Carl Sanders stal Carterovým hlavním soupeřem v demokratických primárkách. Carter vedl modernější kampaň, využíval tištěnou grafiku a statistické analýzy. V reakci na údaje z průzkumů se Carter přikláněl ke konzervativnějšímu postoji než dříve, stavěl se do pozice populisty a kritizoval Sanderse za jeho bohatství. Obvinil také Sanderse z korupce, ale když na něj tlačila média, nedokázal přijít s důkazy. Během své kampaně Carter usiloval jak o černošské hlasy, tak o hlasy pro Wallace, s odkazem na příznivce prominentního alabamského segregacionisty George Wallace. Zatímco se setkal s černošskými osobnostmi, jako byl Martin Luther King Sr. a Andrew Young, a navštívil mnoho podniků vlastněných černochy, chválil ale také Wallace.
Carter v prvním kole v září předstihl Sanderse poměrem 49 ku 38 procentům, což vedlo k druhému kolu voleb. Následná kampaň byla ještě trpčí; Navzdory jeho počáteční podpoře občanských práv Carterův apel na rasismus rostl a kritizoval Sanderse za podporu Martina Luthera Kinga Jr. Carter vyhrál druhé kolo voleb s 60 procenty hlasů a snadno vyhrál všeobecné volby proti republikánskému kandidátovi Halu Suitovi. Jakmile byl zvolen, Carter změnil názor a začal vystupovat proti georgieské rasistické politice. Leroy Johnson, černošský senátor, vyjádřil Carterovi podporu: „Chápu, proč vedl takový druh ultrakonzervativní kampaně. Nevěřím, že můžete vyhrát v tomto státě, aniž byste byli rasisté.“
Guvernér Georgie (1971–1975)