Sidžo je tradiční forma korejské poezie.
Význam slova sidžo není příliš jasný a znamená báseň ročních dob nebo soudobou báseň. Název sidžo se poprvé objevil v roce 1727 v antologii korejské poezie Věčná slova země zelených hor, kterou sestavil básník Kim Čchon-thäk. Sidžo představovalo jednu z hlavních básnických forem zejména v období 14.–17. století. Těmto básním pravděpodobně předcházely básně psané čínsky, které byly do korejštiny přebásněny. V korejštině je sidžo zaznamenáno ve třech dlouhých verších, shora dolů a zprava doleva. Díky odlišnému písmu se do češtiny převádí jako šestiverší.
České překlady Oldřicha Vyhlídala a Nam Gi Doka patřily k prvním rozsáhlejším překladům této tradiční literární formy do evropského jazyka.
Ukázka
Původní tvorba neznámý autor
Vypil jsem… ach, nevím kolik vína, šel a usnul někde na horách.
Kdo by mne tu mohl vzbudit… ách, duchnou nebe, shlavcem je mi hlína.
Vichr přihnal drobný déšť – a sen, byl-li tu, je ten-tam-ten-tam-ten…
Přeložil Oldřich Vyhlídal za jazykové spolupráce Nam Di Goka
Inspirace v české literatuře Michal Jareš
Sidžo XXXIX
Podzim podepsal listí Pár stránek si vzal s sebou
Rybník už břehy zebou že ledem si je jistí
slabším než papír Nezřetelný pád ryb klesajících spát
Michal Jareš: Prospal jsi hedvábí, in Tvar 1999/8. Příloha Edice TVARy, sv. 8, 1999. 32 s.
České výbory Vladimír Pucek – Petr Borkovec: Jasná luna v prázdných horách, Paseka, Praha 2001, Oldřich Vyhlídal – Nam Gi Dok: Chrysantémy, SNKLHU, Praha 1958
Literatura Lyrický útvar sidžo v korejské poezii, Nový Orient, 2/1988) – přeložila Ivana Marie Gruberová
Externí odkazy Sijo (anglicky)
Kategorie:Korejská literatura Kategorie:Básnické formy