Egypt, plným názvem Egyptská arabská republika, je stát ležící převážně v severovýchodní Africe a prostřednictvím Sinajského poloostrova zasahuje do jihozápadního cípu Asie. Na severu je omýván Středozemním mořem, na severovýchodě hraničí s Pásmem Gazy a Izraelem, na východě s Rudým mořem, na jihu se Súdánem a na západě s Libyí. Akabský záliv na severovýchodě odděluje Egypt od Jordánska a Saúdské Arábie. Převážnou část území tvoří pouště, zatímco většina obyvatel žije v úrodném údolí a deltě Nilu, které zaujímají jen malou část rozlohy země. Podnebí je horké pouštní. Egypt se dělí na 27 guvernorátů, na ploše přibližně 1,0 mil. km² žije 109 milionů obyvatel, což z něj činí třetí nejlidnatější zemi Afriky a nejlidnatější stát arabského světa. Hlavním městem je Káhira, která je zároveň největším městem Afriky a která vytváří jednou z největších městských aglomerací Afriky. Mezi další významná města patří Alexandrie, Gíza, Šubrá al-Chejma a Port Said. Úředním jazykem je arabština. Přibližně 90 % obyvatel se hlásí k islámu, zatímco většinu křesťanské menšiny tvoří Koptové.
Egypt má jedny z nejdelších doložených dějin na světě, sahají v nilské deltě do 6.–4. tisíciletí př. n. l. Starověký Egypt je považovaný za kolébku civilizace, kde vznikly jedny z nejstarších forem písma, zemědělství, urbanizace, organizovaného náboženství a centralizované státní správy. Po téměř třech tisíciletích vlády faraonů se Egypt od 6. století př. n. l. dostal pod cizí nadvládu. Egypt byl raným a významným centrem křesťanství, od 7. století se zde však začalo šířit islám. Alexandrie, bývalé hlavní město Egypta a v současnosti druhé největší město, byla díky své knihovně centrem světového vědění. Káhira se v 10. století stala hlavním městem fátimovského chalífátu a ve 13. století následného mamlúckého sultanátu. Po osmanském dobytí v roce 1517 byl Egypt součástí Osmanské říše. Od počátku 19. století jej fakticky ovládla dynastie Muhammada Alího a roku 1867 vzniklo autonomní Egyptské chedivství. Poté byla země spolu se Súdánem okupována Britským impériem a v roce 1922 získala nezávislost jako monarchie.
Po revoluci v roce 1952 se Egypt prohlásil republikou. V letech 1958 až 1961 se Egypt spojil se Sýrií a vytvořili Spojenou arabskou republiku. Egypt vedl několik ozbrojených konfliktů s Izraelem v letech 1948, 1956, 1967 a 1973 a až do roku 1967 s přestávkami okupoval Pásmo Gazy. V roce 1978 podepsal Egypt dohody z Camp Davidu, jimiž uznal Izrael výměnou za jeho stažení z okupovaného Sinaje. Po arabském jaru, které vedlo k egyptské revoluci v roce 2011 a svržení Husního Mubáraka, čelila země dlouhému období politických nepokojů; první demokratické volby v roce 2012 vyústily v krátké období vlády Muhammada Mursího z Muslimského bratrstva, které bylo po masových protestech v roce 2013 svržena armádou.
Egyptská arabská republika je unitární poloprezidentskou republikou s autoritářskou vládou,Zdroje, které označují Sisiho za diktátora: hlavou státu je prezident, zákonodárným orgánem je dvoukomorový parlament. Je rozvojovou zemí, má druhou největší ekonomiku v Africe. Egypt je považován za regionální mocnost na Blízkém východě, v severní Africe i v muslimském světě a bývá řazen mezi střední světové mocnosti. Mezi hlavní vývozní položky Egypta patří ropné produkty, zlato, hnojiva, elektrické kabely a citrusy. Významnými zdroji příjmů jsou cestovní ruch a poplatky za provoz v Suezském průplavu, který představuje jednu z nejdůležitějších světových námořních tras. Země čelí řadě problémů, zejména rychlému populačnímu růstu, nedostatku vody, vysoké inflaci a porušování lidských práv. V indexu lidského rozvoje zaujímá 100. místo. Egyptská kultura navazuje na více než pět tisíc let doloženého historického vývoje. Egypt je zakládajícím členem Organizace spojených národů, Hnutí nezúčastněných zemí, Ligy arabských států, Africké unie, Organizace islámské spolupráce a členem skupiny BRICS.
Etymologie náhled|upright=0.7|vlevo|Mapa Egypta Základ dnešního výrazu Egypt je třeba hledat v označení Ptahova chrámového komplexu v městě Mennofer (řecky Memfis). Komplex byl nazýván „Palác Ptahova Ka“, ve staré egyptštině „hat ka ptah“. Další vývoj výslovnosti vedl až podobě „hykupta“ (srovnej české půl dne → poledne).
Staří Řekové výraz hykupta přizpůsobili své výslovnosti a použili jej i pro svůj mýtus o založení Egypta králem jménem ΑΙΓΥΠΤΟΣ (Aigyptos). S nástupem a rozšířením římské civilizace dostává název země novou podobu ÆGYPTVS (Égyptus). Po připojení Egypta k Římskému impériu zůstal termín Égyptus zachován v názvu nové římské provincie a přešel i do většiny jazyků jako Egypt. Staroegyptské názvy Egypta prozrazují, že starověké obyvatelstvo svou zemi nazývalo odlišně a mnohotvárně. Podle archeologických nálezů a hieroglyfických nápisů byl starověký Egypt svými obyvateli nejčastěji nazýván „Kemet“ (Černá země).
Také současný oficiální název země je odlišný a zní Džumhúríjat Misr al-arabíja, což v arabském světě a v Egyptě samotném se nahrazuje hovorovým Maṣr či Miṣr. Ve staré češtině se Egypt nazýval buď Egypt, nebo Egyptus, Ejiptus či Ejipt.
Dějiny
Historie Egypta patří mezi nejdelší souvislé historie sjednoceného státu. Nilské údolí vytváří přirozenou zeměpisnou oblast ohraničenou na východě a západě pouštěmi, na severu mořem a na jihu nilskými katarakty. Snaha ovlivnit nilské záplavy vedla v době 3 000 př. n. l. ke vzniku jednoho z prvních států na světě.
Pravěk a starověk
náhled|Gízská nekropole je nejstarší ze sedmi divů světa a jediný, který dosud existuje. náhled|Rozsah egyptské říše za vlády Thutmose I. (1504–1492 př. n. l.) náhled|300px|Egyptský faraon Ramesse II. na svém válečném voze poráží Núbijce. Reliéf z chrámu v Beit El Wali. Skupinky člověka rodu Homo erectus se při rozšiřování z Afriky do západní a jižní Asie pravděpodobně též usadily v údolí Nilu. Ze středního paleolitu pochází mnoho lokalit, kde bylo doloženo využívání rohovce vhodného pro výrobu pazourků.Shaw I.: Dějiny starověkého Egypta, BB art, Praha 2003,
Postupně se skupiny lovců a sběračů začaly usazovat a zhruba od 10. tisíciletí př. n. l. začaly v Nilském údolí vznikat trvalejší zemědělská sídliště. Lidé využívali bohatství, které jim nabízelo údolí Nilu. Nilské bahno poskytovalo materiál na stavbu nízkých stěn chatrčí, na výrobu keramiky a také každoroční nilské záplavy přinášely živiny pro rostlinstvo v okolí. Kolem 8000 př. n. l. začalo masivnější sestěhovávání pasteveckých národů k Nilu, v důsledku vysychání širokých oblastí (zárodky Sahary), na jehož příčině se odborníci zatím neshodli (možná je klimatická změna i nadměrné spásání v důsledku populační exploze).
Okolo roku 6000 př. n. l. vstoupil Egypt do neolitu. V této době vzniklo několik kultur, z nichž nejvýznamnější jsou badárská kultura a nakádská kultura. Ty jsou považovány za bezprostřední předchůdce egyptské říše (tzv. předdynastická doba). V pozdní nakádské kultuře (archeologové hovoří většinou o kultuře Nakáda III) nacházíme nejstarší doklady o užití hieroglyfického písma, zhruba kolem roku 3200 př. n. l. Centralizačnímu procesu předcházelo vytváření kmenových svazů, vyvolané potřebou organizovat odvodňovací práce. V Horním Egyptě nabyl převahy kmen, který sídlil v okolí osady Nechen (pozdější Hierakonpolis), v Dolním Egyptě to byl kmen sídlící v severozápadní deltě Nilu v okolí osady Bútó.
Roku 3150 př. n. l. sjednotil faraon Meni Horní a Dolní Egypt. Vznikl tak tzv. dynastický Egypt, spolu se Sumerem první významná říše starověku. Při uspořádávání staroegyptské historie se většinou využívá relativního datování podle vlády panovníků a egyptských dynastií, jež vychází převážně z díla řeckého historika Manehta. Podle této tradice se od 3. dynastie hovoří o tzv. Staré říši (zhruba 2700–2200 př. n. l.). Panovníci této říše byli považováni za ztělesnění bohů (zpočátku zejména slunečního boha Re) a měli neomezenou moc. Nazývali se faraoni. Nechávali budovat pyramidy, jež jsou dodnes jedněmi z nejcennějších památek lidské historie.
Za vlády faraona Džosera (kolem 2610–2590 př. n. l.) a panovníků 4. a 5. dynastie se hranice Egypta posunuly až k Asuánu na jihu. Džoser nechal postavit první pyramidu (stupňovitou), za 4. dynastie pak vznikly slavné pyramidy v Gíze.
Po rozpadu Staré říše a následném stopadesátiletém období zmatku se podařilo vládcům města Vesetu (Théby) v Horním Egyptě, konkrétně Mentuhotepovi II., říši znovu sjednotit a pod vládou 11. dynastie vznikla Střední říše (2040–1650 př. n. l.).Vilímková M.: Starověký Egypt, Mladá fronta, Praha 1977 Hospodářský a kulturní vrchol zažila za dlouhé vlády Amenemheta III. (1818–1773 př. n. l.).
Kolem roku 1650 př. n. l. se zmocnily vlády v Egyptě semitské kmeny z Asie, jimž se později začalo říkat Hyksósové. Ti Dolní Egypt načas ovládli. Přinesli s sebou inovace – nový typ luku, nové typy bronzových zbraní, chov koní a užití válečných vozů, čímž se změnil způsob vedení válečných bojů. Hlavním městem učinili Hatueret. Faraonu Ahmosi I. se nicméně kolem roku 1550 př. n. l. podařilo vládu Hyksósů zlomit. Založil tak 18. dynastii a tzv. Novou říši (1550–1077 př. n. l.). Egyptská říše se v té době rozšířila až k Núbii a k údolí Eufratu. Faraoni této éry již nestavěli mohutné pyramidy, pohřbíváni byli v Údolí králů a o jejich architektonickém vkusu svědčí zejména stavby v chrámovém komplexu Karnak u Vesetu. Úroveň egyptského umění té doby dokládá například slavná Tutanchamonova zlatá maska (dnes v Egyptském muzeu v Káhiře).
Panovník Amenhotep IV. (1364–1347 př. n. l.), jehož manželkou byla Nefertiti, si změnil své jméno na Achnaton a provedl významnou náboženskou reformu, kterou se pokusil zavést monoteismus. Za jeho vlády byl jediným uctívaným bohem Aton, sluneční kotouč. Nový vládce Tutanchamon nicméně tento kult zrušil, vrátil se k polyteismu a jméno Achnatona bylo ze seznamu králů vymazáno.
Za vlády Ramesse II. (1290–1224 př. n. l.) zažila Nová říše ještě jednou dobu rozkvětu. Po smrti Ramesse III. (1184–1153 př. n. l.) však došlo k rychlému úpadu Egypta a nepokojům. Zmar dovršil vpád Libyjců a mořských národů. I když se podařilo Libyjce vyhnat a mořské národy odrazit, faraoni již poté fakticky vládli jen v deltě Nilu a Egypt se rozdrobil.
Ptolemaiovský a římský Egypt
náhled|Alexandrijská knihovna (rytina z 19. století) V roce 525 př. n. l. se Egypta poprvé zmocnila Achaimenovská říše. Na konci 5. století př. n. l. se naposled osamostatnil pod vládou domácích dynastií (XXVIII.–XXX.). Poté se Egypta znovu zmocnili Peršané. Přisvojili si sice titul faraona, zemi však vládli ze Sús (dnes na území Íránu).
V roce 333 př. n. l. porazil makedonský vládce Alexandr Veliký perského krále Dáreia III. a získal tak egyptské území. Po Alexandrově smrti (323 př. n. l.) jeden z jeho vojevůdců Ptolemaios provincii ovládl a v roce 305 př. n. l. přijal titul krále. Panoval jako Ptolemaios I. Sótér. Ptolemaiovská dynastie, již založil, pak vládla Egyptu až do roku 30 př. n. l. Hlavním městem byla Alexandrie, nejvýznamnější vědecké středisko helénského světa a sídlo proslulé Alexandrijské knihovny, největší knihovny starověku, jejíž bohatství (700 000 papyrových svitků) bylo však později plně zničeno, dle legendy snad při požáru způsobeném římským vojevůdcem Caesarem.