Barrandovský most je pražský silniční most přes řeku Vltavu vybudovaný v letech 1978–1988 (do roku 1990 Most Antonína Zápotockého). Spojuje čtvrť Hlubočepy na levém břehu a Braník na pravém břehu, je pojmenován podle Barrandova, podle přilehlé Barrandovské skály a navazující komunikaci K Barrandovu. Má čtyři pruhy v každém směru, je přístupný i chodcům a cyklistům. Tvoří součást vnitřního Městského okruhu.
Jde o nejrozsáhlejší a automobily nejvytíženější komunikací v Praze. Denně přes něj podle statistiky v roce 2023 projelo 142 000 vozidel. Z hlediska přepravy osob je vytíženější Nuselský most, který díky zabudované lince metra C přepraví jen veřejnou dopravou denně přes 300 tisíc osob, dalších 160 tisíc lidí zde jede v automobilech.
Popis Šířka mostu kolísá od 40 do 55 m, celková délka mostu je 352 m. Mostovka se nachází ve výši 15 m nad hladinou Vltavy, rozpětí polí jsou 34 + 61 + 71 + 72 + 66 + 45 m. Barrandovský most je spolu s Holešovickým železničním mostem jeden ze dvou šikmých mostů přes řeku v Praze, svírá s řekou ostrý úhel (53 stupňů). Na levobřežním vyústění mostu se nalézá půdorysně složitá, neúplná a zčásti mimoúrovňová křižovatka čtyřproudých komunikací. Na Městský okruh se zde napojuje Chuchelská radiála (Strakonická) a tzv. Barrandovská spojka (K Barrandovu) sloužící jako spojka na Pražský okruh. Směry Chuchelská radiála a Barrandovská spojka nejsou navzájem propojeny.
Historie Již od 18. století v těchto místech umožňoval přechod řeky pontonový most. Po 1. světové válce vznikl velkorysý projekt dvou mostů v různých výškách, které měly spojit Hlubočepy s Braníkem a Dívčí hrady s Kavčími horami. V období po 2. světové válce byl již navrhován jediný most, vzniklo celkem 13 koncepčních variant, z nichž některé počítaly s tunely pod barrandovskými terasami. V srpnu 1976 byla nakonec vybrána varianta šikmého přemostění.Jiří Hejnic, Martin Höfler: Soubor staveb „Ve Studeném–Barrandov“. Panel výstavy v Sále architektů Staroměstské radnice, srpen 2008.
Výstavba Přípravné práce začaly v roce 1978. Jižní polovina byla zprovozněna 20. září 1983, severní v roce 1988. Most byl postaven jako šestipolový spojitý nosník z předpjatého betonu podle návrhu inženýrů Jiřího Hejnice, Pavla Tripala a architekta Karla Filsaka. Pro svou složitou půdorysnou dispozici byl betonován na skruži.
Provoz náhled|vlevo|Provoz na Barrandovském mostě náhled|Barrandovský most z výšky náhled|Pohled na Barrandovský most zespodu Před dokončením jižní části Pražského okruhu přes něj projížděla většina tranzitu ve směru východ–západ včetně spojení dálnice D1 z Brna a dálnice D5 z Plzně. Po vyloučení kamionové a další dopravy na Pražský okruh v roce 2010 zátěž klesla krátkodobě na 80 tisíc vozidel, později se však opět zvýšila na 136 000 aut denně v roce 2014 a opět se Barrandovský most stal nejvytíženější českou komunikací.
Rekonstrukce V letech 2022–2024 proběhla první větší rekonstrukce mostu. I když byl most z části průjezdný, plnohodnotná objížďka mostu neexistovala, což způsobovalo dopravní problémy. Rekonstrukce byla ukončena o rok dříve než bylo plánováno, kvůli tomu se její cena zvýšila z původních 594,5 miliónů Kč na 1,14 miliardy korun.
Statistiky Průjezd vozidel po tomto mostě ve vybraných letech je uveden v tabulce. Co se týče cyklistické dopravy, chodníky po obou stranách mostu využívalo v roce 2023 v sezóně v obou směrech zhruba 800 cyklistů denně.
+RokPočet vozidel za den2006Ročenka dopravy Praha 2006, Ústav dopravního inženýrství hl. m. Prahy, 2007127 0002008137 0002010Ročenka dopravy Praha 2010, Technická správa komunikací hl. m. Prahy – Úsek dopravního inženýrství, 2011132 0002014136 0002017142 0002024142 000
Architektura Most byl postaven ve stylu brutalismu, většina povrchů je z betonu. Architektem dopravního uzlu byl Karel Filsak. Na předmostích byla umístěna betonová plastika sochaře Josefa Klimeše z let 1989–1990 Rovnováha, přezdívaná také „Červ dobyvatel“, která se v roce 2026 zřítila. Na levém břehu se nachází dvě betonové mísy, jejichž autorem je sám architekt mostu Karel Filsak. Tomuto dílu, které slouží jako zastřešení schodiště, se přezdívá „Hroší lázeň“ a „Sloní lázeň“. Zmíněná „Hroší lázeň“ se využívá k provozování tzv. industriálního alpinismu, což jsou horolezecké aktivity, zaměřené na objekty, které jsou dílem člověka – například pilíře mostů, výškové budovy, tovární komíny a jiné stavby. Prvovýstup na „Hroší lázeň“ uskutečnili tři lezci 3. března 2003.
Pojmenování 1981–1990: most Antonína Zápotockého (Antonín Zápotocký) od 1990: Barrandovský most (Barrandov)
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Článek na Encyklopedii mostů Barrandovský most (web Praha virtuální) Popis a foto plastik na stránkách autora výzdoby Oficiální web k opravám Barrandovského mostu v letech 2022–2026
Kategorie:Mosty přes Vltavu v Praze Kategorie:Betonové mosty v Praze Kategorie:Komorové mosty Kategorie:Silniční mosty v Praze Kategorie:Brutalistické stavby v Praze Kategorie:Stavby Karla Filsaka Kategorie:Stavby v Braníku Kategorie:Stavby v Hlubočepích Kategorie:Postaveno v Česku 1983 Kategorie:Postaveno v Česku 1988 Kategorie:Doprava v Braníku Kategorie:Doprava v Hlubočepích Kategorie:Barrandov Kategorie:Městský okruh (Praha)