náhled|Políčko pro rodné číslo na formuláři k přiznání k dani z příjmů fyzických osob Rodné číslo (v různých zemích pojmenované různě, na Slovensku stejně) je jednoznačný číselný identifikátor přidělovaný obyvatelům.
Rodné číslo (Česko) Rodné číslo v České republice je upraveno v zákoně č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel. Z rodného čísla lze odvodit datum narození a pohlaví příslušné osoby. V Česku patří rodné číslo mezi osobní údaje. V mnoha dalších státech se používají obdobné číselné identifikátory, přičemž shodný formát i stejný rozsah jako v Česku mají rodná čísla na Slovensku (vzhledem ke společné československé minulosti). Rodné číslo se skládá z devíti nebo deseti číslic. Prvních šest číslic v obou případech popisuje datum narození ve formátu RRMMDD, tj. po dvou číslicích pro rok, měsíc a den narození (s případnou úvodní nulou). Např. 701020 označuje datum narození 20. října 1970. Přitom ženy mají k měsíci narození připočteno číslo 50 (tzn. 706020 označuje ženu narozenou 20. října 1970). Od roku 2004 (zákonem č. 53/2004 Sb.) je navíc zavedena možnost v případě, že jsou v některý den již vyčerpána všechna platná čtyřčíslí, použít alternativní rodné číslo, kde se k číslu měsíce narození přičte ještě číslo 20 (u žen v tom případě tedy celkem 70). Zbytek rodného čísla (tzv. koncovka rodného čísla) odlišuje osoby stejného pohlaví narozené ve stejný den a zpravidla se odděluje lomítkem. Pro osoby narozené do roku 1953 včetně za lomítkem následovaly tři cifry, od roku 1954 přibyla čtvrtá číslice, která slouží ke kontrole platnosti rodného čísla jako kontrolní číslice.
Jelikož je rok narození v rodném čísle uveden pouze dvoumístně, ve stávajícím formátu by rodné číslo přestalo být roku 2054 jednoznačným identifikátorem, protože do té doby lze rodná čísla osob narozených před 1. lednem 1954 poznat podle jejich devítimístné délky. Předpokládá se však, že do té doby bude nahrazeno jiným identifikátorem, případně zavedena jeho vhodná úprava. (Viz též problém Y2K.)
Kontrolní číslice Desetimístná rodná čísla (tzn. rodná čísla od roku 1954) jsou beze zbytku dělitelná jedenácti, aby bylo možno snadno rozpoznat překlepy anebo jiné náhodné chyby. Poslední číslice desetimístného rodného čísla slouží jako kontrolní číslice, přičemž jde o zbytek po celočíselném dělení (tzv. modulo) prvních devíti čísel desetimístného rodného čísla jedenácti. Z tohoto pravidla existovala následující výjimka: Pokud je zbytek po dělení prvních devíti čísel desetimístného rodného čísla roven číslu 10 (a neexistuje tedy žádná kontrolní číslice z rozsahu 0–9, kterou by bylo možno docílit splnění předchozího pravidla), jako kontrolní číslice se použije číslice 0, přičemž celé takové desetimístné rodné číslo pak dělitelné jedenácti není. Tato výjimka však byla použita jen zhruba u tisíce rodných čísel, přidělování takovýchto rodných čísel bylo roku 1985 podle vnitřního předpisu FSÚ Č. Vk. 2898/1985 ukončeno, i když není však zcela vyloučeno, že se v minimálním počtu vyskytla i po tomto roce.
Dělitelnost jedenácti lze snadno zkontrolovat i zpaměti: kritériem dělitelnosti jedenácti je rozdíl součtu cifer na sudých a lichých místech a jeho dělitelnost jedenácti, např. u čísla 736028/5163 je součet číslic na lichých místech 7 + 6 + 2 + 5 + 6 = 26, součet číslic na sudých místech 3 + 0 + 8 + 1 + 3 = 15 a rozdíl těchto čísel, tj. 26 − 15 = 11, je beze zbytku dělitelný jedenácti, takže i celé rodné číslo je dělitelné jedenácti a je tedy formálně platné.
Užití Rodné číslo se v mnoha kontextech používá jako jednoznačný identifikátor fyzické osoby. Je uvedeno např. na občanském průkazu, vyžadují ho banky při založení bankovního účtu atd. Rodné číslo je však považováno za osobní údaj a na nakládání s ním se vztahují omezení daná zákonem o zpracování osobních údajů.
Rodné číslo se používá také ve funkci čísla pojištěnce pro zdravotní pojištění a sociální pojištění. Zákon považuje rodné číslo za osobní údaj, a proto je jeho zpracování možné pouze se souhlasem nositele rodného čísla nebo tam, kde to dovolil zákon. Osoba, která rodná čísla užívá neoprávněně, se dopouští správního deliktu, za který ji Úřad na ochranu osobních údajů může potrestat pokutou.
Cizinci Pokud nebylo přiděleno už dříve, rodné číslo přiděluje z moci úřední Ministerstvo vnitra (odbor azylové a migrační politiky) cizincům, kteří mají v Česku povolený pobyt na dobu delší než 90 dnů, případně s udělenou mezinárodní ochranou formou azylu nebo doplňkové ochrany. Stejně tak vydá z moci úřední rodné číslo občanům EU v rámci řízení o vydání osvědčení o registraci nebo povolení k trvalému pobytu a jejich rodinným příslušníkům.
Cizinec, který má pobyt povolený na kratší dobu, nebo který nemá pobyt vůbec, může o přidělení rodného čísla požádat pro splnění podmínek podle zvláštních právních předpisů (napr. pro účely studia nebo zaměstnání).
Výjimkou jsou občané Slovenska, narozeni před rokem 1993. Podle zákona o evidenci obyvatel a rodných číslech se rodným číslem rozumí také rodné číslo přidělené na území Slovenské republiky před 1. lednem 1993, pokud splňuje charakteristiky rodného čísla a musí být jedinečné.
Historie 1946 Historie jednoznačného číselného identifikátoru fyzické osoby (tj. pro každou fyzickou osobu jedinečné číselné kombinace) na území tehdejšího Československa počíná od roku 1946, kdy byl zaveden jako číslo pracovního průkazu vydaného na základě zákona č. 29/1946 Sb., kterým se zavádějí pracovní průkazy. 1948 V roce 1948 byl přijat zákon č. 198/1948 Sb., ze dne 19. července 1948, o občanských průkazech. Na jeho základě vznikl každému občanu Československa staršímu patnácti let nárok na vydání jednotného průkazu (tzv. občanského průkazu), který byl označen číslem. Způsoby tvorby a přidělování tohoto čísla občanského průkazu byly uvedeny ve Směrnici Ministerstva vnitra č. 1130/3-5/10-48-III/634 ze dne 6. října 1948, k provedení zákona č. 198/1948 Sb., o občanských průkazech. V této směrnici se v části VII. Straně I. průkazu píše: „… číslo průkazu je zavedeno celostátně v dohodě s Ministerstvem sociální péče podle evidence Ústřední národní pojišťovny v Praze po vzoru čísel pracovních průkazů. … Číslo občanského průkazu jest totožné s číslem, které bylo nebo bude žadateli uděleno jako číslo pracovního průkazu podle zák. č. 29/1946 Sb., a proto, … přenese národní výbor vydávající občanský průkaz do tohoto číslo vepsané v pracovním průkazu … Nemá-li žadatel o vydání občanského průkazu pracovní průkaz, určí národní výbor vydávající občanský průkaz sám tři prvé části čísla a za účelem určení zbývající čtvrté části (oddělené lomítkem) učiní přímý dotaz u Ústřední národní pojišťovny.“ 1949 Dne 30. června 1949 vydalo Ministerstvo vnitra vyhlášku č. 736/1949 Ú. l., o všeobecné povinnosti prokazovat se občanským průkazem. Ta stanovila všeobecnou povinnost československých občanů, kteří mají ve smyslu zákona č. 198/1948 Sb., o občanských průkazech nárok na vydání občanského průkazu, opatřit si jej do 31. prosince 1950 a od 1. ledna 1951 se jím na výzvu oprávněných orgánů prokazovat kdekoliv na celém území Československa. Na základě této vyhlášky byl tedy všem tehdejším občanům Československa starším patnácti let vydán občanský průkaz s číslem, které bylo vytvořeno na základě rodných údajů držitele průkazu a rozlišující koncovky. Tím byl všem tehdejším československým občanům starším patnácti let přidělen jednoznačný identifikátor, který měl (téměř) stejný způsob tvorby a (téměř) stejnou strukturu jakou mělo mít později rodné číslo. Tento identifikátor se však ještě nenazýval rodným číslem, nýbrž (podle konkrétní situace) buď číslem občanského průkazu, nebo číslem pracovního průkazu. 1953 V roce 1953 je na základě návrhu tehdejšího Ministerstva národní bezpečnosti vydáno vládní nařízení č. 61/1953 Sb., o občanských průkazech, jímž je zrušen zákon č. 198/1948 Sb., ze dne 19. července 1948, o občanských průkazech. Co se týká čísla občanského průkazu, dochází ve smyslu tohoto vládního nařízení ke změně, jejíž podstatou je oddělení čísla občanského průkazu, které je nově stanoveno jako výrobní číslo občanského průkazu, od rodného čísla občana sestaveného na základě jeho rodných údajů a rozlišující koncovky. Toto číslo občana bylo nazváno rodným číslem a legislativně zakotveno ve vyhlášce Ministerstva národní bezpečnosti č. 240/1953 Ú. l., ze dne 27. července 1953, kterou se vydávají podrobnější předpisy o občanských průkazech a která je prováděcím předpisem k výše uvedenému vládnímu nařízení. V jejím § 6 se píše: „Do občanského průkazu … zapisuje pro účely důchodového zabezpečení rodné číslo; nebude-li toto číslo zapsáno okresním oddělením Veřejné bezpečnosti při vydání občanského průkazu, je občan povinen nejpozději do 14 dnů po vydání občanského průkazu požádat o zápis rodného čísla okresní národní výbor.“ Samotný pojem rodné číslo byl tedy do československého právního řádu a českého a slovenského jazyka zaveden až vyhláškou Ministerstva národní bezpečnosti č. 240/1953 Ú. l., ze dne 27. července 1953, kterou se vydávají podrobnější předpisy o občanských průkazech. Tato vyhláška ještě nedefinovala, co je to „rodné číslo“ a nestanovila ani způsob tvorby či nakládání s ním. 1976 Prvním právním předpisem, který definoval pojem „rodné číslo“ (tj. jednoznačně stanovil, co rodné číslo je), určil, jak se tvoří, z jakých částí se skládá a kdo a podle jakých pravidel jej přiděluje, byla vyhláška Federálního statistického úřadu č. 55/1976 Sb., ze dne 22. ledna 1976, o rodném čísle, která byla vydána k provedení § 23 odst. 2 zákona č. 21/1971 Sb., o jednotné soustavě sociálně ekonomických informací. Předmětná vyhláška vymezila rovněž okruh osob, jimž je rodné číslo přiděleno, a stanovila instituce, které provádějí opravy a změny rodného čísla. 1977 Na vyhlášku Federálního statistického úřadu č. 55/1976 Sb., ze dne 22. ledna 1976, o rodném čísle, navazovala vyhláška Federálního ministerstva vnitra č. 22/1977 Sb., ze dne 10. března 1977, kterou se vydávají bližší předpisy k zákonu o matrikách. Jde o první právní předpis, který stanovuje rodné číslo jako jeden z povinných údajů, které se zapisují do matričních knih při narození, sňatku i úmrtí. Tato vyhláška Federálního ministerstva vnitra je tedy prvním právním předpisem, který legalizoval zapisování rodných čísel do matričních knih a souvisejících dokumentů (např. rodné, oddací a úmrtní listy apod.). 1991 až 93 Na začátku 90. let 20. století bylo v tehdejším Československu přes 100 tisíc lidí s duplicitním rodným číslem, důvodem byla neexistující centrální evidence obyvatelstva. Úřady ročně měnily rodná čísla desítkám lidí, většina se změně podřídila. Právní ukotvení nastalo až zákonem č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech. Změna zákona o evidenci obyvatel (č. 53/2004 Sb.) definovala vedení rodného čísla v informačním systému evidence obyvatel (AISEO) a ustanovila další důležitá pravidla. 2009 Vláda schválila návrh na utlumení rodných čísel, z důvodu jejich snadného zneužití. Rodné číslo by měly nahradit identifikátory, ze kterých by nebyl rozeznatelný věk, datum narození ani pohlaví. Návrh na utlumení rodných čísel byl několikrát odložen. V soukromém sektoru bude rodné číslo nahrazeno především bezvýznamovým směrovým identifikátorem fyzické osoby (BSI).
Kontroverze V roce 2023 byly společností Grant Thornton náklady na utlumení rodných čísel odhadovány na 56 miliard Kč (15 miliard stát, 41 miliard soukromý sektor). Státní výdaje zahrnují náklady na vybudování IT infrastruktury, která bude požadavky na identifikaci vyřizovat. Ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš tak vysoké náklady rozporoval s tím, že většina kroků již byla učiněna kvůli nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR). Odstranění rodného čísla z občanských průkazů má být bez nákladů, další státní systémy (např. informační systém základních registrů, odkud povinně čerpají data státní úřady) již několik let rodná čísla jako identifikátor osoby nepoužívají.