náhled|Koláž totalitních vůdců, symbolizující různé formy despocie v historii: Stalin, Hitler, Mao, Mussolini a Kim Il-sung. Despocie (z řec. despotés, hospodář, pán, panovník) je krajní forma nebo způsob autokratické vlády, která poddaným nepřiznává žádná práva a zachází s nimi jako se svým majetkem,Ritter-Gründer, Historisches Wörterbuch der Philosophie. Bd. 2., Col. 132nn. subjekt má zpravidla neomezenou moc, kterou utlačuje lid a omezuje jeho práva.
Antická filosofie Despotés je původně pán domu, hospodář. Aristotelés v „Politice“ vysvětluje, že obec (polis) se skládá z jednotlivých hospodářství (oikos). V úplném hospodářství (oikonomia) je trojí různý vztah: „manželský“ vztah otce a matky, „otcovský“ vztah rodičů k dětem a „despotický“ vztah čili vláda hospodáře nad otroky. To je legitimní, protože otrok je jeho majetek a jakýsi „oživený nástroj“, který je třeba ovládat, aby sloužil ke svému účelu.Aristotelés, Politika 1253b. Pokud se ale někteří domnívají, že v obci je to podobně, takže i vladař v obci má panovat „despoticky“, je to podle něho chyba. „Jedno je totiž vláda nad otroky, druhé nad přirozeně svobodnými a sobě rovnými.“Aristotelés, Politika 1252a. Na jiném místě říká, že tyranie jako zvrhlá forma monarchie je despotická vláda nad obcí (polis).Aristotelés, Politika 1279b. Tak je tomu u Peršanů, kde jsou i vztahy v domě všechny „despotické“ a i synové slouží jako otroci, kdežto u Řeků se rozlišuje vláda nad svobodnými od vlády nad otroky.Aristotelés, Etika Nikomachova 1160b. Také Platón na jednom místě ztotožňuje tyranii a despocii.Platón, Zákony 859a.
Označení despotés a despoina (hospodyně, paní domu) se později užívalo jako panovnický titul, v Byzanci jako titul císaře až do 12. století. Později byl despotés nebo despota titul místních vládců provincií, které se na Balkáně a v Turecku nazývaly „despotáty“ až do 19. století. Naopak v řeckých demokratických obcích dostalo hanlivý politický význam „despota“, podle C. L. von Hallerse patrně kvůli tyranům, „kteří si svěřenou moc přivlastnili a chtěli obec proměnit v jakousi domácnost“.
Novověké politické myšlení V tomto smyslu se o despocii hojně diskutovalo už od 17. století. Podle Montesquieua je rozdíl mezi absolutní monarchií a despotismem v tom, že monarcha vládne s absolutní mocí založenou na zákonech, kdežto despota vládne jen podle své vůle a rozmaru.Montesquieu, Duch zákonů II.1. Immanuel Kant definuje despocii jako „zřízení, v němž poddaní nemají žádná práva a žádnou svobodu“.I. Kant, Über den Gemeinspruch..., Werkausgabe XI., str. 146.
Odkazy Reference
Literatura Aristotelés, Politik. Tr. O. Gigon. München: DTV 1996 Aristotelés, Nicomachean Ethics. Tr. H. Rackham. Cambridge: Harvard UP 1996 I. Kant, Werkausgabe XI. Frankfurt a/M: Suhrkamp 1977 Platón, Zákony. Praha: Oikumené Ritter-Gründer, Historisches Wörterbuch der Philosophie. Basel 1981ff. K. Žaloudek, Encyklopedie politiky. Praha: Libri
Externí odkazy
Kategorie:Formy státu a vlády