alt=Fotografie hlavního chrámu ve Vilniusu. V tomto chrámu je umístěna černá Madona Ostrobramská.|náhled|220x220pixelů|Svatyně Panny Marie v hlavním chrámu ve Vilniusu. Tradice je antropologický, religionistický a sociologický pojem, který se snaží vystihnout skutečnost, že společenské instituce, způsoby myšlení a formy lidské zkušenosti jsou odevzdávané z generace na generaci, a tedy existují dřív, než se člověk narodí. Přesto, že jsou tedy kulturně specifické, společnost od společnosti se liší, mají, jak popsali Peter Berger s Thomasem Luckmannem, povahu objektivní skutečnosti. V tomto smyslu mají všechny společnosti na světě své tradice a v tomto smyslu se pojem tradice velmi blíží pojmu kultury. Vždy je ale v případě tradice třeba pracovat s tímto generačním přenosem. Například sociolog Edward Shils vymezuje přenosem přes tři generace tradici vůči módě. Móda také poskytuje vzorce pro jednání a odívání, ale nemá trvalost mezigeneračního přenosu. Tento přenos je zachycen již v latinském slově tradere, což znamená, předávat nebo podřizovat se.
Navzdory skutečnosti, že tradice váže celé společnosti s předchozími a následujícími generacemi, neuzavírá je v neměnnosti a konzervatismu. Ve srovnání s laickými předpoklady je totiž proměnlivá. Symbolické zdroje, které tradici utváří, jsou zdroje pro sociální mobilizaci. Jsou silně politické. V každé společnosti a kultuře jsou předmětem rozsáhlého vyjednávání a sporů. To je dobře vidět v dynamice orálních, čistě nepsaných tradic, jak ukázal například britský antropolog Jack Goody.
Přenos tradice je úzce spojen s pamětí. Každý symbolický zdroj musí být nesen médiem. Tím může být nějaký typ textu (vyrytý do kamene, hlíny, napsaný na pergameni, tištěný tiskem nebo existující elektronicky atd.), nějaký typ obrazu (malovaný na plátně, nebo na zdi, atd.), nebo jakýkoliv druh artefaktu (od architektury, po pracovní nástroje). Nosičem tradice je i lidské tělo s jeho návyky (technologie těla) a dovednostmi.
Instituce, myšlenky, zkušenosti: Trojúhelník tradice vlevo|náhled|Trojúhelník tradice podle autorů Satishe Saberwala a Supriy Varmové; SABERWAL, Satish - VARMA, Supriya. "Introduction". In: iid. (eds.). Traditions in Motion: Religion and Society in History. New Delhi: Oxford University Press 2005. 1-20: 5. V obecném sociologickém smyslu, znamená institucionalizace vytváření obecných vzorců jednání a myšlení v jakékoli společnosti a kultuře. Proto všechny společnosti jsou založeny spíše na repetici než na inovaci. Ačkoliv k té, samozřejmě, dochází kontinuálně. Kultury existují v napětí mezi tendencí ke změnám a tendencí k zachování stávajících společenských pořádků (včetně existujících společenských hierarchií a dalších mocenských vztahů).
Instituce v užším slova smyslu představují v dané společnosti zaužívané způsoby jednání a dosahování výsledků tohoto jednání (včetně nezamýšlených důsledků). Proto jsou instituce v úzkém slova smyslu propojeny s institucionalizovanými způsoby myšlení, se sociálně sdílenými představami. Sociální vzory, ale zahrnují též formy lidské zkušenosti. Někdo, kdo nevyrostl v křesťanské tradici, nebo v intenzivním kontaktu s ní, například těžko zakusí mystické setkání s Pannou Marií. Takto jsou instituce, představy a zkušenosti vzájemně propojené tak, že změna představ v průběhu času způsobí změnu s nimi svázané instituce, stejně jako promění i kulturně dostupné zkušeností.
Faktory změn tradice Edward Shils popsal několik faktorů, změn v tradici. Některé označil jako endogenní, tj. působící uvnitř tradice, a jiné jako exogenní, tj. působící na tradice zvenčí.
Vnitřní Vnitřní faktory změny v tradici tedy vychází z nitra dané tradice.
Racionalizace a opravy Tento typ změn je zpravidla daný potřebami členů tradice, nejčastěji nutností inovovat používané nástroje a pracovní postupy. Pod tento typ změn Shils zahrnuje změny vytvořené institucemi zaměřenými na inovaci, nejčastější plánované nebo náhodné inovace v oblasti vědy a technologií. Ale spadají sem i reformy v náboženských tradicích a v politice.
Protitradiční agenda Hodně hnutí odmítá tradicionalistický konzervatismus, a proto vědomě usilují o kulturní a mocenské změny. Samozřejmě, k uskutečnění těchto změn musí daná hnutí dosáhnout skutečného politického úspěchu.
Vnější Vnější faktory změn představují změny vlivem okolního sociálního, kulturního, přírodního, ekonomického a politického prostředí.
Změny zapříčiněné setkáním tradic Společnosti nežijí odděleně, nevyhnutelně se setkávají. Tím pádem se setkávají i různé tradice. Tím se vzájemně ovlivňují. Sem nespadají jen technologické změny v důsledku importů, ale také například náboženský synkretismus.
Změny životních podmínek I tradice musí být funkční ve vztahu ke způsobu života. Proto k výrazným proměnám tradice dochází také při změně klimatických podmínek nebo rozvoji jiného způsobu života. Například: mnohé původně kočovné společnosti, se postupně začaly usazovat a přecházely na zemědělství. Také moderní společnosti prošly řadou změn v důsledku významných technologických objevů. Vynález parního stroje, vznik průmyslu založeného na fosilních palivech a těžkého průmyslu umožněného existencí železniční infrastruktury, centralizace železničních uzlů například vedlo k migraci obyvatelstva z venkova do nových průmyslových center (tzv. urbanizace).
(Re)konstrukce tradice Tradice obvykle neexistují bezprostředně jen samy o sobě. Jsou to také lidmi uvědomované skutečnosti. Tento aspekt tradice je velmi dobře znám z moderní společnosti. V ní může "tradice" fungovat jako politický argument. Tak je "tradice" využívána zejména v kontextu konzervativní politiky. Asi nejznámějším případem (re)konstrukce tradice jsou nacionalismy. Nacionalismus je ideologie moderního národního státu. Tato ideologie k svému důvěryhodnému používání potřebuje rozsáhlou práci zejména Intelektuálů. Období intenzivní národotvorné činnosti jsou obecně známá pod výrazem národní obrození.
Národní obrození potřebovala dosáhnout několika věcí, a to: kodifikace národního jazyka, rekonstrukce lidové kultury a rekonstrukci národní historie.
Nacionalismy se zabývali významní badatelé jako Ernest Gellner, Benedict Anderson a Miroslav Hroch.
Paměť a tradice Tradice ke svému přenášení potřebuje paměťová média. Různá média ale mají odlišný dopad na možnosti zachovávání a předávání tradic. Tato média jsou materiálními nosiči tradic a jejich vliv na dynamiku tradice závisí právě na jejich stabilitě a formě jejich materiality.
Paměť artefaktů alt=Fotografie: střevíce duchovního učitele (guru) jako předmět úcty uložené na zdobný polštářek u postele v místnosti jíž obýval.|náhled|Tradice nesená artefaktem: střevíce duchovního učitele (guru) v místnosti jíž obýval. Hmotné objekty mají díky své materialitě dobré předpoklady pro to, aby nesly tradici mnohem déle než několik generací. Skvělým příkladem jsou budovy. Většinou jsou příliš drahé na to, aby se v každé generaci bouraly a stavěly nové. Proto často nesou časem i stavební postupy a vkus dávných generací.
Ještě trvalejší je infrastruktura a topografie osídlení. Infrastrukturu je obtížné vybudovat. Stojí velké peníze a také úsilí v procesu vyjednávání s lidmi v její blízkosti, nebo s těmi, přes jejichž pozemky má vést. Organizace (topografie) sídel se navíc obtížně plánuje. Lidé osidlují a organizují místo, kde žijí, živelně. A to, jak své životní prostředí uspořádají nese následně důsledky pro další rozvoj sídel: Jak široké jsou ulice? Jak jsou domy uspořádané kolem center koncentrujících důležitou obecní, ekonomickou a politickou infrastrukturu? Jaké cesty vedou kolem a jak dlouho trvá cesta do regionálního centra obchodu a státní správy?
Stejně tak veřejně umístěné památníky, umělecké předmět nebo symboly kolektivní identity jako jsou vlajky, znaky atd. Nemělo by proto překvapit, že kolem všech těchto věcí vznikají ve společnosti politické spory.
Do této kategorie musí být umístěny i pracovní nástroje. Etnologové rádi studují tvary radlic, truhlářského náčiní, nebo podoby luků, aby mohli zkoumat technologický vývoj v různých oblastech života a šíření kulturních vlivů mezi regiony. Nástroje jsou navíc úzce spojené s lidským tělem a jeho technikami. Dnes oblíbenou oblastí antropologického, sociologického a religionistického výzkumu je tzv. vtělení (embodiment). Ten přichází s poznáním, že tělo má svou vlastní inteligenci, schopnost osvojovat si a vybavovat poznání. Důležitým badatelem v této oblasti je Thomas J. Csordas. Tělo je tedy též prostředek uchovávání a přenášení tradice. A nejde tu primárně o to, že na sobě nese krajově specifické ozdoby (například, oděv, náušnice nebo tetování), ale především o jeho nutnou součinnost s nástroji. Klasik sociologie a antropologie Marcel Mauss si v průběhu první světové války všiml, že francouzští a angličtí vojáci nebyli schopni kopat zákopy vzájemně vypůjčenými lopatkami. Divize tedy musela měnit 8000 lopatek při každé výměně francouzských a britských vojáků. Jejich těla nebyla uzpůsobena pro použití nástroje z jiné kulturní tradice.
Paměť v orálních kulturách vlevo|náhled|Tradice nesená obrazem: Zobrazení Pána jógy (Jógéšvary; boha Šivy) na stěně gufy, tj. poustevny obývané guruem jedné ze siddhi-jógových tradic v Indii. Primárně orální kultury nemají písmo a musí spoléhat na to, co si lze pamatovat bez něj. Tradice v primárně orálních kulturách je proto velmi proměnlivá a vázaná na vtělení, ústně tradované genealogie, pranostiky, rčení a rituální performance. Celkově má tendenci být velmi těsně spojena se situací přednesu, práce a vykonávání rituálů, a proto se může snadno měnit.
Psaní a tisk Psaní na hliněné destičky, papyrus, palmové listy nebo pergamen je technologie, která dává tradicím nové možnosti přenosu a šíření. Samotné psaní umožňuje opakovaně se vracet k napsanému a tímto způsobem umožňuje vznik formální logiky, účetnictví, státní byrokracie a vědeckého myšlení. Na druhou stranu, text získává posvátnou moc a většinu inovací je třeba dělat prostřednictvím komentářů, které vytváří dojem, že všechny tyto inovace zamýšlel již autor původního textu. Nicméně studia komentářové literatury, pokud je možné ji datovat, je efektivním způsobem studia dějin myšlení.
Tisk pomocí Gutenbergova knihtisku a pozdějších technologií tisku je další velmi významnou technologickou inovací. Walter Ong nepřehání, když mluví o knihtisku jako o první moderní výrobní lince. Rozdíl mezi Gutenbergovým knihtiskem a staršími tiskovými technikami spočívá v tom, že v Gutenbergově technologii není třeba vyrývat celé stránky do jednoho kusu dřeva. Jsou totiž skládány z jednotlivých písmenek, která jsou složena do výsledné formy. Nastavení textu pro tisk je proto možné snadno měnit, a následně tisknout na papír pomocí lisu, a to v masovém měřítku.
Elektronické kultury Specifika elektronického pamatování podrobně analyzoval sociolog Manuel Castells. Zabýval se zvláštními vlastnostmi elektronických nosičů informace stejně, jako sociálně a mocensky specifickou architekturou internetu. Souhrnně naší současnost označil jako kulturu reálné virtuality.