Městské divadlo Mladá Boleslav (zkratka MDMB) je profesionální divadlo, jehož zřizovatelem je město Mladá Boleslav. Působí na dvou scénách secesní budovy v Palackého ulici, která byla postavena v roce 1909 na popud mladoboleslavských divadelních ochotníků, kteří před výstavbou divadla hráli již od poloviny 19. století v sálech místních hostinců, mezi roky 1878 a 1904 také v divadelním sále mladoboleslavské radnice. Provoz současné divadelní budovy byl slavnostně zahájen 21. listopadu 1909 inscenací Lucerna Aloise Jiráska. Profesionální umělecký soubor působí v městském divadle od roku 1945, v letech 1966–1994 bylo divadlo sloučené s kladenským pod názvem Divadlo Jaroslava Průchy (později Středočeské divadlo Kladno a Mladá Boleslav). Během této éry došlo ke generální rekonstrukci budovy a vytvoření druhé, alternativní scény. Samostatné městské divadlo funguje od roku 1994.
Umělecký soubor Městského divadla Mladá Boleslav vznikal po rozdělení Středočeského divadla zcela od základů, jelikož původní soubor s výjimkou dvou hereček zůstal kladenskému divadlu. V období formování stálého souboru hostovala v divadle řada pražských herců (např. Antonie Hegerlíková, Veronika Žilková, Radoslav Brzobohatý, Radovan Lukavský). Herecky, autorsky i režijně spolupracoval s divadlem i Miroslav Horníček. K roku 2011 má v Městském divadle Mladá Boleslav stálé angažmá 10 herců a 7 hereček. K významným osobnostem divadla patří například Ota Jirák, Matouš Ruml a Veronika Kubařová. Do souboru často přichází mladí herci, kteří zde nasbírají zkušenosti a po čase přejdou do angažmá některého z pražských divadel.
Od svého osamostatnění uvádí divadlo každou sezónu přibližně šest premiér, první uvedenou inscenací byla roku 1994 Zeyerova hra Radúz a Mahulena. Vedle osvědčených her české i světové klasiky se věnuje také nekonvenční tvorbě a uvedlo také několik muzikálů. Nejvíce oceňovanou inscenací divadla jsou Muži v offsidu autora Karla Poláčka. Ti byli spolu s Miláčkem autora Guye de Maupassanta a Molièrovou hrou Scapinova šibalství v podání mladoboleslavského divadla natočeni a odvysíláni Českou televizí. Divadlo má zhruba 5000 stálých diváků v předplatitelských skupinách a jeho návštěvnost přesahuje 90 %. Kromě místního souboru na jeho scéně pravidelně hostují soubory profesionálních divadel z Prahy, Kladna a dalších českých měst.
Budova náhled|upright|Štursovo sousoší „Probuzení národa“ Budova městského divadla stojí v rohu městského parku Výstaviště v Palackého ulici v sousedství dalších významných městských budov (dvě gymnázia, sokolovna, bankovní dům). Divadlo bylo postaveno v letech 1905–1909 poté, co okresní hejtmanství zakázalo provozování kulturních akcí v radničním sále. Zpracováním projektu, vytvořením návrhu nového divadla a posléze i pracemi na interiéru budovy byla pověřena stavební firma Ferdinanda Fellnera a Edmunda Helmera (další práce firmy: např. Německé divadlo v Praze, Mahenovo divadlo, Volkstheater ve Vídni).MDMB, str. 23 Exteriér divadla je však dílem Jana Kříženeckého a Emila Králíka, kteří byli pověřeni přepracováním původního neorenesančního projektu, protože se městské radě zdál málo reprezentativní. Celkové náklady na výstavbu činily 480 000 korun. Městské divadlo bylo slavnostně otevřeno 21. listopadu 1909.MDMB, str. 6
První velké stavební úpravy se v divadle odehrály v roce 1937. K divadlu byl přistavěn zkušební sál a skladovací prostory, budova tak získala tvar písmene T (původní půdorys byl obdélníkový). Kromě toho bylo upraveno hlediště divadla, kde byla zrušena středová ulička. Došlo také k opravě topení, osvětlení a fasád.MDMB, str. 54 V letech 1977–1985 prošlo divadlo generální opravou, během které došlo k úpravě půdorysu místností, výměně zařízení divadla a zásadní modernizaci jevištní techniky. Během této rekonstrukce byla v suterénu divadla zřízena Malá scéna s divadelním klubem.MDMB, str. 86–87 Před rokem 1988 byla budova divadla zapsána na seznam kulturních památek. Další velkou rekonstrukcí prošla budova v létě 2010, kdy byla vyměněna veškerá sedadla, podlahová krytina v hlavním sále, vodovodní potrubí a vzduchotechnika. Opravena byla také střešní krytina a budova divadla byla napojena na centrální vytápění. V divadle byla také zřízena bezbariérová toaleta. Kompletní obnovou prošly i omítky divadla, které získaly cenu Fasáda roku 2010 v jedenáctém ročníku soutěže vyhlašované architektonickou a stavební fakultou ČVUT, Obcí architektů a dalšími společnostmi z oboru.
Exteriér náhled|vlevo|Průčelí divadelní budovy Průčelí budovy dominují dva mohutné pylony, na nichž stojí dvojice sousoší pražského sochaře Jana Štursy Probuzení národa (vlevo) a Vítězství umění (vpravo). Pod levým sousoším je na pylonu umístěn dvouocasý český lev, vpravo jednoocasý lev jako znak Mladé Boleslavi. Na bocích pylonů i dalších částí budovy jsou štukem vyvedeny letopočty MCMIX (1909). Uprostřed průčelí se před trojúhelníkovým štítem nachází socha sedící múzy Thálie podepřená dvěma sloupy, pod níž je umístěn zlatý nápis „Umění – síla života.“ V průčelí jsou dále tři menší a pod nimi tři vysoká okna s modrými rámy, která sahají až ke kovové, částečně prosklené skořepinové markýze, jejíž podpůrné sloupy nesou pozlacené monogramy MB. Pod konstrukcí markýzy je zavěšeno pět velkých elektrických luceren. Markýza kryje troje dveře, k nimž vede široké středové schodiště (při rekonstrukci v roce 2010 opatřené zábradlím) a stoupavý asfaltový nájezd ve tvaru písmene U (přízemí divadla je zvednuto nad úroveň terénu).
Na úrovni přízemních oken budovy je bílá vnější omítka divadla zdobená pásovou bosáží. Kolem oken druhého patra jsou vyvedeny výrazné šedé obdélníky, které okna opticky prodlužují. Dekoraci stěn tvoří keramické maskarony představující jednotlivé druhy dramatického umění, měděné věnce, festony a monogramy. Obě boční stěny budovy narušují modré boční východy se schodišti (3 na každé straně), na severní straně ještě suterénní vchod do divadelního klubu a na Malou scénu. Na východní straně vystupuje z budovy obdélníková přístavba z roku 1937 spolu s technickým vchodem a nájezdovou rampou pro přepravu kulis. Střecha budovy nemá jednu rovinu, zvedá se nad zdobeným štítem průčelí. Nad prostorem jeviště se nachází dvoupatrová nástavba s okny a sloupy, rovněž zdobená věnci.Herčík, str. 135
Interiér náhled|foyer divadla Secesní architektonický styl ovlivnil i podobu interiéru divadla, zejména přízemního vstupního vestibulu, foyeru a kuřárny v patře. Interiér však prošel řadou rekonstrukcí, během nichž došlo také ke změně půdorysu některých prostor a nedochoval se ani původní mobiliář. Vestibul divadla má obdélníkový půdorys, omítky vyvedené do světle zelena a rovný strop s fabiony. Z vestibulu vedou diagonální chodby do šaten se vstupy do hlediště, po stranách jsou umístěna schodiště do patra potažená červenými koberci. Podobně jako vestibul je disponován i foyer, jemuž dominuje velký závěsný lustr. Na stěnách foyeru visí dvojice velkých obrazů znázorňujících výjevy z Mladé Boleslavi v 70. letech (byly přidány během rekonstrukce v letech 1977–1985). Oproti přízemí, v němž je vestibul na stejné výškové úrovni jako šatny, je foyer oproti šatnám v patře zvýšený z důvodu stupňování sedadel na balkóně. Hlavní vstupy na balkón hlediště vedou přímo z foyeru, boční z prostoru šaten. Ornamentální štuková výzdoba a římsy jsou ve všech těchto prostorách v secesním duchu.
náhled|left|hlediště Velké scény Hlavní sál divadla (Velká scéna) má hruškovitý půdorys, hlediště je tvořeno tmavě červenými sedadly v přízemí a na balkóně, který je zídkou rozdělen na dvě úrovně (tzv. druhý balkón má dva oddělené bloky se samostatným vchodem z foyeru). Hlediště kryje zavěšený strop ve tvaru lastury rozdělený pozlacenými štukovými ornamenty na pravidelné obdélníky. Boční stěny sálu v obou výškových úrovních hlediště obklopují lóže. První z nich zasahují až do prostoru předscény, jsou orámovány mohutnými polosloupy, na nichž sedí putti (barokní sochy nahých dětí). Na každé straně sálu navazují dvě lóže v přízemí a dvě v patře, které mají společný parapet se zbytkem balkónu. Omítky Velké scény jsou laděny do světle žluta s četným zlacením a její výzdoba je vyvedena v neobarokním stylu, využívá se zejména ornament doplněný pozlacenými festony.
Slavnostní opona Jeviště Velké scény je vybaveno třemi oponami. Nejblíže hledišti je zavěšena protipožární opona, nejdále hlavní opona z červeného sametu. Divadlo disponuje také slavnostní malovanou oponou nazvanou Apoteóza Thálie, jejímž autorem je malíř Theodor Hilšer. Tématem vyobrazení na oponě je oslava dramatického, pěveckého a hudebního umění Mladoboleslavska. Uprostřed plátna sedí antická múza Thálie s žezlem v ruce, nad níž se vznáší múza s lyrou. Celkově znázorňuje opona devět postav, z toho osm žen a jednoho starého muže. Ve středu dolní části plátna je vyveden barokizovaný městský znak, dalším regionálním motivem je panoráma údolí řeky Jizery a zříceniny hradu Michalovice v pozadí opony. Celé vyobrazení je orámováno dekorativními prvky ladícími k neobaroknímu interiéru sálu. Opona byla autorem zhotovena za celkovou cenu 6000 korun. Celou ji namaloval vsedě, jelikož byl ochrnut na obě dolní končetiny. Svůj podpis Theodor Hilšer umístil na jeden ze schodů vedle postavy starce.MDMB, str. 25–26
Historie náhled|Hotel Věnec, v jehož sále bylo sehráno první představení (vpravo; současný stav po rekonstrukci Jiřího Krohy ve dvacátých letech 20. století) Počátky ochotnického divadla v Mladé Boleslavi První ochotnické divadelní spolky Mladoboleslavska začaly vznikat v první polovině 19. století nejdříve v menších městech regionu (1823 v Nových Benátkách, 1833 v Mnichově Hradišti, 1835 v Dobrovici a 1836 v Bakově nad Jizerou).Herčík, str. 107 Samotná Mladá Boleslav byla jako sídlo krajského hejtmanství pod silným vlivem germanizace, kromě úředního a vyučovacího zde byla němčina i jazykem vývěsních štítů a běžné komunikace vyšších společenských vrstev.Herčík, str. 27 Společenský život nebyl ve městě příliš patrný a divadlo se hrálo v místních hostincích jen příležitostně, když do Mladé Boleslavi zavítal některý z kočovných loutkářských nebo hereckých spolků.Herčík, str. 106 O první české divadelní představení se v roce 1842 pokusili studenti a absolventi mladoboleslavského gymnázia, k realizaci představení však nedošlo.Herčík, str. 217
O rok později se kováňskému faráři Karlu Aloisi Vinařickému a koncipientovi krajského hejtmanství Františku Plačkovi po několikaleté snaze podařilo získat získat od úřadů povolení k sehrání českého představení. Pódium, kulisy a oponu koupili od německých ochotníků, kteří v Mladé Boleslavi působili již od roku 1840.Herčík, str. 218Herčík, str. 108 První česky hrané ochotnické představení bylo sehráno 8. dubna 1843, jednalo se o inscenaci Žižkův meč autora Václava Klimenta Klicpery. V režii Josefa Kroupy se na představení podílelo 15 amatérských herců,Účastníci prvního divadelního představení v režii J. Kroupy: Robert Hans, MUDr. Jakub Himmer, Josef Kuršel, Jan Lauterbach, V. J. Picek, MUDr. J. Pinkert, Bedřich Sommer, J. Splídek, Ferdinand Tejnil, Jáchym Ziegelheim, Terezie Lauterbachová, Lóry Lidnerová, Marie Lukschová, Anna Šustrová, Anna Tejnilová. kteří výtěžek věnovali dětské opatrovně. V témže roce ochotníci sehráli ještě hry Tři hodiny před svatbou a Loupež.
náhled|vlevo|Zöllnerova společnost ve městě (1854)
Další česká představení mladoboleslavských ochotníků už úřady nepovolily. Žádost o povolení dvanácti představení během zimy 1843–1844 ve prospěch dětské opatrovny byla zamítnuta, přičemž oficiální odůvodnění znělo tak, že provozující osoby nejsou zárukou dokonalého estetického prožitku a patří do kategorie nespolehlivých. Ochotníci mohli znovu hrát až roku 1845, kdy byly české země zasaženy povodněmi. Úřady tehdy hercům povolili sehrát celkem šestkrát frašku Roztržitá (autor August von Kotzebue).