Ashleigh Bartyová (nepřechýleně Barty, * 24. dubna 1996 Ipswich, Queensland) je bývalá australská tenistka a kriketistka, patřící k původním obyvatelům Austrálie Aboridžincům. Na profesionálních okruzích se pohybovala v letech 2010–2022. Na grandslamu vyhrála dvouhru na French Open 2019, ve Wimbledonu 2021 a Australian Open 2022 a čtyřhru na US Open 2018 s Coco Vandewegheovou. V sezónách 2019–2022 byla světovou jedničkou ve dvouhře žen, jíž se stala jako druhá Australanka po Goolagongové z roku 1976 a celkově dvacátá sedmá od zavedení klasifikace v roce 1975. Na čele klasifikace figurovala ve dvou obdobích 121 týdnů.
Na okruhu WTA Tour vyhrála patnáct singlových turnajů včetně Turnaje mistryň 2019. K nim přidala dvanáct deblových trofejí. V rámci jednoho turnaje třikrát ovládla singlovou i deblovou soutěž a získala tzv. „double“ na Malaysian Open 2017, Porsche Tennis Grand Prix 2021 a Adelaide International I 2022. Na okruhu ITF vybojovala čtyři tituly ve dvouhře a devět ve čtyřhře., přístup:
Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v červnu 2019 na 1. místě a ve čtyřhře pak v květnu 2018 na 5. místě. Trénovali ji Craig Tyzzer a Jason Stoltenberg., přístup:
Tenis začala hrát ve čtyřech letech v sousedství Brisbane. V juniorské kategorii se stala světovou dvojkou po singlovém triumfu ve Wimbledonu 2011, kde zdolala Rusku Chromačovovou. Mezi šestnáctým a sedmnáctým rokem života se prosadila na okruhu WTA Tour, když v roce 2013 s krajankou Dellacquovou odešly poraženy z finále tří grandslamových čtyřher – Australian Open, Wimbledonu a US Open. V závěru sezóny 2014 se rozhodla přerušit tenisovou kariéru a od roku 2015 se věnovat kriketu, když podepsala smlouvu s týmem Brisbane Heat pro první sezónu australské ligy Women's Big Bash League.
K tenisu se vrátila v první třetině sezóny 2016, krátce před dvacátými narozeninami. Ačkoli hned vyhrála dvě deblové trofeje na okruhu ITF, dlouhodobě se potýkala se zraněním paže. Průlomovou sezónou ve dvouhře se stal rok 2017, kdy ovládla Malaysian Open 2017 a vystoupala na 17. příčku žebříčku, ačkoli v předchozích letech nikdy nefigurovala v elitní světové stovce. S Dellacquovou si poprvé zahrály čtyřhru na Turnaji mistryň 2017, kde došla o rok později do semifinále. Dva singlové tituly přidala ve WTA Tour 2018, včetně závěrečného WTA Elite Trophy. Po ukončení kariéry stabilní partnerky Dellacquové získala první grandslamový vavřín ze čtyřhry US Open 2018 s Američankou Vandewegheovou. V debutovém čtvrtfinále dvouhry majoru na Australian Open 2019 ji porazila Kvitová. Po zisku titulu na Miami Open 2019 se posunula do elitní světové desítky. První vítězný grandslam ve dvouhře na French Open 2019 z ní učinil světovou dvojku a červnová trofej na Birmingham Classic 2019 světovou jedničku. Singlové grandslamy ovládla na všech třech površích poté, co vyhrála Wimbledon 2021 a Australian Open 2022. Austrálii dovedla do finále Fed Cupu 2019 a z odložené Letní olympiády 2020 v Tokiu si odvezla bronz ve smíšené soutěži.
Během března 2022 ve 25 letech, kdy figurovala na vrcholu světové klasifikace, oznámila ukončení profesionální kariéry. Vyjma čtyř týdnů neopustila čelo žebříčku mezi červnem 2019 a dubnem 2022. Praktikovala celodvorcový tenis s širokou škálou úderů. Přes nižší vzrůst měla silné podání. Pravidelně figurovala na předních příčkách statistik WTA v počtu es a procentuální úspěšnosti získaných bodů na podání.
Týmové soutěže
Billie Jean King Cup V australském fedcupovém týmu debutovala v roce 2013 ostravským čtvrtfinále Světové skupiny proti České republice, v němž s Casey Dellacquovou nestačily ve čtyřhře na pár Andrea Hlaváčková a Lucie Hradecká. Australanky odešly poraženy 0:4 na zápasy. V brisbaneském semifinále Světové skupiny Fed Cupu 2014 proti Německu získaly s Dellacquovou jediný bod domácích, když vyhrály debla nad dvojicí Julia Görgesová a Anna-Lena Grönefeldová. Němky postoupily do finále po vítězství 3:1 na zápasy.
V roce 2019 dovedla jako jednička Australanky do finále, když ve čtvrtfinále Světové skupiny proti Spojeným státům i v semifinále proti Bělorusku vyhrála vždy obě dvouhry i čtyřhru. V perthském boji o titul proti Francii zaznamenala jednu singlovou výhru i prohru. Z rozhodující čtyřhry odešly se Stosurovou poraženy. Jednalo se o její poslední zápas ve Fed Cupu.
V soutěži nastoupila k jedenácti mezistátním utkáním s bilancí 11–2 ve dvouhře a 7–2 ve čtyřhře., přístup:
Hopman Cup Austrálii reprezentovala spolu s Bernardem Tomicem na Hopmanově poháru 2013. V základní skupině zdolala Němku Andreu Petkovicovou, která po prvním setu utkání skrečovala, poté nestačila na Srbku Anu Ivanovićovou a na závěr porazila Italku Francescu Schiavoneovou. Družstvo obsadilo konečné druhé místo za Srbskem a do finále nepostoupilo.
Letní olympijské hry Austrálii reprezentovala na odložených Letních olympijských hrách 2020 v Tokiu. Do ženské dvouhry zasáhla jako světová jednička a nejvýše nasazená. Na úvod ji vyřadila Španělka Sara Sorribesová Tormová z konce první padesátky. V utkání se dopustila 55 nevynucených chyb. Do ženské čtyřhry nastoupila se Storm Sandersovou. Soutěž opustily po nezvládnutém supertiebreaku ve čtvrtfinále s pozdějšími šampionkami Barborou Krejčíkovou a Kateřinou Siniakovou. Bronzovou medaili vybojovala ve smíšené soutěži po boku Johna Peerse, když do utkání o cenný kov nenastoupili Djoković se Stojanovićovou.
Tenisová kariéra
2011 V červenci zvítězila na dívčí juniorce Wimbledonu, když ve finále porazila Irinu Chromačovovou. V prosinci se utkala s dalšími krajany o přidělení divoké karty na Australian Open 2012. Přestože byla nejmladším účastníkem, turnaj vyhrála, když mimo jiné porazila Casey Dellacquovou, Arina Rodionovovou a Olivii Rogowskou.
2012 náhled|Forhend na turnaji ITF v Eastbourne 2016 s dotací 50 tisíc dolarů Na základě výsledků z předchozí sezóny obdržela divokou kartu do kvalifikace turnaje v Brisbane z kategorie Premier. V prvním kole kvalifikace podlehla nejvýše nasazené Kanie Kingové. Spolu s krajankou Casey Dellacquovu také nastoupily do čtyřhry, v níž se probojovaly až do semifinále, kde nestačily na pár Spearsová a Kopsová-Jonesová.
Další divokou kartu získala do hlavní soutěže turnaje v Hobartu, kde podlehla v úvodním kole Američance Bethanie Mattekové-Sandsové V první fázi grandslamu Australian Open nepřešla přes Gruzínku Annu Tatišviliovou. Spolu s britskou juniorkou Laurou Robsonovou se zúčastnila také ženské čtyřhry.
2017 I ze čtvrtého grandslamového finále ženské čtyřhry odešla po boku Dellacquové poražena poté, co na French Open hladce podlehly prvnímu světovému páru Bethanie Matteková-Sandsová a Lucie Šafářová, když uhrály jen tři gamy.
Poprvé si finále dvouhry i čtyřhry během jediného turnaje zahrála na travnatém Birmingham Classic, kde v závěrečném duelu singlové soutěže trvajícím 1.47 hodin ztratila vedení 1–0 na sety proti Petře Kvitové, vracející se po zranění na okruh. Během turnaje jí patřila 77. příčka žebříčku. Po porážce z dvouhry vybojovala trofej ve čtyřhře se stabilní partnerkou Casey Dellacquovou vítězstvím nad dvojicí Čan Chao-čching a Čang Šuaj. Australanky tak získaly pátou společnou trofej.
2018 První singlovou trofej z trávy si odvezla z Nature Valley Open, probíhajícím v Nottinghamu, po finálovém vítězství nad Britkou Johannou Kontaovou.
Na US Open poprvé postoupila do osmifinále grandslamu, a to přes dvousetové výhry nad tuniskou kvalifikantkou Ons Džabúrovou a Češkami Lucíí Šafářovou a Karolínou Muchovou. Nad její síly byla osmá nasazená Karolína Plíšková. V deblové části získala první grandslamový titul v kariéře. Její spoluhráčkou se stala Američanka Coco Vandewegheová. V semifinále porazily světové jedničky a vítězky posledních dvou majorů Barboru Krejčíkovou a Kateřinu Siniakovou, čímž ukončily jejich 16zápasovou neporazitelnost na grandslamech. Ve finále pak přehrály maďarsko-francouzské turnajové dvojky Tímeu Babosovou a Kristinu Mladenovicovou. O šampionkách rozhodla až zkrácená hra třetí sady. Proti soupeřka odvrátily celkem tři mečboly, z toho dva již v průběhu druhého setu. Bartyová tak čtvrtý pokus poprvé uspěla ve finále grandslamové čtyřhry.
Na tzv. malém Turnaji mistryň, WTA Elite Trophy v čínské Ču-chaji, vyhrála základní orchideovou skupinu, v níž zdolala Caroline Garciaovou a podlehla Aryně Sabalenkové. V semifinále vyřadila obhájkyni trofeje Julii Görgesovou a ve finálovém duelu přehrála čínskou turnajovou jedenáctku Wang Čchiang po dvousetovém průběhu. Třetí titul na túře pro ni znamenal posun na nové kariérní maximum, 15. místo žebříčku WTA.
2019: Vítězka French Open, Turnaje mistryň a světová jednička Sezónu otevřela druhý rok v řadě finálovou účastí na Sydney International, kde na úvod vyřadila světovou jedničku Simonu Halepovou a mezi poslední čtveřicí sedmou nasazenou Kiki Bertensovou. V boji o titul však nestačila na turnajovou pětku Petru Kvitovou po třísetovém průběhu. Na Australian Open dohrála v osmifinále opět na raketě Kvitové.
náhled|vlevo|Na Sydney International podlehla ve finále Petře KvitovéNa březnovém Miami Open z kategorie Premier Mandatory porazila na cestě do finále také členky první světové desítky, Nizozemku Kiki Bertensovou a ve čtvrtfinále Petru Kvitovou. V boji o titul přehrála další Češku a světovou sedmičku Karolínu Plíškovou, čímž vylepšila bilanci vzájemných zápasů na 3–2. Čtvrtý kariérní trofej pro ni znamenala premiérový posun do první světové desítky, na 9. místo.
Premiérový grandslamový titul ve dvouhře vybojovala na antukovém French Open, kam přijela jako světová osmička. V úvodních kolech vyřadila Američanky Jessicu Pegulaovou a Danielle Collinsovou, rovněž tak i Němku Andreu Petkovicovou. První set ztratila až ve čtvrté fázi se Sofií Keninovou. Čtvrtfinálová výhra nad čtrnáctou nasazenou Američankou Madison Keysovou jí zajistila kariérní posun do elitní světové pětky, jakožto první Australance od Sam Stosurové ze srpna 2012. Semifinále proti 17leté Američance ruského původu Amandě Anisimovové přineslo řadu zvratů. Dominantním vstupem si nejdříve vypracovala vedení 5–0 na gamy, ale za stavu 40:15 nevyužila dva setboly. Americká teenagerka však průběh šňůrou šesti her otočila a úvodní sadu získala v tiebreaku. Na vítězné vlně pokračovala do stavu her 3–0, než iniciativu převzala opět Australanka, která sérii šesti gamů vyhrála druhé dějství. Přestože v rozhodující sadě jako první ztratila podání, vzápětí si je vzala zpět a po dalším prolomeném servisu Američanky si udržovala náskok. Duel ukončila šestým mečbolem. Stala se tak první australskou finalistkou Roland-Garros od Samanthy Stosurové v roce 2010. Ve finále turnaje potřetí v kariéře zdolala 19letou Češku ze čtvrté světové desítky Markétu Vondroušovou, když ztratila jen čtyři hry. Pařížský grandslam ovládla jako první australská šampionka od Margaret Courtové z roku 1973. Na žebříčku WTA se posunula na 2. místo.
náhled|První grandslam ve dvouhře vyhrála na French Open Travnatou sezónu zahájila šestým kariérním titulem z birminghamského Nature Valley Classic, svou první singlovou trofejí v kategorii WTA Premier. V průběhu turnaje neztratila žádný set. Až ve finále proti osmé nasazené Němce Julii Görgesové čelila setbolu, který odvrátila. Bodový zisk ji katapultoval na 1. místo světového žebříčku, jakožto první Australanku od Evonne Goolagongové z roku 1976, která mu vévodila dva týdny. Na vrcholu klasifikace vystřídala Japonku Naomi Ósakaovou. Ve Wimbledonu prohrála v osmifinále s nenasazenou Američankou Alison Riskeovou. Skončila tak její 15zápasová neporazitelnost.