Amenhotep I. (též známý jako Amenofis I.) byl druhým staroegyptským faraonem , který vládl přibližně v letech 1525–1504 př. n. l. Jeho rodiči byli faraon Ahmose I. a jeho velká královská manželka Ahmose-Nefertari. Amenhotep I. měl staršího bratra Ahmose-Ancha, který byl korunním princem a předpokládalo se, že nastoupí na trůn po svém otci. Ten však v období mezi sedmnáctým a dvacátým druhým rokem otcovy vlády zemřel a novým korunním princem se stal Amenhotep. Amenhotep se stal po otcově smrti králem a vládl po dobu jednadvaceti let.
Období vlády Amenhotepa I. plynule navázalo na vládu Ahmose I., který po mnohaletých válkách opět sjednotil celou říši. Nový faraon upevnil egyptskou moc v Núbii a v nilské deltě, která byla po dobu jednoho století centrem hyksóské nadvlády. Amenhotep se pravděpodobně nepokoušel udržet kontrolu nad oblastí Levanty, kterou k říši připojil jeho otec. V Horním Egyptě pokračoval s přestavbou chrámů a zavedl změny v uspořádání pohřebního komplexu, když oddělil svoji hrobku od svého zádušního chrámu. Tento způsob pohřbívání přetrval po celé období Nové říše. Po své smrti byl zbožštěn a stal se patronem dělníků v Dér el-Medíně, vesnici stavitelů královských hrobek.Shaw (2010), s. 239
Rodina
Amenhotep I. byl synem faraona Ahmose I. a jeho manželky Ahmose-Nefertari. Z Amenhotepových sourozenců je znám Ahmose-Anch, Ahmose-Meritamon a Ahhotep II. Jeho starší bratr Ahmose-Anch zemřel dříve, čímž uvolnil Amenhotepovi cestu na trůn. Amenhotep se stal králem v poměrně mladém věku a je pravděpodobné, že místo něj krátce vládla jeho matka Ahmose-Nefertari. Důkazem pro tuto teorii je fakt, že jak Amenhotep I. tak i Ahmose-Nefertari jsou spojení s založením vesnice dělníků v Dér el-Medíně. Amenhotep si vzal za manželku svoji sestru Ahmose-Meritamon, která se následně stala jeho velkou královskou manželkou.Grimal, s. 190 Na stéle z 19. dynastie se objevuje jméno Amenhotepovy další manželky – Sitkamose.
Kromě tohoto svazku jsou další vztahy s členy rodiny zpochybněny. Ahhotep II. je obvykle považována za Amenhotepovu manželku a sestru, avšak existuje i teorie, že byla jeho babičkou. Pravděpodobně měli spolu jednoho syna, Amenemhata, který však zemřel již v mladém věku. Tato verze je považována za konsenzus, přesto existují argumenty proti tomuto vztahu. Jelikož neměl Amenhotep I. žádného živého potomka, jeho nástupcem se stal Thutmose I., který si vzal Amenhotepovu sestru Ahmose. Neexistují však žádné důkazy, zda Ahmose byla skutečně Amenhotepovou sestrou. Egyptolog Edward Bleiberg pochybuje o jejich sourozeneckém vztahu, neboť Ahmose nikdy nebyla nazývána titulem „královská dcera“.
Období a délka vlády Během devátého roku vlády panovníka Amenhotepa I. bylo provedeno pozorování heliaktického východu hvězdy Sirius (den v roce, kdy hvězda poprvé vyjde nad obzor před východem Slunce), které proběhlo devátý den třetího měsíce šemu.Grimal, s. 202 Novodobí astronomové spočítali, že pokud bylo pozorování provedeno z Mennoferu či Heliopole, tak mohlo v tento den proběhnout pouze v roce 1537 př. n. l. Pokud bylo pozorování uskutečněno v Thébách, mohlo proběhnout pouze roku 1517 př. n. l. Druhá možnost je většinou považována za správnou, neboť Théby se na počátku 18. dynastie staly hlavním městem Egypta. Astronomové vycházeli z toho, že daný den pozorování heliaktického východu je v určitém konkrétním postavení k egyptskému i „solárnímu“ kalendáři zároveň jednou za 1461 (egyptských), respektive 1460 (solárních) let. Amenhotep tak pravděpodobně nastoupil na trůn v roce 1526 př. n. l. nebo v roce 1525 př. n. l., přesto možnost roku 1546 př. n. l. není vyloučena.
Podle historika Manetha vládl Egyptu po dobu dvaceti let a sedmi měsíců nebo dvaceti jedna let. Zatímco nejvyšší doložený rok Amenhotepovy vlády je rok číslo deset, Manetho vycházel z informací pocházejících z pasáží v hrobce kouzelníka jménem Amenemhet, který výslovně uváděl, že sloužil pod králem Amenhotepem po dobu jednadvaceti let. Pokud tedy bylo pozorování provedeno z Mennoferu či Heliopole vládl Amenhotep přibližně v letech 1546 až 1526 př. n. l., v opačném případě v letech 1526 až 1506 př. n. l. nebo 1525 až 1504 př. n. l. Mezi odborníky se tyto letopočty liší jen o několik málo let.
Zahraniční politika 180px|náhled|vlevo|Reliéf Amenhotepa I. z Karnaku|alt=Kamenný reliéf Amenhotepa I. s korunou horního i dolního Egypta Amenhotepovo Horovo jméno v překladu znamená „Býk, který dobývá země“ a Jméno obou paní znamená „Ten, který vzbuzuje velkou hrůzu“, což je všeobecně chápáno tak, že Amenhotep I. měl v úmyslu převzít kontrolu nad okolními státy. Texty ze dvou hrobek naznačují, že vedl válečná tažení do Núbie. Podle textů z hrobky Ahmose, syna Abany, se Amenhotep pokusil posunout egyptské hranice až do jižní části Núbie. Voják Ahmose, syn Abany, popisuje, jak osobně dovedl Amenhotepa do Kuše, kde porazil núbijskou armádu. Tento souboj Ahmose, syn Abany, vylíčil následovně: „…jeho Veličenstvo zabilo toho núbijského lučištníka uprostřed jeho armády“.Shaw (2010), s. 240 Texty v druhé hrobce patřící úředníkovi Ahmosemu Pennechbetovi rovněž hovoří o tom, jak se zúčastnil bojů během válečného tažení do Kuše.Breasted, s. 18 Je však možné, že odkazoval na stejnou bitvu jako Ahmose, syn Abany. Toto válečné tažení pravděpodobně proběhlo kolem osmého roku Amenhotepovy vlády. Jižní hranice Egypta se díky tomuto tažení posunula k ostrovu Sai, kde nechal Amenhotep I. postavit chrám, tedy téměř až ke třetímu nilskému kataraktu.
Nápisy v hrobce Ahmose Pennechbeta rovněž odkazují na další tažení do Keheku, jehož poloha je však neznámá. Dlouho se věřilo, že Kehek je spojen s libyjským kmenem Keheků a tudíž se předpokládalo, že tento kmen využil smrti Ahmose I. k usídlení se v západní části nilské delty. Ve skutečnosti se Kehekové objevili až v pozdějším období, takže identita Keheku zůstává neznámá. Amenhotep během svých výprav získal zpět pod egyptskou kontrolu oblast Západní pouště a tamních oáz. Egypt tyto oblasti ztratil během Druhé přechodné doby (1650–1550). Během povstání proti Hyksósům (cca 1560–1532 př. n. l.) považoval král Kamose (1555–1550) za nezbytné tyto lokality znovu obsadit.James, s. 311 Není však zřejmé, kdy Egypt získal nad těmito oblastmi opětovnou moc. Byla však nalezena stéla, na které se vyskytl titul „Princ-Guvernér oáz“,Grimal, s. 203 což znamená, že nejpozději za vlády Amenhotepa I. byly oázy již pod egyptskou správou.
Z období Amenhotepovy vlády nejsou zaznamenány žádné válečné výpravy do oblasti Levanty. Nicméně na Tombosské stéle, kterou vztyčil Amenhotepův nástupce Thutmose I., se uvádí, že Thutmose I. podnikl válečnou výpravu až k řece Eufrat, avšak po cestě nenarazil na nikoho, kdo by s ním chtěl bojovat.Breasted, s. 30 Pokud tedy Thutmose I. nevedl před touto výpravou žádnou jinou, mohlo by to znamenat, že Amenhotep I. válečnou výpravu do Levanty podnikl.Breasted, s. 28 Rovněž byly nalezeny dva odkazy na Levantu pocházející pravděpodobně z období Amenhotepovy vlády, které snad dokládají jeho vojenské tažení do této oblasti. V Amenhotepově náhradní hrobce, do které byla faraonova mumie umístěna v období 21. dynastie, byl nalezen odkaz na město Kedmi, které se nacházelo někde na území Kanaánu či v oblasti dnešního Transjordánska. V této hrobce se rovněž vyskytla zmínka o nepřátelích z Mitanni.James, s. 309 Oba tyto odkazy však nelze brát jako důkaz, neboť není jisté, zda se texty skutečně vztahují k období Amenhotepovy vlády. Další zmínky o bitvách s Mitanni pocházejí z hrobky Amenemheta, který však sloužil několika králům, a ani zde tak není jisté, ke kterému z nich se tyto zprávy vážou. Všechny zmíněné indicie jsou tedy natolik útržkovité a nejasné, že není možné s jistotou potvrdit, zda k nějakému tažení do Levanty v období Amenhotepovy vlády skutečně došlo.
Kulturní a intelektuální vývoj 200px|náhled|Stéla zobrazující krále s jeho matkou Ahmose-Nefertari|alt=Stéla, na které stojí žena s černou pletí na levé straně a na proti ní muž s béžovou pletí na pravé straně. Obě postavy jsou v červených sandálech, bílých průhledných oděvech, na hlavě mají korunu, muž modrou a žena zlatou, muž má kolem pasu zdobený zlatý opasek a bílou sukni. Na rukou mají obě postavy zlaté a modré náramky. Žena v levé ruce a muž v pravé ruce drží modrý anch. Ženina pravá ruka a mužova levá ruka drží zlaté dutky s modrými prvky a je položena na hrudi. Muž má černou bradku. Kolem obou postav se nachází hieroglyfy Studium umění z tohoto období je komplikované: bylo sice nalezeno velké množství Amenhotepových soch, ty však většinou pocházely až z ramessovského období, kdy byly vytvořeny za účelem jeho posmrtného zádušního kultu. Na základě několika autentických soch z období Amenhotepovy vlády lze říci, že Amenhotep I. pokračoval v napodobování stylu Střední říše. Umění na počátku 18. dynastie bylo zvláště podobné stylu z raného období Střední říše a sochy vytvořené Amenhotepem I. zřejmě kopírovaly původní monumenty z dob vlády Mentuhotepa II. (cca 2046–1995 př. n. l.) a Senusreta I. (cca 1920–1875 př. n. l.) Současní egyptologové mají problém tyto dva typy soch od sebe navzájem rozlišit, neboť si jsou velmi podobné.
Amenhotep I. byl pravděpodobně tím, kdo vybudoval vesnici dělníků v Dér el-Medíně, kde žili řemeslníci, kteří v thébské nekropoli po generace stavěli a zdobili hrobky vládců a šlechticů. Avšak nejstarší dochované jméno, které zde bylo nalezeno, patřilo Thutmosovi I. Přesto byl Amenhotep pro zdejší obyvatele důležitou osobností. Společně se svou matkou Ahmose-Nefertari byli považováni za místní ochranné božstvo. Většina domů pocházejících z ramessovské doby obsahovala scény zobrazující uctívání Amenhotepa a jeho matky. Během ročního období peret se zde konaly rituály, jejichž motivem byla králova smrt, pohřeb a návrat mezi živé.
Za Amenhotepovy vlády byla rovněž významně rozšířena dvě literární díla. První z nich je kniha Amduat (v překladu „To, co je v podsvětí“), která je souborem důležitých pohřebních textů používaných v období Nové říše. Věří se, že svoji finální podobu získala právě za vlády Amenhotepa I. a poprvé se objevila v hrobce Thutmose I.Grimal, s. 206 Taktéž se zdá, že z tohoto období pochází Ebersův papyrus, který je hlavním zdrojem informací o staroegyptském lékařství. K jeho časovému zařazení posloužila zadní strana papyru, kde se nachází zmínka o pozorování heliaktického východu hvězdy Sirius, které proběhlo za Amenhotepovy vlády.
Během Amenhotepovy vlády byly pravděpodobně sestrojeny první vodní hodiny. Za tímto vynálezem stál faraonův dvorní astronom Amenmemheb, který si ve svém životopise pocházejícím ze své hrobky připisuje zásluhy za sestrojení tohoto mechanizmu. Přesto nejstarší dochovaný exemplář pochází z období vlády Amenhotepa III. Tento vynález byl velkým přínosem pro měření času, neboť egyptská hodina nebyla pevně dána množstvím času, ale byla měřena jako 1/12 noci. Když byly v letním období noci kratší, vodní hodiny mohly být upraveny tak, aby přesně počítaly s kratšími hodinami.
Stavební projekty 200px|náhled|vlevo|Alabastrová kaple Amenhotepa I. v Karnaku|alt=Pohled na Alabastrovou kapli, v pozadí se nachází zídka a za ní stromy