Nadávka je hrubé, urážlivé pojmenování někoho.
Někdy jde o označení osoby, jindy abstraktního nebo reálného objektu, procesu nebo místa, ale nadávka také může působit jako prosté vyjádření emoce podobně jako citoslovce, nebo napodobení tohoto vyjádření. Může sloužit k podpoře nějakého úsilí a také k uvolnění stresu. Může být použita osobou která trpí nedostatkem pozornosti k zvýraznění se v kolektivu. Používá se obvykle jako součást slovního osobního útoku, tedy může být i aktem agrese nebo provokace, podobně jako vrčení nebo štěkání u zvířat, nebo podobně jako posměšky.
Jako nadávky se často, ale ne výhradně, používají vulgarismy. K použití nadávky je vždy třeba interpreta, ale ne vždy i adresáta. Opakované používání nadávek může být symptomem duševní choroby (například Touretteův syndrom), ale také znakem jistého druhu společenského prostředí nebo obecně zaostalosti. Nadávky se liší oborově i regionálně, což někdy komplikuje vzájemnou komunikaci. Svoji pozici v jazyce mohou nadávky navíc měnit a podle některých zdrojů nově výraz „šlapka“ (prostitutka) nepatří mezi nadávky, ale mezi české hovorové výrazy. náhled|324x324px|Používání nadávek je v obrázkových publikacích nahrazováno abstraktními symboly, což je v podstatě jistá forma autocenzury. náhled|Nadávky mohou být vyjádřeny nejen slovně, ale také posunky.
Porozumění nadávce interpretem je jedním ze zásadních požadavků na její použití. Omezení možnosti jejího použití je pak dáno schopností adresáta či posluchače dekódovat výraz jako nadávku. Někdy může být obtížné rozeznat, zda jde o žert nebo o nadávku. Porozumění nadávce, jejímu smyslu a její vhodná reformulace je také problém překladový a překladatelský, tedy nikoliv pouze jazykovědný.
V ČR jsou v prvních dekádách 21. století preferovány nadávky spojené se sexualitou oproti dřívější době, kdy byly užívanější nadávky spojené s defekací. Mezi nejvíce používané nadávky patří podle jedné studie „trouba“ a „sakra“, nejméně používaný je výraz „košot“. Podle jiné studie jsou na internetu nejvíce používanými nadávkami „blbec“ a „buzna“.
Historie „Slušní“ občané po celá staletí předstírali, že žádná sprostá slova a nadávky neznají. Vulgarismy tak patřily do společnosti „sprostého lidu“, zločinců a do hospody.
Nejen pro určité oblasti a jazyky ale i pro určitá kulturní období civilizace jsou však typické určité nadávky, hanlivá označení a spojení, která jsou negativním zobrazením oponentů v polarizované společnosti i prostořeká oslovení, vězeňské, vojenské nebo hospodské nadávky. Některé nadávky ale přetrvávají věky.
Ve 14. století byl do češtiny z původně starogermánského slova „schelm“ z tehdejší němčiny přijat výraz „šelma“, v Německu označující původně mor, ale později i v češtině získal výraz podobu (dravého) zvířete, antikrista, ale také mršiny zvířete. Význam nadávky odpovídal výrazu mršina, již tehdy také používané ve formě „mrcha“. V 15. století se nadávky do „šelem“ staly předmětem žalob. Zikmund Winter se zmiňuje o konšelích, kteří si podle záznamu nebyli jisti významem nadávky. Uvádí, že kutnohorští konšelé zjistili, že zatímco v češtině podle nich znamená mršinu, v němčině znamená bezectného člověka.
V období raného novověku bylo zdaleka nejhojnější nadávkou (alespoň podle popisů v žatecké knize svědomí) výraz „kurva“, jehož význam se od šestnáctého století nijak zásadně nezměnil. Ačkoliv je ale v 21. století používána i pro muže, v novověku se jednalo o zcela výlučně ženskou nadávku. Byly zaznamenány tvary například „zkurvy syne“, nebo „…vaše matka byla kurva“, nebo „kultivovanější“ forma výrazu „tvá matka se nechovala tak, jak jest se měla chovati pořádně“.
Vyloženě mužskou nadávkou raného novověku bylo označení „zrádce“, to proto, že žena „jest mysli vrtkavé“, tvor od přirozenosti nestálý, od něhož nelze očekávat věrnost, ctnost jaké je schopen muž. Někdy bylo cílem nadávky ponížit adresáta, označit jej za člověka příliš podřadného, než aby se s ním interpret přel: „nejsi hodná, abych se s tebou vadila“, „…Však vědí o tobě, že jsi jak živa nic dobrýho nebyla.“. Pouze pro muže je také v tomto období doložena nadávka „hňup“ či „hňup hlúpý“.
Již od středověku byl ale oceňován tvůrčí způsob používání a kombinování nadávek. Dobové listiny zaznamenávají výlev: „Vzyjebená kurvo, šejdířko, ludařko, chásko zvyjebená zlodějská.“
Slavnou ukázkou kreativního používání a kombinování nadávek je dopis záporožských kozáků tureckému sultánu Mehmedovi IV. z druhé poloviny 17. století.
Časté jsou proměny nadávek v politice. Během komunistického režimu tak byl nadávkou pro oponenty režimu (disidenti) mimo označení „vlastizrádci“ také používán výraz „samozvanci“ pocházející ze sousloví „samozvanci a zaprodanci“ (sabotéři komunismu podle tvrzení komunistů placení kapitalistickým Západem), případně „ztroskotanci a samozvanci“. Po vzniku Charty 77 bylo pomocí propagandy šířeno a ujímalo se označení „chartista“ jako hanlivé. Je-li běžné označení změněno v urážku, je zdvořilá komunikace týkající se subjektu obtížnější a jeho hodnota tak zcela degradována. Proces stvoření nadávky změnou konotace používaného výrazu je běžný i v 21. století.
Opačně pro příslušníky komunistické strany pak byla používána přezdívka „komančové“ nebo „komáři“, pro další osoby „kolaboranti“, „estébáci“, a po roce 1989 pro exponenty režimu „staré struktury“. Pro příznivce Václava Havla nebo pro své liberální odpůrce používají konzervativní, pravicoví a levicoví politici a jejich příznivci jako hanlivé označení havlisti anebo novotvar pravdoláskaři z propagovaného „Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí“. Nadávka „Moskaljaku na hilljaku“, jíž Ukrajinci označují Rusy podporující politický režim prezidenta Vladimira Putina se stala na Ukrajině populární zejména v období krymské krize.
V průběhu dějin lidé byli mučeni a zabíjeni za kritiku svého vedení, zločin urážky majestátu byl od dob starověkého Egypta až do 18. století pokládán za jeden z nejtěžších a trestán smrtí.. …ale za poslední století byly nejslavnější právní bitvy o svobodu projevu spojeny nikoliv s úsilím mluvit pravdu, ale s používáním určitých slov pro páření a zevní genitálie… Omezení svobody projevu v tomto ohledu pocítili i Kenneth Tynan, John Lennon, Bono, Bernard Malamud, Eldridge Cleaver, Kurt Vonnegut, a tvůrci pořadu Hair (Vlasy) nebo M*A*S*H.
Etymologie Některé výrazy jsou původními označeními pro tutéž činnost nebo objekt jak tomu bylo v původním významu. Například hovno je všeslovanské slovo téhož významu v různých národech. Jsou ale popsány způsoby jak dochází k změně z výrazů běžně používaných výrazů na nadávky (hovado, obcování). Nadávky, které pochází od názvů zvířat, podle Českého etymologického slovníku Jiřího Rejzka vznikly přenesením významu (metaforou), na základě společných vlastností s daným zvířetem, předpokládané hlouposti, nečistotnosti či neohrabanosti.
Další nadávky vznikly zkomolením nebo přenesením cizojazyčných výrazů. České slovo kunda pochází zřejmě z latinského „cunnus“ (vulva). Valaši však jménem Kunda křtili své dcery, nazývali tak původně mladá děvčata. U nadávky píča se předpokládá původ ve francouzském slovním spojení „le petit chat“, tedy malá kočka, kočička. Ovšem píča byl v Čechách také název pro sýkorku.
Výraz děvka byl původně běžným označením pro dívku, děvče, děvečku nebo služebnou.
Podle některých tvrzení nejsou slova, tedy artikulované zvuky, sama o sobě nadávkami, jejich použití vyžaduje především špatný úmysl. Přesto je v USA poměr médiím povolených a nepovoleným výrazů asi 400.000:7. Jde o výrazy Shit, Piss, Fuck, Cunt, Cocksucker, Motherfucker a Tits, doslovně: hovno, chcanky, jebat, piča, hulibrk, mamrd, kozy.
Vznik nových nadávek Ačkoliv podobně jako jiná slova mohou nadávky vznikat pomocí onomatopoie, častěji jsou tvořeny změnou významu, přejímání nebo odvozováním a skládáním slov. To platí i pro víceslovné nadávky (např. namrdaný medvídku, vyjetá macocho).
Nové nadávky tak často vznikají jako produkty sémiotiky a sémantických procesů. Při tvorbě nadávek mohou důležitou roli sehrávat básnické prostředky – perzifláž, přirovnání, jinotaj, ironie, hyperbola, personifikace, oxymóron, významový přenos (metafora a metonymie), významové posuny (generalizace). Nadávky které se váží k nějakému objektu nebo procesu, jsou tak pojímány spíše jako znaky, symboly popisovaného objektu (piča, estébák) nebo procesu (zpičit, kurvení), spíše než popisy skutečnosti.
Vznik pomocí metafory je popisován jako velmi častý. Metafora dává výrazům jiný význam na základě vnější podobnosti, je popisována například u slov označujících stárnoucího člověka (zombie), ošklivého člověka (zrůda) a rasistických nadávek (kofola).
Skládáním slov vznikají nadávky jako budižkničemu, černoprdelník, čobolák nebo zlatokopka. Skládání slov je ovšem typické spíše pro němčinu. Některé nadávky mohou tvořit i souvislé věty (smrdí ti z huby jak žebrákovi z prdele) ale není to běžné.
Nikoliv zanedbatelným druhem tvorby nadávek je pozměňování slov, ve smyslu změny liter k dosažení jiného předpokládaného vztahu (konotace). Někdy je cílem pobavit adresáta. Do této kategorie jsou řazeny nadávky partadement = parlament, poštěvačka = pošťačka, serebrita = celebrita, dermokracie = demokracie. Změna názvu slova je popsaná často u nadávek používaných na internetu, originální nadávky jsou zde pozměňovány tak, aby je vyhledávač neodstranil a adresát pochopil (perdel = prdel, kua = kurva, kikot = kokot).
Lingvistika Nadávka je v české společnosti hojně využívána v mnoha situacích. Nadávka není pouze útočná či obranná forma komunikace. Ve vyjádření veřejně činných osobností z počátku 21. století se nadávky objevují běžně také.Nielen Zeman, ale i Bush či Mečiar. Aj politikom občas ujde nadávka Významnou měrou může ovlivňovat výběr nadávky kreativita a inteligence interpreta, takže nadávka někdy může více než o adresátovi vypovídat o kvalitách interpreta.
náhled|Fašista je časté urážlivé označení v politickém kontextu (Benito Mussolini, vůdce italských fašistů)
Při překladu nadávek bývá problém, zda zachovat při interpretaci spíše formu nebo obsah. Další otázka se týká morálního aspektu překladu nadávky. Zde je obecně předpokládáno, že výběr textotvorných prostředků by neměl být narušen obecnými morálními zásadami, tedy měl by být především dodržen záměr textu.
Typologie nadávek je mezi národy rozdílná. Obyvatelé některých států dávají přednost kletbám análním a fekálním (koprolalika), ale obyvatelé jiných států preferují nadávky sexuální až incestní (pornolalika). Intenzita používání nadávek v národní mluvě se rovněž liší podle zemí. V češtině nejsou známy ekvivalenty některých nadávek používaných v jiných zemích, například výraz „jebem ti mať!“ nebo urážky Boha a svatých.
Neurolog Antonio Damasio poznamenává, že ačkoliv v důsledku poranění mozku pacientů došlo k poškození jazykových oblastí, byli pacienti stále schopni nadávat.
Samotný výraz nadávka například v angličtině zřejmě nemá obecně přímo danou obdobu. Některé slovníky nadávku překládají jako „abuse“, tedy významově – zneužívání, což je jiné slovo. V anglickém jazyce je však významově nejblíže samotnému výrazu „nadávka“ zřejmě podobný výraz „rudeness“, tedy hrubost, avšak jsou zde zřejmé rozdíly. Hrubosti se může osoba dopouštět i nevědomky nebo pouhým málo ohleduplným chováním. Obsahově a prakticky je velmi blízký (tedy kromě jiného výrazu – urážka „insult“). V angličtině jsou ale vhodnou obdobou výrazy „swearing“ („swearwords“), „curse“, jež jsou obecně považovány za synonyma výrazu „profanity“ („bad words“) tedy rouhání, neuctivost, používání sprostých slov, vulgarismů (v angličtině „vulgarity“).
Psychiatrie a psychologie