Československo (v některých obdobích Česko-Slovensko) byl stát ve střední Evropě, který existoval v letech 1918–1992, s výjimkou období druhé světové války (1939–1945), kdy však měl svoji exilovou vládu v zahraničí. Země zahrnovala území Čech, Moravy, českého Slezska, Slovenska a do roku 1939 i Podkarpatské Rusi.
Československý stát vznikl 28. října 1918, kdy vyhlásil nezávislost na Rakousku-Uhersku. Následné meziválečné období je označováno jako první republika, výraznou politickou osobností této doby byl první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk. Po mnichovské dohodě v roce 1938 se pohraniční Sudety staly součástí Německa a země přišla i o další území ve prospěch Maďarska a Polska. V březnu 1939 vyhlásilo svou nezávislost Slovensko a Podkarpatská Rus byla obsazena Maďarskem. Na zbytku českých zemí byl vyhlášen Protektorát Čechy a Morava, formálně autonomní část nacistického Německa. Po vypuknutí druhé světové války sestavil v říjnu 1939 bývalý československý prezident Edvard Beneš exilovou vládu, která byla posléze uznána spojenci.
Po druhé světové válce byl československý stát v roce 1945 obnoven v hranicích, které měl před rokem 1938, s výjimkou Podkarpatské Rusi, která se stala součástí Sovětského svazu. V letech 1948 až 1989 bylo Československo součástí východního bloku s řízenou ekonomikou, vládla zde komunistická strana. Země byla od roku 1949 součástí ekonomické Rady vzájemné hospodářské pomoci a od roku 1955 vojenské Varšavské smlouvy. Politickou liberalizaci v roce 1968 (pražské jaro) násilně ukončila v srpnu 1968 invaze vojsk Varšavské smlouvy pod vedením Sovětského svazu. Následovala doba tzv. normalizace, která byla zakončena v listopadu 1989 pokojnou sametovou revolucí, jež se uskutečnila v období pádu komunismu ve střední a východní Evropě. Po sesazení vlády komunistické strany se Československo stalo demokratickým státem, v čele s prezidentem Václavem Havlem. Zaniklo 31. prosince 1992 rozdělením na suverénní státy, Česko a Slovensko.
Název
1918–1938: Československá republika (zkráceně ČSR), nebo Československo, před formalizací názvu v roce 1920, známé také jako Česko-Slovensko nebo Česko-Slovenský stát. 1938–1939: Česko-Slovenská republika nebo Česko-Slovensko 1945–1960: Československá republika (ČSR) nebo Československo 1960–1989: Československá socialistická republika (ČSSR) nebo Československo 1990–1992: Česká a Slovenská Federativní Republika (ČSFR) nebo Československo
Oficiální název státu procházel vývojem dle toho, jak se měnilo jeho politické zřízení. Oficiální název v letech 1918 až 1920 byl Republika Československá (RČS) nebo Česko-Slovenský stát. V letech 1920 až 1938 se používal název Československá republika (ČSR). Ještě během dvacátých let se ale běžně objevovalo i označení Československý stát.Např. Národní listy takto nadepisovaly sekci článků s politickým přehledem z Československa. Za druhé republiky (1938–1939) byl používán název Česko-Slovenská republika (pod vlivem sílící ľuďácké autonomie podporované Německem).
náhled|upright=0.6|vlevo|Československá vlajka do roku 1920 Po válce byl opět užíván názvu Československá republika. V roce 1960 byl v souladu s ideologii vládnoucí Komunistické strany Československa název státu změněn na Československá socialistická republika (ČSSR). V preambuli ústavy se nový název zdůvodňoval vítězstvím socialismu v zemi, po němž měl následovat přechod ke konečnému stádiu dějin – komunismu. Spolu s názvem byl změněn také státní znak.
Po pádu režimu v roce 1989 byl název státu změněn na Československá federativní republika (ČSFR) v češtině a Česko-slovenská federatívna republika (ČSFR) ve slovenštině. Po vleklých sporech byl nakonec schválen název (z hlediska pravopisných pravidel nesprávný) Česká a Slovenská Federativní Republika (ČSFR) v češtině a Česká a Slovenská Federatívna Republika (ČSFR) ve slovenštině, který se používal až do zániku státu 31. prosince 1992.
Zeměpisný název státu zněl Česko-Slovensko (v letech 1918–1920 a 1938–1939), Československo (v letech 1920–1938 a 1945–1990) a nakonec v letech 1990–1992 Československo v češtině a Česko-Slovensko ve slovenštině. ČSFR měla v letech 1990–1992 dvě zeměpisná jména i při překladech do cizích jazyků: bez spojovníku v překladech z češtiny (např. Czechoslovakia, Tchécoslovaquie, Tschechoslowakei, atd.) a se spojovníkem v překladech ze slovenštiny (např. Czecho-Slovakia, Tchéco-Slovaquie, Tschecho-Slowakei, atd.).např. Health and chemical environment in Czecho-Slovakia, international cooperation context
Podle současných Pravidel slovenského pravopisu má být krátký název psán se spojovníkem jako Česko-Slovensko (adjektivum česko-slovenský),československý a česko-slovenský na Elektronickém lexikonu slovenského jazyka byť je to s dobovými dokumenty v rozporu. Slovník současného slovenského jazyka z roku 2006 udává oba tvary právě v historickém kontextu,http://slovnik.juls.savba.sk/?w=ceskoslovensko&s=exact&c=Df59&d=kssj4&d=psp&d=sssj&d=sssj2&d=scs&d=sss&d=peciar&d=ma&d=hssjV&d=bernolak&d=obce&d=priezviska&d=un&d=locutio&d=pskcs&d=psken&d=noundb&ie=utf-8&oe=utf-8 pojem Československo připouští i internetová jazyková poradna Jazykovedného ústavu Ľudovíta Štúra.http://jazykovaporadna.sme.sk/q/3725/
Historie
Vznik náhled|upright=0.7|Tomáš Garrigue Masaryk, zakladatel a první prezident náhled|Československé jednotky ve Vladivostoku (1918) Vznik Československa byl proces, který vedl k ustavení samostatného československého státu na části území Rakousko-Uherské monarchie, která se po první světové válce rozpadla. Československo bylo vyhlášeno 28. října 1918. Jeho hranice byly vymezeny mírovými smlouvami a z nich vycházejícími rozhodnutími v rámci versailleského mírového systému.
První republika 1918–1938
náhled|vlevo|upright=0.7|Edvard Beneš náhled|upright=0.7|Milan Rastislav Štefánik Původní koncepci nově vzniklého Československa nastínil na mírové konferenci v Paříži Edvard Beneš, který předložil státníkům celou řadu memorand. Jedním z takto předložených dokumentů byla Nóta o národnostním režimu v Česko-Slovenské republice, v níž Beneš přislíbil, že nově vzniklá Československá republika „zamýšlí vybudovat organizaci státu na přijetí národních práv a zásad uplatňovaných v ústavě Švýcarské republiky“.PhDr. Milan Sládek, Němci v Čechách, Pragma 2002, , str. 37 Dále bylo v nótě uvedeno například to, že oficiálním jazykem v Československu bude čeština a rovnoprávným jazykem s češtinou bude němčinaPhDr. Milan Sládek, Němci v Čechách, Pragma 2002, , str. 38 a že veřejné úřady budou otevřeny všem národnostem obývajícím území republiky. Po vytvoření Československa však převážila myšlenka na jednotný, demokratický, centralistický „národní stát“ založený na, do značné míry umělé, ideji čechoslovakismu, příkladem a garantem se stala Francie.
Státotvorným národem byl prohlášen národ československý a státním jazykem se stal jazyk československý (v podobě češtiny a slovenštiny). Češi a Slováci byli vnímáni jako dvě větve jednoho politického národa, který populačně dominoval meziválečnému Československu. Jako samostatný národ byli Slováci po Češích a Němcích až třetí nejpočetnější. Samotní Češi s podílem 54 % tvořili v mnohonárodnostním státě většinu. Na území Československa se hovořilo více než půl tuctem jazyků – česky, německy, slovensky, maďarsky, polsky, rusínsky a dalšími nářečími ukrajinštiny. Mezi další jazyky patřily jidiš, rómština, rumunština a jejich nářečí (zejména v příhraničí s Rumunskem). V článku 86 Versailleské smlouvy se Československo zavázalo přijmout v budoucnosti případná opatření, která by vítězné mocnosti udělaly k ochraně menšin na československém území.Versailleská smlouva, článek 86, dostupné online.
Ústava Československa byla schválena 2. března 1920, jako první ústavní listina nových evropských států. Prvním československým prezidentem se stal 14. listopadu 1918 Tomáš Garrigue Masaryk (opětovně zvolen v květnu v letech 1920, 1927, 1934), po jeho abdikaci 14. prosince v roce 1935 ho vystřídal Edvard Beneš. Nový stát uzavřel řadu spojeneckých smluv – s Jugoslávií (1920), s Rumunskem (1921, paktům mezi Československem, Jugoslávií a Rumunskem se začalo říkat Malá dohoda), s Francií (1924) a se Sovětským svazem (1935). Prvorepublikové Československo bylo někdy přezdíváno jako „ostrov demokracie ve střední Evropě“.
Do poměrů Československa jako státu s vysokou životní úrovní, projevující se také výstavbou vilových čtvrtí většiny měst nebo Velkého strahovského stadionu (1926) či zimního stadionu na Štvanici, vážně zasáhla celosvětová hospodářská krize první poloviny třicátých let. V roce 1933 bylo v Československu téměř 1 000 000 nezaměstnaných. Krizí bylo nejvíce postiženo české pohraničí obývané převážně českými Němci, kde se nacházel především nejpostiženější spotřební průmysl. Nezaměstnanost zde byla několikanásobně vyšší než v českém, více zemědělském vnitrozemí. Čeští Němci již od 19. století požadovali vytvoření oddělených jazykových území s vlastní správou, což zakladatelé Československa v reakci na pokus o secesi německojazyčných území při tvorbě nového státu odmítli. Nesplnění Benešova příslibu národnostní organizace státu obdobné švýcarské mělo za důsledek i nedostatek německé spolupráce při tvorbě státu.HOUŽVIČKA, Václav: Návraty sudetské otázky. Nakladatelství Karolinum, Praha 2005, , str. 123. Vážným zásahem do vývoje situace v ČSR byl nástup Adolfa Hitlera k moci v sousedním Německu, který se stal podnětem pro vznik Sudetoněmecké strany. Ta vyvolávala v českém pohraničí protičeské nálady, v čemž jí pomáhala i přílišná pasivita československé vlády v řešení problémů důsledků hospodářské krize, a kladla československým oficiálním orgánům požadavky dle zadání A. Hitlera. Zcela v souladu s rostoucími vlivy nacionalistických hnutí a tendencí té doby začala usilovat o svoji národní identitu také českými učiteli odchovaná mladá slovenská inteligence nevida rozdíl mezi státními úředníky dosazenými Prahou na místa uherských úředníků (viz Hlinkova slovenská ľudová strana). Od roku 1937 (po skonu T. G. Masaryka 14. září 1937) se situace začala dramaticky radikalizovat, což vyvrcholilo protičeským pučem v září 1938.
náhled|upright=1.0|vlevo|Zeměpisná mapa Československa v letech 1920–1938
náhled|upright=1.0|vlevo|Mapa národů první československé republiky podle sčítání lidu v roce 1930
Dobová tabulka národností v RČS k roku 1921Škorpila F. B.; Zeměpisný atlas pro měšťanské školy; Státní Nakladatelství; druhé rozšířené vydání; schváleno výnosem ministerstva školství a národní osvěty ze dna 3. září 1930, č. j. 120.474-I-30; Čkm. 295. obyvatelstvo celkem 13 607 385 Čechoslováci 8 759 701 64,37 % Němci 3 123 305 22,95 % Maďaři 744 621 5,47 % Rusíni 461 449 3,39 % Židé 180 534 1,33 % Poláci 75 852 0,56 % jiní 23 139 0,17 % cizinci 238 784 1,75 %
Dobová tabulka národností v RČS k roku 1930 obyvatelstvo celkem 14 729 536 Čechoslováci 9 688 770 65,78 % Němci 3 231 688 21,94 % Maďaři 691 923 4,70 % Rusíni 549 169 3,73 % Židé 186 642 1,27 % Poláci 81 737 0,55 % jiní 49 636 0,34 % cizinci 249 971 1,70 %
Druhá republika a Protektorát Čechy a Morava, 1938–1945
náhled|upright=0.9|Vůz říšského protektora Heydricha po atentátu náhled|upright=0.9|Druhá republika (1938–1939)