Informace (z lat. in-formatio, utváření, ztvárnění) je velmi široký, mnohoznačný pojem, který se užívá v různých významech. V nejobecnějším smyslu je informace chápána jako údaj o dění v reálném světě. Informace snižuje nejistotu (neurčitost znalosti) člověka o dění v jisté části reálného světa. Cestou ke snížení té nejistoty je poznání tj. získání informace o oné části reálného světa. Množství informace lze charakterizovat tím, jak se jejím získáním změnila míra nejistoty příjemce.JONÁK, Zdeněk. Informace. In KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha: Národní knihovna ČR, 2003 [cit. 2011-08-07]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000000456&local_base=KTD. O měření množství informace je pojednáno níže v odst. Kvantifikace.
V běžné řeči: informace jako vědění, které lze předávat, jako obsah zprávy či sdělení; informace (plurál) – místo, kde se lze o něčem informovat. V informatice se operuje s řetězci znaků (Hartley), které lze vysílat, přijímat, uchovávat a zpracovávat technickými prostředky. Příjem znaku (zprávy) dodaného sdělovacím zařízením, snižuje nejistotu příjemce o tom, který ze znaků mohl obdržet. Množství informace je rozdíl mezi neurčitostí příjemcovy informace před a po přijetí zprávy o obdrženém znaku.
Původ pojmu Latinské informatio znamená původně vtištění formy či tvaru, utváření. Slovo se však metaforicky používalo pro „utváření mysli“ – učení a vzdělávání – a odtud dalším významovým posunem mohlo znamenat i sdělení, zprávu. Odtud pochází slovo informátor, doložené od 16. století. Zkrácený tvar info vznikl až ve 20. století v angličtině. Vědecký zájem o informaci začíná také až ve 20. století v souvislosti s elektronickou komunikací a počítači a na druhé straně se studiem obecného uspořádání, struktur a kódů.
Definice Cesta k definici: Pojem může být definován několika způsoby, jedním z nich je vytyčení určujícími rysy – invariantními příznaky entity (reálného či abstraktního světa) ke které odkazuje. Ty z invariantních příznaků, které jsou sdělitelné, lze použít pro vytyčení-definici pojmu. Invariantní příznaky pojmu informace jsou uvedeny v následujících odstavcích, a jejich souhrn tvořící definici je:
Informace:
Je abstraktní entita (myšlenkový konstrukt). Snižuje nejistotu (neurčitost znalosti) člověka o dění v jisté části reálného světa. Jejím zdrojem je poznání. Lze ji ukládat, transportovat a zpracovávat k získání jiné, pro daný účel požadované informace. Vždy je vázána na jazyk, který s ní umožňuje provádět výše uvedené operace. Člověku umožňuje jiný pohled na dění v reálném světě (vidění jiných jevů a souvislostí), než umožňuje působení interakcí, jež je klíčové pro přírodní i technické vědy.
Informace ve vědě Informace je abstraktní entita,Mareš M. Zdroje informací a jejich měření. Ústav aplikované informatiky. Přírodovědecká fakulta, Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, 2018. https://docplayer.cz/161264417-Zdroje-informace-a-jeji-mereni.html Matoušek R.: Teorie informace, http://www.uai.fme.vutbr.cz/~matousek/TIK/dokumenty/osmera_kap2.pdf pro její uchopení – pro archivaci (pamatování), a tak i šíření (sdělování), nebo pro její zpracování – je nutný nějaký „kontejner“, říká se mu jazyk, do něj je vtisknuta. Jazyk je abstraktní struktura (řád mezi vhodnými primitivy),Chomsky, N: Aspects of the Theory of Syntax. Cambridge, Mass.: M.I.T. Press, 1965.Chomsky, N: Current Issues in Linguistic Theory. De Gruyter Mouton; Printing 1975 která pro aplikaci musí být materializována vhodnou strukturou hmoty či energie. Informace je uchopovací nástroj člověka (podobně jako mnohé jiné, např. souřadnice prostoru či jeho metrika, kauzalita a další). Pojem informace má být odpovědí na otázku, co to (jakou entitu) získáváme poznáváním (reálného světa), co ukládáme, když pamatujeme, co transportujeme, když sdělujeme. Říkáme, že informaci, ale ve skutečnosti jen ten (přírodou zapečetěný) kontejner – jazykové konstrukty.
Obvykle rozlišujeme elementární a komplexnější informaci. Elementárním říkáme data (ze smyslových orgánů člověka, ze snímačů, čidel a měřících zařízení), komplexnějším, vybudovaným na rozpoznaných souvislostech mezi daty, říkáme znalosti.
Informace a jazyk Důvody proč informace vyžaduje kontejner – jazyk jsou dva:
Princip lidské komunikace, kterým člověka obdařila příroda, neboť jazyk je v ní zásadní součástí. V tomto případě jazykové konstrukty – formy (slova, věty) slouží jako pointery (ukazatelé) do vnitropsychického kognitivního modelu příjemce zprávy, umožňující mu přiřadit přijatému jazykovému konstruktu – formě (slovu, větě) informaci, kterou považuje za nejvhodnější. Toto přiřazení se nazývá konotace a znamená, že příjemce zprávy jazykové formě porozuměl, přiřadil ji význam. (toto je jen část potřebná pro vysvětlení funkce jazyka, celý princip lidské komunikace viz níže: Přenos informace – komunikace) Archivaci (pamatování), šíření i zpracování informace nelze provést jinak, než využitím procesů reálného (materiálního) světa. Má-li se v reálném světě něco dít, musejí probíhat interakce. Znamená to, že informaci, která je abstraktní entitou (není aktérem), je třeba včlenit do reálného světa interakcí, učinit ji aktérem v něm. Lze to pouze prostřednictvím jazyka (informace jako abstraktní entita je jinak neuchopitelná), který je nositelem informace výše popsaným způsobem (tedy tak, že jeho konstrukty slouží jako pointery). Proto všechny výše zmíněné operace s informací, jsou ve skutečnosti operacemi s kontejnerem – jazykem.
Jazyk má vzhledem k informaci funkci prostředníka, který jí umožňuje (propůjčuje ji své vlastnosti) přestoupit z jednoho prostředí do jiného prostředí, z lidské psýchy (biochemických a elektrochemických interakcí probíhajících v lidském mozku) do vnějšího reálného světa interakcí a obráceně. Takovému prostředníkovi se někdy říká vehikulum. Takto označuje vnější sdělovací jazyk např. sémiotik Charles William Morris. Charles W. Morris: Foundations of the Theory of Signs. International Encyclopedia of Unified Science 1 (2). Chicago: University of Chicago Press. 1946 Jazyk materializací se dostávající do světa interakcí, může být i vykonavatelem příkazu – informace (např. vyvolá pohyb ramena robota), aspoň tak to někdy chceme vidět, avšak fyzika to vidí jako řetěz interakcí.
Tak i Shannonova entropie se týká jazyka (i když v tomto případě na jeho abstraktní úrovni), nikoli informace,Abramson Norman: Information Theory and Coding. McGraw-Hill Education, 1963. ISBN 0-070-00145-6. https://dokumen.tips/documents/information-theory-and-coding-by-norman-abramson.html?page=32 a je mírou neurčitosti výskytu znaků-jazykových konstruktů ve zprávě.Filip Zlámal: Entropie. MASARYKOVA UNIVERZITA, Přírodovědecká fakulta, Ústav matematiky a statistiky. Brno 2016. https://is.muni.cz/th/aiz9q/diplomova_prace_Zlamal_Filip.pdf Jaké informace ony jazykové konstrukty vyvolávají v psýše příjemce zprávy, je v tomto případě mimo hranice diskursu. Někteří autoři mylně tvrdí, že Shannon ke své entropii došel z myšlenky stavící na tom, že některá informace je pro příjemce překvapivější či důležitější než jiná, a tak je lze kvantitativně ohodnotit. Avšak příjemce zprávy nelze vyzpovídat takovým způsobem, aby získané výsledky bylo možno použít pro přestup (použití) do exaktního světa (matematiky), ve kterém Shannon formuloval svoji entropii. Tento problém přenosu dat z lidské psýchy do exaktního světa je blíže popsán na fuzzy logika. Shannon se dostal tak blízko k entitě informace, jak to umožňuje exaktní věda. V Shannonově přístupu lze nalézt volnou paralelu s výše uvedenou překvapivostí obdržené informace. A to při jeho zkoumání informace obsažené v pravděpodobnostním rozdělení (viz Kvantifikace), kdy za překvapivější mohou být považovány výskyty jevů méně pravděpodobných, tedy méně očekávaných.
Je vidět jistá výjimečnost pojmu informace, neboť v podstatě, i to že informace existuje v lidské psýše, je lidská tvůrčí představa, ve skutečnosti je to výsledek biochemických a elektrochemických interakcí probíhajících v lidském mozku zajišťujících pamatování, sdělování i zpracování toho, čemu říkáme informace. Informace je tedy skutečně jen jiné vidění reálného světa, než vidění interakcí, jiná interpretace. Je lhostejné, jedná-li se o dění v lidském mozku či vně, v jiné části reálného světa. Je pro nás vžité, přijatelné a užitečné, že v mozku pamatujeme i zpracováváme informaci, tedy myslíme. Je tak např. možno studovat zákonitosti myšlení. Informace je pro člověka důležitý uchopovací nástroj – pojem.
Zdroj informace Primárním zdrojem informace je poznání. Je to zrození informace, ta před tím neexistovala. Poznání je však možné jen se současným záznamem poznaného (informace) do jazyka, i v lidské psýše se předpokládají vnitropsychické jazyky. Poznání neposkytne samotnou informaci, ale její jazykové uchopení. Proto pro každé poznání musí být k dispozici adekvátní jazyk, buď se o to postarala příroda, nebo ho vytvořil člověk. Pokud takový jazyk neexistuje, musí být předem vytvořen viz Exaktní věda, Věda, a musí být „na míru“ poznání, říká se adekvátní. Budování nových matematických disciplín, které nabízejí nové jazyky, jsou často impulzem pro nové možnosti poznání, např. zejména ve fyzice částic.
Typy poznání Přirozené – filtrem poznání je vágnost – získaná informace s inherentní vnitřní vágností. Jazyk je přirozený (neformální), jen ten je schopen, díky své vágní, subjektivní a emocionální interpretaci (říkáme jí konotace) převzít informaci (svázanou s inherentní vágností) získanou přirozeným poznáním. Umělé, exaktní (Newton) – diskrétní filtr poznání – získaná informace s nulovou vnitřní vágností viz Exaktní věda, Věda. Jazyk musí být formální – matematika, formální logika, programovací jazyky. Jen takový jazyk je schopen reprezentovat informaci s nulovou vnitřní vágností interpretace, získanou exaktním poznáním. Výsledkem poznání je informace, jsou to rozpoznané přírodní zákony zapsané matematickým jazykem, jako vztahy mezi veličinami. Podle použitého jazyka se mu říká matematický model.
Poznamenejme, že se používá ještě poněkud jinak chápaný pojem zdroj informace ve schématu, kterému se říká Sdělovací kanál. Tam je zdroj informace jakékoli zvolené referenční místo, které pro daný úkol považujeme za to, ze kterého se informace šíří bez ohledu na způsob jejího získání. Může to být třeba místo na konstrukci letadla, ze kterého se radarový paprsek někam odráží, a pro danou úlohu řešenou z hlediska přenosu informace, je podstatné, co se děje od tohoto místa někam dále. Obvykle je to cesta odražené části paprsku do přijímací antény, přijímače a dále do řetězce zpracování této informace.
Podstata informace Podstata informace je jedna, má však dvě výše uvedené nezaměnitelné modifikace (typy) dané vazbou s inherentní vnitřní vágností (neurčitostí). Informace získaná poznáním obohatí kognitivní (znalostní) model člověka, zmenší jeho pochybnosti o dění v jisté části reálného světa, sníží tak jeho nejistotu, původně strach z neznáma, z hladové šelmy v buši, zvýší jeho šanci na přežití. Je to ale jiný druh nejistoty, než je vágnost – nástroj (filtr) přirozeného lidského poznání. Souvisí s mírou poodhalení té věčně zamlžené „pravdy“ hledané člověkem. Exaktní svět je obvykle rozlišuje způsobem reprezentace: vágnost fuzzy nástroji, nejistotu poznání stochastickými nástroji. Hypotéza charakterizující informaci jako entitu odstraňující nejistotu o dění v reálném světě, se stala dominantní, a je na ni postavena teorie informace.