Kanada je země v Severní Americe. Rozkládá se od Atlantského oceánu po Tichý oceán a na severu až k Severnímu ledovému oceánu, na jihu a severozápadě sousedí se Spojenými státy americkými, na severovýchodě s Grónskem. Území je převážně rovinaté a nížinné, s vysokými horami na východě, vysočinami na jihovýchodě a zaledněnými horami na severovýchodě. Většina Kanady má kontinentální podnebí, na jihu vlhké s horkými léty, sever země je pokryt ledem a permafrostem. Skládá se z deseti provincií a tří teritorií, na ploše 10 milionů km² žije přes 41 milionů obyvatel což z ní činí druhou nejrozlehlejší zemi na světě. Kanada má velmi malou hustotu zalidnění, přičemž většina obyvatel žije při jižní hranici. Hlavním městem je Ottawa, největším městem je Toronto, mezi další velká města patří Montréal, Vancouver, Calgary a Edmonton. Etnicky je velmi rozmanitá, úředními jazyky jsou angličtina a francouzština, ke křesťanství se hlásí 53 % obyvatel, 5 % k islámu a 35 % obyvatel je bez vyznání.
Původní obyvatelé obývají území dnešní Kanady již po tisíce let. Od 16. století britské a francouzské výpravy prozkoumávaly a později osídlovaly pobřeží Atlantského oceánu. V důsledku různých ozbrojených konfliktů Francie v roce 1763 ztratila téměř všechny své kolonie v Severní Americe. V roce 1867, po sjednocení tří britských severoamerických kolonií prostřednictvím Konfederace, vznikla Kanada jako federální dominium čtyř provincií. Tím začalo přibývání provincií a teritorií, což vedlo k vysídlení domorodého obyvatelstva a k procesu zvyšování autonomie vůči Spojenému království. Tato zvýšená suverenita byla zdůrazněna Westminsterským statutem z roku 1931 a vyvrcholila Kanadským zákonem z roku 1982, který odstranil zbytky právní závislosti na parlamentu Spojeného království.
Kanada je federativní parlamentní konstituční monarchií, v níž je hlavou státu kanadský král, jímž je britský monarcha. Ten je zastoupen generálním guvernérem s reprezentativní funkcí. Hlavou vlády je předseda vlády, zákonodárnou moc má dvoukomorový parlament. Kanada je rozvinutá země s vysokým nominálním příjmem na obyvatele a její vyspělá ekonomika patří k největším na světě podle nominálního hrubého domácího produktu, přičemž se opírá především o bohaté přírodní zdroje a dobře rozvinuté mezinárodní obchodní sítě. V indexu lidského rozvoje se umístila na 16. místě. Kanada je uznávána jako střední mocnost; její podpora multilateralismu a internacionalismu úzce souvisí s její zahraniční politikou udržování míru a pomoci rozvojovým zemím. V mezinárodních žebříčcích transparentnosti vlády, kvality života, ekonomické konkurenceschopnosti, inovací, vzdělání a lidských práv zaujímá velmi vysoké místo. Je to jedna z etnicky nejrozmanitějších a nejmultikulturnějších zemí světa, což je výsledkem rozsáhlé imigrace. Kanada je členem Organizace spojených národů, Světové obchodní organizace, Five Eyes, G7, Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, Asijsko-pacifického hospodářského společenství, Organizaci amerických států. Je členem britského Commonwealthu i La Francophonie.
Název Název Canada pochází z řeči prvních národů – konkrétněji kmene Huronů – a zní kanata a do češtiny jej lze přeložit jako „vesnice“, „uskupení vesnic“ či „osídlení“. V roce 1535 použili indiáni toto slovo pro označení osady Stadacona v rozhovoru s Jacquesem Cartierem. Ten je potom začal používat pro označení oblasti okolo své osady – dnes je součástí města Québec. Od roku 1547 se toto označení začalo objevovat na mapách jako označení rozsáhlé okolní oblasti. Tedy původní označení, Nová Francie, se přestávalo používat a Canada byl název území na sever od USA a na východ od Aljašky.
Francouzská kolonie Kanada, Nová Francie vznikla podél řeky svatého Vavřince a severně od Velkých jezer. Později získala území Velká Británie, která na něm posléze ustavila dvě kolonie: Horní (Upper Canada) a Dolní Kanadu (Lower Canada), dohromady označované jako Kanady The Canadas. Tyto zanikly v roce 1841, kdy byly sjednoceny v Sjednocenou kanadskou provincii (United Province of Canada). V roce 1867 se Kanada stala konfederací a britským dominiem, přičemž oficiálně byla označována jako Dominion of Canada, případně Canadian Confederation. S rostoucí mírou nezávislosti na Velké Británii se postupně stále častěji vypouštělo ze jména Dominion of. V roce 1982 byl přijat Canada Act, který uvádí jako jediné oficiální jméno země Canada. V témže roce došlo také k přejmenování státního svátku Dominion Day na Canada Day.
Historie
První národy vlevo|náhled|Totem Kvakiutlů v Britské Kolumbii Před 50 000–17 000 lety, během čtvrté doby ledové, neboli tzv. Wisconsinu, snížená hladina moře umožnila lidem postupovat přes dnešní Beringovu úžinu (přes tzv. Beringii) ze Sibiře na americký kontinent. Území Kanady bylo ovšem blokováno ledovcovým příkrovem (tzv. Laurentijský ledovec). Tisíce let se tak lidské osídlení omezovalo na Aljašku a Yukon. Nejstarší stopy po paleoindiánech na území Kanady byly nalezeny na ostrově Haida Gwaii, v jeskyni Bluefish a v mokřadu Old Crow (obojí na území Yukonu). Byli to lovci a sběrači a zanechali po sobě kamenné nástroje. Lovili velké savce.
Severoamerické klima se stabilizovalo kolem roku 8000 př. n. l. Ledová plocha začala ustupovat, z roztáté vody vznikala jezera, včetně Velkých jezer. Od 2000 let př. n. l. začínají archeologové rozlišovat jednotlivé indiánské kultury. Na území Kanady působily tři klíčové indiánské skupiny: nejvýznamnější z nich byly Algonkinské kmeny mluvící různými algonkinskými jazyky, které obývaly především oblast Velkých jezer a řeky Svatého Vavřince a větší část východní poloviny moderní Kanady.
Významní byli rovněž Irokézové, kteří původně sídlili v oblasti dnešního New Yorku (na území dnešních Spojených států), ale pozvolna rozšířili svůj vliv do jižního Ontaria a Montrealské oblasti dnešního Québecu. Zde se dostali do kontaktu s Algonkiny a vytvořilo se mezi nimi tuhé nepřátelství. Roku 1142 vytvořili Irokézové tzv. Irokézskou ligu, nejvýznamnější pozdní indiánskou politicko-vojenskou strukturu severní Ameriky.
Třetí klíčovou skupinou byli mluvčí jazyků na-dené, kteří jsou příbuzní současných obyvatel Sibiře. Tyto kmeny přišly do severní Ameriky okolo roku 6000 př. n. l., tedy později než Algonkinové a liší se od nich jazykově i etnicky. Osídlily zejména severozápad Kanady (část migrovala na jih USA).
Ke třem hlavním okruhům nepatří některé izolované indiánské kmeny jako Haidové žijící především na Haida Gwaii u pobřeží Britské Kolumbie, nebo Kvakiutlové obývající pobřeží Britské Kolumbie a severní část ostrova Vancouver, kde žil i kmen Nuu-chah-nulth. Právě v těchto oblastech bylo zaznamenáno nejvíce totemových polí a slavností zvaných potlač, jejichž studium sehrálo velkou úlohu v rozvoji moderní etnologie a antropologie. Specifické obyvatelstvo se usadilo i v Kanadském arktickém souostroví, kde se již kolem roku 500 př. n. l. utvořila významná paleo-eskymácká kultura Dorset. Dnešní Inuité do této oblasti přišli až kolem roku 1500 z Grónska a původní eskymácké obyvatelstvo vytlačili.
Evropská kolonizace náhled|upright|Jacques Cartier na svých třech výpravách podrobně prozkoumal pobřeží Newfoundlandu a záliv svatého Vavřince, čímž otevřel cestu francouzské kolonizaci. První evropské osídlení založili na kanadském území Vikingové okolo roku 1000 v L'Anse aux Meadows, to však existovalo pouze krátce a z dlouhodobého hlediska nemělo žádný význam. Kanada (resp. její východní pobřeží) byla pro Evropu znovu objevena na přelomu 15. a 16. století výzkumnou plavbou Johna Cabota (1497), další výpravy sem podnikli Jacques Cartier (1534), Martin Frobisher (1576), Samuel de Champlain (1603) a další. První dlouhodobé evropské osídlení zde založili Francouzi. Šlo o Port Royal (1605) a Québec (1608). Angličané je následovali v roce 1610 v oblasti Newfoundlandu. S příchodem Evropanů se na kanadském území začaly rychle šířit evropské choroby, které decimovaly původní obyvatele a otevíraly kolonistům cestu do indiánských území.
Francouzi v 17. století kolonizovali okolí řeky sv. Vavřince, zatímco Britové osidlovali třináct kolonií na východním pobřeží dnešních USA. Společnost Hudsonova zálivu se soustředila na oblast Země prince Ruprechta. V letech 1689–1763 došlo k sérii tzv. francouzských a indiánských válek. Tyto války vyústily v zánik francouzské moci v Kanadě, která připadla Velké Británii.
Ta v roce 1774 schválila pro uklidnění situace tzv. Quebec Act, který akceptoval katolické náboženství, francouzský civilní zákoník a francouzštinu jakožto úřední jazyk na území provincie Québec. vlevo|náhled|290x290pixelů|Obchodníci s kožešinami pracující pro HBC prozkoumali kanadské vnitrozemí. Za americké války za nezávislost se Kanada nepřipojila k povstání 13 kolonií a stala se cílovou zemí desítek tisíc loajalistů odcházejících z území dnešních USA. Tím se dostala na území Québecu řada anglicky mluvících protestantů usídlujících se zejména v oblasti Velkých jezer. To vedlo k pozdějšímu rozdělení provincie Québec na Horní a Dolní Kanadu, pro Horní Kanadu (nynější provincie Ontario) nebyl Quebec Act nadále relevantní.
V britsko-americké válce v letech 1812–1815 hrála kanadská fronta enormně důležitou roli. USA se opakovaně pokoušely obsadit Horní i Dolní Kanadu, ale jejich vpády byly odraženy. Významný byl v tomto ohledu postoj indiánského obyvatelstva, které podporovalo spíše Brity (na britské straně bojovaly hlavní kmeny z oblasti Velkých jezer i Tecumsehova aliance), jakož i místních kolonistů. Války se francouzští obyvatelé většinou neúčastnili a pokud ano, tak většinou na straně Britů. Válka s USA skončila nakonec uznáním statu quo ante.
náhled|Smrt generála Brocka. V bitvě na Queenston Heights byl tvrdě odražen první pokus Američanů o dobytí Horní Kanady, zároveň zde však kulkou odstřelovače zahynul patrně nejlepší britský velitel britsko-americké války.Následovala expanze na sever a západ za pomoci Severozápadní společnosti a Společnosti Hudsonova zálivu, která intenzívně probíhala již několik desetiletí. V roce 1837 došlo k povstání části francouzského obyvatelstva (viz povstání roku 1837). Po jeho potlačení se Británie rozhodla vytvořit z Horní a Dolní Kanady jeden celek (Sjednocená kanadská provincie).
V roce 1846 byly podepsáním Oregonské úmluvy ukončeny teritoriální spory mezi USA a Kanadou (za hranici na západě byla určena 49. rovnoběžka). Prudký růst kanadské populace díky velké imigraci z Evropy i vysoké porodnosti vedl k osidlování kanadského vnitrozemí a zakládání nových kolonií: Vancouver a Britská Kolumbie. Zároveň někteří Evropané začali Kanadu opouštět a odcházeli do USA. V roce 1867 byl přijat Zákon o Britské Severní Americe, který sjednotil britské severoamerické kolonie Sjednocená provincie Kanada, Nové Skotsko a Nový Brunšvik v jediné, už do značné míry autonomní dominium. Krátce poté došlo k znovuvytvoření provincií Ontario a Québec. Do těchto provincií byla začleněna Ruprechtova země a přičleněny byly oblasti bývalé Severozápadní společnosti jakožto Severozápadní teritoria a nově vytvořená provincie Manitoba. Následně byla připojena Britská Kolumbie (od roku 1866 sjednocená s Vancouverem). Osidlování nových území bylo podpořeno mimo jiné výstavbou tří transkontinentálních železnic a ustavením královské severozápadní jízdní policie. V roce 1873 se připojila další kolonie (Ostrov prince Edvarda) a provinční status získaly části Severozápadních teritorií: Alberta a Saskatchewan (1905).
Roku 1876 byl přijat Zákon o Indiánech, který definoval vztah mezi kanadskou vládou a vládami Prvních národů. Dále ustanovil systém Kanadských rezidenčních škol pro původní obyvatele, které se staly nástrojem kulturní genocidy původního obyvatelstva (vyšetřování ohledně celkového počtu obětí probíhá ještě v roce 2023).
20. století náhled|Kanadská pěchota postupující za tankem v bitvě u Vimy Ridge.