Subotica

Subotica (, , , ) je město na severu Srbska, je to druhé největší město v autonomní provincii Vojvodina (větší je jen Novi Sad, metropole oblasti). Nachází se v historickém regionu Bačka. Subotica je kulturním centrem maďarské a chorvatské národnostní menšiny a jedním z center etnické skupiny Bunjevců.

Zároveň je to správní centrum pro Severobačský okruh a nejsevernější město v Srbsku.

Poloha Město se nachází na severním okraji Srbska v Panonské nížině, 7 km jižně od maďarsko-srbské hranice, při hlavním silničním a železničním tahu mezi městy Budapešť a Bělehrad (zhruba v jeho polovině). Ze severu jej obklopují lesy (a přírodní rezervace Subotička peščara), z jihu otevřená krajina, která je intenzivně zemědělsky využívána. Ve vzdálenosti 8 km východně od města se rozkládá Palićské jezero. Nadmořská výška města činí 109 m n. m. Rozloha města (včetně všech jeho městských částí a dalších přilehlých oblastí) činí 1008 km², z toho 123 km² tvoří urbánní zóna.

Subotica se nachází 41 km jihozápadně od Segedínu, 165 km jižně od Budapešti, 80 km jihovýchodně od Szekszárdu, 92 km severně od Nového Sadu a 168 km severozápadně od Bělehradu.

Klimatické poměry Město (stejně jako celá jižní část Podunajské nížiny) má prvky kontinentálního klimatu, které představují: chladné zimy, teplá léta a proměnlivost srážek v různých ročních dobách. Průměrná roční teplota zde činí 11,4 °C, relativní vlhkost vzduchu 69 %, počet deštivých dní činí 105 a úrhn srážek 491,3 mm.

Dějiny

Subotica je poprvé v písemných pramenech zmiňována 7. května roku 1391, nicméně místo bylo osídleno jistě v dřívějších dobách. Středověký vývoj dějin města je nezbytné odvozovat ze skutečnosti, že Subotica se jakožto jihouherské město nacházela poblíž hranic s Osmanskou říší, která podnikala na sever časté výboje a v mnoha případech i úspěšné.

vlevo|náhled|Mapa města z roku 1911 Válečný chaos vedl k častému stěhování obyvatelstva, díky čemuž se v Subotici kromě Maďarů objevili také Němci, Slováci, Židé, Bulhaři a Srbové. Vrchnost se často střídala, stejně jako jméno města. Od původního Zabadka z roku 1391 se vystřídalo více než 200 názvů, nicméně vzhledem k tradici používání latiny v Uhersku jsou nejpoužívanějšími z jmen Szent-Maria, Maria-Theresiopolis, Maria Theresiastadt a samozřejmě maďarské Szabadka a do srbštiny přeložené současné jméno – Subotica.

Po bitvě u Moháče v roce 1526 se Subotica stala součástí Osmanské říše. Většina maďarské populace uprchla na sever do Královského Uherska. Bálint Török, místní šlechtic, který vládl Subotici, také utekl z města.

Jako město vybudované na významných obchodních trasách se stala Subotica místem mnohých historických událostí. Sedmihradský vévoda János Pongrác zde proto vybudoval v roce 1740 pevnost. Avšak ani ta nebyla ušetřena vlivu času a agresivitě lidí. Pozůstatky této pevnosti jsou dodnes dochovány, část tehdejší zdi je nyní součástí věže františkánského kostela.

Turci město obsadili roku 1542 a vládli až do roku 1686, kdy byla Subotica spolu s celým Uherskem obsazena vojsky Habsburské monarchie. V roce 1743 prohlásila Marie Terezie Subotici svobodným stoličným městem a roku 1779 rakouský císař vyhlásil, že je Subotica svobodným královským městem. Roku 1845 získalo město současný název (maď. Szabadka podle dne v týdnu soboty). V roce 1853 zde bylo vybudováno první divadlo, roku 1869 přijel do města první vlak. Součástí Uherska město zůstalo až do roku 1918, kdy se stalo součástí Království SHS a později Jugoslávie. Konec Rakousko-Uherska v Subotici znamenal příchod francouzské armády dne 13. listopadu 1918.

Konec 19. století znamenal pro město příchod nových vymožeností; otevíraly se školy, spojení se světem zajistila pošta a později i železnice a vznikal průmysl. V roce 1896 byl do města zaveden elektrický proud.

Druhá světová válka změnila národnostní složení obyvatelstva, Subotici opustili hlavně Němci a Židé.

Historické centrum města bylo v roce 1986 prohlášeno za památkově chráněné.

V roce 1999 mělo město 100 386 obyvatel.

Ekonomika vpravo|náhled|Interiér chemického závodu v Subotici vpravo|náhled|Secesní synagoga. Mezi hlavní zaměstnavatele na území města Subotica patří především státní, resp. veřejný sektor, dále potom oblasti školství a obchodu. Vyniká ještě i řada subjektů, zaměstnávajících v oblasti průmyslu. Město mělo historicky vyšší míru HDP na obyvatele, než byl celojugoslávský, resp. srbský průměr. V roce 2001 měla místní ekonomika výkon o 38 % vyšší, než v celé zemi.

Ve 20. století byl v Subotici rozvíjen potravinářský průmysl, a to vzhledem k intenzivnímu využívání okolní velmi úrodné rovinaté krajiny. Během existence socialistické Jugoslávie byly v Subotici zřízeny četné potravinářské podniky, mezi které patřily např. Pionir, Fidelinka a další. Společnost Simex vyráběla alkoholické nápoje. Společnost 29. novembar (pojmenovaná podle Dne republiky např. vyráběla konzervy, firma Zorka např. umělá hnojiva. Zastoupeno bylo v menší míře i strojírenství, např. výroba kol pro motocykly nebo železničních vagonů (továrna Ferum).

Řada z těchto podniků se adaptovala po složité transformaci jugoslávské, resp. srbské ekonomiky na nové poměry. Jen v roce 2009 byly ze Subotice vyvezeny potravinářské výrobky v hodnotě 30 milionů dolarů. Do roku 2019 působila v Subotici i společnost Azotara, která produkovala hnojiva. Dále je zde firma Bratstvo, která se zabývala výrobou/opravou železničních vagonů. Svojí továrnu má ve městě i společnost Siemens. Na území města se nachází volná hospodářská zóna (), která má obrat ve výši stovek milionů eur a kde je zaměstnáno na šest tisíc lidí.Článek na portálu b92 Lokal Podílí se na přílivu obyvatel do města. V roce 2021 bylo oznámeno, že v Subotici vznikne i závod na výrobu baterií do elektromobilů.

V zemědělské produkci Subotice a okolí převažují především obilniny, které jsou využívány v potravinářství (68 % osevní plochy v roce 2010). Cca 88 % území města tvoří obdělávaná půda. Místní půda je velmi písčitá, složení písku zadržuje velmi silně vodu. Lokalita, která je mimo jiné i chráněnou přírodní památkou, se táhne až k obci Horgoš a z menší části se nachází i u Tavankutu. Dále jsou zastoupeny technické plodiny (okolo 12 %), krmné plodiny (okolo 6 %) a další. 3 571 ha plochy města Subotica pokrývají lesy.

V roce 2021 činil průměrný čistý plat na území města Subotica 59 427 RSDČlánek na portálu b92 Lokal (cca 12 800 Kč). V roce 2007 činila nezaměstnanost 18 000 práceschopných osob (okolo 40 %). Atraktivitu města co do příjmů ohrožuje fakt, že ekonomicky silnější Maďarsko se nachází velmi blízko. Město vábí sezonní pracovníky především v letní sezoně.

Hlavní turistickou destinací města je Palićské jezero, které je oblíbené jak mezi místními, tak i v regionu. V jeho blízkosti se také nachází zoologická zahrada. Další oblíbenou přírodní rezervací v okolí je Zvláštní přírodní rezervace Ludaš. Historické centrum města má řadu secesních památek. V roce 2010 navštívilo město okolo padesáti tisíc turistů, zhruba třicet tisíc z nich bylo domácích návštěvníků. Roku 2021 zaznamenala Subotica 150 000 přenocování, 1/3 byli zahraniční návštěvníci. V rámci své turistické strategie a komunikace k veřejnosti se snaží prezentovat především secesní památky, které vznikly v období, kdy bylo město součástí Uherska.

Město je také oblíbeným cílem návštěvníků z nedalekého Maďarska, především díky nižším cenám zboží nebo bleším trhům.Článek na portálu b92 Lokal

V roce 2023 činil průměrný plat v Subotici 105 000 RSD.

Obyvatelstvo

Struktura obyvatelstva V roce 2002 v Subotici a okolních obcích žilo dle srbského sčítání lidu celkem 148 401 obyvatel. Město je etnicky velmi různorodé a je jedním z hlavních kulturních center maďarské národnosti na území Srbska. Téměř jednu třetinu obyvatelstva Subotice tvoří Maďaři, zbytek Srbové a další národnosti. Počet obyvatel města rostl až do 80. let 20. století, od té doby se drží zhruba na stejné úrovni okolo sta tisíc. Vzhledem k velikosti města si Subotica udržovala i na počátku 21. století pozitivní trend co se týče růstu počtu obyvatel, byť byl přírůstek relativně nízký. Do Subotice se sestěhovávají lidé z okolních vesnic i vzdálenějších sídel. Z města naopak odcházejí někteří místní do jižního Maďarska nebo do Budapešti.

Náboženství vpravo|náhled|Kostel sv. Dimitrije v Subotici V Subotici sídlí římskokatolická diecéze regionu Bačka. Statisticky představuje Subotica obec s nejvyšším podílem katolických věřící na území Srbska, 57 % místních se hlásí k Římskokatolické církvi. Nachází se zde osm katolických farních kostelů, františkánské duchovní centrum a sídlí zde také katolická střední škola, jediná svého druhu v Srbsku. Hlavním římskokatolickým kostelem je bazilika Terezie z Ávily, která se nachází na náměstí obětí fašismu.

Co do počtu věřících je druhou zastoupenou Srbská pravoslavná církev. Hlásí se k ní dle dat ze sčítání lidu 27,79 % místních obyvatel. V Subotici stojí dva pravoslavné kostely. Administrativně jsou součástí Eparchie Bačka. Své svatostánky mají v Subotici i věřící, kteří se hlásí ke kalvinismu, resp. luteránství.

Židovská komunita byla v Subotici historicky relativně početná, třetí po Bělehradu a Novém Sadu. Židů zde žilo okolo čtyř tisíc. Po druhé světové válce přežilo holocaust okolo 1 000 subotických Židů, značný počet z nich odešel do státu Izrael. V roce 2011 se ve sčítání lidu přihlásilo k judaismu okolo 90 místních obyvatel.

Zhruba šest stovek obyvatel města se hlásí rovněž k islámu, od roku 2008 stojí v Subotici i mešita. Místní islámská obec se rozvíjí postupně od 90. let 20. století, jejími příslušníky jsou především obyvatelé bývalé Jugoslávie z oblastí, kde je rozšířeným náboženstvím islám (Bosna a Hercegovina, Sandžak, Kosovo apod.)

Jazyky Srbský jazyk je nejrozšířenějším jazykem v každodenním životě. Maďarský jazyk je ve svých každodenních rozhovorech využíván téměř třetinou obyvatel. Oba jazyky jsou také široce používány v komerčních a oficiálních značkách Městská samospráva používá oficiálně srbský, maďarský a chorvatský jazyk, od roku 2021 k nim oficiálně přibyl i bunjevecký jazyk.

Místní části vpravo|náhled|Současné dělení města Město Subotica je rozděleno na místní části, které se dále dělí na městské a příměstské. Zahrnují části města s počtem obyvatel od 2 000 do 10 500 u městských, a 600 do 9 000 u příměstských. Městské části jsou v Subotici následující:

Aleksandrovo Bajnat Centar Dudova Šuma Gat Graničar Ker Kertvaroš Makova Sedmica Mali Bajmok Mali Radanovac Novi Grad Novo Naselje Prozivka Srpski Šor Teslino Naselje Veliki Radanovac Zorka Železničko Naselje

Kultura vpravo|náhled|Sokolský dům a divadlo pro děti.

Kulturní instituce

Mezi místní kulturní instituce patří např. místní národní divadlo, dále zde působí divadlo "Deže Kostolanji". Místní městské muzeum. Druhé sídlí v secesní budově z roku 1906, instituce byla založena roku 1892 a reorganizována v roce 1948.

Významnou kulturní institucí zde také je městská knihovna nebo historický archiv. Město Subotica provozuje rovněž i galerii současného umění a Galerii Vinka Perčiće.

Působí zde rovněž i divadlo pro děti. Stojí zde také Galerie současného umění.

Kulturní akce

Mezi pravidelné kulturní akce, které se pořádají v Subotici, patří např. Mezinárodní veletrh podnikatelů, Evropský filmový festival u Palićského jezera, Mezinárodní festival dětského divadla, Letní divadelní večery, festival elektronické hudby Summer3P a další. U Palićského jezera se rovněž slaví pravidelně od roku 1989 i dny sklizně na místních vinohradech a v ovocných sadech (). Svoje kulturní akce mají i národnostní menšiny, například chorvatská a maďarská.

Kulturní památky

vpravo|náhled|Vojnovićův palác.