Dream Theater je progresivní metalová kapela, která vznikla v roce 1985 v Bostonu ve státě Massachusetts. Kapelu tvoří John Petrucci (kytara), John Myung (baskytara), Mike Portnoy (bicí), James LaBrie (zpěv) a Jordan Rudess (klávesy).
Dream Theater byla založena pod původním názvem Majesty trojicí Petrucci, Myung a Portnoy—všichni pocházejí z Long Islandu ve státě New York—zatímco studovali na Berklee College of Music. Ze školy odešli, aby se mohli soustředit na kapelu. Petrucci a Myung jsou jediní dva členové, kteří v kapele působí nepřetržitě. Portnoy zůstal až do roku 2010, kdy se rozhodl odejít a věnovat se jiným hudebním projektům; nahradil ho Mike Mangini, než se Portnoy v říjnu 2023 do kapely opět vrátil. Po krátkém působení Chrisa Collinse, následovaném Charliem Dominicim (který byl z kapely propuštěn krátce po vydání debutového alba When Dream and Day Unite v roce 1989), byl v roce 1991 jako zpěvák přijat LaBrie. Původní klávesista kapely, Kevin Moore, kapelu opustil po třech albech a v roce 1995 ho po koncertním období nahradil Derek Sherinian. Kapela s Sherinianem nahrála jedno album (a jedno EP), než ho v roce 1999 nahradil současný klávesista Jordan Rudess.
Dream Theater vydali celkem šestnáct studiových alb. Jejich nejprodávanějším albem je druhé studiové album Images and Words (1992), které se umístilo na 61. místě v žebříčku Billboard 200. Alba Awake (1994) a Six Degrees of Inner Turbulence (2002) se také dostala do žebříčku na 32. a 46. místě a obě získala pozitivní kritiku. Jejich páté album, Metropolis Pt. 2: Scenes from a Memory (1999), bylo v říjnu 2006 zařazeno časopisem Guitar World na 95. místo mezi 100 nejlepších kytarových alb všech dob. V březnu 2003 ho magazín Classic Rock označil za 15. nejlepší koncepční album všech dob.
Do roku 2018 Dream Theater prodali více než 12 milionů nahrávek po celém světě; kapela obdržela tři nominace na cenu Grammy, včetně vítězství v roce 2022. Spolu s kapelami Queensrÿche a Fates Warning je Dream Theater označován za jednu z „velké trojky“ progresivního metalu, která je zodpovědná za jeho rozvoj a popularizaci.
Historie
Založení kapely, první členové a změna názvu (1985–1987) Založena byla kapela roku 1985 studenty Berklee College of Music v Bostonu baskytaristou Johnem Myungem, bubeníkem Mikem Portnoyem a kytaristou Johnem Petruccim. Trio začalo hrát písně od Rush a Iron Maiden ve zkušebnách na Berklee.
Trojice čekala ve frontě na lístky koncertu Rush, mezitím Portnoy poznamenal, že konec písně "Bastille Day" (z alba Caress of Steel ) zněl „majestátně“. Poté bylo rozhodnuto, že název kapely bude Majesty. (Podle dokumentu "The Score So Far...").
Následně se do kapely připojil klávesista Kevin Moore (kterého znal Petrucci na střední škole), a poté post zpěváka obsadil Chris Collins, kterého slyšeli zpívat cover verzi "Queen of the Reich" od Queensrÿche. Během této doby měli Portnoy, Petrucci a Myung hektický rozvrh, který je donutil opustit svá studia a soustředit se na hudbu, protože neměli pocit, že by se mohli na vysoké škole naučit víc. Moore také opustil svou vysokou školu, aby se soustředil na kapelu.
Počátkem roku 1986 Majesty začali s menšími koncerty v New Yorku. V tomto období skupina nahrála jejich první nahrávku s názvem The Majesty Demos. Nahrávka vyšla roku 1986 a během 6 měsíců se prodalo 1000 kusů.
V listopadu 1986, po pár měsících skládání písní a několika koncertech, byl z kapely vyhozen Chris Collins vzhledem k rozporům při tvorbě písní s ostatními členy kapely. Po roce hledání náhradníka prošel úspěšně konkurzem Charlie Dominici, který byl starší a zkušenější než ostatní členové kapely. Se stabilitou, kterou přineslo Dominiciho působení v kapele, začali Majesty hrát více koncertů po celém New Yorku, kdy se jim dostávalo velké pozornosti.
Krátce po Dominiciho vstupu do kapely byli nuceni změnit název, jelikož se objevila jiná kapela z Las Vegas se jménem Majesty a hrozila jim soudním procesem. Přemýšleli o spoustě jmen, dokud Portnoyův otec nepřišel s nápadem na název Dream Theater, což bylo jméno nyní už zdemolovaného kina v Monterey v Kalifornii.
Debutové album a vyhazov Dominici (1988–1990) Dream Theater se soustředili na psaní materiálu a zároveň odehráli více koncertů v New Yorku a sousedních státech. To nakonec přitáhlo pozornost Mechanic Records. V červnu 1988 skupina podepsala nahrávací smlouvu s Mechanic. Rozhodli se natočit své debutové album. Skupina nahrála album v Pensylvánii a nahrávání základních skladeb trvalo asi deset dní, a celé album bylo hotové asi za tři týdny.
V březnu 1989 vyšlo jejich debutové album When Dream and Day Unite. Název alba pochází z jednoho verše písně na albu "Only a Matter of Time". Album vyšlo s mnohem menší fanfárou, než kapela očekávala. Vydavatelství nakonec porušil většinu finančních slibů, které dali Dream Theater před podpisem smlouvy, takže skupina byla nakonec nucena hrát malé koncerty v New Yorku. Propagační turné k albu sestávalo pouze z pěti koncertů, z nichž všechny byly relativně lokální.
Po čtvrtém koncertě byl Dominici vyhozen z kapely, protože členové začali pociťovat omezení jeho hlasu na základě vokálního stylu, který chtěli. Kapela hledala zpěváka se stylem spíše jako Bruce Dickinson nebo Geoff Tate a Dominiciho pódiová přítomnost nebyla to, co chtěli pro frontmana. Brzy potom, ale Marillion požádala Dream Theater, aby odehráli koncert v klubu Ritz v New Yorku, takže Dominici dostal poslední příležitost k vystoupení s kapelou.
Příchod Jamese LaBrieho a Images and Words (1991–1993) Po Dominiciho odchodu skupina úspěšně bojovala o propuštění ze smlouvy s Mechanic a pustili se do zkoušení zpěváků a další psaní materiálu pro jejich druhé album. Při hledání nového zpěváka vyzkoušeli přes 200 lidí, mezi nimi i bývalého frontmana Fates Warning Johna Archa. Arch se nakonec rozhodl, že jeho osobní závazky jsou důležitější, a rozhodl se, že se ke kapele nepřipojí.
V červnu 1990 na koncertě v Long Island skupina představila Stevea Stonea jako svého nového zpěváka poté, co odehrál polovinu setu jako instrumentální kapela. Stone úspěšně nahrál dema s Dream Theater, ale po jediném nešťastném živém vystoupení byl vyhozen. Podle Portnoye se Stone pohyboval po pódiu poněkud zvláštním způsobem a zdánlivě dělal špatný dojem z Bruce Dickinsona. Navíc křičel "Scream for me Long Beach!" ("Zakřič pro mě Long Beach!") několikrát během přehlídky (Dickinson může být slyšen říkat toto na živém albu Live After Death od Iron Maiden), ačkoli oni vlastně hráli v Bay Shore. Diváky nový zpěvák okamžitě vypnul. Trvalo pět měsíců, než Dream Theater odehráli další show, tentokrát plně instrumentální (pod názvem YtseJam). Až do roku 1991 se kapela soustředila ve snaze najmout dalšího zpěváka a psát další hudbu. Bylo to během tohoto období, kdy napsali většinu toho, co se stalo Images and Words.
V lednu 1991 skupina obdržela demo kazetu od zpěváka Kevina Jamese LaBrieho z glammetalové kapely Winter Rose. Kapela obdržela pásku těsně předtím, než se chystala svěřit jinému zpěvákovi. Na kapelu jeho demo tak zapůsobilo, že byl letecky převezen z Kanady do New Yorku na konkurz. LaBrie jamoval na třech písních s kapelou a byl okamžitě najat na místo zpěváka. Jakmile byl LaBrie naverbován, rozhodl se upustit od svého křestního jména, aby nedošlo k záměně s jiným Kevinem v kapele. Na několik příštích měsíců se kapela vrátila k hraní živých vystoupení (stále většinou kolem NYC), zatímco pracovala na vokálních partech pro hudbu napsanou před akvizicí LaBrie. Dream Theater smlouvu na sedm alb s Atco Records, divize vydavatelství Elektra Records na základě dema o třech písních.
Skupina vydala v červenci 1992 druhé album Images and Words přes vydavatelství Atco. Pro propagaci vydavatelství vydalo CD singl a videoklip k písni 'Another Day', ale žádný z nich neměl významný komerční dopad. Píseň 'Pull Me Under' však dokázala získat vysokou úroveň rozhlasového vysílání bez jakékoli organizované propagace ze strany kapely nebo jejího vydavatelství. V odezvě Atco produkoval videoklip pro 'Pull Me Under', který viděl těžkou rotaci na MTV. Třetí videoklip byl vyroben pro 'Take the Time', ale nebyl zdaleka tak úspěšný jako 'Pull Me Under'.
Úspěch 'Pull Me Under' v kombinaci s neúnavným turné po USA a Japonsku způsobilo, že se druhého alba v USA prodalo přes 500 tisíc kopií a v Japonsku přes 100 tisíc kopií, a dosáhlo certifikací zlatého alba. V roce 1993 se kapela vydala na turné po Evropě, které zahrnovalo vystoupení ve slavném londýnském klubu Marquee. Koncert byl nahrán a vydán jako první oficiální živé album Dream Theater pod názvem Live at the Marquee. Navíc byla vydána video kompilace jejich japonských koncertů (smíchaná s dokumentárním záznamem části turné mimo jeviště) jako Images and Words: Live in Tokyo.
Awake a odchod Kevina Moorea (1994–1995) Dream Theater se stáhli do studia v květnu 1994, aby pracovali na čerstvém materiálu pro další album. V říjnu 1994 vyšlo třetí album Awake. Ale než bylo album smícháno, Moore oznámil zbytku kapely, že opustí Dream Theater, aby se soustředil na své vlastní hudební zájmy, protože už se nezajímal o turné ani o styl hudby, který Dream Theater hrálo. Kvůli tomu kapela musela najít náhradního klávesistu, než vyjedou na turné.
Mezi největší jména na konkurzu patřil bývalý klávesista Yngwie Malmsteena a Dia Jens Johansson, který se později stal členem Stratovarius, ale členové kapely toužili obsadit místo klávesistou Jordanem Rudessem. Pozvali ho na zkušební koncert s kapelou v Burbanku. Ačkoli show byla úspěšná a Rudess byl požádán, aby obsadil místo klávesisty trvale, ale odmítl. Dream Theater najalo kolegu z Berklee absolventa Dereka Sheriniana, který předtím nahrával a cestoval s Alice Cooperem a KISS, aby doplnil sestavu na turné Waking Up the World Tour. Na konci turné se kapela rozhodla vzít Sheriniana jako Mooreovu náhradu na plný úvazek.
A Change of Seasons a Falling into Infinity (1995–1998) Kapela se opět ocitla s novým členem a nezačala okamžitě pracovat na novém materiálu. Mezitím byl vyvíjen tlak na kapelu, aby oficiálně vydala píseň "A Change of Seasons". Toto bylo napsáno v roce 1989 a mělo být součástí alba Images and Words, ale téměř 17 minut to bylo považováno za příliš dlouhé pro umístění. Kapela ji nicméně hrála živě, která ji v letech před rokem 1995 dále upravovala.
Petice byla úspěšná a skupina vstoupila do BearTracks Studios v New Yorku v květnu 1995, aby přepsala a nahrála nyní 23 minut dlouhou píseň, přičemž Sherinian významně přispěl k finálnímu produktu. Skupina vydala EP A Change of Seasons spolu se sbírkou cover písní z živé show nahrané v Londýně na začátku toho roku.
Mezitím došlo na Atco Records (nyní East West Records) k několika změnám a hlavní kontakt Dream Theater v rámci vydavatelství byl vyhozen. Výsledkem bylo, že nový tým ve společnosti nebyl zvyklý na vztah Dream Theater s bývalým personálem East West a nutili je, aby napsali album, které bude přístupnější. V polovině roku 1997 vstoupili do studia, aby napsali své další album. Kromě nátlaku na kapelu, aby přijala více mainstreamový zvuk, East West rekrutoval skladatele a producenta Desmonda Childa, aby spolupracoval s Petruccim na leštění textu jeho písně „You or Me“. Celá kapela skladbu podstatně přepracovala a na albu se objevila jako „You Not Me“ s refrénem, který se originálu jen málo podobal. Child měl na albu také znatelný dopad s posunem k méně komplexním a rádiovým skladbám.
Skupina napsala téměř dvě CD v hodnotě materiálu, včetně 20minutového pokračování písně Images and Words 'Metropolis–Part I: The Miracle and the Sleeper'. Label však nepovolilo vydání dvojalba, protože se domnívalo, že 140minutová nahrávka by nebyla širokou veřejností dobře přijata. LaBrie také cítil, že CD by mělo být jediným diskem.