Sezóna Formule 1 1979 byla 30. sezónou Mistrovství světa Formule 1, závodní série pořádané pod hlavičkou Mezinárodní automobilové federace (FIA). Sezóna zahrnovala 15. mistrovských a 3 nemistrovské závody. Mistrovství světa se konalo mezi 21. lednem a 7. říjnem.
Jody Scheckter vyhrál šampionát jezdců s týmovým kolegou Gillesem Villeneuvem na druhém místě. Ferrari vyhrálo mistrovství konstruktérů. Byl to čtvrtý zisk poháru mezi konstruktéry týmu za pět let a další následovaly, ale bylo to jejich poslední mistrovství jezdců na dalších 21 let.
Byla to poslední sezóna pro mistra světa Formule 1 z roku Jamese Hunta.
Týmy a jezdci Účastník Konstruktér Šasi Motor Pneumatiky Číslo Jezdci Závody Martini Racing Team Lotus Lotus-Ford 7980 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 1 Mario Andretti Vše 2 Carlos Reutemann Vše Team Tyrrell Candy Tyrrell Team Tyrrell-Ford 009 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 3 Didier Pironi Vše 4 Jean-Pierre Jarier 1–9, 12–15 Geoff Lees 10 Derek Daly 11 33 14–15 Parmalat Racing Team Brabham-Alfa Romeo BT46BT48 Alfa Romeo 115-12 3,0 F12Alfa Romeo 1260 3,0 V12 5 Niki Lauda 1–13 6 Nelson Piquet 1–13 Brabham-Ford BT49 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 5 Ricardo Zunino 14–15 6 Nelson Piquet 14–15 Marlboro Team McLaren Löwenbräu Team McLaren McLaren-Ford M26M28M28BM28CM29 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 7 John Watson Vše 8 Patrick Tambay Vše ATS Wheels ATS-Ford D2D3 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 9 Hans-Joachim Stuck Vše Scuderia Ferrari SpA SEFAC Ferrari 312T3312T4312T4B Ferrari 015 3,0 F12 11 Jody Scheckter Vše 12 Gilles Villeneuve Vše Fittipaldi Automotive Fittipaldi-FordOfficial records of the 1979 International Cup as published in the 1980 FIA Yearbook refer to Fittipaldi as Copersucar, after the team's main sponsor. F5AF6F6A Ford Cosworth DFV 3,0 V8 14 Emerson Fittipaldi Vše 19 Alex Ribeiro 14–15 Équipe Renault Elf Renault RS01RS10 Renault-Gordini EF1 1.5 V6 t 15 Jean-Pierre Jabouille Vše 16 René Arnoux Vše Samson Shadow Racing Interscope Shadow Racing Shadow Racing Shadow-Ford DN9 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 17 Jan Lammers Vše 18 Elio de Angelis Vše Olympus Cameras Wolf Racing Michelob Wolf Racing Wolf-Ford WR7WR8WR9 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 20 James Hunt 1–7 Keke Rosberg 8–15 Team Ensign Ensign-Ford N177N179 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 22 Derek Daly 1–7 Patrick Gaillard 8–12 Marc Surer 13–15 Team Merzario Merzario-Ford A1BA2A4 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 24 Arturo Merzario 1–6, 8–15 Gianfranco Brancatelli 7 Ligier Gitanes Ligier-Ford JS11 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 25 Patrick Depailler 1–7 Jacky Ickx 8–15 26 Jacques Laffite Vše Albilad-Saudia Racing Team Williams-Ford FW06FW07 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 27 Alan Jones Vše 28 Clay Regazzoni Vše Warsteiner Arrows Racing Team Arrows-Ford A1A2 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 29 Riccardo Patrese Vše 30 Jochen Mass Vše Team Rebaque Lotus-Ford 79 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 31 Héctor Rebaque 1–6, 8–12 Rebaque-Ford HR100 13–15 Autodelta Alfa Romeo 177179 Alfa Romeo 115-12 3,0 F12Alfa Romeo 1260 3,0 V12 35 Bruno Giacomelli 6, 8, 13, 15 36 Vittorio Brambilla 13–15 Willi Kauhsen Racing Team Kauhsen-Ford WK Ford Cosworth DFV 3,0 V8 36 Gianfranco Brancatelli 5–6
Změny před sezónou Mezi vedoucími týmy pro tuto sezónu došlo k několika významným změnám, protože smrt švédského jezdce Ronnieho Petersona v září předchozího roku vyvolala kolotoč některých z nejuznávanějších jezdců na startovním roštu: Úřadující mistrovský tým Lotus podepsali místo Petersona Carlose Reutemanna z Ferrari. Ferrari vzalo Jodyho Schecktera, aby zaplnilo mezeru, a tým Wolf na jeho místo angažoval Jamese Hunta. McLaren původně podepsal Petersona, aby nahradil Hunta, ale když Peterson zemřel, byl místo něj podepsán britský kolega John Watson. Jeho místo v Brabhamu zaujal vysoce uznávaný, ale nezkušený Nelson Piquet, který za tým odjel poslední závod minulé sezóny. Tyrrell přilákal bývalého jezdce Lotusu Jeana-Pierra Jariera místo Patricka Depaillera, který přestoupil do Ligieru. Francouzský tým získal aktiva Matry pro svůj vstup do Formule 1, ale před sezónou 1979 ztratil tovární podporu. Tým si zajistil smlouvu na motory Ford-Cosworth, stejně jako většina týmů. Clay Regazzoni přestoupil ze Shadow do Williamsu, zatímco René Arnoux přestoupil do Renaultu pro svou druhou sezónu. Oba týmy poprvé rozšířily své působení na dva vozy. Hans-Joachim Stuck se přestěhoval do ATS, takže tým Shadow měl dvě volná místa. Podepsal Jana Lammerse a Elia de Angelise, oba debutovali ve Formuli 1. Arrows nahradil Rolfa Stommelena Jochenem Massem.
Změny během sezóny Po sérii závodů, ve kterých se mu nepodařilo dojet do cíle, James Hunt ukončil kariéru v polovině sezóny a připojil se k BBC Sport jako komentátor. Jeho místo zaujal budoucí šampion Keke Rosberg. Patrick Depailler utrpěl v červnu nehodu při závěsném létání a zlomil si obě nohy. Ligier, který byl podporován francouzskou vládou, byl nucen najít jako náhradu francouzského jezdce, kterého našli ve francouzsky mluvícím Belgičanovi Jacky Ickxovi.Motor Sports, Washington Post, 24 June 1979, Page A1. Bylo to Ickxovo poslední závodění ve Formuli 1. Derek Daly byl propuštěn týmem Ensign a nahrazen debutantem Patrickem Gaillardem, který nepřinesl lepší výsledky. Nakonec se řízení ujal šampion Formule 2 Marc Surer. Neuspěl, ale byl to pro něj dobrý vstup a nakonec strávil ve Formuli 1 osm let. Po jízdě v privatizovaném Lotusu 79 debutoval Héctor Rebaque se svým vlastnoručně vyrobeným šasi Rebaque HR100 při Grand Prix Itálie. V roce se Alfa Romeo vrátila do Formule 1 jako dodavatel motorů pro Brabham, ale konstruktér Carlo Chiti přesvědčil výrobce, aby vyvinul vlastní šasi. Alfa Romeo 177 debutovala při Grand Prix Belgie 1979. Tým odstoupil od smlouvy o dodávkách s Brabhamem a nechal jej přejít na motory Ford-Cosworth V8 dva závody před koncem sezóny. Podle Nikiho Laudy to nebyl krok vpřed: během prvního tréninku s motorem V8 Rakušan náhle odstavil vůz a opustil tým, protože už neměl chuť "pokračovat v hlouposti jezdit v kruzích". Na jeho místo nastoupil testovací jezdec Ricardo Zunino. Tým Fittipaldi rozšířil své působení na dva vozy dva závody před koncem sezóny.
Kalendář Pořadí Grand Prix Okruh Datum 1 Grand Prix Argentiny Autódromo Oscar Alfredo Gálvez, Buenos Aires 21. leden 2 Grand Prix Brazílie Autodromo de Interlagos, São Paulo 4. únor 3 Grand Prix Jihoafrické republiky Kyalami Grand Prix Circuit, Midrand 3. březen 4 Grand Prix USA Západ Long Beach Street Circuit, Kalifornie 8. duben 5 Grand Prix Španělska Circuito Permanente Del Jarama, Madrid 29. duben´ 6 Grand Prix Belgie Circuit Zolder, Heusden-Zolder 13. květen 7 Grand Prix Monaka Circuit de Monaco, Monte Carlo 27. květen 8 Grand Prix Francie Dijon-Prenois, Prenois 1. červenec 9 Grand Prix Velké Británie Silverstone Circuit, Silverstone 14. červenec 10 Grand Prix Německa Hockenheimring, Hockenheim 29. červenec 11 Grand Prix Rakouska Österreichring, Spielberg 12. srpen 12 Grand Prix Nizozemska Circuit Zandvoort, Zandvoort 26. srpen 13 Grand Prix Itálie Autodromo Nazionale di Monza, Monza 9. září 14 Grand Prix Kanady le Notre-Dame Circuit, Montréal 30. září 15 Grand Prix USA Watkins Glen Grand Prix Course, New York 7. říjen
Změny v kalendáři Grand Prix Španělska se posunula o šest týdnů dříve před Grand Prix Belgie a Grand Prix Monaka. Tyto dva závody si také vyměnily pořadí ve srovnání s rokem . Grand Prix Švédska se původně měla jet 17. června na okruhu Anderstorp Raceway, ale byla zrušena, protože nadšení pro Formuli 1 ve Švédsku opadlo v důsledku smrti švédských jezdců Ronnieho Petersona a Gunnara Nilssona. Žádná další Grand Prix Švédska se již nekonala.David Hayhoe, Formula 1: The Knowledge – 2nd Edition, 2021, page 35. Grand Prix Francie byla přesunuta z okruhu Paula Ricarda do Dijon-Prenois v souladu s uspořádáním sdílení událostí mezi těmito dvěma okruhy. Stejně tak byla Grand Prix Velké Británie přesunuta z Brands Hatch na Silverstone. Grand Prix USA a Grand Prix Kanady si vyměnily pořadí v kalendáři. Závod ve Watkins Glen hostil finále sezóny.
Změny předpisů Otvor kokpitu se zvětšil. Poprvé bylo stanoveno, že vůz Formule 1 musí mít dvě zpětná zrcátka.
Výsledky a pořadí
Grands Prix Pořadí Grand Prix Pole position Nejrychlejší kolo Vítěz závodu Vítězný tým Výsledky 1 Grand Prix Argentiny Jacques Laffite Jacques Laffite Jacques Laffite Ligier-Ford Výsledky 2 Grand Prix Brazílie Jacques Laffite Jacques Laffite Jacques Laffite Ligier-Ford Výsledky 3 Grand Prix Jihoafrické republiky Jean-Pierre Jabouille Gilles Villeneuve Gilles Villeneuve Ferrari Výsledky 4 Grand Prix USA Západ Gilles Villeneuve Gilles Villeneuve Gilles Villeneuve Ferrari Výsledky 5 Grand Prix Španělska Jacques Laffite Gilles Villeneuve Patrick Depailler Ligier-Ford Výsledky 6 Grand Prix Belgie Jacques Laffite Gilles Villeneuve Jody Scheckter Ferrari Výsledky 7 Grand Prix Monaka Jody Scheckter Patrick Depailler Jody Scheckter Ferrari Výsledky 8 Grand Prix Francie Jean-Pierre Jabouille René Arnoux Jean-Pierre Jabouille Renault Výsledky 9 Grand Prix Velké Británie Alan Jones Clay Regazzoni Clay Regazzoni Williams-Ford Výsledky 10 Grand Prix Německa Jean-Pierre Jabouille Gilles Villeneuve Alan Jones Williams-Ford Výsledky 11 Grand Prix Rakouska René Arnoux René Arnoux Alan Jones Williams-Ford Výsledky 12 Grand Prix Nizozemska René Arnoux Gilles Villeneuve Alan Jones Williams-Ford Výsledky 13 Grand Prix Itálie Jean-Pierre Jabouille Clay Regazzoni Jody Scheckter Ferrari Výsledky 14 Grand Prix Kanady Alan Jones Alan Jones Alan Jones Williams-Ford Výsledky 15 Grand Prix USA Alan Jones Nelson Piquet Gilles Villeneuve Ferrari Výsledky
Bodový systém Body získalo šest nejlepších klasifikovaných jezdců. Mezinárodní pohár konstruktérů započítával pouze body jezdce s nejvyšším umístěním v každém závodě. Pro Mistrovství i Pohár se počítaly čtyři nejlepší výsledky z kol 1-7 a čtyři nejlepší výsledky z kol 8-15.
Čísla bez závorek jsou mistrovské body a čísla v závorkách představují celkový počet získaných bodů. Body byly udělovány v následujícím systému:
Umístění1.2.3.4.5.6.Body964321Zdroj:
Pořadí jedzců