Nářečí neboli dialekt (adj. nářeční, zř. nářečový a dialektní, dialektový, zast. dialektickýNový akademický slovník cizích slov. Praha: Academia, 2006, s. 171.) je: většinou označení pro tradiční teritoriální (lokální, místní) dialekt: územně (geograficky) vymezený útvar národního jazyka, který je určen vztahem k jiným teritoriálním útvarům a k jazyku národnímu; historicko-genealogické označení pro jednotlivé jazykové rodiny odštěpující se ze společného základu, např. indoevropského (dialekty slovanské, dialekty germánské atd.); označení pro slang (sociální dialekt, sociální nářečí, společenské nářečí, speciální nářečí, vrstvové nářečí); aj.KLOFEROVÁ, Stanislava. Dialekt. In: KARLÍK, Petr; NEKULA, Marek a Jana PLESKALOVÁ, ed. CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny. 2017 [cit. 25. 1. 2019]. Dostupné z: https://www.czechency.org/slovnik/DIALEKT
Jazykový prvek, který patří do systému určitého teritoriálního dialektu (nebo skupiny dialektů), užívaný především v komunikaci mluvené se nazývá dialektismus. V užším (funkčním) vymezení je dialektismus nářečný prvek použitý ve spisovném projevu jako stylistický prostředek.HLADKÁ, Zdeňka. Dialektismus. In: KARLÍK, Petr; NEKULA, Marek a Jana PLESKALOVÁ, ed. CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny. 2017 [cit. 25. 1. 2019]. Dostupné z: https://www.czechency.org/slovnik/DIALEKTISMUS (Použitím nářečí v umělecké literatuře lze dosáhnout přesvědčivější charakteristiky postav, prostředí aj.)
Jazykovědná disciplína, která se zabývá zkoumáním dialektů, se nazývá dialektologie.KLOFEROVÁ, Stanislava. Dialekt. In: KARLÍK, Petr; NEKULA, Marek a Jana PLESKALOVÁ, ed. CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny. 2017 [cit. 25. 1. 2019]. Dostupné z: https://www.czechency.org/slovnik/DIALEKTOLOGIE
V běžném životě se s nářečím, resp. s dialektismy, setkáváme zpravidla v neformální ústní komunikaci („dej zajcům a nakrm kuťata“, „podej šufánek“ …).
Nářečí v češtině Nářečí češtiny vznikala přibližně od 12. století jako důsledek izolace jednotlivých oblastí a lidí v nich žijících.
Nářeční prvky v české literatuře jsou zvlášť hojné v literatuře 19. století (např. v dílech Němcové, Máchy, Tyla a později Jiráska, Staška, Herbena, Novákové, Aloise a Viléma Mrštíkových a dalších). Toto užití nářečí je však přizpůsobeno potřebám umělecké literatury, a je proto třeba jej od nářečí skutečného odlišovat (mluvíme o nářečí stylizovaném).
Nářečí v jiných jazycích
Nářečí slovenštiny
Nářečí nizozemštiny
Nářečí norštiny
Ptačí nářečí Viz Nářečí českých strnadů.
Odkazy
Reference
Související články Nářečí češtiny Sociolekt Slang Argot Žargon
Externí odkazy Nový encyklopedický slovník češtiny Dialektologické oddělení Ústavu pro jazyk český AV ČR
Kategorie:Užívání jazyka